Kniha: Černé světlo
Autor: Václav Řezáč
Přidal(a): Peťulka
Václav Řezáč
- Přední prozaik 30.-50. let 20. století
- 1901 v Praze, v chudinské čtvrti Na Františku, matka se po smrti otce znovu provdala, s nevlastním otcem měl napjatý vztah – často se prolíná v románech
- V roce 1923 se oženil s Emou Řezáčovou, podle jejího příjmení si zvolil pseudonym (vlastním jménem byl Václav Voňavka)
- Od 40. let byl členem redakce Lidových novin – fejetony – později vyšly knižně s názvem Stopy v písku (1944)
- Od konce 40. let až do své smrti 1956 byl ředitelem nakladatelství Československý spisovatel
- Vedle knih pro mládež (Poplach v kovářské uličce, Kluci, hurá za ním! -využití napětí, tajemství a detektivní zápletky + výchovný apel, důraz na spravedlnost) se věnoval psychologickému románu, psanému v letech nacistické okupace.
- Podmínky okupace znemožňovaly autorům psát otevřeně, proto se utíkají buď k historické tématice, nebo k psych. románu
Další díla
- První dva romány autobiografické, generační zpověď o bouři dospívání a bouři válečné – Větrná setba (1935), Slepá ulička (1938)
- Následovaly tři psychologické romány Černé světlo (1940), Svědek (1942), Rozhraní (1944)
Zařazení autora do literárního kontextu psychologická próza
- Vychází z psychoanalýzy Sigmunda Freuda, autoři se soustřeďují na patologické jevy (úchylky)
Další autoři stejného proudu
- např. Jaroslav Havlíček (Petrolejové lampy, Neviditelný), Jarmila Glazarová
Rozbor: Černé světlo
- Psychologický román – v hlavní roli je lidské nitro jedince, v českém prostředí 30-50 let osciluje mezi ušlechtilou mravností a naturalismem
Doba a prostředí, ve kterém se děj odehrává: Praha, období před 1. Svět. válkou
Hlavní námět: otázka zla a dobra
Témata: vztahy v rodině, lži, intriky, navádění, manipulace
Motivy: samota, síla, náboženství, láska
Kompozice díla:
- Kniha rozdělena na 2 části (předškolní věk, Karlova dospělost), ich forma, vnitřní monology
Jazykové a stylistické prostředky:
- Spisovná a hovorová čeština, obecná čeština
- vulgarismy, přímá řeč, francouzské výrazy
Postavy a jejich charakteristika, vztahy mezi nimi:
- Karel: vypočítavý, ulhaný, bojící se síly, chce získat Markétku za jakých koliv možností
- Frantík Munzarů: slabomyslný, lehko uplatitelný, hloupý
- Karlovi rodiče: matka: milující svého syna, ochotna pro něj udělat cokoliv, otec: tvrdě pracující, nemá na syna čas, uplácí ho dárky, vždy ustupuje své ženě
- Řezník Horda: silný, Karel jej obdivuje do příhody s potkanem, potom z něj má strach
- Strýc: pracující, skrblík, Karlovi dá práci, věří mu, radí se s ním, vidí ho jako dobrého člověka.
- Teta:velmi pobožná, přísná, díky Karlovi se dostane do rozepře s manželem a od té doby jej nenávidí.
- Markétka: milá, krásná, zamilovaná do Klenky, ve všech vidí dobro
- Hudebník Klenka: nadaný, zamiluje se do Markétky, tím si znepřátelí Karla, Karel se mu snaží pomstít.
- Božena Zdejsová: divoká, posedlá láskou ke Klenkovi, pronásleduje jej
- Pan Zdejsa: hodný, mírný na svou dceru, alkoholik.
Obsah:
Karlovo dětství, kdy na něj měla velký vliv jeho matka, která mu poskytla bezpečí a lhala svému muži, když Karlík provedl něco zlého. Bál se síly, ale zároveň ji chtěl ovládat, protože sám byl slaboch. Podplácel jídlem spolužáka Frantu Munzarů, aby plnil jeho příkazy; např. aby nařízl dřevěnou nohu rybičkáři Prachovi a ten se potom na schodech málem zabil. Franta šel kvůli tomuto nápadu a příkazu Karla do ústavu. Velký vliv na Karlovu povahu měla také příhoda s potkanem, kterého chtěl zachránit před řezníkem Hordou: vyzdvihnul rukou potkana do vzduchu a druhou rukou těsně u Karlova obličeje drtil potkana. Karlík z toho šoku omdlel a na dlouho onemocněl. Když mu rodiče předčasně zemřeli, ujali se Karla teta a strýc Kuklovi. U nich se zamiloval do jejich dcery Markétky a toužil ji dostat za ženu, aby mohl po strýci převzít hudební nakladatelství. Svými činy ale rozvrátil dobré vztahy v rodině a ze žárlivosti překazil Markétce lásku s hudebníkem Klenkou. Když potom vyšla pravda najevo, chtěl se Karel zabít (skočil z okna svého podkrovního pokoje). Lékaři ho zachránili, ale ne jeho pravou nohu. Musel tedy také začít nosit dřevěnou protézu jako kdysi rybičkář Prach a zůstal na světě sám. Smrt by pro něj byla vysvobozením, ale byl „odsouzený“ k životu.
Přínos díla:
- Nobelova cena, aktuálnost díla ve své době…
