Antigona – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Antigona

Autor: Sofoklés

Přidal(a): Monča

 

 

Autor: Sofoklés (5. století př. n. l.)

Život autora a vlivy na dané literární dílo:

• byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik
• Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. se stal stratégem (spolu s Periklem) ve válce proti Samu.
• Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén.
• dochovalo se 7 tragédií ze 123
• morální volba postavy
• zavádí třetího herce na scénu
• hry mají větší dramatičnost, napětí, zápletka, konflikt
• „bůh ze stroje” =  deus ex machina (vyřešení konfliktu)
• Dílo: tragédie Antigona, Král Oidipus, Élektra, Oidipus na Kolónu, Aiás, Trachiňanky, Filoktétés, Ichneutai – Slídiči

 

Inspirace daným literárním dílem:

• Sofoklés se inspiroval v řecké mytologii, kdy Antigona je dcerou Oidipa a jeho matky a zároveň manželky Iokasté

 

Rozbor díla: Antigona

Literární teorie

> Forma

Obecná charakteristika literárního díla:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: starověká řecká antická tragédie (asi 442 př. n. l.)
• Literární směr (sloh): mytologické scény, realismus

 

> Organizace jazykových prostředků

Stylistická charakteristika textu:

• děj nemotivován zásahy bohů, odehrává se v rovině mezilidských vztahů
• živé, přesto heroické představy
• promluvy postav (jazyk) – navození dobové situace

 

Slovní zásoba:

• výhradně spisovný jazyk, veršovaný, básnické prostředky

 

> Obsah

Tematická výstavba (téma):

• pohřeb bratrů, Antigonino rozhodnutí, otázka provinění a konflikt, na čí straně je právo

 

> Děj a kompozice:

Děj:

prolog:

• Antigona vypráví Isméně Kreontovo rozhodnutí (pohřbít jen jednoho ze dvou bratrů: Eteoklése) – retrospektivní čas (o smrti bratrů plus Kreónovo rozhodnutí). Antigona dochází k přesvědčení, že pohřbí i druhého bratra.

první dějství:

• Kreón a strážce: Strážce sděluje Kreónovi, že někdo pohřbil Polineika(=vyhnaný bratr, vrátil se zpět s cizím vojskem proti rodnému městu). Na konci píseň sboru.

druhé dějství:

• Strážce přivádí Antigonu, která je obviněna, že pohřbila bratra, ona nic nepopírá. Kreón nechává zavolat Isménu, která je nařčena ze spoluviny, Antigona ji chce zachránit od trestu, Kreón ji ale chce také potrestat. I připomíná Kreóntovi, že jeho syn Haimón je zasnouben s Antigonou, když ji zabije, zabije jeho manželku. Kreón nechává nakonec odvést obě dvě a nechává je zabít. Druhá píseň sboru.

třetí dějství:

• Haimón přichází k otci, chce ho přesvědčit, aby propustil Antigonu a zajistil řádný pohřeb i pro druhého z bratrů. Říká, že každý se může mýlit. Kreón ho považuje za moc mladého a nenechá se přesvědčit. Nakonec posílá Antigonu do skalní hrobky, kde bohové mají rozhodnout, kolik jídla dostane a zda vůbec přežije. Třetí píseň sboru.

čtvrté dějství:

• Sluhové přivádí z paláce Antigonu, jež rozmlouvá s náčelníkem sboru. Přichází Kreón, rozmlouvá s ní. Nechává ji zavést do hrobky. Čtvrtá píseň sboru.

páté dějství:

• Tieresias vedený chlapcem (slepý věštec) přichází za králem. Domlouvá mu, aby propustil Antigonu a dal pohřbít bratra, on jej však neposlouchá. Věštec prorokuje zkázu jeho rodině.  Zemřou jak ženy, tak muži. Tieresias odchází.  Král se radí s náčelníkem sboru. Dochází k přesvědčení propustit Antigonu. Pátá píseň sboru.

Epilog:

• První posel přichází se zprávou. Retrospektivně vypráví, čeho byl svědkem. Antigona se oběsila v hrobce, Haimon se probodl dýkou nad mrtvolou své snoubenky. Kreón byl svědkem sebevraždy svého syna. Nese si ho do paláce. Vše slyšela manželka Kreónta, Eurydika, mlčky odchází do paláce, kde se později zabije mečem.  Kreón přináší mrtvolu syna. Druhý posel zpravuje krále o smrti jeho manželky. Kreón lituje svých činů a chce, aby ho bohové zabili. Náčelník sboru mu ovšem říká, že si musí počkat.

 

Kompozice:

• tragédie o 5 dějstvích, na začátku prolog, na konci epilog
• dramatická výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
• epilog a prolog: retrospektivně psáno (Antigona vypráví Isméně v epilogu, první a druhý posel v prologu)
• na konci každého dějství zpěv sboru

 

Postavy:

• Antigona, dcera thébského krále Oidipa = nositelka a oběť rozporu: proměnlivé zákony vládců vs. věčné morální příkazy; ve sporu s Kreóntem fyzicky podléhá, ale morálně vítězí; hrdě svůj čin vůči neústupnému samovládci; obětavost, odhodlání, hrdinství
• Isména, její mladší sestra, poslušná; bojácná
• Kreón, thébský král = krutý a neústupný vladař, nedbal odvěkých nepsaných zákonů své země, proti vůli občanů prosadil své rozhodnutí; velká moc i důmysl člověka má však své meze: „jen ten, kdo dbá zákonů vlasti, je hoden přátelství a úcty“ = hlavní myšlenka písně chóru – komentuje jednání vládce; za překročení rovnováhy řádu → krutý, ale zákonitý trest
• Eurydika, jeho manželka
• Haimón, jejich syn, Antigonin snoubenec, respektuje otce, ale jeho nesmyslné rozkazy nebere vážně
• Theiresias, věštec
• strážce
• první posel
• druhý posel
• náčelník sboru
• sbor thébských starců

 

Čas:

• mytologický námět (v mytické době, o thébském královském rodu), starověké Řecko

 

Prostor:

• děj se odehrává před královským palácem v Thébách

 

Význam sdělení (hlavní myšlenka):

• heroizace člověka, který zápasí s nepřízní osudu
• konflikt dvou protichůdných názorů na zodpovědnost člověka k člověku (autorita státní moci a dodržování zákonů samovládce × oběť ve jménu nepsaných mravních zákonů lidstva)
• generační konflikt: mládí (Antigona a Haimon) představují svědomí, rozum, mravní etiku × Kreón – autorova víra v rozumové a mravní hodnoty člověka
• zákon, který byl vydán panovníkem, nemůže předčít nepsaná odvěká pravidla (zákon přírody, lidské pudy, důstojnost, smysl pro lidskost)
• i ten nejmoudřejší člověk se může mýlit a svou chybu by měl uznat a uvědomit si ji, někdy je ovšem moc pozdě
• Osudovost: osud je nám předem daný a nemůžeme ho ovlivnit. Vše řídí bohové, kteří se rozhodnou, jak s našimi životy naloží. Nemůžeme se mu vyhnout. Neměli bychom hřešit, myslet si o sobě hodně. Měli bychom konat s rozvahou a být pokorní.

 

Literární historie:

> Společensko-historické pozadí (charakteristika doby vzniku díla)

Politická situace (mocenské konflikty):

• výhodná zeměpisná poloha středomořské oblasti – spojnice 3 světadílů (vzájemný vliv)
• osídlování Balkánského poloostrova od r. 2000 př. n. l. řeckými kmeny
• příznivé přírodní podmínky pro rozvoj hospodářství, vědy a kultury
• Antika dala základ evropské kultuře a byla zdroje inspirace (humanismus, klasicismus)

 

Základní principy fungování společnosti v dané době („každodenní život“):

• mnohobožství – polyteismus
• rozvoj filozofie
• rozvoj mytologie
• kalokagathie – soulad sil tělesných i duševních (rozvoj člověka)
• rozmach umění

 

Kontext dalších druhů umění (malířství, sochařství, hudba, architektura):

architektura:

• 1 ze 7 divů světa Artemidin chrám v Efesu
• Parthenón v Athénách
• kolosální socha Dia (cca12 m) v Olympii
• Mausoleum v Halikarnassu
• Rhodský kolos

 

sochařství:

• Myrón – socha Diskobolos
• Polykleitos – Artemidin chrám
• Feidias
• Praxiteles

 

Kontext literárního vývoje; Literární směr (sloh):

Periodizace:

• období prehistorické: 12. – 9. století PNL
• období archaické: 8. –  6. století PNL
• období attické (klasické): 5. – 4. století PNL
• období helenistické: 3. – 1. století PNL

 

poezie

a) lyrika:

• Hésoidos – báseň Práce a dni
• Sapfó – dochovaná sbírka Písně z Lesbu
• Anakreón – termín Anakreontská poezie – o ženách, víně a zpěvu (používala se v době Národního obrození)
• Pindaros – sborová lyrika pro přednes

 

b) epika:

• Homér –  2 eposy Ilias a Odysea, podle tradice slepý (lidé věřili, že slepci mají věštecké schopnosti) = AED (8. – 7. století PNL)
• Ezop – cca 400 bajek

 

ATTICKÉ OBDOBÍ

• základy athénské demokracie (soud), vrchol řeckého dramatu, vznik městských států
• drama: 500 př.n.l.
• městské Dionýsie (kult boha Dionýsa, který se do Řecka dostává z Blízkého východu 1300př.n.l.)
• první dramatik – Thespis – 6.stol.př.n.l.
• vytváří zárodky prvního dramatu – k improvizovanému ději dithyrambu přidává prolog a verše, které deklamuje herec, jenž pak vede rozhovor s vůdcem sboru
• dithyramb = řecká rituální kultovní píseň, zpívaná sborem poctě bohu, základem – improvizovaný příběh
• divadelní hry – veršované
• žánry dramatu – KOMEDIE, TRAGÉDIE (kozlí píseň)
• na začátku drama:prolog, na konci: epilog
• části dramatu-scéna, jednání, výstup
• důležitá role – OSUD, který je nám daný, neměnný (připomíná se pomocí věšteb)

 

DRAMATICI KLASICKÉHO OBDOBÍ (500 PŘ. N. L.)

1) AISCHYLOS

• dochováno 7 her-všechny těží z mytologie, jakmile lidé překročí jisté normy, dostanou trest bohy
• v jeho hrách se objevuje rozdvojenost: př. Orestés – autor ospravedlňuje jeho čin(zabil svou matku) a na druhou stranu ho pokládá za vraha
• díla: „Peršané”, „Upoutaný Prométheus”
• zavádí druhého herce na scénu

 

2) EURIPIDES

• 18 tragédií, 1 satyrské drama (Kyklop)
• stejný princip jako Sofoklés – deus ex machina
• psychologická analýza postav, zejména žen
• vášeň, emoce -pohlcují celou postavu, zlidštění mytologických postav
• dílo: Médea, Ifigénie v Tauridě, Ifigénie v Aulidě, Hyppolytos

 

4) ARISTOFANES

• komedie: Mír, Vosy, Jezdci

 

PRÓZA ATTICKÉHO OBDOBÍ

1) řečnická – Isokratés, Démosthenes – bojovné řeči proti F. Makedonskému (filipika = obranná řeč)

2) dějepisecká

• HÉREAOTOS-„otec historie“, dílo-„Historie”- 9ti svazkové dílo – dějiny řecko-perského světa od dob mytických do roku 479 př.n.l.; 1. zpracování dějin světa
• THUKYDIDÉS – „otec vědeckého dějepisu”, historiografie-vědecký dějepis, objektivnost, dílo-„Dějiny Peloponéské války“, vrchol historiografické literatury

3) filosofická

• PLATON – filozof,žák Sokrata, vlastní filozofická škola, jeho žákem byl Aristoteles,idealistická filozofie,díla:Ústava, Zákony
• ARISTOTELES – vlastní škola, učitel Alexandra Makedonského, kritizuje Platonův idealistický systém, díla: Rétorika, Poetika
• „Poetika”
• 1)vysvětlení všech řeckých tragédií
• 2)zásada 3 jednot v dramatu: místa, času a děj => na jednom místě, průběh 24 hodin, jedna hlavní linie
• 3)zaznamenává kompoziční výstavbu dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)

 

Inspirace literárním dílem (zfilmování, dramatizace):

• Téma velké antické hrdinky zpracovalo bezpočet umělců, mnohá díla jsou známa a platná do dnešní doby. (první byl Sofoklés)
• opera Antigona, autor Josef Mysliveček (premiéra r. 1775)
• opera Antigona, autor Carl Orff (z r. 1949)
• opera Antigona, autor Iša Krejčí (TV premiéra r. 1964) a další díla.

 

Jak dané dílo inspirovalo další vývoj literatury (vznik nového díla nebo směru):

• tragédie Antigona inspiroval mnoho literátů a nutila k zamyšlení i obyčejné lidi, ke vzniku nového směru ale nepřispěla
• G. W. F. Hegel považoval Antigonu za vrchol „absolutní tragédie“. V jedné ze svých statí se jí věnuje také český filosof Jan Patočka.

 

Literární kritika:

Dobové vnímání literárního díla a jeho proměny:

• zřejmě kladné, můžeme jen spekulovat

Kritika (chápání, hodnocení díla) a její proměny:

• žádné doložené kritické spisy, dnešní kritika dílo hodnotí kladně

Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování daného literárního díla:

• téma je nadčasové, aktuálnost (nepsaný zákon bude v podvědomí vždy)