Bílá nemoc – rozbor díla k maturitě (6)

rozbor-díla

 

Kniha: Bílá nemoc

Autor: Karel Čapek

Přidal(a): Štosi

 

 

I. Literární teorie – forma

A. Obecná charakteristika literárního díla

  • Literární druh:  drama  – účinkují postavy, charakteristická přímá řeč a scénické poznámky, děj je předváděný na jevišti
  • Výrazová forma: divadelní hra
  • Žánr: tragédie  – pochmurný děj se špatným koncem
  • Literární směr
    • Demokratický proud: autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté
    • Pragmatismus – filosofický směr 20. století v U.S.A. , kritériem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenost , všichni autoři přispívali do Lidových novin , kde se shromažďovala demokratická inteligence

 

B. Organizace jazykových prostředků. Charakteristika autorova stylu:

Styl:

  • Drama o třech dějstvích. Protiválečná

Jazykový plán:

  • Dílo je psáno spisovným jazykem. Jsou zde použita latinská označení pro nemoci. V druhém dějství je použit anglický a německý jazyk, když Rada Sigelius mluví s lékaři z celého světa.

 

II. Literární teorie – obsah

A. Tematická výstavba:

Postavy:

  • Dvorní rada profesor Dr. Sigelius
  • Doktor Gálén – najde lék na Čengovu nemoc
  • První asistent kliniky – onemocní mu maminka, ale Dr. Galén ji nemůže uzdravit
  • Druhý asistent kliniky – chce být úspěšný, vytvoří podobný sérum z hořčice a vydává ji za uzdravující lék
  • Maršál – na závěr knihy onemocní, nechce zastavit válku, ale pochopí, že válka bez schopného maršála je válka prohraná – zavolá Galénovi, aby přišel a uzdraví ho a chce zastavit válku
  • otec – stal se ředitel v továrně, děkuje za bílou nemoc
  • matka – je proti válce, nakonec taky onemocní
  • dcera
  • syn – při poslední scéně pomocí davu udupe Dr. Galéna a rozbije mu všechny lahvičky s léky – nevyléčí svou matku
  • Baron Krüg – onemocní, chce zaplatit Dr. Galénovi spoustu miliónu, aby ho vyléčil, hrozně se bojí, jde dokonce za svým přítelem maršálem, že by pozastavil svoji továrnu na výrobu zbraní, aby ho Galén uzdravil – Maršál mu chce pomoct, ale výrobu nechce zastavit, naopak, zvedne ještě výrobu. Baron se nakonec zastřelí. Jeho synovec se dá dohromady s dcerou maršála.
  • pobočník,generál,ministr zdravotnictví, malomocní

 

Děj:

V jisté, blíže neurčené zemi, se stejně jako ve zbytku světa rozmohla epidemie tzv. bílé nemoci, která se projevuje bílými skvrnami na kůži. Šíří se dotykem a ze začátku pouze mezi chudými lidmi. Napadá pouze lidi nad čtyřicet pět let. Mezi lidmi se o ní mluví jako o malomocenství, jako o novodobém moru. Několik týdnů po objevení skrvny začínají nemocným upadávat kusy tkání. Přes veškerou snahu zatím na světě neexistuje lék proti této zhoubné nákaze.

Na státní kliniku vedenou dvorním radou prof. Sigeliem, který svůj život zasvětil boji s touto zákeřnou chorobou přichází doktor Galén. Tento pokladní lékař chudých pacientů objevil postup léčení bílé nemoci. Sigelius jej nejdříve považuje za šarlatána, ale nakonec přistoupí na Galénovu podmínku a nechá jej léčit ty nejchudší pacienty postižené bílou nemocí, pacienty z pokoje číslo 13. Po několika týdnech vykazuje Galénova metoda skvělé výsledky. Galén si však svůj postup úzkostlivě chrání, nechce jej nikomu vyzradit.
Sigelius svolá největší světové lékařské kapacity, aby jim ukázal zázračné úspěchy své kliniky v boji proti bílé nemoci. Lékaři i tisk je nadšen. Galén stojí v ústraní, ale když se novináři mají k odchodu, osloví je. Vysvětlí jim, že lék vynalezl on a že jej nezveřejní, dokud nezavládne na světě mír. Že jako lékař na frontě v zákopech viděl příliš mnoho mrtvých, že cítí jako povinnost využít situace k zamezení válek.
Tím ztropí skandál, Sigelius jej vykáže ze své kliniky s tím, že odmítá, aby nějaký utopistický pacifista vydíral svět. Galén se vrací ke svým chudým pacientům. Lék ale poskytuje pouze chudým lidem, lidem bez moci a vlivu. Těm vlivnějším Galén lék vydat odmítá. Vždycky je s lítostí odmítne, s tím, ať se svými kontakty a vlivem zasadí o nastolení světového míru.
Mladí si z nastalou situací nedělají hlavu. Bílá nemoc jim přijde vhod, na pracovištích se uvolňují po zemřelých místa a jejich život je najednou jednodušší. Postava otce si pochvaluje nově nabytou pozici ředitele účtárny v Krügových závodech, kterou získal díky úmrtí několika spolupracovníků, aniž přitom tuší, že jeho manželka je čerstvě nakažena tou samou nemocí, která jej obšťastnila lukrativním místem.
V zemi vládne diktatura. Maršál – diktátor, který se k moci dostal vojenským převratem před dvacet lety zbrojí a připravuje se na výbojnou válku proti menšímu sousednímu státu. V tom mu pomáhá jeho jediný přítel, vlastník zbrojovek a milonář baron Krüg.
Když onemocní baron Krüg, navštíví v přestrojení Galéna, aby ho vyléčil. Ten jej ale odhalí a dává podmínku- musí okamžitě zastavit zbrojení, jinak mu lék nebude vydán. Krüg sdělí Maršálovi, že onemocněl bílou nemocí a zpraví ho o Galénově podmínce; dokonce se svěří, že koketoval s myšlenkou na její přijetí. To je ale pro Maršála nepřijatelné, potřebuje zbraně pro svou velkolepou válku, která má přinést slávu jeho národu. Krüg se snaží apelovat na Maršála, ten se uvoluje přijmout pozastavení zbrojení na 2 týdny – dobu nutnou pro jeho uzdravení. Krüg je ale poctivý člověk a nechce Galéna podvést. Maršál tedy nařídí zvýšit zbrojení. Krüg spáchá sebevraždu.
Po Krügově smrti začíná útok na sousední zemi. Ta se ale překvapivě dobře brání a původní plány se jeví jako pomýlené. Během projevu před rozvášněným davem na sobě Maršál zpozoruje bílé skrvny. Sigelius konstatuje, že bez léku Maršálovi zbývá šest týdnů života. Zprvu je Maršál stižen hrůzou z blížící se smrti, z její nevyhnutelnosti. Potom si ale představuje, jak zemře jako hrdina ve zbroji. Stále sní svůj dobyvačný sen o podmanění celého světa a o věčné slávě pro sebe i svůj národ. Maršálova dcera a její přítel, synovec barona Krüga telefonují Galénovi, aby Maršála vyléčil. Ten má ale stejnou podmínku – Maršál musí uzavřít mír. On je ten, kvůli komu země celého světa zbrojí, on má tu největší moc ve svých rukou.
Mladý Krüg si uvědomí, že pokud smrt diktátora Maršála během války, která se zkomplikovala houževnatou obranou napadeného státečku, by znamenala totální rozklad země a krutou porážku. Po dlouhodobém naléhání dcery a jejího přítele Maršál svolí a dá Galéna zavolat. Maršál si našel nový boj, novou válku, co může bojovat: boj za věčný mír, ve jménu lidstva a milionů malomocných celého světa. Čekaje na Galéna si spokojeně spřádá nové plány, jak vyhrát tuto novou válku.
V poslední, velmi emocionální scéně je před Maršálovým palácem srocen elektrizovaný dav, jenž provolává hesla: „Ať žije Maršál, ať žije válka!“ Prodírající se Galén odporuje: „Ne, válku ne!“ Dav se na něj vrhne jako na zrádce a Galén je davem ubit, léky jsou udupány.

 

B. Význam sdělení (hlavní myšlenka)

1.podnět k této hře mu dal námět přítel lékaře dra Jiřího Foustky, který objeví nové paprsky, ničící zhoubné nádory, nejde v nich paprsky smrti; jich pomocí se stane samovládcem a neblahým spasitelem světa –  představa lékaře, který má svým způsobem v rukou osud lidstva. A 2. A hlavní podnět byl „konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur.“ Malomocenství – symbolicky jako příznak hlubokého rozvratu bílé rasy. Taková epidemie připomíná návrat k morovým ranám ve středověku.  Člověk nemocný a bědný je nutkavě a typicky předmětem humanity.

Bílá nemoc symbolizuje úpadek společnosti a fašistické nesmysly. Chtěl tímto dílem poukázat na nesmyslnost válek, varování před nebezpečím fašismu, projevuje se konflikt demokracie a diktatury. Konflikt jedince a společnosti.

Paradox: Galén je ušlapán těmi, pro které bojoval.

 

III. Literární historie

A. Společensko-historické období:

1. Politická situace:

  • 1918: konec 1.světové války
  • 28. 10. 1918: vznik Československa
  • 20. léta: rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky
  • 1929-1933: světová hospodářská krize
  • 30. léta: nástup fašismu v Německu, Mnichov (září 1938), nacistická okupace (15.3.1939)
  • 1939-1945: 2 světová válka

 

2. Základní principy fungování společnosti (každodenní život)

  • jedno z nejplodnějších období poezie
  • oslava války, víra v budoucnost
  • kontakt s literaturou světovou, s avantgardním uměním
  • velký vliv avantgardních proudů – surrealismus, vliv ruské a francouzské literatury
  • vývoj společnosti, politický vliv, odraz života do děl

 

3. Kontext literárního vývoje; literární směr/sloh

  • Česká próza, drama a kritika od konce 1.světové války do konce 2.světové války

20.léta:

  • Expresionismus: proti popisnému realismu, důraz na lidské nitro, skepse, rozpolcenost člověka, odcizení)
    • Lev Blatný (Kokoko-dák, Vítr v ohradě, Regulece)
    • Ladislav Klíma (svět jako vědomí a nic, Velký román, Utrpení knížete Sternenhcha, Boj o Vše) – obraz světa jako žaláře utrpení, např.: groteskní romaneto s prvky hororu utrpení …
    • Richard Weiner (Lítice, Škleb, Hra doopravdy) – zachycuje prostřednictvím vnitřního monologu pocity, vjemy (tzv. bdělý sen) – Škleb
    • Josef Váchal, Jan Weiss
  • Legionářská literatura: vypráví o životě v legiích – organizované dobrovolné vojenské jednotky československého zahraničního odboje. Vznikaly ze zajatců, nebo z Čechů, kteří žili na území státu, které s R-U válčilo
  • Imaginativní próza (avantgardní):  lyrizace, metoda asociace představ, experimenty s jazykem – Vladislav Vančura
  • Katolická próza: víra v Boha
    • v oblasti literárních forem jsou konzervativní – neexperimentují (nepodléhají novým literárním směrům)
    • inspiraci hledají v baroku
    • katolické časopisy Akord, Řád
    • Jakub Deml (lyrizovaná próza Moji přátelé = oslava lásky a pokory – symbolika květin)
    • Jaroslav Durych (Bloudění, Rekviem, Boži duha)
    • Jan Čep (dvojí domov, Vigilie, Zeměžluč)
  • Ruralismus: ruralis = venkovský
    • autoři píšící o venkově, nejdůležitější je pro ně vztah k půdě, často mají selské kořeny
    • jistá podobnost s kritickým realismem – odlišuje se vztahem ke křesťanství, mystice
    • autoři do prózy promítají vztah k Bohu
    • důležitou roli pro ně hrají rodinné vztahy
    • v 50. letech autoři vězněni v těžkých žalářích (J. Knap – 11 let, F. Křelina – 12 let) – obviněni na základě domnělé spolupráce
    • Josef Knap (ztracené jako, réva na zdi)
    • František Křelina (dcera královská, blahoslavná Anežka Česká, Každý své břímě)
  • Reportážní próza:
    • Marie Majerová (přehrada, pohled do nové země, deset tisíc kilometrů nad Sovětským svazem, Zpívající Čína)
    • Marie Jesenská
    • Ivan Olbracht (zamřížované zrcadlo, Bejvávalo, Země beze jména)

30. léta

  • Socialistický realismus
  • Psychologická próza:
  • Demokratický proud:  autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté
    • pragmatismus – filosofický směr 20. století v U.S.A. , kritériem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenost , všichni autoři přispívali do Lidových novin , kde se shromažďovala demokratická inteligence
    • Karel Čapek,
    • Karel Poláček
    • Eduard Bass – román: cirkus Humberto, tzv. próza českého génia

40. léta

 

B. Autor: Karel Čapek

Rodina Karla Čapka

  • narodil se v Malých Svatoňovicích
  • otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor

Mládí

  • studoval na gymnáziu v Hradci Králové
  • studoval filozofickou fakultu v Praze, Berlíně a Paříži
  • protože byl nemocný, tak nikdy neměl brannou povinnost

Bratr Josef Čapek

  • český malíř, spisovatel, fotograf, grafik a knižní ilustrátor
  • autor slova “robot”
  • začínal jako redaktor “Národních listů”

Koníčky a záliby Karla Čapka

  • byl to amatérský fotograf – jeho nejpovedenější tvorba byla “Dášenka čili Život štěněte”
  • zájem o cizí kultury
  • záliba v etnické hudbě

Novinářská tvorba

  • Národních listech (1917–1921)
  • Nebojsa (1918–1920)
  • Lidových novinách (od r. 1921)
  • Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce.
  • Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech.
  • Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům – sloupky. Tento novinářský žánr vymyslel a jako první ho používal.
  • Vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem, kterého si velmi vážil, se ale stal v Hovorech pouhým zapisovatelem. Lze tvrdit, že Čapek psal velmi promasarykovsky a stal se jakýmsi oficiálním, hradním novinářem.
  • “Italské listy” a “Anglické listy” – sbírky fejetonů, které vycházely knižně

Spolek “Pátečníci”

  • Pátečníci je označení skupiny kulturních a politických osobností první Československé republiky z okruhu spisovatele Karla Čapka, kteří se u něj v pátek odpoledne scházívali.
  • Páteční setkávání se stalo zavedenou “institucí” někdy kolem roku 1925, kdy si Karel Čapek pořídil vilu na Vinohradech v Úzké ulici, dnes ulici Bratří Čapků, a název pátečníci se všeobecně vžil roku 1927.
  • Mezi pátečníky patřili Karel a Josef Čapkové, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Josef Kopta, Ferdinand Peroutka, Josef Šusta (historik), František Langer, Eduard Bass, Karel Poláček, Vladislav Vančura, Václav Rabas, Jan Masaryk, Jan Blahoslav Kozák, Arne Laurin, Karel Kraus, spisovatel a divadelní kritik J. Kodíček, národohospodář J. Macek, spisovatel František Kubka, L. Procházka a Vilém Mathesius.

Vztah k divadlu

  • V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla.

Literární dílo

  • Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem.
  • Typickým znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí.

Vztah k ženám

  • Vztah Karla k ženám byl v řadě skutečností neobvyklí.
  • Byl to bojácní romantik, který místo činů raději psal svým “platonickým” láskám dopisy
  • Jeho jediná manželka byla Olga Scheinpflugová
  • Místa spojená se životem Karla Čapka
  • vila na Vinohradech v Úzké ulici – zde se scházeli Pátečníci

 

Tvorba

  • počáteční tvorba s bratrem Josefem
  • “Zářivé hlubiny”
  • “Krakonošova zahrada”
  • “Loupežník”
  • “Ze života hmyzu”
    • vystupují různé druhy hmyzu, které se chovají jako lidé – každý druh má nějakou lidskou (zápornou) vlastnost
    • alegorie života k lidské společnosti
    • poukazuje se na záporné lidské vlastnosti
    • samostatná tvorba
  • “Trapné povídky”
  • Utopická díla
    • jedná se vždy o převratný vynález a jeho neblahé důsledky pro lidstvo
    • hrozba zneužití technických vynálezů – varování pro lidstvo jako takové
    • “R.U.R”
    • “Továrna na absolutno”
    • “Krakatit”
      • odpovědnost vědce za zneužití vlastního vynálezu
    • “Věc Makropuos”
      • drama
      • táta vymyslel elixír života a dal napít dceři, která se rozhodla, že nikomu neřekne recept na jeho vytvoření
      • Hlavní myšlenka: “Lidský život má cenu, protože je konečný.” a “Krása života není v jeho délce, ale v tom, jak ho prožijeme”.
  • Přelom 20. a 30. let
  • hlavní myšlenkou v Karlových dílech bylo, zda-li je možno poznat pravdu o světě, porozumět druhému člověku a sobě samému
  • “Povídky z jedné kapsy” a “Povídky z druhé kapsy”
  • velmi oblíbené a čtivé detektivní příběhy
  • motivy a náměty z autentických novinových zpráv o zločinech
  • hledání pravdy a spravedlnosti
  • Noetické trilogie
  • Romány Hordubal, Povětroň a Obyčejný život vyšly jako trilogie a autor sám ji označil jako noetickou.

 

Další díla

  • Válka s mloky, 1936 – román s žurnalistickými prvky fejetonu, objev inteligentních mloků – levná pracovní síla, varování před rozpínavostí fašismu, parodie na novinářské postupy
  • Bílá nemoc
    • hlavní postavou doktor Galén a vůdce Maršál, drama, myšlenky: odpor proti válkám, diktátorskému režimu a násilí, Galén je v tom sám = jedinec sám proti davu nic nezmůže
  • Matka
    • Drama, poslední Karlovo dílo, reakce na občanskou válku ve Španělsku
    • matka odmítá poslat svého nejmladšího syna do války, protože již ve válce zemřeli její starší synové – nakonec však syna do války pošle, protože si uvědomí, že je důležité proti zlu bojovat

 

C. Inspirace daným literárním dílem

  • Divadelní zpracování – premiéra 1937 ve Strahovském divadle
  • Filmová verze – režie: Hugo Haas

 

IV. Literární kritika

  • přijato kladně i v dnešní době
  • pro antifašistické a protiválečné postoje
error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.