Balada z hadrů - rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

Kniha: Balada z hadrů

Přidal(a): Karolína

Literární teorie – forma

Obecná charakteristika literárního díla

Literární druh: drama (účinkují postavy, charakteristická přímá řeč a scénické poznámky, děj je předváděný na jevišti)
Výrazová forma: divadelní hra
Žánr: Komedie -> je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí.

Rozvoj avantgardních divadel – poválečná básnická avantgarda, čerpáno z poetismu a dadaismu (ale i na oblibu cirkusu, klaunství, filmové grotesky, osobností světového divadelnictví)

Osvobozené divadlo – dramatická sekce skupiny Devětsil, r. 1925.

Organizace jazykových prostředků. Charakteristika autorova stylu:

Balada z hadrů, divadlo o prokletém básníku o třinácti obrazech

Divadelní hra s posílenými satirickými polohami, má sevřenější zápletku a řeší aktuální problémy tematizované prostřednictvím, historických reálií. Hra se dělí na první a druhý díl.
První díl má 7 obrazů (některé se dělí na scény) a začíná prologem = I. obrazem a první scénou
Druhý díl má 8 obrazů, které se někdy dělí až na tři scény
komediální a dějová nadsázka
Hudební doprovod a písně jsou z dílny Jaroslava Ježka

Jazykový plán:

Vyskytují se: básně francouzského básníka Francois Villona
- Převážně spisovná čeština, ale i hovorová (zesměšňujou, žijou), zastaralá a nepřesný lékařský pojem – dementiapraecox
- Vyskytují se i francouzská slova – metiér = práce, i latinské slova (přísloví) – nota bene (=„dobře si poznamenej“, „všimni si“, „nepřehlédni“)

Literární teorie – obsah

Tematická výstavba:

Čas: rok 1455 (první obraz –pět set let = 20.století)
Prostor: Paříž

Postavy:

Osoby prologu – kateřina, žebračka, nezaměstnaný, nezaměstnaná, student, herec, hlídač

Francois Villon – básník
Purkmistr města Paříže
Catherine de Vausselles (Vósel)
Mistr Filip Sermoise (Sermoáz)
Královský prévot z Chateletu (šateletu)
Žebračka
Šenkýřka z taverny U Šišky
Vykladačka, Nuzák, Kat, Biřic,
Georges (Žorš) – antoušek,
Jehan – ponocný

Poprvé – Spoutané divadlo v Praze 28.11.1935

Děj díla:

A) Díl první

Obraz první – Pět set let

Děj: stará cihelna

Scéna první – Žebračka, Kateřina, Nezaměstnaný, nezaměstnaná

Nuzák zpívá píseň – svět na ruby (zároveň i předehra)
(celou noc a celý den, jako bych měl těžký sen, jako bych snil, jako bych nežil, jako bych sem nepatřil…..)
Všichni se baví, nezaměstnaná odešla z práce kvůli česneku, který mazala za 60 korun měsíčně. Žebračka měla s manželem závod s puškami, po válce ho prodal, že už bude pacifismus a peníze utratil s Lolou z baru.

Scéna druhá – předešlí, hlídač Brynda, student

Hlídač je šel napomenout, aby bylo ticho. Má měkké srdce, jinak by je už vyhodil do mrazu. Přišel student a všem nabídl souper (kost od šunky), kterou ukradl. Student pořád básni a odkrajoval šunku od kosti a podával ji nezaměstnanému. Básník, od kterého jsou jeho verše, se jmenuje František Villon – též chudý básník, co musel i krást.

Scéna třetí – předešlí, herec

Přijde herec do cihelny a začíná si ustýlat. Ostatní se ptají, co je zač a co má ve velkém ranci. A tak ho napadne, že věci, hadry a rekvizity z divadla, rozdá svým novým přátelům. Student si prohlíží villonský kostým a říká:? Máte to krásné řemeslo! Z hadrů a slov vyčarovat svět.“ Herec přeříkává i Hamleta. Všichni si oblečou historické kostýmy a student začíná hrát „hru o Villonovi“. Dává všem role a světlo se mění a přetváří scénu v pařížskou ulici z 15.století a student se v tomto okamžiku stává Villonem a herec Purkmistra m. Paříže. Pan Purkmistr (herec) pozval Villona (studenta) do svého domu, než vejdou, zazní několik taktů Villonovy písně.

Obraz druhý – Král pirát

Děj: dům pana Purkmistra

Pan Purkmistr chce, aby Villon opěvoval majitele realit, krále – třeba o tom, jak nám všem činí dobrodiní, ale ne nuzáky a aby nepsal písníčky, které tupí vrchnost. A Villon odpoví: „ kdyby král ve svém dobrodiní mne statky světa obdařil, a pořád já byl roveň svini, ved hříšný život, který špiní, tak ať mě k špalku vede kat. Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad!..

Obraz třetí – srdce na dlani

Děj: před radnicí

Scéna první – Villon, kráska (zahalená Kateřina)+ hudební scéna

Scéna druhá – Villon a Kateřina

Kateřina jde na večeři k panu Purkmistrovi, řekne ji, že ji má rád, že žárlí, nakonec ji dá pohár, aby na něho nezapomněla

Obraz čtvrtý – noc lásky

Děj: ložnice Purkmistrova – Kateřina, Purkmistr

Purkmistr je rozčílený, že mu Villon ukradl pohár, kterýmu pak Kateřina podala. A navádí ji, aby Villona dohnala k loupeži nebo k vraždě, aby byl i král spokojený, že je v žaláři.
Scéna druhá – předešlí, Filip
Filip si jde pro peníze pana Purkmistra, je domluvený s Kateřinou – nachystají loupež, když odejde, zakřičí Kateřina: „Zloději.“

Obraz pátý – čistý svět

Obraz šestý – pyká se a troubí

Děj: pařížské náměstí, Georges – hlava a ruce zamčený ve vodorovném břevnu (pranýř), Jehan – ponocný

Georges donutí ponocného Jehana, aby uvěřil, že je nemocný a pustí ho za účelem, aby se na něho Georges podíval, když zjistí, že je (ras, antoušek, drnomistr), cítí se být podvedený a zase ho zamkne, ale zavře se mu tam i jeho ruka a klíč odhodí. Nakonec ale zjistí, že je Georges zavřený, protože zpíval Villonovu písničku (písnička proti králi) a s radostí ho pustí, protože si tu písničku brouká se svojí ženou. Okolo jde rozčílený Purkmistr v košili a je pohoršen, jak se k němu ty dva chovají a neví s kým mluví. Nakonec Purkmistra zavřou do pranýře. Když se scházejí lidi, velice se smějí a nakonec si všichni píchnou halapartnou do Purkmistra. Villon chce ty dva do party.

Obraz sedmý

Děj: taverna U Šišky

Georges, Jehan a Filip hrají kostky, všechno vyhrají G+J. pak šenkýřka, vykladačka a Kateřina recitují Villonovi básně. Kateřina čeká na Villona, aby ho přinutila ke zločinu a dostala zlaťáky. Mistr Filip přijde k Villonovi a ptá se, kolik mu dá peněz za mlčení, že ukradl Purkmistrovi peníze – pustili se do sebe. Přijde i Geoger a Jehan a poví, že Filip teď prohrál slušnou částku peněz a pohár. Když Villon uvidí ten pohár, všechno pochopí a vezme si všechny kradené peníze i pohár. Přijde prévot do hospody (ještě neúředně) a domluví se, že za každého 50 zlatých a nikoho neuvidí.

B) Druhý díl

Obraz osmý – je s tím hlídání

Královský výběrčí daní píše Prévotovi, že potřebuje peníze, i když byla domluva, že nic nebudou platit a jestli má i něco na pana Purkmistra, tak dostane ještě odměnu, a tak ho pan Purkmistr vyplatí, aby nic neříkal.

Obraz devátý – svět na ruby – Jehan, Georges

Jehan vypráví, jak byl kdysi klaun a cestoval v dámském prádle (+ podvazky a náušnice). Nakonec zjistí, že se potkali v adenském lese jako herci. Povídají si o Shakespearovi, o klaunech – jaké to bylo povolání (že mluvil králi pravdu – že je to mezinárodní valuta), o středověku
(Jehan: „ Avšak střed může být uprostřed něčeho, čehož začátek i konec jsou neměnné, konstantní. Pak i střed trvá ve středu. Leč věk? Věk začíná – jeho počátek je konstantní, ale jeho konec, novověk, se pohybuje dopředu, čili středověk, aby zůstal ve středu, musí se pohybovat dopředu. Jinak by nebyl ve středu. Chápete? Čili to není středověk tam, kde my si ho představujeme. Středověk je z hlediska těch, co žijou v teďku, aby si připadali, že jako jsou, že jsou to oni, co na to přišli, tak zesměšňujou ty svýpraprapraotce a jejich práci a jejich myšlení a nazývá se to středověkem s hlediska jejich prapraprapotomků, ti se zas na ně budou dívat zpátky dozadu a zase aby oni byli ti, co na to přišli, budou říkat, že tamto byli volové. Rozumíte? Středověk není žádná konstanta; začátek světa, to je konstanta a to proto, že lidi nevědí, jak to začlo.“) taky filosofují nad časem – jestli je, jestli ho někdy Georges potkal v lese, že je to jen výmysl lidí – nebo nad životem – co to vůbec je? Existuje definice? V literárce není … (píseň potopa)

Obraz desátý – choré srdce

Děj: u žebračky

Georges s Jehanem přinesou Villona v horečkách k žebračce. Skočil v mrazu do vody (shodil ho Filip)Villon blouzní a Georges jde pro felčara a donese ho i s postelí, protože nechtěl jít.

Obraz jedenáctý – večer pro dva

Děj: u Kateřiny

Kateřina, Purkmistr se hodní po pokoji a přijde Filip a říká, že je Villon mrtev – shodil ho z mostu do Seiny, má důkaz, pohár, který Villon ukradl. Najednou volá Villon na Kateřinu. Purkmistr a Filip se schovají. Když vejde Villon do bytu Kateřiny, uvidí pohár a dojde mu, že hostí jeho vraha. V tom přijdou Georges a Jehan – uvidí schovaný Purkmistrovi nohy za závěsem. Přijde Villon a řekne: a hleďme, tedy pan purkmistr mě chtěl zabít!“ a v tom omdlí. Georges chytí pana purkmistra a chce ho dát k soudu. Přijde pan prévot.

Obraz dvanáctý – Františku, už tě nepotěší …

Děj: výslechová síň v pařížské věznici

Prévot odsuzuje Františka Villona za provinění proti královským zákonům a nařízením, za hrubě uraziv pana purkmistra, dámu Kateřinu de Vausselles. Villon se hájí, že se provinil tím, že je básník, že jeho vina je to, že říká, co si myslí, a že mluví za chudé. Prévot ho odsoudil na 50 ran veřejného výprasku před domem paní Kateřiny.

Obraz třináctý – vražda

Děj: jarní ulice

Vykladačka vyčte z Villonovi ruky, že ho má ráda. Nakonec jdou spolu, aby se odvážili ještě velkých věcí. Jde okolo Filip, urazí vykladačku a Villon mu dá políček. Filip vytáhne dýku a bodne Villona do tváře, perou se a nakonec stočí Villon dýku k Filipovi a bodne ho 2x do břicha a ten na následky zemře. Objeví se purkmistr, prévot a Kateřina, obviní ho, mají ho tam, kde ho chtěli mít. („jdi a piš si básně – bude je psát vrah. Mluv o lásce. Co může vědět vrah? Zpívej si o bídě a nespravedlnosti. Kdo uvěří vrahovi?“)

Scéna čtvrtá: předešlí, hlídač

Hlídač uvidí mrtvého, ostatní se začnou smát. Nechápe, proč si vybrali takového hrdinu – zloděje, vagabunda, vraha. Ostatní mu to začnou vysvětlovat – že, dělá chybu, tutéž chybu jako tahle žebračka a jako všichni lidi, co vidí a vědí, ale nic neříkají. Georges: „Pak zůstane básník sám a to je jen krůček k tomu, aby z něho šikovně udělili vagabunda a vraha… a k tomu se dá zabránit, když všichni, jak tu jsme …“

Finále : píseň proti větru

(… když nás půjdou milióny, všichni proti větru, každý ujde ten svůj metr, dáme metr k metru. Kde je síla zpátečníků, kde je síla větru. Proti proudu postoupíme o sta kilometrů)

KONEC

Význam sdělení (hlavní myšlenka)

Divadelní hra k oslavě Francoise Villona. Hra o prokletém básníku středověké Francie Francois Villonovi a její motiv byl vybrán z jeho veršů: Nuzota z lidí lotry činí, a vlky z lesů žene hlad.
Hra chce ukázat na to, že společnost uštve jedince, který se odváží proti ní postavit. S postavou Villonovou zacházejí autoři uctivě a skoro dojatě, což značně zlyričťuje jejich figury a odbarvuje skutečného Villona, jak ho známe z jeho básní.
Poukázat na nastupující fašismus, nezaměstnanost – sociální problémy doby.

Literární historie

Společensko-historické období:

1) Politická situace:

1918: konec 1.světové války
28. 10. 1918: vznik Československa
20. léta: rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky
1929-1933: světová hospodářská krize
30. léta: nástup fašismu v Německu, Mnichov (září 1938), nacistická okupace (15.3.1939)
1939-1945: 2 světová válka

2) Základní principy fungování společnosti (každodenní život)

jedno z nejplodnějších období poezie
oslava války, víra v budoucnost
kontakt s literaturou světovou, s avantgardním uměním
velký vliv avantgardních proudů – surrealismus, vliv ruské a francouzské literatury
vývoj společnosti, politický vliv, odraz života do děl

3) Kontext literárního vývoje; literární směr/sloh

Drama (20. – 40.léta)

Pro české divadlo 1. pol.20. století je typické soupeření divadel klasických, „kamenných“, se scénami avantgardními. Stagnujícímu a kritizovanému Národnímu divadlu vznikla v r.1907 konkurence v podobě Městského divadla na Vinohradech.

Autor

Jiří Voskovec (1905-1981) je český herec a spisovatel neodlučitelně spjatý s osobností Jana Werich . Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se po dvou letech definitivně změnilo v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. V roce 1935 Jan Werich s J. Voskovcem Osvobozené divadlo načas opouštějí a začínají působit pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla. Od roku 1938 žil Voskovec převážně ve Spojených státech. Pouze v letech 1948-1948 pobýval v Československu a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárně tvořil především s Werichem; sám napsal Klobouk ve křoví a hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů.

Jan Werich (1905-1980) původně studoval práva, pak se zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl poestistické hry i ostré politické satiry. Léta 1939-1945 strávil v Americe, kam emigroval. Po návratu pracoval v divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem spolu pracoval hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942).

Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až přijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem Italských prázdnin a pohádek Fimfárum.

Období:

Meziválečné

Dílo:

Divadelní hry – Vest Pocket Revue, Pěst na oko, Těžkou Barboru, Caesar, Osl a stín, Golem, Kata a blázen, Svět za mřížemi, Smoking revue, Gorila ex machina
Filmy – Pudr a benzin, Hej Rup, Svět patří nám, Peníze nebo život
Muzikály – Divotvorný hrnec

Inspirace daným literárním dílem

Divadelní adaptace:

Hra měla premiéru v Praze ve Spoutaném divadle dne 28. listopadu 1935.

Filmová adaptace:

Stejnojmenná televizní inscenace, režie Ján Roháč a Miroslav Zachata 1960

Osvobozené divadlo působilo jako vzor při zrodu malých divadel, jejichž rozmach lze zaznamenat v 60. letech (Semafor, Ypsilon, Husa na provázku). Po stopách partnerského tandemu V+W se vydalo několik partnerských dvojic. : J. Suchý a J. Šlitr, J Grossmann a M. Šimek, J Vodňanský a P. Skoumal

Literární kritika

Silné dílo a sklidilo mimořádný ohlas, který byl zasloužený.

Srovnání

(charakteristika, divadlo)

Voskovec s Werichem si zahráli postavy Georgese a Jehana. Tyto postavy mají svou historickou úlohu v ději, ale vystupují i jako klauni, kteří svými postřehy ze současnosti jakoby vyplňovali přestávku v ději. Jejich vstupy jsou alegorie na tehdejší politickou situaci – nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu, velké třídní rozdíly tzn. sociálních problémů doby. Jejich vstupy jsou proloženy písněmi, jejichž základem jsou Villonovy verše. Tyto písně jsou velmi známé, dá se říci, že zlidověly. Ve druhém díle již postavy známe, známe i charaktery jejich postav, proto se autoři již více zaměřili na podobu hry s osudy Villona v Testamentu.

Režie: Honzl, poprvé provedená 28.11.1935, celkem 245 repríz.