Kniha: Báječná léta pod psa
Autor: Michal Viewegh
Přidal(a): Aakov
Autor knihy: Michal Viewegh (*1962)
- autor společenských románů a parodických próz
- ve své tvorbě využívá postmoderních postupů.
- pochází z rodiny inženýra chemie, jeho matka je právnička. Po maturitě na gymnáziu v Benešově, krátkém studiu na VŠE a několika příležitostných zaměstnáních vystudoval na FF UK v Praze češtinu a pedagogiku. Učil na Základní škole ve Zbraslavi. Od roku 1993 byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Roku 1995 se stal spisovatelem z povolání.
Tvorba:
- Vieweghova díla se vyznačují epičností, prolínáním komediálních a tragických momentů, častými citacemi, relativizací vyprávění prostřednictvím různých pohledů a verzí, jeho díla byla často zfilmována
- Názory na vraždu, Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách,
- Účastníci zájezdu, Nápady laskavého čtenáře, Zapisovatelé otcovský lásky, Povídky o manželství a sexu, Nové nápady laskavého čtenáře, Švédské stoly aneb Jací jsme, Román pro ženy – 2001
- Báječná léta s Klausem, Případ nevěrné Kláry – 2003
Rozbor díla: Báječná léta pod psa
Literární žánr
- satiricky laděný autobiografický román
- román – na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší a komplikovanější (často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších)
Literární druh
Umělecký směr + charakteristika
- v 80. letech trvá trojkolejnost literatury, od r. 1990 vycházejí některá díla autorů, kteří nemohli publikovat (např. M. Kundera, J. Škvorecký, P. Kohout, J. Gruša), i díla zavedených autorů (V. Páral, B. Hrabal aj.);
- nová generace: vypravěčská linie, tj. s příběhem, představuje např. Michal Viewegh, experimentální linie – próza má většinou psychologizující a subjektivizující rysy (konfrontace světa rodičů – stereotypní, zkorumpovaný – s představami mladých o životě)
Doba a místo děje
- Československo v Praze a v městečku Sázava – 1968 – 1989
Námět a dějová osnova
Námět:
- popis autorova dospívání za komunistického režimu
Děj:
V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlakynastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti s psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu. Aby obstaral pro rodinu byt, začne otec přistupovat na politické i morální ústupky, k nimž je nucen všemocným stranickým tajemníkem. Po rodinné návštěvě u matčina dávného přítele, nyní čerstvého chartisty Pavla Kohouta, přichází otec o místo zástupce vedoucího obchodní skupiny ve sklárnách, které mu umožňovalo výjezdy do jinak těžko dostupné ciziny. Z kolotoče neustálých ústupků se však nedokáže radikálně vymanit ani po sestupu na post člena závodní stráže. Lidsky se hroutí a začíná se stranit i vlastní rodiny. Zavírá se do kůlny, kde si podomácku vyrábí dokonce svou rakev. K tomu všemu přispívá také Kvido, který zanechává studií na VŠE a rozhodne se plně věnovat literatuře a své osudové lásce Jarušce, se kterou má ve svých dvaceti letech dceru.Otcova úzkost ze života se den ode dne prohlubuje. Sílu, kterou potřebuje, mu dává pouze sovětská perestrojka. Získává víru v lepší budoucnost. Další „normalizační“ linii románu tvoří krátké vstupy, ve kterých je Kvido nakladatelským redaktorem poučován, co je na jeho literárních pokusech přijatelné z hlediska dobové vydavatelské praxe a co nikoliv. Další část knihy pak tvoří epizody o babičce, ortodoxní turistce a vegetariánce. Vkládány jsou i humorné příhody, které lící sexuální dospívání Kvida. Kniha je rozčleněna do 17 číslovaných kapitol. Román je tvořen dvěmi dějovými liniemi, které jsou odlehčovány jednak epizodami o babičce, ale také o nelehkém dospívání Kvida. V krátkém epilogu jsou pak formou publicistického výčtu shrnuty osudy hlavních postav od listopadového převratu do roku 1991, které působí trochu absurdně.
Charakteristika hlavních postav
Kvido – neohrabaný, tlustý, nadprůměrně inteligentní kluk, který už jako malý chlapec svými chytrými řečmi každého šokuje, jeho záliba je jazyk a psaní; uměl číst a psát dávno před nástupem do školy, zamilovaný do Jarušky
Jaruška – nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida; v pubertě se ohlíží po přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem „sbalit“, když mu zemře dědeček a ona ho lituje; je na všechno alergická (pyly, fixy, léky…)
Kvidův otec – inteligentní člověk, pochází z chudých poměrů, vystudovaný ekonom, má státnice z angličtiny a z němčiny a červený diplom, za žádnou cenu by nevstoupil do komunistické strany, zblázní se z režimu, rád pracuje se dřevem; neprůbojný, podmanivý, nerad vyvolává a řeší konflikty, na malou chvíli se promění ve „světáka“
Kvidova matka – právnička, herečka, ochotná a milující, bojí se psů, protože ji jeden napadl, když byla těhotná
Vedlejší postavy:
- Zita, Šperk, Paco, Pavel Kohout, Mirjana, děd Jiří a Josef, bab. Líba a Věra
Autorův záměr
- popis autorova dospívání za komunistického režimu
- podává obraz o životě mezi léty 1968 a 1989 – politika, sociální situace, mezilidské vztahy, lidská psychika,
- autobiografické prvky
Kompozice
- retrospektivní, později chronologický
- rychlý spád děje je prokládán výpisky z Kvidova deníčku
- některé kapitoly jsou zpracovány jako scénář divadelní hry
Jazykové prostředky
- jazyk spisovný, v přímé řeči hovorový
- vyprávěno retrospektivně z pohledu Kvida
- jazyk byl použit vesměs hovorový
- sarkasmus
- autobiografické prvky
- objevuje se přímá řeč, dialogy
