Báječná léta pod psa – rozbor díla [10]

 

Kniha: Báječná léta pod psa

Autor: Michal Viewegh

Přidal(a): Aakov

 

 

Autor knihy: Michal Viewegh (*1962)

  • autor společenských románů a parodických próz
  • ve své tvorbě využívá postmoderních postupů.
  • pochází z rodiny inženýra chemie, jeho matka je právnička. Po maturitě na gymnáziu v Benešově, krátkém studiu na VŠE a několika příležitostných zaměstnáních vystudoval na FF UK v Praze češtinu a pedagogiku. Učil na Základní škole ve Zbraslavi. Od roku 1993 byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Roku 1995 se stal spisovatelem z povolání.

Tvorba:

  • Vieweghova díla se vyznačují epičností, prolínáním komediálních a tragických momentů, častými citacemi, relativizací vyprávění prostřednictvím různých pohledů a verzí, jeho díla byla často zfilmována
  • Názory na vraždu, Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách,
  • Účastníci zájezdu, Nápady laskavého čtenáře, Zapisovatelé otcovský lásky, Povídky o manželství a sexu, Nové nápady laskavého čtenáře, Švédské stoly aneb Jací jsme, Román pro ženy – 2001
  • Báječná léta s Klausem, Případ nevěrné Kláry – 2003

 

Rozbor díla: Báječná léta pod psa

Literární žánr

  • satiricky laděný autobiografický román
  • román – na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší a komplikovanější (často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších)

 

Literární druh

  • epika

 

Umělecký směr + charakteristika

  •  v 80. letech trvá trojkolejnost literatury, od r. 1990 vycházejí některá díla autorů, kteří nemohli publikovat (např. M. Kundera, J. Škvorecký, P. Kohout, J. Gruša), i díla zavedených autorů (V. Páral, B. Hrabal aj.);
  • nová generace: vypravěčská linie, tj. s příběhem, představuje např. Michal Viewegh, experimentální linie – próza má většinou psychologizující a subjektivizující rysy (konfrontace světa rodičů – stereotypní, zkorumpovaný – s představami mladých o životě)

 

Doba a místo děje

  • Československo v Praze a v městečku Sázava – 1968 – 1989

 

Námět a dějová osnova

Námět:

  • popis autorova dospívání za komunistického režimu

Děj:

V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlakynastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti s psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu. Aby obstaral pro rodinu byt, začne otec přistupovat na politické i morální ústupky, k nimž je nucen všemocným stranickým tajemníkem. Po rodinné návštěvě u matčina dávného přítele, nyní čerstvého chartisty Pavla Kohouta, přichází otec o místo zástupce vedoucího obchodní skupiny ve sklárnách, které mu umožňovalo výjezdy do jinak těžko dostupné ciziny. Z kolotoče neustálých ústupků se však nedokáže radikálně vymanit ani po sestupu na post člena závodní stráže. Lidsky se hroutí a začíná se stranit i vlastní rodiny. Zavírá se do kůlny, kde si podomácku vyrábí dokonce svou rakev. K tomu všemu přispívá také Kvido, který zanechává studií na VŠE a rozhodne se plně věnovat literatuře a své osudové lásce Jarušce, se kterou má ve svých dvaceti letech dceru.Otcova úzkost ze života se den ode dne prohlubuje. Sílu, kterou potřebuje, mu dává pouze sovětská perestrojka. Získává víru v lepší budoucnost. Další “normalizační” linii románu tvoří krátké vstupy, ve kterých je Kvido nakladatelským redaktorem poučován, co je na jeho literárních pokusech přijatelné z hlediska dobové vydavatelské praxe a co nikoliv. Další část knihy pak tvoří epizody o babičce, ortodoxní turistce a vegetariánce. Vkládány jsou i humorné příhody, které lící sexuální dospívání Kvida. Kniha je rozčleněna do 17 číslovaných kapitol. Román je tvořen dvěmi dějovými liniemi, které jsou odlehčovány jednak epizodami o babičce, ale také o nelehkém dospívání Kvida. V krátkém epilogu jsou pak formou publicistického výčtu shrnuty osudy hlavních postav od listopadového převratu do roku 1991, které působí trochu absurdně.

 

Charakteristika hlavních postav

Kvido – neohrabaný, tlustý, nadprůměrně inteligentní kluk, který už jako malý chlapec svými chytrými řečmi každého šokuje, jeho záliba je jazyk a psaní; uměl číst a psát dávno před nástupem do školy, zamilovaný do Jarušky

Jaruška – nejlepší kamarádka a později dívka a žena Kvida; v pubertě se ohlíží po přitažlivějších klucích, než je Kvido, ale nechá se Kvidem “sbalit”, když mu zemře dědeček a ona ho lituje; je na všechno alergická (pyly, fixy, léky…)

Kvidův otec – inteligentní člověk, pochází z chudých poměrů, vystudovaný ekonom, má státnice z angličtiny a z němčiny a červený diplom, za žádnou cenu by nevstoupil do komunistické strany, zblázní se z režimu, rád pracuje se dřevem; neprůbojný, podmanivý, nerad vyvolává a řeší konflikty, na malou chvíli se promění ve “světáka”

Kvidova matka – právnička, herečka, ochotná a milující, bojí se psů, protože ji jeden napadl, když byla těhotná

 

Vedlejší postavy:

  • Zita, Šperk, Paco, Pavel Kohout, Mirjana, děd Jiří a Josef, bab. Líba a Věra

 

 Autorův záměr

  • popis autorova dospívání za komunistického režimu
  • podává obraz o životě mezi léty 1968 a 1989 – politika, sociální situace, mezilidské vztahy, lidská psychika,
  • autobiografické prvky

 

Kompozice

  • retrospektivní, později chronologický
  • rychlý spád děje je prokládán výpisky z Kvidova deníčku
  • některé kapitoly jsou zpracovány jako scénář divadelní hry

 

Jazykové prostředky

  • jazyk spisovný, v přímé řeči hovorový
  • vyprávěno retrospektivně z pohledu Kvida
  • jazyk byl použit vesměs hovorový
  • sarkasmus
  • autobiografické prvky
  • objevuje se přímá řeč, dialogy





Další podobné materiály na webu: