Kniha: Babička
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): Richard8Kruspe
Životopis autorky: Božena Němcová
- nejznámější česká spisovatelka, původní jméno Barbora Panklová
- 1. verze: Narodila se ve Vídni 1820, otec panský kočí Johann Pankl, matka česká služka Terezie Novotná.
- 2. verze (nové studie): Narodila se ve Vídni 1817 nebo 1818, Panklovi byli zřejmě její adoptivní rodiče. Skutečná matka byla Dorothea (nevlastní sestra Kateřiny Zaháňské, kněžny) a otec Clam Martinic
- dětství prožila v Ratibořicích
- její babička se jmenovala Marie Magdalena Novotná – měla na ní velký vliv a byla vzorem pro dílo Babička
- v 17 letech byla na nátlak matky provdána za úředníka Josefa Němce – často se stěhovali, manželství nebylo šťastné.
- 1845 se seznámila v Praze s Pražskou vlasteneckou společností a předními českými spisovateli -> vliv na ní měl básník Václav Bolemír Nebeský => pod jeho vlivem zahájila svou literární činnost psaním básní.
- pobývala na Domažlicku (Chodsku), kde poznávala venkovský život, studovala lidové zvyky, tradice a pověsti => Obrazy z okolí Domažlického
- podnikla 3 cesty na Slovensko => Chyže pod horami
- v 50. letech nejtěžší období – nedostatek financí, nešťastné manželství, zemřel jí nejstarší syn Hynek -> Přátelé jí pomáhali, ale nestačilo to.
- => v těchto letech začala psát Babičku – 2 důvody napsání:
- 1. útěk z reality do světa vzpomínek (na dětství, mládí a babičku)
- 2. na přání přátel, aby zachytila zvyky, tradice venkovského života
- leden 1862 umírá <= nemoc, zhoršení špatným, nekvalitním vydáním Babičky
Dále psala:
- kratší povídky – Divá Bára, Karla, Pan učitel
- rozsáhlejší povídky – V zámku a podzámčí -> ukázány sociální rozdíly
- nerealistické: paní kněžna poskytne vzdělání chudému sirotkovi, o kterého se stará a nechá ho žít na zámku, když jí zachránil psa.
- sběratelská práce – Národní báchorky a pověsti, Slovesnké pohádky a pověsti
Rozbor díla: Babička
- Povídka Babička byla poprvé vydána roku 1855
- zfilmována režisérem Moskalykem 1971, Babička – Terezie Brzková
- nejlepší ilustrace – Adolf Kašpar
Období: Realismus
Žánr: povídka
Kdy a kde a odehrává: Děj se odehrává v 19. stol. v Ratibořicích, Na starém bělidle
Charakteristika hlavních postav:
- Babička – zidealizovaná osoba – moudrá, zručná a milující, vždy ochotná každému pomoci a poradit, pracovitá, silně věřící, drží se zvyků
- Barunka – babiččina nejoblíbenější vnučka, nejstarší, poklidná, poslušná, vidí v babičce vzor
- Jan a Vilém – divocí a zlobiví bratři Barunky
- Adélka – nejmladší sestra Barunky, zvědavá, bystrá, učenlivá
- Terezka – dcera babičky, matka dětí, nemá ráda báchorky a pohádky
- Pan Prošek – manžel Terezky
- Paní kněžna Zaháňská (ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic – Němcová jí věnovala své dílo) – milá, obětavá, přátelí se s babičkou, pomáhá chudým a obyčejným lidem
- Hortensie – kněžny schovanka, milá, ráda si hraje s venkovskými dětmi, v babičce nachází porozumění a lásku
- Viktorka – dívka, která se zamiluje do vojáka, a jde za hlasem svého srdce. Její příběh končí tragicky, neboť otěhotní a její hoch ji opouští. Ona se zblázní a žije v lese, nedůvěřuje lidem, své dítě hodí do jezu a sama končí tragicky-zabije ji blesk. V jejím příběhu, jako by Němcová volala po spravedlnosti pro ženy, ktreré se rozhodnou převzít osud do vlastních rukou, ale společnost je odsuzuje k zániku.
Děj:
Babička bydlela ve staré chaloupce, kam jí jednoho dne přišel dopis od její dcery Terezky, že se s jejím manželem a dětmi budou stěhovat z Vídně do Čech, protože její muž bude pracovat u kněžny na zámku. V dopisu jí prosila, aby se k ní odstěhovala. Babička chtěla moc poznat své vnoučata a prosto se rozhodla, že se k dceři přestěhuje. Všichni se na ni moc těšili. Když přijela hned se k ní seběhli a vítali jí. Děti měli velikou radost a celý ten den se babičky stále na něco vyptávaly. Babička s sebou přivezla plno krásných věcí: almaru, marcipán, růženec, kudlu, dvě panenky, a také májová koťátka a kuřátka. Celá rodina spokojeně žila na Starém bělidle. Babička byla dětem velice dobrým příkladem, doprovázela děti do školy. Chodili do lesa na jahody, borůvky, do kostela. Každý rok chodila z Krkonoš babka kořenářka. Navštěvovala i mlynářovou rodinu. Babička a děti se poznaly s kněžnou, která měla dobré srdce a s její schovankou Hortensií (schovanka – něco jako adoptované dítě). Babička si vnoučata výborně vychovávala, učila je starým zvykům. Ve vesničce žila i Viktorka. Viktorka byla moc chytré a hezké děvče, ale hlavu jí zmátl jeden voják, jenž za ní potají chodil a sledoval jí. Jednou se stalo, že když se její sestra probudila, viděla, že Viktorka je pryč. Dlouho ji nikdo neviděl, mysleli si, že je mrtvá. Až po roce Viktorku zahlédli v lese. Vypadala strašidelně, rozcuchané vlasy, otrhané šaty, umouněné tváře a hlasitě se smála. Utekla jim. Léta plynula a její otec umíral. Viktorka se na něj přišla podívat ke smrtelné posteli a za chvíli, šťastný, že svoji dceru vidí, zemřel. V létě, když byla ukrutná bouře, šel myslivec domů a viděl u břízek stát Viktorku, volal na ni, ať pod stromem nestojí, ale ona se jen smála. Když bylo po bouřce, tak šel myslivec prohlídnout les, jestli bouřka nezpůsobila v lese žádné škody a viděl pod stromem ležet mrtvou bláznivou Viktorku. Všichni byli smutní, jak špatně dopadla. Čas plynul. Barunka odjela studovat. Jednoho dne jí poslali ze Starého bělidla zprávu, aby ihned přijela domů, protože babičce už není moc dobře. Asi za týden přijela. Když přišli do světničky, tatínek jí řekl, že babičce už nezbývá moc času, rozplakala se. Babička byla ráda, že jí ještě může vidět. Svůj majetek rozdělila své rodině a s každým si vlídně promluvila. Příští den předříkávala Barunka modlitbu umírajících, když babička promluvila, že si pro ni přijde nebožtík Jiří. Barunka předříkávala dál, Babička s ní, až najednou se jí dech zatajil. Lidé plakali, byli smutní z jejího úmrtí. Na pohřeb se všichni lidé přišli s babičkou rozloučit. Kněžna uviděla z okna smutně vláčející se průvod lidí okolo zámku. Sklonila hlavu a slzy jí zalily oči. Povzdechla si a řekla: „Šťastná to žena!
Zvyky:
- Kniha zachycuje všechna roční období. Zvyky velikonoční: sběr bylinek a květin ne věnečky k svátku Božího těla, pouťové slavnosti, svátek Všech svatých, adventní a vánoční zvyky. Velmi hezky jsou popsány i zvyky při pečení chleba , i zvyky nedělní. (Také drobné denní zvyky, např. svícení hromničkou při bouřce, nabídnutí chleba se solí při příchodu návštěvy.)
Jazyk a styl:
- Umělecké dílo s prvky ryze lidovými -> u pobožných lidí spisovný lidový jazyk a u normálních lidí nespisovný lidový jazyk, občas se objevují i vulgární výrazy (myslivec, mlynář)
- Použito nářečí a archaismy, přirovnání, přímá řeč
- Rozděleno na 9 kapitol označených římskými číslicemi
- Obraz venkovského života, vzpomínky na mládí
- Kontrast ideálu s reálným životem
- Nerealistické: paní kněžna se baví s chudou, prostou babičkou -> to jsou prvky romantismu
- Hrdinou je zde lidový člověk
- Dvě dějová pásma – život Babičky – to jak Babička popisuje tamní zvyky
- V závěru je epilog – jak babička umírá, pohřeb
Realismus v české literatuře
- 2. pol. 19. stol ve všech evropských literaturách
- z latiny – realis
- realismus je odvozen od francouzského malíře Gustava Courberta -> 1853 otevřel v Paříži výstavu Le realisme (= skutečnost, skutečný, reálný)
- prvky realismu:
- 1. v antice -> Homér – popis přírody
- 2. renesance -> Shakespeare – typy postav
- 3. kritický realismus -> Balzac (80. a 90. léta)
- Borovský přinesl žánr – satirické dílo (epigramy – krátká báseň zakončená pointou, ironicky)
Další představitelé Národního obrození:
- Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra, Obrazy z Rus
- Josef Jungmann – Slovní česko-německý, O jazyku českém
- František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě
- František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých, Ohlas písní Ruských
