Bídníci (Ubožáci) – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Bídníci (Ubožáci)

Autor: Victor Hugo

Přidal(a): stark

 

 

Životopis autora: Victor Hugo

• francouzský spisovatel
• poezie, próza, pokusy o drama – ne příliš úspěšné (Kastelán)
• angažoval se v politice, republikán, zásady humanismu

Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů 19. století Victor Marie Hugo se narodil roku 1802 v Besanconu. Byl synem generála Napoleonské armády (bonapartisty) a pobožné matky, která byla naopak přívrženkyní krále a monarchie (royalistka). Hugo začal psát již v dětství. S bratrem Abelem založil založil časopis Le Conservateur littéraire (1819). Zde publikoval své články. Od roku 1920 uveřejňoval i své básně tradiční formy monarchisticky inspirované. Roku 1822 debutoval sbírkou Odes poésies diverses (Ódy a rozličné básně). V tomto roce dostal také od Ludvíka XVIII. penzi a oženil se s Adélou Foucherovou. V té době se rozhodl žít pro literaturu.

Roku 1824 navázal spolupráci s časopisem La Muse francaise. Karel X. jej vyznamenal stužkou Čestné legie.
Rok 1827 byl předělem v Hugově životě. Uveřejnil 1. ódu na Napoleona a drama Cromwell, kterým se přihlásil k romantismu. Po revoluci 1830-43 přichází Hugovo literárně nejplodnější období. Dokázal v něm mimo jiné, že byl předním představitelem romantismu. Zároveň se od roku 1831 věnoval i dramatu. Po neúspěchu dramatu Les Burgraves (Kasteláni 1843) přestal však divadelní hry psát a začal se věnovat románu.

V roce 1841 se stal členem Francouzské akademie a v letech 1843-48 jeho literární aktivita ochabla. Hugo se angažoval více politicky. Odměnou mu byla hodnost paira Francie. Po revoluci 1848-51 se stal republikánem a poslancem ústavodárného shromáždění. Stále výrazněji se obracel k republikánské levici.
Po převratu dne 2.12.1851 jako jeden z nejnekompromisnějších odpůrců Napoleona III. odešel do exilu do Belgie, později na anglické ostrovy Jersey a Guernesey. Zde začal v letech 1855-70 opět psát. Po pádu Napoleona III. se po 18letém exilu vrátil do Francie. Jako poslanec a senátor od roku 1876 trval až do své smrti na hodnotách liberálního humanismu. Victor Hugo Zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Je pochován v pařížském Panthéonu.
Hugo se zasloužil o obnovu francouzské poezie a stal se zakladatelem romantismu.

 

Další tvorba:

• Cromwell – drama, úvod se stal manifestem romantismu ve Francii
• Legenda věků – třídílný básnický cyklus
• Dělníci moře, 93, Chrám matky boží v Paříži – romány

 

Rozbor díla: Bídníci (Ubožáci)

• společenský román
• zachycuje život lidí v 1. polovině 19.století, realistický popis i kritika tehdejší společnosti

 

Literární kontext

Romantismus = umělecký směr, životní pocit a postoj člověka

• jméno odvozeno od románu (moderní slovesný útvar)
• obraznost a citovost převládá nad rozumovostí
• divoké přírodní scenérie, vzdálené krajiny
• pochopení do té doby „temného“ středověku – náměty: gotika, rytíři
• důraz na národnost, tradice, jazyk
• doba revoluce – člověk je vůči dějinám bezmocný, představa konfliktu, romantik se pokouší podrobit si svět k obrazu svému revoltou, proti společnosti, zákonům, konvencím, je sám – vzpoura končí nezdarem
• hrdina: většinou splývá s autorem, je si vědom své výjimečnosti, nemůže ale uskutečnit své záměry. nikdo mu nerozumí, cítí se osamělý, necítí ale potřebu družnosti, individualista, hledá únik v protispolečenském gestu nebo násilnému činu, revolucionář. Touží po lásce, ale ví, že skutečnou lásku nikdy nenajde, může milovat jen nešťastně, miluje vysněný ideál, ne skutečnost,
• rozpor často tak silný, že nemůže přežít zklamání
• hrdinka: spoutána konvencemi, odříkání, odmítá vášnivou lásku
• spisovatel nenapodobuje staré vzory, ale tvoří nové (estetický ideál = zvláštnost, bizardnost)
• nesmiřitelné protiklady krása x ošklivost
• žánry: nejrozšířenější poezie
• lyricko-epická: veršovaná povídka poema (epická báseň s lyrickými pasážemi), epos, dramatická báseň
• epická: v anglické literatuře, Byronská povídka (dramatický romantický děj, exotické prostředí)
• lyrická: Francie
• próza – historická povídka, román
• drama – méně významné, návrat k Shakespearovi

 

Francie: Stendhal, George Sandová, Alfred de Musset, Alexander Dumas st.
Anglie: Jane Austenová, William Blake, Sir Walter Scott, Emily Bronteová, Charlotte Brontëová, Robert Burns, John Keats, George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley
Německo: Novalis, Heinrich Heine
Rusko: Nikolaj Vasiljevič Gogol, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurievič Lermontov
Polsko: Julius Slovacki, Adam Mickiewicz
Amerika: Edgar Allan Poe, Henry Longfellow, Nathaniel Hawthorn, James Fenimore Cooper

 

Postavy

• Jean Valjean – galejník, společností opovrhován, mění se v poctivého člověka (za přispění biskupa Myriela)
• Javert – opak, protivník Jeana Valjeana, policejní vyšetřovatel, který ho neustále pronásleduje
• Marius, Cosetta, Fantina, Thenardierovi

 

Jazyk, kompozice

• 5 dílů: Fantina, Cosetta, Marius, Idyla Plumetovy ulice a epopej ulice Saint-Denis, Jean Valjean
• propojeny postavou Jeana Valjeana
• ve vypravování se objevují úvahové, popisné pasáže
• postavy odlišeny jazykem (z různých společenských vrstev – slang, nářečí, historismy)
• 1815 – 1833 – doba francouzské rastaurace a červnové monarchie

 

Děj

Valjean propuštěn po 19 letech z galejí, kde byl pro krádež chleba, ale pokusy o útěk si vězení prodlužoval. Vyloučen ze společnosti, ubytuje se u biskupa Myriela. Ukradne mu stříbrné příbory a uteče, je chycen, biskup ho zachrání, řekne, že mu příbory dal a přidá mu i svícny. Stává se čestným člověkem, má možnost začít nový život po dzměněným jménem Madeleine, stává se starostou města, bohatý, oblíbený.
Fantina – svobodná matka, vrací se do rodného města pracovat v továrně, kvůli pověsti nechá dceru u rodiny Thenardierových, kteří se mají o ni starat, platí jim. Ztratí ale 1 z dopisů, město odhalí, že je svobodná matka, vyhozena z továrny, nucena prodat nejdřív vše co má, zuby, stává se prostitutkou. Onemocní, umírá, v nemocnici se seznamuje s Madeleinem, ten slibuje, že se o její dceru postará. Do města je převelej Javert, pozná Valjeana z galejí, jeho postavení je ohroženo, díky podobnosti s jiným vězněm je ale sproštěn viny, nedokáže unést, že za něj jiný pyká, udá se, utíká. Spolu s Cosettou (dcerou Fantiny) odchází do Paříže, žijí v kláštěře, pak se přetěhují a změní si jméno. Potkávají studenta Maria, s Cosettou se do sebe zamilují. V Paříži probíhá revoluce, Marius se jí akticně účastní, zachráněn z barikády Valjeanem. Valjean se tam taky znovu setkává s Javertem, kterého revolucionáři zajali jako špeha a chtějí ho popravit, Valjean ho osvobodí. Marius je postřelen, Valjean ho odnáší, prchá stokou, na konci zamčená mříž. Potkává Thenardiera, který je na útěku z vězení před Javertem. Thenardier chce zaplatit, pak ho pustí, mizí ve stoce. Javierem zatčen Valjean, má poslední přání – zachránit Maria, nemůže ho ale najít. Javert ví, že by měl Valjeana zatknout, aleten mu zachránil život – spáchá sebevraždu skokem do Seiny). Cosetta si vezme Maria. Valjean se Mariovi přizná, že je galejník na útěku (neřekne mu ale tu část o starostovi a že mu zachránil život), odchází, nechává Maria a Cosettu spolu. Znovu se objevuje Thenardier s kusem látky z Mariova kabátu. Veljean si uvědomuje, že nemůže bez Cosetty žít, vrací se, umírá.

 

Podrobný děj

Děj se odehrává v Paříži a jejím okolí ve 30. letech 19. století.

Bývalý trestanec Jean Valjean se vrací po 19 letech z galejí. Nevěří společnosti, která ho odsoudila pro krádež chleba, který chtěl donést hladovým dětem. V Digne hledá nocleh, ale všichni jej jako bývalého galejníka odmítnou přijmout. Až místní biskup „Lidumil“ Myriel mu poskytne přístřeší a jídlo. Valjean večer prchne s biskupovým stříbrem, když jej na druhý den policie chytí a dovede k Myrielovi, biskup tvrdí, že mu stříbro dal. Na Valjeana tento čin tak silně zapůsobí a ze zatvrzelého galejníka se pomalu stává dobrý člověk. Biskup mu své stříbro dá pod podmínkou, že ho využije ke zlepšení života chudých. Valjean přichází pod jménem Madeleine do Montreuil-sur-Mer, výrazně podpoří místní průmyslovou výrobu objevem černého skla, založí nemocnici a nakonec ho obyvatelé po počáteční nedůvěře zvolí starostou.

Mezitím se v Paříži odehrává příběh mladé krásky Fantiny, která se zaplete s jedním s místních bohatých studentů. Když ji tento „Don Juan“ opustí, zbudou ji jen oči pro pláč a v náručí malá Cosetta (Eufrasie). Odchází z Paříže zpět do svého rodiště Montreuil-sur-Mer, aby si vydělala, ale uvědomuje si, že s Cosettou se tam objevit nemůže. Proto Cosettu nechá v Montfermeil u Thénardierových s tím, že jim bude posílat peníze, aby se měla Cosetta dobře. Po příjezdu do rodného města začne Fantina vydělávat a posílá peníze Thénardierovým. Ti ale vypočítavě žádají stále více peněz a všechny Fantininy peníze dávají na své děti, zatímco Cosetta žije v bídě. Když jedna z montreuilských „vážených dam“ zjistí, že má Fantina dítě, vyhodí ji z práce pod záminkou, že si to přeje pan Madeleine. Fantina začne

Madeleina nenávidět, šije po nocích a nakonec si musí vydělávat prostitucí, aby mohla dál posílat peníze pro Cosettu. Po potyčce s jedním měšťákem se Fantina dostává do vězení a pan Madeleine ji nejenom udělí milost, ale začne se o ni starat a snaží se dostat Cosettu zpátky k matce. Přes všechny snahy umírá Fantina, aniž by Cosettu zase spatřila.

Jean Valjean se dozví, že ze zločinu, který kdysi spáchal, je obviněn nevinný člověk. Ukryje své úspory, udá se na policii a je opět uvězněn. Z galejí se mu podaří uprchnout a navíc si všichni myslí, že zahynul při práci. Když se vrací pro své ukryté peníze potká malou dívenku, kterou doprovodí do místního hostince. Ubytuje se zde a brzy mu dojde, že malá zbídačená dívenka je Cosetta a její opatrovníci jsou manželé Thénardierové. Vyplatí malou Cosettu, odvede ji z Montfermeil a věnuje se jí s obrovskou péčí. Teprve tehdy – ve svých 50ti letech – poznává poprvé lásku, lásku ke Cosettě, lásku děda a vnučky. Stálé musí prchat před policií a zvláště před montreuilským policejním inspektorem Javertem, který je mezitím přeložen do Paříže. Klid nachází Valjean až v pařížském klášteře Petit Picpus, kde pracuje jako zahradník a kde je Cosetta přijata jako chovanka.

V dalším díle se seznamujeme s Mariem Pontmercym. Tento student práv vyrůstal u dědečka a tety. Matka mu zemřela a jeho otec, poručík v bitvě u Waterloo, měl zakázáno se s ním stýkat pod pohrůžkou vydědění jeho syna. Marius je vychováván v nenávisti ke svému otci, jinak hodnému a vlídnému člověku, který svého syna velice miloval. Po smrti Mariova otce se o něm dovídá pravdu a mění radikálně své politické přesvědčení. Zároveň dostává do rukou otcovu závěť se vzkazem, aby se odvděčil panu Thénardierovi, který mu zachránil život u Waterloo. Když se Mariův dědeček dozví o vnukově lásce k otci, rozzuří a vyžene Maria z domu. Ten musí ukončit studium pro nedostatek peněz a pracuje dočasně jako překladatel. Jednou při procházce Marius potká v Lucemburských zahradách dívku v doprovodu staršího pána a rázem se do ní zamiluje. Dívka není nikdo jiný než Cosetta, která dospěla ve velmi krásnou mladou ženu. Když si Jean Valjean povšimne milostných náznaků ze strany neznámého mladíka, navíc Cosettou opětovaných, ze strachu před ztrátou milované dívenky se rozhodne náhle odstěhovat.

Thénardierovi zkrachují a odchází do Paříže, nastěhují se do domu, kde bydlí i Marius a živí se žebráním almužen od zámožných lidí. Jednou Marius uvidí dírkou ve zdi, která odděluje jeho pokoj

od Thénardierova, jak do vedlejšího bytu přijde Cosetta s Valjeanem, kam jsou zavoláni kvůli své dobročinnosti. Poté, co Cosseta s Valjeanem odjedou, vyslechne Marius plány na připravovaný zločin, který chystá jeho soused s bandou zlodějů a vrahů a při němž chtějí oloupit Jeana Valjeana, který přislíbil, že se večer vrátí s větší sumou peněz. Policejní důstojník Javert přislíbí Mariovi pomoc. Marius se toho večera

dovídá, že jeho ničemný soused je Thénardier, kterému byl tolik zavázán Mariův otec. Váhá tedy, jestli má dát smluvené znamení policii a udat tak muže, který zachránil jeho otci život. Javert, který zatím čeká venku, je však netrpělivý a vtrhne do bytu i bez znamení a překvapí bandu uprostřed akce. Při zatýkání zlodějů ale uteče oběť přepadení, Valjean. Je docela pochopitelné, že se nechce setkat s Javertem. Svým útěkem tak bere Mariovi poslední šanci najít jeho milovanou Cosettu a ten upadá do bídy a dluhů, pro samé soužení neschopen se soustředit na práci. Z jeho trápení mu pomůže Eponina, Thénardierova dcera, která nalezla Cosettin dům. Tak se díky Eponině začali scházet dva milenci v zahradě domu ulice Plumet. Jean Valjean o tom všem neměl ani tušení a žil v domnění, že jeho malou Cosettu mu nikdo nevezme. Atmosféra v Paříži houstne a Valjean se rozhodne odjet s Cosettou do Anglie. Zoufalý Marius jde za dědečkem, aby dostal povolení ke svatbě, ale nedopatřením se spolu opět pohádají a Marius odchází rozzloben z rodinného domu. Dědeček se opět velice trápí pro svého vnuka, ale hrdost mu to nedovolí dát najevo. Marius jde vše sdělit Cosettě, ale dům nachází opuštěný a bez jediného vzkazu.

Domnívá se, že se již odstěhovali, propadá novému zoufalství a rozhodne se zemřít na barikádě. Zde se objevuje mladík, který mu zachrání život. Později se ukáže, že mladíkem byla Eponina, která na následky zranění umírá. Ještě před smrtí mu ale vyzná lásku a předá dopis od Cosetty, napsaný ještě před jejím odstěhováním. Je v něm její nynější adresa. Marius napíše odpověď, ve které jí sděluje, že už nechce žít, protože se nemohou vzít. Dopis pošle po malém Gavrochovi, synovi Thénardiera, kterého tak chce zachránit před jistou smrtí na barikádě. Zatím se Valjean dozví obsah dopisu, který psala Cosetta Mariovi a pochopí, že musí přenechat Cosettinu lásku jemu. Gavroche, pospíchající zpátky na barikádu, dopis od Maria chvatně odevzdá Valjeanovi. Po jeho přečtení se Valjean vydává na barikádu, aniž by přesně věděl, proč to dělá – vždyť Mariova smrt by mu přinesla jen užitek. Na barikádě potkává Javerta, zajatce povstalců. Zachrání mu život a pustí ho na svobodu. Po několika hodinovém bránění je barikáda dobyta vojskem a všichni povstalci zabiti. Zachrání se pouze Jean Valjean s raněným Mariem v náručí, když uprchne stokou. Po dlouhých hodinách bezmocného bloudění nekonečnými kilometry pařížských stok narazí na mříž přehrazující východ. U ní potká Thénardiera, který se zde schovává před policií čekající venku. Thénardier Valjeana nepoznává a za peníze mu odemkne stoku, i když si myslí, že Marius byl zavražděn a Valjean je jeho vrah. Ostatně ví, že na druhé straně mříže čeká policie. Valjean vyjde ze stoky, kde číhá Javert. Okamžitě ho zatkne, ale na Valjeanovu prosbu s ním zajede do domu Mariova dědečka, kde o něj bude dobře postaráno. Ještě zajedou k Valjeanovi domů, aby se mohl rozloučit s Cosettou. Zatímco je Valjean uvnitř, Javert odejde a Valjeana neudá. Tento čin se však natolik lišil od jeho přesvědčení, že krátce nato spáchal sebevraždu.

Marius je několik měsíců nemocen a po celou dobu jeho nemoci ho navštěvuje Cosetta s Valjeanem. Když se Marius probere, mladý pár se zasnoubí. Valjean odhaluje Cosettino netušené dědictví, neboť až dosud byla považována za velmi chudou a zanedlouho se Cosetta a Marius vezmou. Krátce po svatbě svede Valjean už několikátý souboj se svým svědomím a přizná Mariovi svou pravou totožnost i minulost galejníka. Marius jej navíc považuje za vraha Javerta a za zloděje Madelainova majetku a proto ho zavrhuje a zakáže Cosettě se s Valjeanem stýkat. Thénardier, jemuž byl Marius vděčný za záchranu svého otce, se domnívá, že Marius o Valjeanově minulosti nic neví. Přijde Maria vydírat a ten se tak náhodou doví, že ho zachránil právě Jean Valjean a že není ani vrahem, ani zlodějem, protože Madelaine a Valjean jsou jedna a tatáž osoba a že daroval barikádníky k smrti odsouzenému špehu Javertovi život, přestože žil celý život s jeho stínem za patami. Marius okamžitě přehodnotí svůj pohled na Jeana Valjeana a jedou jej s Cosettou navštívit. Přijdou však příliš pozdě. Jean, sice stále živý, ale utrápený ztrátou Cosetty, jim zemře v náručí, nyní však šťasten, že je mu odpuštěno a že Cosettu opět vidí.