Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – životopis

 

Jméno: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic

Přidal(a): David Hampl

 

 

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl představitelem humanistického psaní – psal básně i prózu. Byl to cestovatel a patřil k jednomu z nejvýznamnějších šlechtických rodů u nás. Mimo jiné se vyznačoval také jako horlivý katolík a dvořan krále Vladislava II. Jagellonského.

 

Život

Bohuslav Hasištejnský se narodil někdy v roce 1461 v Hasištějnu u Kadaně, a zemřel v tomtéž městě ve věku 48-49 let, dne 14. listopadu 1510. Jeho otcem byl Mikuláš II. Hasištejnský a matka Žofie ze Žerotína. Od roku 1475 studoval v italské Bologni, poté od roku 1478 ve Iridentu, aby se o rok později opět vrátil na bolognskou univerzitu. Doktorát z kanonického práva ale získal až z univerzity ve Ferraře roku 1482.

Roku 1483 se stal proboštem královské kapituly na Vyšehradě. Tento post byl církevní. Od roku 1487 ale už začíná pracovat na Pražském hradě jako sekretář v České královské kanceláři, kterou tehdy vedl Jan ze Šelnberka. Po Janovi nastoupil na jeho funkci Albrecht Libštejnský z Kolovrat, kterého Bohuslav Hasištejnský kritizoval pro jeho nezřízený život. Bohuslav se osobně znal s králem, udržovali spolu písemný styk.

V dnešní době známý palác Smiřických na Malostranském náměstí si Bohuslav koupil kvůli své dvorské službě.

V letech 1490 až 1491 začal cestovat. Navštívil Bavorsko, Milán, Janov, Řím, Pisu, Bologna i Benátky. Z Benátek se vydal na cestu po Středozemním moři, což mu umožnilo navštívit Krétu, Kypr a Levantu. V rámci tohoto cestování zavítal také do Palestiny, Sýrie, navštívil Sinajský poloostrov i Egypt. Pro jeho cestování napříč Středozemním mořem se mu začalo říkat Český Odysseus.

Díky povolení kutat stříbro na hasištejnsko-přísečnickém panství se stal nezávislým a mohl strávit svůj intelektuálský život na hradě Hasištejně, kde založil humanistickou školu a také jednu z největších soukromých knihoven tehdejší Evropy – obsahovala na 800 svazků.

Zemřel v ústraní 14. listopadu 1510.

 

Dílo

Carmen heroicum ad Imperatorem et Christianos reges de bello contra Turcas inferendo

Protože autor psal výhradně latinsky, také jeho díla se dochovala v latině. Název tohoto díla můžeme přeložit jako Báseň heroická císaři a křesťanským králům o válce proti Turkům. V ní autor vyzývá panovníky do boje proti Turkům.

De propriis Germanorum inventis

V této básni autor oslavuje dva naprosto nesouvisející německé vynálezy. Prvním je knihtisk a druhým je střelný prach.

Ad sanctum Wenceslaum satyra

V této satiře autor kritizuje úpadek mravů osob žijících v jeho době a obrací se ke svatému Václavovi. V překladu bychom dílo mohli nazvat Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů, vyšla také v knize s názvem Satira k Sv. Václavu. Občané za dob svatého Václava byli podle autora spořádaní, a proto se obrací právě k tomuto panovníkovi. Ačkoli dříve lidé trpěli hladem a sužovali je nemoci jako například mor, v současné době (kdy žil básník) trpí spíše lidská duše.

Ad quattuordecim auxiliatores

V této básni se autor přimlouvá k patronům františkánského kláštera v Kadani, kteří jsou zvaní jako Čtrnáct sv. pomocníků.

De situ Pragae et incolentium moribus

V tomto díle autor vypráví o položení Prahy a znovu se vrací k tématu mravního úpadku – tentokrát pražských obyvatel.

De miseria humana

I tento traktát je založen na špatných lidských vlastnostech, tentokrát jde o lidskou ubohost a všechno, co člověk za svého života – od narození až po svou smrt – napáchá. Jmenovitě jde o války a mučící nástroje, které mají sloužit k tomu, že jeden člověk trápí jiného. Kniha bývá vydávána pod názvem O lidské ubohosti.

De avaritia

Tyto básně pojednávají o lakomství.

Vivimus et bibimus

V překladu Žijme a pijme. Autor v nich líčí, jak se rozpaluje pitím vína.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.