Antigona – rozbor díla k maturitě

 

  Kniha: Antigona

  Autor: Sofoklés

  Přidal(a): Krista.s

 

 

Život autora: SOFOKLÉS (asi 496 – 406 př.n.l.)

• na rozdíl od Aischyla byl stoupencem vlády aristokracie (dokonce se podílel na pokusu o státní převrat)
• i jeho tvorba odráží přesvědčení o nepřekročitelnosti odvěkých zákonů: ti, kteří se chtěli vymknout osudu, přivolali zhoubu na sebe, i své bližní
• ke slavným Sofoklovým pracím patří vedle zmíněné Elektra, Antigona a Král Oidipus
• jeho tragédie jsou často spjaty s městem Théby
• napsal 123 tragédií, zachovalo se jen 7 (Antigona, Elektra, Král Oidipus, Oidipus na Koloně, Aiás, Filoktetes, Trachňanky)
• autorův styl:
  • věnuje pozornost morální volbě – pomsta, neuposlechnutí vladařova rozkazu
  • zavedl na scénu o 3 herce více
  • velká dramatičnost, zápletka, konflikt
  • moc bohů příliš nerespektovat – zápas člověka s bohy není marný (i když je předem prohraný)
  • zavedl princip „deus ex machina“ (=bůh ze stroje) – spuštění sochy boha na scénu ve chvíli, kdy bylo třeba předejít katastrofě -> bůh zasahoval do řešení konfliktů
• znaky antické tragédie : hlavní hrdina vyjadřují protiklady, čerpá z mytologie, konflikt se silnějším končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí!), zásada 3 jednot (princip 3 jednot (zavedl Aristotelés): místa, děje, času (jedna doba, jedno místo, jedna děj. linie))

Další díla:

• Antigona
• Král Oidipus – podle mýtických vyprávění byl Oidipus synem thébského krále Laia; věštba prorokovala že v dospělosti zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou -> Laios přikáže Oidipa usmrtit, avšak muž, který měl tento čin provést, předá Oidipa na vychování do Korintu -> Oidipus zná věštbu (nikoli svůj pravý původ) – opouští proto v dospělosti domnělé rodiče -> náhoda mu však přivede do cesty neznámého cizince – ve skutečnosti krále Laia, kterého ve sporu zabije -> později zachrání Théby před sfingou a stane se tamním králem a manželem král. vdovy Iokasty, věštba se tedy naplní; vlastní děj začne tehdy, kdy se O. dozví, že mor je trestem za to, že ve městě přebývá Laiův vrah, postupně zjišťuje, že vraha, kterého hledá, je on sám, zdrcen se oslepí, jeho matka se zabije a on opouští Théby
• Elektra
• Oidipus na Kolóně
• Aiás
• Filokletés
• Trachňanky

 

Situace za doby autora

• klasické období
• vznik řecké tragédie, za doby Sofokla tragédie velmi uznávaná (komedie byly pouze pro pobavení, tragédie velmi významná)
• soutěžilo se o nejlepší tragédie na Velkých Dionýsích ( Sofoklés byl úspěšný)
• smrt a násilí mimo scénu, 3 herci (vyčlenil je právě Sofokles), 15 členů sboru, sbor vyjadřuje veřejné mínění (Sofokles ustanovil počet 15 a omezil roli sboru)
• řecké tragédie měly pět částí :expozice – úvod a první napětí, kolize – stupňování napětí,   krize – vrchol konfliktu, peripetie – obrat ve zdánlivě šťastný konec, katastrofa – drtivé rozuzlení
• masky, koturny, důraz na rétoriku, spojení mluveného slova, zpěvu, tance

 

Kompozice antické tragédie

• • Expozice (úvod, seznámení s postavami)
  • Kolize (zápletka)
  • Krize (vyvrcholení konfliktu, děj už nemůže pokračovat tak, jako předtím)
  • Peripetie (náhlý obrat, překvapení)
  • Katastrofa (tragické vyřešení konfliktu)

 

• starověká řecká (antická) tragédie
• odehrává se ve starověkém Řecku, na mytologický námět (z okruhu pověstí o thébském královském rodu)

 

Charakteristika díla

• děj nemotivován zásahy bohů, odehrává se v rovině mezilidských vztahů; živé, přesto heroické (hrdinské)postavy
• hrdinka fyzicky podléhá, ale mravně vítězí!

 

HL. MYŠLENKA

• co je vyšší pro člověka, zákon daný bohy (- morálka), nebo zákon daný panovníkem?
  • „Nepřipouštím, že by zákon, ten či ten, vydaný tebou, člověkem, směl platit víc, než napsaný a nevývratný věčný řád. Jen to jsou totiž pro mě platné zákony, a ty se nezrodily včera nebo dnes, jsou z hlubin času, do nichž nikdo nedozří“ – nadčasovost
• Také je zde konflikt mezi generacemi, kde Haimon a Antigona, oba mladí, jsou rozumní, dodržují mravní zásady, řídí se svědomím, kdežto Kreon se vyznačuje tvrdohlavostí, krutostí, autoritou a mocí krutovládce.
  • (My tak již staří budeme se učiti snad od takého nedospělce moudrosti?)
• Dále je Antigona, vyobrazena jako velmi silná žena, což nebylo v antice zvyklé.
  • (Však mnou, co žiji, nepovládne ženština.)
• Samozřejmě i Kreon a jeho krutá tyranská vláda.
  • (Ti všichni by to jistě schválili, jen kdyby strach jim jazyk nepoutal.)

 

Lit. kontext – řecká starověká lit. klasického období

Postoj ke skutečnosti – smyšlený příběh ukazující na špatná rozhodnutí vladařů, která mohou mít následky životů

Filoz. východisko díla – vládce trvá na svých nesmyslných zákonech, i když jsou v rozporu s morálkou a bohem – chce tak ukázat svoji moc -> doplatí na to

Inspirace – čerpá z mytologie

Lit. forma a lit druh – drama

Lit. žánr – tragédie

 

Postavy

Antigona

• nositelka a oběť rozporu
• proměnlivé zákony vládců x věčné morální příkazy
• dcera thébského krále Oidipa, z rodu Labdakovců, snoubenka Haimóna, neteř Kreóna, je idealizovaná, hlavní postava děje, představitelka mladé generace je hrdá, odvážná, poví, co si skutečně myslí, tvrdohlavá, ochotná zemřít za správnou věc, bojovat proti nespravedlnosti
• milující, velmi odvážná, stojí si za svým rozhodnutím a nenechává se přemluvit
• nevzdává se a nebojí se překážek, je si vědoma odpovědnosti za své činy
• ve sporu s Kreónem fyzicky prohrává, ale morálně vítězí
• hrdě hájí svůj čin neústupnému vládci; obětavost, odhodlání, hrdinství

Ismene

• sestra Antigony
• snaží se setru od činu odpoutat, velmi setru milovala, bez sestry nechtěla žít, stála při ní

Kreon

• velmi krutý, nemilosrdný, nechápal city svého syna, nebral na nikoho ohledy
• neuvědomoval si následky svých činů
• vývoj postavy: Na začátku se považuje za svrchovaného vládce, proti jehož příkazům nezmůžou nic ani bohové. Po smrti jeho nejdražších mu ale dochází, že on je pouhá figurka a každé povyšování se nad bohy ho přijde velmi draho
• krutý a neústupný vladař, nedbal odvěkých nepsaných zákonů své země, proti vůli občanů prosadil své rozhodnutí; velká moc i důmysl člověka má své meze: „jen ten, kdo dbá zákonů vlasti, je hoden přátelství a úcty“ = hlavní myšlenka chóru (tanečníci, pěvci, sbor) – komentuje jednání vládce; za překročení rovnováhy řádu -> krutý, ale zákonitý trest

Eurydiké – žena Kreónova

Haimon

snoubenec Antigony, syn Kreóna

• nebral vážně otcovy rozkazy
• miloval Antigonu tak silně, že bez ní nedokázal žít

 

Děj

• Antigona vypráví své sestře Isméne o jejich mrtvých bratrech a o tom, že by chtěla pohřbít Polyneika (Eteokles byl řádně pohřben). Isméné ji ovšem od tohoto úmyslu zrazuje a připomíná jí, že bude potrestána smrtí. Antigona byla neústupná, a tak ji sestra už dál nepřesvědčovala. Antigona opustila město a došlo až k hradbám, kde ležel její mrtvý bratr. Nedaleko těla spali strážci. Antigona odnesla Polyneika k řece, kde ho omyla a trochu zaházela hlínou. Poté se vrátila do Théb. Strážci se ráno vzbudili a našli stopy vedoucí k nedokončenému hrobu. Schovali se a celý den v úkrytu vyčkávali. Antigona se večer vrátila dokončit hrob. Strážci ji chytli a odvedli ke Kreónovi. Antigona se ke všemu přiznala. Náhle se objevila Isméné a přiznala vinu společně s ní. Nechtěla zemřít bez sestry.
• Strážci se podle králova rozkazu vypravili s Antigonou ke skále, kde ji měli zazdít do skalní skuliny. O králově činu se doslechl jeho syn Haimón a šel si s otcem promluvit. Haimón byl snoubencem Antigony. Ihned po rozhovoru se rozhodl jít zabránit smrti své milé.
• Do království přišel slepý věštec Teiresias a varoval krále před neuváženým krutým rozhodnutím. Kreónovi se vše rozleželo v hlavě a vyrazil k jeskyni. Na cestě se od poslů dozvěděl, že Antigona se v jeskyni raději oběsila, než aby umírala krutou postupnou smrtí. Když ji spatřil Haimón, probodl se svým mečem.
• Zprávy o velké tragédii dohnaly k dobrovolné smrti i Eurydíké. Kreón svého činu velice litoval a žil smutně až do smrti.

 

Struktura díla

• heroizace člověka, který zápasí s nepřízní osudu; konflikt 2 protichůdných názorů na zodpovědnost čl. k člověku (autorita st. moci a dodržování zákonů samovládce x oběť ve jménu nepsaných mravních zákonů lidstva) = generační konflikt: mládí (Antigona a Haimon) představují svědomí, rozum, mravní etiku x Kreón – ztělesňuje moc, autoritu stavy na neměnných strnulých dogmatech
• autorova víra v rozumové a mravní hodnoty čl.

 

Kompozice příběhu v bodech :

• 1. expozice – rozhovor Antigony a Ismene před palácem – poznáváme postavy, hl. postavy – Antigonu a Kreóna ; prostředí – Kreónův palác, Théby a důvod konfliktu – zákaz pochovaní Polyneika.
• 2. kolize – Antigona se rozhodne i přes zákaz a trest bratra pochovat -> konflikt hl. postavy s vnějšími silami – rozpor mezi mravním cítěním hrdinky a slepou mocí.
• 3. krize – po odhalení tohoto činu vysloví Kreón svůj verdikt – odsouzení Antigony na hroznou smrt zazděním zaživa; zostření situace rozhovory mezi Antigonou a Kreónem, Kreónem a jeho synem Haimónem.
• 4. peripetie – zvrat nastává po rozhovoru Kreóna s věštcem Teiresiasem, dle mne je to však zvrat malého rozměru – Kreón si sice uvědomil, že pochybil, ale neuvažuje nad hroznými následky svých rozhodnutí, myslí si, že dá vše na pravou míru.
• 5. katastrofa – tragický závěr je i největším zvratem v osobnosti Kreóna – výčitky svědomí (ani ne tak ze smrti Antigony) ze smrti syna, nenávist a samovražda manželky až po nenávist lidí, vede k plnému uvědomění sebe samého a svých činů – nastává ten zlom „ kdy se z boha stává otrok “.

 

Podoba – spisovný jazyk

Řeč postav – sbor je vypravěčem (posouvá děj, je rádcem krále, ale je nejednotný – všechny části sboru nemají stejný směr)

• dialogy, monology, srozumitelné verše, archaismy
• na začátku prolog (úvod), na konci epilog (doslov)

 

Okolnosti vzniku díla

• vychází z Homérových příběhů, kdy Agamemnon, velitel řeckého vojska, obětuje svoji dceru Ifigenii kvůli dobrému větru, jeho žena mu to není schopna odpustit a když se Agamemnon vrátí po 10 letech z války, zavraždí ho

 

Vliv díla

• zavedl na scénu o 3 herce více a princip deux ex machina, to zajisté ovlivnilo tehdejší divadlo i díla obecně, knihy jsou dodnes populární, nadčasovost

 

Srovnání díla

Aischylos vs. Sofoklés:

• Aischylos
  • řecký básník a dramatik
  • zavedl na scéně 2 herce, dekorace a obleky
  • tragédie: Peršané, Upoutaný Prométheus, Oresteia – jediná dochovaná trilogie, zabývá se osudy Oresta, syna Agamemnona (spravedlivý mstitel otce x bezbožný vrah matky) 
• Sofoklés
  • básník, dramatik
  • otázka morální volby
  • lidé zápasí s bohy (ani prohraný boj není marný)
  • zavádí 3 herce a deux ex machina – socha boha vyřeší neřešitelnou situaci – Antigona, Oidipus, Élektra

 

Moje hodnocení

Líbilo se mi promyšlené provázání postav, protože to dodalo na dramatičnosti. Líbila postava Antigony, kvůli její statečnosti a postava Ismené kvůli tomu, že sice nebyla tak statečná, ale pak svoji nečinnosti litovala a chtěla si také odpykat trest, což se možná nelíbilo Antigoně, ale mně ano, protože si myslím, že když už něco uděláme špatně, je dobré svých hříchů litovat a snažit se je odčinit. Hezký byl také upřímný vztah Antigony a Haimona. Poslední scéna, kdy se však dozvídáme o smrti třech nevinných lidí, byla ale moc krutá a snad až přehnaně spontánní. Příběh velmi prodlužoval sbor a bohužel jsem si z jejích řečí nic neodnesla. Dále také čtení stěžovali archaismy a skutečnost, že celé drama bylo ve verších. Kniha pro mě však byla zajímavá, protože jsem vždy chtěla více poznat antické drama a myslím, že kdybych Antigonu nečetla, ale viděla v divadelním poddání bavila by mě víc.