Antická kultura – literární období

 

 Jméno: Antická kultura

 Přidal(a): Chappensee

 

 

 

 

Antická kultura

– je to označení nejstarší evropské kultury, je spojena ze Starověkým Řeckem a Římem

 

Starověké Řecko

Historické milníky

– 2000 př. n. l. – příchod řeckých Achájů

– 1200 př. n. l. – příchod Dórů

– 776 př. n. l. – první olympijské hry

– 5 st. př. n. l. – Řecko-perské války

Písmo – řecká alfabeta – písmo převzali od Féničanů

 

Filozofie

– Pythagoras – Pythagorova věta

– Sokrates – “snesl filozofii z nebe na zem” + Platon

– Aristoteles – napsal učebnici literatury – poetika – teorie literatury

– Herodotos – zakladatel zeměpisu a dějepisu

 

ŘECKÁ LITERATURA

– použití ústní slovesnosti – báje a mýty

 

Řecká próza – Archaické období

 

Homér (8. st. př. n. l.)

– nejstarší řecký autor, připisuje se mu sepsání epických básní (eposů) Illias a Oddysea

– tyto eposy jsou učednicí: mytologie (bohů), zeměpisu a dějepisu, jazyka (napsány krásnou řečtinou

– dílo: hrdinský epos ILLAS – popis posledních dnů 10 roku trojské války, zachycuje příběh o Achillovi, který se mstí za smrt přítele Patrola a bojuje s Hektorem, synem trojského krále, na

obou stranách zasahují bohové

– dílo: hrdinský epos ODDYSEA  – dobrodružství krále Odyssea po skončení trojské války, desetileté bloudění, v důsledku nepřízně Poseidona, uniká jednookému obru Kyklopovi, kouzelnici Kirké, v závěru se navrací na rodnou Ithaku ke své ženě Penelopé, v převlečení za nuzáka se vypořádá s jejími nápadníky a ujímá se opět vlády

 

Ezop (6. st. př. n. l.)

– psal bajky (příběhy, kde se zvířata a věci chovají jako lidé, v závěru je poučení)

 

Řecká lyrika – Archaické období – 5. století př. n. l.

 

Anakreon – píše úvahovou lyriku, která oslavuje život – víno, ženy, zpěv (čili boha Dionýsa) – říká se jí Anakreontika

 

Sapfó – představitelka tzv. sólové lyriky, psala milostnou poezii o lásce, smutku, oslavovala bohyni lásky Afroditu, z jejího díla se zachovali jen zlomky

– narodila se na ostrově Lesbos, byla to aristokratka, vedla dívčí školu, byla považována za desátou múzu

– dílo: Óda na Afroditu

 

Řecké drama – Antické období

– vznik ze slavností boha vína Dionýsa

– typy divadelních her: komedie a tragedie

– tragédie (=truchlohra) – námět z historie, hrdina obvykle hyne, konflikt hrdinů s bohy, hrdinové z vyšší vrstvy, vážný styl (verše – poskytují zážitek z kultury), vysoký styl

– komedie (=veselohra) – námět ze současnosti, humor, satira, hrdinové z nižších vrstev

– popis divadla – nekrytá část (amphitheather), kruhové místo – předváděcí místo (orchestra), hlediště (theatrou), šatny (scene) krytá část (odeon)

– do divadla nebylo vstupné, hrálo se v maskách a slavnostních kostýmech, hráli pouze muži, původně byli pouze dva herci a sbor (chor), třetího herce zavedl Sofokles

 

Stavba řeckého dramatu

1) expozice – úvod, představení postav

2) kolize – vztahy mezi postavami

3) krize – konflikt, spory mezi postavami

4) peripetie – uvolnění, možnost řešení krize

5) katastrofa – řešení jiné než v peripetii – tomu se říká poenta

 

Aischylos – 5. st. př. n. l. – Athény

– čerpal z historie – především řecko-perské války, používá náměty z mytologie, z původních jeho 90 her se zachovalo pouze 7, účastnil se válek s Peršany

– dílo: tragedie Orestea – trilogie – Po skončení trojské války se král Agamemnón vrací domů, je však zabit manželkou Klytaimestrou a jejím milencem, jedná se o pomstu za to, že král obětoval bohům dceru Ifigenii. Po několika letech se navrací Agamemnonův syn Orestes, aby za pomoci sestry Élektry pomstil smrt otce. Zabije svou matku i jejího milence, za tyto činy je potrestán, je pronásledován Líticemi, zešílí a hledá pomoc u bohů. Ti vkládají jeho osud do rukou lidí, sboru starších, který založila bohyně Athéna. Orestes je za podpory Athény prohlášen za nevinného.

– dílo: tragedie Peršané

 

Sofokles

– zavedl 3 herce, omezil úlohu sboru

– Sofoklovi hrdinové jednají většinou samostatné – zřídka uvádí na scénu bohy, těžiště konfliktu se odehrává uvnitř postav, odráží se zde rozpor mezi tradiční morálkou a individualismem – “Mnoho je na světě mocného, nic však mocnějšího člověka”

– napsal asi 120 – zachovalo se jen 7

– dílo: tragedie Antigona – dcera krále Oidipa pohřbí svého zabitého bratra, překročí tak zákaz krále, za trest je zazděna.

– dílo: tragedie Oidipus král – vzor osudové tragédie, hlavní hrdina je pronásledován svým osudem a nepříznivou věštbou. Král Oidipus se dozvídá, že mor, který zachvátil Théby, je trestem za to, že ve městě přebývá vrah bývalého krále. Oidipus ho chce potrestat, ale věštec mu prozrazuje, že hledá sám sebe. Oidipus postupně odhaluje pravdu o své životě – byl synem krále, věštba však prorokovala, že v dospělosti zabije otce a ožení se s matkou. Král poručí, aby Oidipa usmrtili, ale muž, který ho měl zabít, dá Oidipa na vychování do Korintu. V dospělosti se Oidipus vydává hledat své opravdové rodiče. Na cestě zabije neznámého muže – krále, osvobodí Théby od Sfingy, stane se tak novým králem. Za ženu si vezme vdovu po králi – svou matku. Věštba se tak naplní. Po zjištění pravdy se Oidipus oslepí a opouští Théby

 

Euripides

– zaměřil se na konflikty mezi lidmi, oblíbené jsou příběhy žen, jejichž charakter dokázal dokonale vystihnout

– dílo: tragedie Medea – tragédie ženy, která opustila svou zemi s vůdcem Argonautů, Iasonem, zradila svou rodinu a odešla do jeho země. Když ji Iason opustí pro jinou ženu, pomstí se mu smrtí jejich dětí, jeho nové ženy a otce.

– dílo: tragedie Élektra – obraz psychicky labilní ženy, která donutí bratra k vraždě

 

Aristofanes

– napsal 44 komedií – dochovalo se však pouze 11 – jeho komedie většinou vznikli za peloponéské války a jsou těsně spojeny se současnými politickými a kulturními poměry

– dílo: komedie Ptáci, Mír, Žáby, Jezdci

 

Starověký Řím

Historické milníky

– největší rozmach za císaře Traiána (100 n. l.)

– pověst o založení hlavního města Říma – Roma a Rema vychovala vlčice, která je našla v košíku v potoce, nakonec na kopci Kapitol založili Řím

Písmo – latinka

Památky – Koloseum, Fórum Románum, Triumfální oblouk,…

 

ŘÍMSKÁ LITERATURA

  1. OBDOBÍ – ARCHAICKÉ

– první památky – koncem 3. století před naším letopočtem, překlady řecké literatury, přejímali žánry mytologii

– Livius Androsius – překládal (např. Homérovy eposy)

– autorové komedií – Titus Marcusius, Publius Terantins Afer

 

  1. OBDOBÍ – ZLATÝ VĚK (1. st. př. n. l. – 1. st. n. l.)

– rozvoj básnictví – lyrika i epika

 

Octavianus Augustus – první císař, jeho vládou započala dlouhá doba míru – Pax Romana, jeho přítel se jmenoval Maecenas

 

Marcus Cicero – řečnictví

 

Gaius Ilius Ceasar – Zápisky o válce galské (informuje o tažení na Galii, zvyky Galů, jejich literatura), Zápisky o válce občanské (zachycuje rozpad prvního triumvirátu a své boje s Pompejem)

 

Titus Livius – historik doby Augustovy, psal na požádání císaře

– dílo: Dějiny od založení města

 

Gaius Valerius Catullus

– překlady řeckých lyrických básní, dále píše básně a písně věnované Lesbii (podle rodiště – ostrova Lesbos)

– dílo: báseň Lesbii – líčí pocity když se potká s dívkou

– dílo: báseň Na vrcholu štěstí – píše o naplněné lásce a o tom jak ho Lesbie opustila

– úryvek – „Odi et amo (Nenávidím a miluji). Možná se ptáš, proč tak činím? Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“

 

Publius Vergilius Maro

– dílo: epos Aeneis – pověst o založení Říma – inspirace Homérem – líčí cestu Aenea (hrdina z Trojské války) za hledáním nové vlasti – do češtiny přeložil Vojtěch Zamarovský

 

Quintus Horatius Flaccus

– seznámil se Maecenasem (podle něho vzniklo slovo mecenáš), který mu pomohl s vydáním prvních knih, stal se stoupencem Octaviana

– pojem – zlatá střední cesta

 

Publius Ovidius Naso

– pocházel z bohaté rodiny, brzo poslán na studia, jeho otec chtěl, aby se stal politikem, po ukončení studia odjel do Řecka, po návratu se věnoval pouze literatuře

– jeho jazyk je dokonalá latina se spoustou básnických prostředků

– píše básně – milostné dopisy ve verších, milostné básně věnované Corině

– dílo: didaktická poezie Umění milovat – 3 knihy o radách mládeži, jak získat a udržet si lásku

– dílo:  Metamorphoses = Proměny – 15 knih, epické básně psané hexametrem, obsahuje celou řadu mýtů (asi 250) popisující různé proměny podoby, v epilogu píše, že se pomocí tohoto díla stane nesmrtelným

– dílo: Listy heroin –  jsou zde milostné dvojice

– v jeho dílech se nacházejí dvojice z antických dějin – Ariadna + Theseus, Orfeus + Euridiké, Penelopa + Oddyseus, Medea + Iáson, Filemon + Bauxis, Amor + Psýché, Pyramos + Thisbé, Syrinx + Pan, Apollon + Dafné, Narcis + Echo

– forma jeho děl – psychologické prokreslení postav – vnitřní monology, živé popsání postav

– císař ho ze dne na den poslal do vyhnanství (ven z Říma) – neví se důvody – zde napsal další díla: Elegie, Listy z Pontu, vlastní nápis na hrob

 

  1. OBDOBÍ – 2. až 5. st. n. l.

– postupná krize společnosti, vlivy stoické filozofie, křesťanství

Stoikové

Lucias Annaeus Seneca – filozof, dramatik, básník, filozof, dílo: Listy Luciliovy – vycházel ze stoicismu

– ” Největší moc je moc nad sebou samým.”, “Máme se od ostatních lišit nitrem ne zevnějškem.”

Petronius

– římský patricij, poradce na dvoře Nera

– dílo: satirický román Stairikon – nejznámější část Hostina u Trimalchiona – obraz doby, kritika špatných vlastností, inspirace: Federico Fellini (režisér) – Satirikon, Henryk Sienkiewicz – Quo vadis (Kam jdeš)

Marcus Aurelius – dílo: Hovory k sobě – ovlivněn stoicismem

Decimus Junius Juvenalius – římský satirik

Marcus Valerius Martialis – římský epigramik






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————