Kniha: Alenka v říši divů a za zrcadlem
Autor: Lewis Carroll
Přidal(a): Sara
Autor: Lewis Carroll (1832 – 1898)
- vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson
- byl britským spisovatel, matematik, logik, učenec a fotograf viktoriánské doby
- Dodgson přijal pseudonym Lewis Carroll, který je anglickým překladem svých prvních dvou jmen v latině „Carolus Lodovicus“
- synem anglikánského duchovního
- v letech 1846 až 1850 navštěvoval školu Rugby School
- v roce 1854 absolvoval na Christ Church College Oxford, pak zde do roku 1881 přednášel matematiku a psal učebnice pro studenty
- přestože v roce 1861 dostal souhlas děkana, nikdy nebyl vysvěcen na kněze, částečně proto, že byl postižen koktavostí, která by mu ztěžovala kázání, ale zejména proto, že měl jiné zájmy
- mezi jeho záliby patřila fotografie, postupně se stal vynikajícím fotografem, který nejraději fotografoval děti, výrazně ovlivnil moderní umělecké fotografy
- zabýval se také logikou, kterou chápal spíše jako hru než jako nástroj pro testování možností
- jeho oblibou byli i slovní hříčky, vytvářel některá nová slova kombinací slov původních
- zemřel na zápal plic
Dílo:
- začal psát už v raném věku povídky a básně, které publikoval v časopisech
- celosvětově je znám zejména díky svým knihám pro děti Alenka v říši divů (1865) a Alenka za zrcadlem (1872), které jsou také vynikající satirou a příkladem slovních hříček
- alegorická báseň The Hunting of the Snark (Lovení Snárka) (1876)
- posledním Carrollovým románem byla kniha Sylvie and Bruno (1889)
- byl také autorem několika matematických knih „Přehled rovinné algebraické geometrie“ 1860
Rozbor díla: Alenka v říši divů, Alenka v říši divů: Za zrcadlem
Charakteristika postav:
Alenka
- neustále ohromená, tvrdohlavá, sedmiletá, ráda sní a také zkoumá věci
- v obou příbězích se nějakým způsobem dostane do jakéhosi jiného zvláštního světa. V prvním případě ji tam zavede bílý králík, kterého uslyší promluvit a pak jej následuje do jeho nory; v případě druhém sama objeví takzvaný svět za zrcadlem.
Prostředí:
- Sny – v lese, na zámku, ve vězení, v domě zvířecích kamarádu, na šachovnici
Forma
- Literární druh: Epika
- Literární žánr: pohádka
satirickánonsensová - Literární forma: próza
- Funkční styl: umělecký
Kompozice:
- chronologická
Skladba (syntax):
- psáno spisovnou, hovorovou češtinou
Vypravěč:
- er-forma
Děj knih:
ALENKA V KRAJI DIVŮ
… poté padá a padá, až dopadne do bizardního domu, kde nachází dortík, s nápisem „sněz mě“, když ho sní, tak se zvětší, a to natolik, že ji byl dům malý, ze zoufalství začíná plakat, najednou objeví lahvičku s nápisem „vypij mě“ a začne se zmenšovat, až byla úplně malinká, proto se také málem utopila v kaluži svých slz. Mezitím se setkává s různými stvořeními – s mluvící myškou, ptáčky a jinými zvířátky, Alenka jim začala vyprávět o své kočce Micce. Zvířátka se koček bála, a proto postupně rozezleně odcházela.
Alenka chtěla zpět svou původní velikost, houseňák ji doporučil, aby snědla houbu, ochutnala kus houby, ale narostl ji pouze krk, a to natolik, že si ji holubice spletla s hadem. Další sousto z houby, ji vrátilo, její původní velikost. Seznámila se s kočkou Šklíbou, která může zmizet a zase se objevit, kdy se ji zachce. Alenka se ji ptala na cestu, ale nevěděla, kam má jít, chtěla jít „prostě někam“, Šklíba ji odvětila, že „někam“ dojde, ať jde kteroukoliv cestou.
Po krátké návštěvě u vévodkyně potkává zajíce Březňáka, Kloboučníka a plcha, kteří si právě dopřávali „čaj o páté“. Plch na pikniku spal, nečekaně se probouzel a nečekaně opět usínal, pohádka, kterou vyprávěl, když zrovna bděl, neměla žádný smysl, navíc byla neustále přerušována neustálými dotazy. Postavy svačily neustále, kloboučníkovi hodinky neukazovali čas, protože se rozhádali s časem. Až jídlo snědly, tak se jen posunuly na vedlejší židle, proto u velkého stolu seděli všichni v jednom rohu. Alenku taková svačina rychle omrzela a vydala se dál, narazila na karty, které byly vojáky Srdcové královny, se kterou si Alenka později zahrála kroket. Pravidla kroketu se však příliš nedodržovala, branky (které tvořily také karty) neustále pobíhaly po hřišti, ježci (místo kroketové koule) a plameňáci (místo kroketové hole) se také neustále pohybovali a odcházeli, jak se jim zamanulo. Královna každému, kdo se ji jen nepatrně znelíbil, chtěla useknout hlavu, ale kat nikdy nikoho nepopravil, většinu odsouzenců omilostnil král, na ostatní se v tom zmatku zapomnělo. Mezi „odsouzence se dostala třeba i vévodkyně a její kočka Šklíba – popraveny ale nebyly.
Alenka dále potkává Noha a Paželva, který ji, mimo jiné, vyprávěl o tanci „humří čtverylka“. Nakonec se stala svědkem zcela absurdního soudního přelíčení, Kde byl Srdcový spodek obviněn z krádeže vdolků, které napekla královna. Vyslýcháni jsou svědci, kteří o případu nic nevědí a motají do něho věci, které tam vůbec nepatří, porotci si zapisují nepodstatné poznámky lidí ze sálu, za důkazy se považují nesmysly, vládne všeobecný zmatek. Alenka tedy do procesu vstoupí, postaví se královně, která chce dát spodka popravit ještě před vynesením rozsudku, a dokáže, že se jí nebojí. Vždyť je to přece jen karta z lepenky a ona je oproti ní veliká. Pak se probouzí s hlavou v klíně své sestry.
ALENKA ZA ZRCADLEM
Tenhle příběh začíná v pokoji s velikým zrcadlem. Zvědavá Alenka se rozhodne zjistit, jak vypadá svět za ním. Usne a začínají se dít věci…
Ve světě, do kterého se dostane a kde je mimochodem všechno úplně opačně (např., když se chcete dostat ke kopci, musíte mířit směrem od něj atp.) a existují tam opravdu zvláštní věci (např. mluvící květiny), se Alenka setkává s šachovými figurkami. V zahradě potkává černou královnu a při rozhovoru s ní se rozhodne, že se také chce stát královnou. Černá královna jí poradí jak na to – musí přejít sedm políček a za podpory svých ochránců se vyhnout všem nebezpečenstvím, která tam na ni čekají. Alenka prochází krajinou a poctivě přeskakuje potůčky, které od sebe jednotlivá políčka oddělují. Při své cestě se zase setkává s mnoha osobami, z nichž budu namátkou jmenovat např. průvodčího z vlaku, Kozla, Koloucha, bratry Tydlitáka a Tydlitka…
Jako v předchozí knížce, i tady se dějí divné věci – např. bílá královna začne ječet „au“ ještě předtím, než se píchne do prstu. Jakmile se do něj ale píchne, je zcela zticha a v klidu, poněvadž si své už prý odkřičela.
Zajímavé je setkání s Ovcí, s níž se Alenka nejprve baví jako s prodavačkou v obchodě, pak se bez jakéhokoli důvodu přesunou na loďku, kde spolu pádlují, a pak skončí zase v krámě.
Další příhodu, o které stojí za to se zmínit, prožije Alenka s Valihrachem, který jí dává hádanky a pak také vysvětluje některé zákonitosti říše, v níž se ocitla. Mluví ovšem v hádankách, takže z té jeho řeči člověk stejně moc nepochopí.
Předposlední důležité setkání je s Lvem a Jednorožcem, kteří spolu bojují o královu korunu, za což jsou od krále odměněni kusem koláče. (nedivme se, zde je všechno možné)
A poslední z této řady je s Bílým jezdcem, Alenčiným to ochráncem, zajímavou to postavou, která vymýšlí různé vynálezy a je neuvěřitelně nemotorná (z koně padá po každých pár metrech). Jezdec Alenku doprovodí přes předposlední políčko. Ještě předtím, než Alenka přeskočí potůček, setká se se starcem, kterého rozveselí.
Po dosáhnutí kýženého osmého políčka se jí na hlavě objeví koruna, což ji rozradostní. Poté se setkává s oběma královnami. Ty naplánují slavnost na počest toho, že se Alenka stala královnou. Po jejím proslovu ale nastává totální zmatek (např. bílá královna se promění v kýtu) a Alenka se probouzí v náručí držíc své černé kotě.
Lexikologie:
- jsou zde vymyšlená slova
- nesmyslná slovní spojení
- přímá řeč
- dlouhé souvětí
Zajímavosti:
- Lorina Charlotte Liddell, Alice Pleasance Liddell, Edith Mary Liddell. Tři mladistvé dívenky, sestry. Lewis Carroll s nimi cestoval loďkou po řece Temži z Oxfordu.
- Během plavby se Alice otázala Carrolla, zda by jim nevyprávěl příběh – pohádku. A Carroll tak zapustil kořeny fenomenálnímu příběhu, souhlasným gestem – započnutím vyprávěním o Alence, která svým pádem do králičí nory vnesla bizarně fantastické prvky do svého pohádkového života.
- Alice několikrát prosila, aby jí Carroll příběh napsal a mohla si ho kdykoliv číst až nakonec Carroll podlehl přání dítěte a opravdu spisek vytvořil a předal jej Alici
- O Vánocích 1864, pak Alice dostala dárek – přepracované a rozšířené vyprávění i s ilustracemi.
- Následující rok byl pak spis vydán s profesionálními ilustracemi Johna Tennila
Vliv díla:
- byla mnohokrát zfilmována
- nejznámější filmové zpracování z roku:
- 1951 – animovaná filmová adaptace ze studia Walta Disneye. Režie: Hamilton Luske, Clyde Geronimi, Wilfred Jackson
- 2010 – americký 3D film, volná adaptace původního námětu. Režie: Tim Burton, hrají: Mia Wasikowska, Johnny Depp
Citace:
„ Podívej se na tu větev, co máš nad sebou,“ řekl komár „a uvidíš tam Ohniváčka. Trup má z biskupského chlebíčka, křídla z majoránky a hlavu z ohnivé rozinky pražené v kořalce.“
