Kniha: Čas žít, čas umírat
Autor: Erich Maria Remarque
Přidal(a): Aneta Břízová
Erich Maria Remarque
- * 22.6. 1898 Osnabrück, Německo – † 25.9. 1970 Locarno, Švýcarsko
- německý spisovatel, vlastním jménem Erich Paul Remark
- roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války, v roce 1918 byl raněn
- po 1. svět. byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky, varhaníkem i automobilovým závodníkem
- v letech 1923 – 1934 působil Remarque jako redaktor v Hannover
- r.1931 byl nominován na Nobelovu cenu za mír od válečného zpravodaje profesora Sigismonda Cybichowskeho a od N.M.Butlera
- po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství
- roku 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství
- po válce se vrátil do Švýcarska, kde i umírá na aortenaneurisma
Díla:
- Romány: Cesta zpátky, Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat
Divadelní hry: Poslední stanice
Sbírka povídek: Nepřítel - Úspěch jeho děl je obecně díky napínavému ději, skvělé charakteristice postav či antimilitaristickému postoji. Najdete v nich sentimentální příběhy, naturalistické válečné scény, úvahy postav a dokumentárnost.
Literární kontext
Meziválečná literatura -> reakce na 1. světovou válku
- Autoři jsou otřeseni hrůzami, které zažily a popisují je ve svých dílech.
- Další spisovatelé:
- Romain Rolland (Petr a Lucie)
- Karel Čapek (Matka)
- Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka)
Dílo Čas žít, čas umírat je v mnohém podobné titulu ,,Na západní frontě klid“, jenž Remarque napsal o několik let dříve. Obě díla se odehrávají za války (1.světová válka a 2.světová válka) a mají stejnou stavbu; voják na frontě – dovolené v zázemí – opět na frontě, kde nakonec nachází smrt. Veškeré popisy děl působí velmi důvěryhodně a jsou propracovány do nejmenšího detailu.
I další autora tvorba je temného rázu a je zaměřena na válečné/meziválečné období – sám byl totiž účastníkem 1.světové války, ve které přišel o iluze a po skončení války měl problém se začlenit do běžného života. Válku nesnášel, ale ve svém životě nezažil nic ,,intenzivnějšího“, o čem by mohl dopodrobna vyprávět lidem kolem sebe.
Základní myšlenkou díla je uvědomit si váhu života. Ukazuje nám krutost a nelidskost války jako takové a i lidí, kteří se jí účastní; není zde místo na smilování – doplácí se na něj (např. Ernst a Rusové). V porovnání s dílem ,,Na západní frontě klid“ zde můžeme pozorovat individualitu člověka – postava Ernsta (na rozdíl od Paula) je raději zpět doma, než-li na frontě, kde pro něho vládne ponurá nálada a kde není místo na opravdové vztahy/city.
- Autor se často zařazuje do skupiny spisovatelů tzv. Ztracené generace (správně bychom ho však do ní zařazovat neměli, jelikož se jedná o Němce). Jde se o spisovatele, kteří se po válce nedokáží začlenit zpátky do společnosti.
- Patří do ní např. Ernest Hemingway (Sbohem armádo) nebo Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby), kteří mohli být pro Remarque inspirací v psaní jeho děl.
Rozbor díla: Čas žít, čas umírat
Druh: Epika (má děj)
Žánr: Román (psaný prózou), s autobiografickými rysy
Téma:
- Válka a její skutečné zobrazení (utrpení a vztahy vojáků), změna morálních hodnot (manželka-rodina), společnost (politický systém), nesmyslnost a absurdita války
Motiv
- přátelství, válka, ztráta iluzí, protest, těžkosti doby, umírání, změna hodnot
Kompozice
- chronologický děj
Jazyk a styl
- spisovná (převážně) a dobová čeština
- přímá řeč („Má prostřelenou ruku. Hladká rána.“)
- hovorové a slangové výrazy („Vypadá to na pěknou bryndu.“)
- dlouhé a podrobné popisování (Ernestův život, válka aj.)
- úvahové prvky (smysl války, život, rodina aj.)
- vulgarismy („Drž hubu a mysli na svou nevěstu!“) – autenticita a oživení
- cizí jazyky (Deutschland aj.)
- typy promluv: monology a dialogy
Tropy a figury
- enumerace (sytí a spokojení)
- přirovnání (tlustý jako křeček v zimě)
- personifikace (vítr si hraje)
Vypravěč
- psáno v er-formě
Postavy:
- Ernst Graeber
- mladý voják bojující na východní frontě, který studoval na gymnáziu
- pragmatický, zamilovává se do Alžběty, kterou si později vezme
- postupem času se stává důvěřivým
- záleží mu na jeho rodičích a na své ženě
- snaží se přijít na smysl války
- je zoufalý ze zbytečného umírání a z beznaděje (neví, co dělat)
- Alžběta Kruseová
- Ernstova spolužačka z gymnázia
- mladá, ale naprosto samostatná
- hodná, starostlivá, věří v lepší budoucnost
- zamilovává se do Ernesta, kterého si poté vezme
- ostře sledována SS (kvůli jejímu otci)
- profesor Pohlmann
- učitel na gymnáziu, kam chodil Ernst a Alžběta
- starší muž; ochotný, hodný, tvrdohlavý, urputný
- ke konci knihy zatčen gestapem za své ,,činy“
- Alfons Bilding
- pochází z chudé rodiny; později okresní velitel žijící v přepychu
- podporuje nacistický režim, je posedlý vidinou ,,ideálního“ státu
- neutrální postava (neuvědomuje si dopady idejí nacistů)
Časoprostor
- Prostředí: Východní fronta (Rusko), Werden (Německo)
- Doba děje: 2. světová válka
Obsah díla:
Hlavní postavou tohoto příběhu je německý voják Ernst Graeber bojující na východní frontě. Po dvou letech dostává třítýdenní dovolenou a odjíždí do rodného Werdenu. Město ale nachází téměř vybombardováno. Hledá své rodiče, avšak neúspěšně. Po mnoha letech se potkává s Alžbětou – spolužačkou z gymnázia. Jejich setkání přerůstá v milostný vztah, jenž se odehrává na špatném místě a ve špatnou dobu. Pokoušejí se užít si ty tři týdny, které je Ernst doma v Německu. Ke konci dovolené se vezmou. To ale nedokáže zabránit Ernstově odjezdu zpět na frontu. Po příchodu zpět do zákopů, kde vládne ponurá nálada a je zcela jisté, že Německo ustupuje stále rychleji, mu je líto několika zajatých Rusů, které pouští ven z vězení na svobodu. Nejstarší z nich jej ale při útěku zastřelí.
Ukázka z knihy a její rozbor
Úryvek (téměř konec knížky)
- Ernst hlídá skupinu zajatých Rusů, o nichž se vedení domnívá, že jsou partyzáni
- Rusové přemlouvají Ernsta, aby s nimi utekl, protože Němci válku prohráli
- Ernst přemýšlí nad tím, co s nimi udělá (prožívá vnitřní rozpor)
Počkal, až byl nováček pryč. Pak vytáhl své cigarety a dal starému pro každého jednu. Zapálil sirku a podal mu ji mřížemi. Všichni kouřili. Cigarety v polotmě žhnuly a osvěcovaly obličeje. Graeber pohlédl na mladou Rusku a pocítil náhle nesnesitelnou touhu po Alžbětě. „Vy — dobrý,“ řekl starý Rus, který sledoval jeho pohled. Přiblížil svůj obličej až k železným tyčím. „Válka prohrána — pro Němce — vy dobrý člověk,“ řekl tiše.
„Nesmysl.“
„Proč ne — pustit nás — a jít s námi?“
Zbrázděný obličej se obrátil na okamžik k mladé Rusce a pak zpět. „Jít s námi — a Marusja — schovat — dobré místo — žít. Žít —“ opakoval důrazně.
Graeber zavrtěl hlavou. To není východisko, myslil si. Tohle ne. Ale je vůbec jaké? „Žit — ne mrtvý — jenom zajatý —“ šeptal Rus. „Vy taky — ne mrtvý — u nás dobře — my nevinní —“
Znělo to prostě. Graeber se odvrátil. Znělo to prostě v slabém, posledním světle večera. Pravděpodobně byli skutečně nevinni. Nenašli u nich žádné zbraně a nevypadali jako partyzáni. Oba staří určitě ne. Když je pustím, myslil si, udělám něco, aspoň něco. Zachráním několik nevinných lidí. Ale nemohu jít s nimi. Tam nemohu. Nemohu zase do toho, co chci opustit. Přecházel sem a tam. Došel zase k fontáně. Břízy byly teď proti nebi černé. Vrátil se. Jedna cigareta řeřavěla ještě ve tmě stáje. Obličej starého Rusa bylo slabě vidět za mřížemi. „Žít —“ řekl. „Dobře — u nás —“
Graeber vzal zbylé cigarety a strčil mu je do velké ruky. Potom vytáhl několik zápalek a podal mu je. „Tady — kuřte — na noc —“
„Žít — vy mladý – válka pryč pro vás — vy dobrý člověk — my nevinní — žít — vy — my — všichni —“
Byl to tichý, hluboký hlas. Vyslovoval, žít jako prodavač na černém trhu ,máslo’. Tak jak nevěstka říká ,láska‘. Něžně, vyzývavě, lákavě a falešně. Jako by měl život na prodej. Graeber cítil, jak ho ten hlas drásá.
„Drž hubu!“ okřikl starého. „Přestaň s tím žvaněnim, nebo to ohlásím. Pak budete vyřízeni!“
Rozbor ukázky:
- spisovný a srozumitelný jazyk
- vulgarismy („Drž hubu!“)
- přímá řeč („Proč ne — pustit nás — a jít s námi?“)
- hovorové výrazy (žvanění)
- myšlenkové monology postavy
- opakování slov – důraz (,,žít“, ,,ne mrtvý“ )
- psané er-formou (,,Graeber vzal zbylé cigarety a strčil mu je do velké ruky.“)
- porovnání (,,Břízy byly teď proti nebi černé“)
- Ernst má touhu udělat něco dobrého pro druhé po letech válčení a zabíjení, aby aspoň částečně ulevil svému svědomí. Nevěří tomu, že zajatci jsou partyzáni a přemýšlí nad tím, že je nechá odejít. To se mu ke konci knihy nevyplácí (je jimi zabit) – jeho dobrý záměr se mu vrací smrtí.
