Kniha: Bylo nás pět
Autor: Karel Poláček
Přidal(a): Petulka06
Karel Poláček
- Představitel demokratického proudu české meziválečné prózy, společenský kritik a humorista
- Pocházel z Rychnova nad Kněžnou z židovské rodiny
- Vystudoval gymnázium – úředník, písař
- Byl povolán jako voják do 1. světové války
- Pod vlivem bratří Čapků se věnoval práci pro noviny a literatuře – pracoval v Lidových novinách
- Zemřel v koncentračním táboře Osvětim,
- Uměl dokonale parodovat hloupost, frázovitost, vnitřní prázdnotu i faleš v žurnalistice, ale i literatuře, tak v každodenním životě
- Námětem jeho próz je lidská malost, viděna humorně i tragicky
Díla:
- Dům nad předměstí – román, autor se zde vysmívá měšťákům, odehrává se to v Praze na pražské periferii. Společenská kritika majitele činžovního domu.
- Muži v ofsajdu – román, rodina Hanýskových (otec+syn – matka zemřela) žijí na Žižkově a fandí Žižkovu. Rodina Nadčeradcových fandí Slávii.Pan Naderadec a Habásek mladší se na stadionu pohádají a pobijí.
- Židovské anekdoty
- Okresní město – vrcholový románový cyklus – Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město
- U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních , hostech a každodenních lidských problémech
- ve svých nejtragičtějších chvílích, kdy čekal na transport do koncentračního tábora napsal nejoblíbenější knihu Bylo nás pět – lyrický humorný příběh, vydána až po smrti. Hrdiny je pětičlenná parta rychnovských kluků
- Eduan a Franciho
Literární kontext (období)
Česká meziválečná próza
- Reakce literatur na první světovou válku se ubírala dvojím směrem
- Převážná část poválečné tvorby pojímala válku jako nesmyslné vraždění, jako odlidštění člověka
- další autoři: Karel Čapek, Eduard Bass
Rozbor díla: Bylo nás pět:
Próza rozsahem na pomezí novely a románu vypráví o příhodách klukovské party na malém městě. Příběh je časově vymezen přelomem 19. – 20. století. Všudypřítomný humor těží ze skutečnosti, že všechny epizody jsou líčeny z dětské perspektivy; postavy nejsou popisovány realisticky „věrohodně“, nýbrž v karikaturní zkratce a psychologickém zjednodušení. Tento schematismus je ovšem záměrný, má přiblížit dětskou mentalitu. Zvolena perspektiva také otevírá prostor k ironizující distanci, s níž autor zpracovává své erbovní téma života na maloměstě.
Autorův záměr:
Jemná karikatura konvenčního světa dospělých (drobných živnostníku – obchodníků aj.), obraz maloměsta; shovívaví úsměv nad slabostmi lidiček malého světa
Námět a dějová osnova:
Humorný příběh o dětství rychnovských kluků – příhody pětičlenné party kamarádů, svět viděný očima dětí, jejich boje s Ješiňáky, Drážaky, Habrováky (sousední dětské party, koupání u Klobouku, ochočování vos pomocí ohně, žebrání na poutnických procesí apod.; v popředí vlastnosti dětí, které dospělým schází.
Jazyk:
Vyprávění v 1. osobě – jako stylizovaný záměr zážitků jednoho z členů party kluků; groteskní situace, opakování a stereotypy ve způsobu řeči, výrazová a situační komika.
Zdroj humoru a komiky-jazyk, spojení zcela spisovných až strojených, frázovitých a knižních vyjádření = mluva dospělých a jejich napodobování (jelikož, pravil), se slovy expresivními (kulit vočadlo), lidového dialektu (prauda, nýčko), obecné češtiny, uličnické hantýrky (abysem, dolejzá)
Jazyk a styl:
Významnou, ne-li nejdůležitější složkou Poláčkovi humoristické prózy je její jazyk, v němž dochází ke konfrontaci několika rovin. Obecná mluva se mísí se spisovnou češtinou, germanismy (šamstr, kvelb) s místními prvky (polecajt, ďoučata) a profesionalismy, knižní archaismy a školské fráze (přehnaně často a místy nepatřičně používání spojek přičemž, jelikož pročež) se slangem chlapecké party (meruna, zkomoleniny milistrant místo ministrant apod.) Důležitou roli mají slovní stereotypy, které se podílejí na parodickém zabarvení autorova stylu a současně poukazuje na stereotypnost v jednání postav.
Postavy obecně:
Klukovská parta stojící v centru dění má celkem pět členů: syna majitele povoznictví Antonína Bejvala, Pepka Zilvara z chudobince, syna pracovníka daňového úřadu Édu Kemlinka a syna krejčího Čeňka Jirsáka. Pátým členem a zároveň vypravěčem románu je Petr Bajza, syn obchodníka Ignáce Bajzy. Ostatní postavy mají jen okrajové postavení a jejich charakteristika není hlouběji propracována, omezuje se na typickou vlastnost apod. Určitou výjimku představuje zejména rodiče Petra Bajzy (zvlášť laskavě je popisována jeho maminka). Nepsychologičnost vyprávění je potvrzována mimo jiné i tím, že charakteristiky postav zůstávají neměnné, Hrdinové se nijak nevyvíjejí. Typické městské figurky – lakomý stýček Vařeka, dotěrný mravokárce pan Fajst, řezník Štverák.
Přehled postav:
- Petr Bajza (dětský vypravěč – autot) – mladý kluk s různými nápady, rozmary, vypravěč díla, inteligentní, bujná představivost, má malou sestru Mančinku a staršího bratra Láďu
- Antonín Bejval – „vynálezce“ – vždy vymyslí nějakou kravinu, co by se dala dělat, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
- Čeněk Jirsák – pobožný kamarád Petra, sbírá hříchy ke zpovědi, je ješitný, přezdívaný Krakonoš, jeho otec švec – šije čepici pro Jumba
- Éda Kemlink – otec berní úředník, velmi chytrý, má psa Pajdu, plánuje cestu do Itálie
- Josef „Pepek“ Zilvar – starší než hoši, několikrát propadl, kouří, syn válečného invalidy a vrchního žebráka pana Zilvara, který má dřevěnou nohu
- Tatínek – Vendelín Bajza – majitel obchodu se zbožím, přísný i laskavý (v mladí nebyl jinačí než Petr), opatrný na peníze – (ačkoliv je rodina římskokatolická, tak v tomhle je to spíš narážka na židy)
- Matka Bajzová – hodná, rozumná
- Kristýna – pomocnice v domácnosti, pochází z horské vesnice Rampuše, provokuje Petra
- Eva Svobodová – dcera cukráře, s kterým se Bajzovi rozhádali, nosí Petrovi „mejdlíčka“ – cukrářské chuťovky
- Pan Fajst – občan, napomíná děti, že nezdraví atd…. ty si z toho nic nedělají: „ Pan Fajst vepřovou zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu“
- Vařekovi – příbuzní Bajzových z matčiny strany, lakomci, rodina před nimi schovává své bohatství a hraje chudou
- Otakárek Soumarů – bohatý syn továrníka, zkoušel s kluky žebrat
- Venda Štěpánků – malý kluk málem se utopil
- Jakub – silný chlap z povoznictví, moc nenamluví
- Alfons Kasalický- z cirkusu
- pes Pajda
Místo a doba děje:
- Maloměsto (rodná Rychnov nad Kněžnou), vzpomínka na šťastné mládí, napsaná v nejtěžším období života (před transportem do Osvětimi).
Děj a kompozice:
Dílo nemá ústřední zápletku, kompozice sestává ze sledu volně řazených epizod, jimiž jsou války s Drážaky, Ješiňáky a Habrováky, téměř tragické koupání v rybníku, vybírání vosího hnízda, žebrání, návštěva biografu (samozřejmě bez vstupenek), příjezd cirkusu atd. Nejdelší epizodou, jež zabírá polovinu textu, je horečnatý sen hlavního hrdiny, způsobený spálovým onemocněním: hrdina v něm se svými přáteli putuje až do daleké Indie (exotická země má působit jako ironický kontrast k banálnímu maloměstskému prostředí).text není rozdělen na kapitoly, ale jen na větší, grafiky oddělené úseky.na kompoziční výstavbě se podílí i jazyk. Opakování určitých frází spojuje poněkud rozbolněný, epický ovšem bohatý text.
Okolnosti vzniku díla:
Při psaní díla se autor zčásti inspiroval svými dětskými zážitky. Především zde zhodnotil důvěrnou znalost maloměstského prostředí. (soudí se, že reálným předobrazem jeho románových maloměsta je rodná Rychnov nad Kněžnou) Laskavý humor jeho knížky kontrastuje se situací, v niž se autor nacházel: byl zbaven svého místa v Lidových novinách a během deportace do koncentračního tábora. Zemřel v Osvětimi.
Bílá knížka Bylo nás pět:
Tato kniha pro mládež i pro dospělé patří k základnímu fondu české humoristické literatury. S laskavostí, půvabe, humorem, ale i satirou nás autor formou vypravování malého chlapce zasvěcuje do klukovského světa, v němž se realita často mísí s fantazií, kde hlavní roli hraje přátelství u upřímost. Čistá dětská duše je zde v ostrém protikladu neupřímnosti a přetvářce dospělých.
Vypravěčem je Petr Bajza (Karel Poláček), syn malého obchodníka. Do rodiny ještě patří bratr Ladislav, maminka, malá Mančinka služka Kristýna, kterou Petr nezývá Rampepurdou.
Petr kamarádí s Bejvalem Antonínem, Čeňkem Jirsákem, Edou Kemlinkem a Zilvarem z chudobince. Je jich tedy pět. Zažívají spolu mnohá veselá a často nezbedná dobrodružství, čelí pohlavkům rodičů a mravokárným kázáním dospělých. Na jejich výpravách je někdy doprovází pes Pajda. Škorpí se i mezi sebou, ale zlost je vždy přejde. Bojují s Dražáky, Ješiňáky a Habrováky, chodí se koupat k rybníku Klobouku, snaží se ochočit vosy, žebrají peníze na poutnících vambeřického procesí. Tropí nezbedné kousky dospělým, zejména mají spadeno na pana Fajsta, který na všechny neustále žaluje. Pokřikují na něho různé rýmovánky, například „Pan Fajst – buřte zblajz.“ Pokoj nedají ani řezníkovu Štverákovi. V románu ožívají i jiné směšné figurky – lakomý strejček Vařeka, tlustý Otakárek, syn bohatých rodičů aj. Spolu s chlapci prožíváme i další události, jako jsou Vánoce, příjezd cirkusu, ale i těžké Petrovo onemocněni. V horečce fantazíruje, značná část knihy se pak odehrává v Indii, kam ve svých snech Petr, jako slon Jumbo a všichni kamarádi odjeli. Pepek Zilvar se zde dokonce žení s královskou princeznou. Horečky opadly, Petr se uzdravuje a tím vyprávění končí. Komičnost díla není dána pouze příběhy chlapců, ale především jejich mluvou, neboť autor prokládá klukovskou hantýrku a dialekt vybroušeným spisovnám jazykem.
(Už jme si myslili, že je po něm, tak jsme byli celí pryč a já pravil:“ Tak vidíte. Já jsem nechtěl, aby šel s námi“ a bylo mně do bréče. – Já jsem pravil:“Rampepurdo, ty bídnice, modli se, jelikož tě misím zamordovat!“
