Bylo nás pět – rozbor díla k maturitě (9)

 

Kniha: Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): Sarzah

 

 

 

 

si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné knížky a

chtěli by cestovat – plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje.
Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce.
Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se vyléčil, po nějakém čase mu došlo, že se mu celé to dobrodružství jenom zdálo

CITÁT Z KNIHY:

Načež jsem napsal na jednu krabici Hostinec U Havrana a před tou krabicí jsme si sedli na bobek, jako že sedíme v hospodě a mluvíme řeči. A Čeněk Jirsák smutně pravil: „Škoda, že jsem po sv. zpovědi. Kdybych nebyl po sv. zpovědi, tak bych taky jako bych seděl v hospodě, jako bych pil pivo a dělal bych obyvatele. Ale protože jsem po sv. zpovědi, tak nesmím, abych nezhřešil slovem nebo skutkem.“

AUTOR:

Karel Poláček

• narozen: v 2. pol. 19. stol. (1892)
• v Rychnově nad Kněžnou
• v rodině židovského obchodníka s koloniálním zbožím
• od 15 let žil v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu
• po gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka – Poláček se do Prahy vrací až po ní.
• kvůli základním potřebám, jako kupříkladu uživit se, začíná místo právnických znalostí uplatňovat v žurnalistice svůj literární talent a ostré postřehy
• v novinářské činnosti přetrvává až do roku 1939 – činnost přerušena vpádem německých fašistů do země.
• byl Žid, proto byl v roce 1943 odvlečen do Terezína a pak transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde roku 1944 umírá v plynové komoře.

Další díla:

• Dům na předměstí – román
• Židovské anekdoty – možno považovat za lidovou poezii
• Muži v offsidu  – humoristická próza
• Lidé před soudem – fejetony, sloupky, eseje
• Vyprodáno – próza
• Hostinec U kamenného stolu – humoristický románek