Kniha: Bakchy
Autor: Eurípidés
Přidal(a): v.m.
Autor: Eurípidés
Euripides (cca 480 – 406 př.n.l.) patří spolu s Aischylem a Sofoklem ke trojici nejznámějších řeckých autorů tragédií. Je z této trojice nejmladší a bývá vnímán jako nejmodernější. Ve svých hrách se věnuje psychologii postav a hlavními hrdinkami jeho děl jsou často ženy. Ukazuje lidi takové, jací jsou, na rozdíl třeba od Sofokla, který je vykresluje takové, jací mají být. V Euripidově díle lze pozorovat i určitou dávku náboženského skepticismu – ukazuje bohy s lidskými vlastnostmi, kteří mohou být ve své moci i škodolibí, nebo trestat až příliš krutě.
Dílo: Bakchy
Drama Bakchy patří k jeho posledním hrám, kterou napsal za svého pobytu v Makedonii u krále Archelaa. Zřejmě proto, že s Makedonií sousedila Thrákie (dnes území na pomezí Řecka, Bulharska a Turecka), kde velmi silně kvetl kult uctívání boha Dionýsa. Způsob jeho uctívání se vymykal obvyklým řeckým normám, postaveným na umírněnosti. Při obřadech na Dionýsovu počest se jeho kněžky, Bakchy, dostávaly za pomoci hudby, tance, ale i vína (Dionýsos je i bohem vinné révy) do stavů vytržení a extáze, až za hranice příčetnosti, který byl vnímán jako duchovní spojení s bohem.
Obsah
Zrození Dionýsa popisují báje takto: Jeho matkou byla dcera thébského krále Kadma Semele, kterou oplodnil vládce bohů Zeus. Diova manželka Héra samozřejmě žárlila, a tak dívce namluvila, ať Dia poprosí, aby se jí zjevil ve své pravé podobě. Jenže jeho blesk zasáhl jak královský palác, tak i Semelu, která porodila ještě nedonošeného syna. Zeus si jej však nechal zašít do svého boku, a tak dítě donosil. Když Dionýsos dospěl, cestoval se svým průvodem po různých zemích, až došel do rodných Théb. Tam vládl Kadmův vnuk Pentheus, syn jeho dcery Agauy. Příchodem Dionýsa do Théb, aby tam zavedl svůj kult, začíná děj tragédie Bakchy.
Hra začíná monologem Dionýsa, který vysvětluje, kdo je a proč přichází. Na ženy z Théb seslal šílenství a přinutil je odejít do lesů, protože pomlouvaly jeho matku a nevěřily, že otěhotněla s bohem (to platí hlavně o sestrách jeho matky, včetně Agaue). Dionýsos tak přišel zachránit dobré jméno své matky, a zároveň si vydobýt úctu, jaká náleží bohu.
Do Théb přichází i starý věštec Teiresias, aby upozornil na příchod nového boha. Zatímco starý Kadmos věštci uvěří, jeho vnuk a vládce města Pentheus odmítá toto nové božstvo ctít. Podle jeho názoru jde o škodlivý a zkažený kult, který vyhání ženy z jejich domovů, což je místo, kam patří, do divokých lesů, kde se chovají nemorálně. V této souvislosti se ve hře opakovaně mluví i o oddávání se lásce, která není v objetí muže, což naznačuje, jakým směrem se zřejmě dionýské orgie také ubíraly.
Obraz nezkrotné, divoké ženy, která žije naprosto volně, byl dlouhá staletí v patriarchální společnosti vnímán jako přímá hrozba. Bakchantky k životu nepotřebují muže – nejen, že se samy baví, ale samy se o sebe i starají, samy chodí lovit atd. Silná žena byla ve starověkém Řecku něco tak nemyslitelného a potlačovaného, že se takové chování připisovalo božským zásahům nebo démonickému mámení. Ani na okamžik se nepřipustila myšlenka, že by něco takového mohlo vycházet z podstaty oné ženy. Proto, když se ve hře mluví o tom, jak Bakchantky zahnaly muže, kteří na ně zaútočili, nebo jak vyplenily vesnici, používá se to jako argument pro to, že jsou pod velmi silným božským vlivem, protože něco takového by žena přeci nedokázala sama od sebe.
Pentheus je však ve svém přesvědčení neoblomný, a tak neujde trestu mladého boha. Dionýsos chytře využije Pentheovy nechuti k Bakchám, a vyláká ho mezi ně do lesa. Penthea ještě poníží, když ho svou božskou mocí donutí obléct se jako žena. Jenže převlek mladého vladaře nespasí, jelikož ženy poznají, že jde o vetřelce. A proto, že jsou stále očarovány šílenstvím, které na ně Dionýsos seslal, rozsápají vetřelce na kusy. Vedoucí úlohu při tom hraje Pentheova vlastní matka Agaue, která si v pomatení myslí, že jde o mladého lva.
Takto tedy Dionýsos krutě potrestal lidi, kteří si ho nevážili. Dionýsos je zde vylíčen jako velmi neoblomný, krutý bůh, který má obrovské ego, a kvůli němu neváhá ničit lidské životy. Je arogantní a lstivý. Své kněžky obratně využívá, a pak je velmi krutě potrestá. Hrdinové tragédie ho na konci mnohokrát prosí o smilování a vyjadřují názor, že jeho trest je přílišný, ale on je neoblomný. Za potupu jeho rodu musí obyvatelé Théb své město opustit a zakoušet příkoří v cizině. Rod Kadmův vymřel a ubohá Pentheova matka bude celý život trpět tím, že sama, ač nevědomky, zabila vlastního syna.
