Kniha: Černí baroni
Autor: Miloslav Švandrlík
Přidal(a): Mand
Miloslav Švandrlík (1932 Praha – 2009 Praha)
- Český spisovatel a humorista, používal pseudonym Roman Kefalín.
- Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, absolvoval studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy a studoval dále, ale nedostudoval.
- Stal se asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze, poté nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejím ukončení se stal spisovatelem.
- Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.
- Spolupracoval i s celou řadou časopisů a divadel, napsal několik rozhlasových a televizních seriálů.
Další díla:
- Hrdinové a jiní podivíni, Terazky na hrad, Dívka na vdávání…
Další autoři (současníci)
- Josef Škvorecký – Tankový prapor
- Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky
- Milan Kundera – Žert
Rozbor: Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
- Literární druh: epika
- Literární žánr: humoristický román s historickým podkladem (založený na skutečných událostech)
- Doba vzniku: začátek 20. století
Hlavní myšlenka:
- Poukázat na režim, když lidi rozdělují podle nevhodnosti do Pomocných technických praporů.
- Znázorňuje ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě
Kompozice:
- Nemá pevnou kompoziční strukturu, je spíš mozaikou drobných, chronologicky na sebe navazujících a anekdoticky pointovaných příhod.
- Mozaikovou skladbu textu podtrhuje i plochá psychologie postav, jež namnoze zůstávají pouhými komickými figurkami
- Nejprve vycházelo dílo se 17 kapitolami, po-té vychází v zahradničí, teď už vychází s 29 kapitolami
Jazyk a styl:
- Er-forma
- Vtipně napsané, spisovná čeština a slovenština (v menší míře)
- Ve velké míře se zde vykytuje přímá řeč, vojenské termíny a nezřídka i vulgarismy
Jak život souvisí s dílem (okolnosti vzniku):
- Dílo ovšem vychází z reality Technických praporů (TP), nikoliv Pomocných technických praporů (PTP), která byla odlišná.
Vliv díla:
- Knížka se stala velmi populární a pomohla do povědomí veřejnosti dostat samotný fenomén PTP/TP. Na druhou stranu vytvořila falešnou představu o PTP jako „veselé“ vojně plné absurdních situací s pologramotnými nadřízenými, kde vojákům nehrozilo žádné reálné nebezpečí.
- Realitou PTP však byly špatné ubytovací i pracovní podmínky a mnoho pracovních úrazů včetně smrtelných.
Časoprostor
- Místo děje: Zelená hora blízko Nepomuku, později Tábor v Janovicích nad Úhlavou
- Čas: 50. léta 20. století
Hlavní postavy:
- Vojín Kefalín – hlavní postava režisér divadla v normálním životě
- Další: svobodník Halík, nadšený svazák Dušan Jasánek, kulak Vata …major Haluška zvaný Terazky, kapitán Ořech, poručík Hamáček, poručík Troník, nadporučík Mazurek, vojín Jasánek
- Všichni vojáci, nebyly pro společnost vyhovující a proto se staly černými barony…velitelé buď byly zaujatí proti památkám, nebo alkoholici, a nebo moc přísní..
Děj:
Hlavní postavou příběhu je vojín Kefalín, v civilu asistent režie, který nyní nastoupil do povinné vojenské služby. Pro nedostatky ve zdraví byl zařazen k PTP. Ihned po nástupu na Zelenou Horu se setkává s majorem Haluškou, který je nazýván Terazky podle svého oblíbeného úsloví, a je vtažen do víru událostí. Jakými jsou např. vytvoření prasečího ráje na Zelené Hoře nebo „vychlastání“ celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem.
Rota je rozdělena na různé části a posílána na pracoviště po celé republice. V Janovicích nad Úhlavou pod vedením poručíka Hamáčka a jeho zástupce pro věci politické poručíka Troníka začínají vojáci pracovat, ale také vymýšlet různé záminky pro vytracení se z pracoviště. Kefalín a jeho jednotka několikrát změní působiště, a to se samozřejmě neobejde bez průšvihů. Změní se i velitelé a tím také morálka roty. Od nadporučíka Mazurka, jehož stále bije před zraky všech jeho manželka, po nadporučíka Pernicu. Alkoholika, který za láhev alkoholu promíjí všechny průšvihy vojínů. Civil už se sice blíží, ale nadřízené vojínů čeká ještě jedna rána. Na Zelenou Horu do Nepomuku přijede prověrková komise vedená samotným ministrem obrany Alexejem Čepičkou, který dal však přednost občerstvení pod zámkem od ztepilých servírek, a proto ho zastoupil jeden z mnoha přísných generálů s celou družinou vysokých šarží. Terazky, zmaten takovou návštěvou, zmohl se jen na větu, kterou denně slýchal od dozorčího roty:“ Po dobu mojej služby sa nic zvláštnéhoneštalo!“ „Ale stane se!“ zavyl generál „A vám, soudruhu majore, z toho veselo nebude!“. A ihned se pustil do prohlídky kasárny. „Pétépáci“ přežijí prověrkovou komisi a civil už je podle oblíbeného úsloví „za pár“, a tak kolem osmé ranní zastavil vlak na Hlavním nádraží v Praze. Novopečení civilové se s řevem hodným obyvatel méně vyvinutých krajin vyhrnuli z vagonu a řítili se k východu. Kefalín se ohlédl a spatřil majora Terazkyho. Stál opřen o vagon a smutně se usmíval. Zraky všemocného velitele a nejhoršího vojína u praporu se střetly. Kefalín se zastavil a major k němu váhavě přistoupil: „Čo bolo, to bolo“, podal mu pravici. „Terazky stě v civile a o pár týždňovbuděm i ja.“
„Ale stejně to bylo všechno absurdní, soudruhu majore“, usmál se Kefalín. „Bolo“, přikývl Terazky. „Bože moj, bolo.“ Chvíli mlčel a teprve, když už Kefalín hodlal opustit nástupiště, překvapil ho otázkou, kterou měl delší dobu na jazyku. „A čo si predstavujetě pod takým slovom absurdní?“
Reakce na dílo:
- Nejúspěšnější dílo Miloslava Švandrlíka
- Další formy zpracování: film, seriál (na základě filmu)
Ukázka:
Slavný a pověstmi opředený zámek na Zelené Hoře u Nepomuku byl proměněn v půvabná kasárna. V místnosti, kde byl kdysi nalezen Lindův falzifikát Libušin soud, chlemtali nováčci za dozoru svobodníka Halíka segedínský guláš. „Baštím a nebavím se,“ kvičel svobodník a loupal kolem sebe očima. Dušan Jasánek se naklonil ke Kefalínovi a řekl: „Zde byl nalezen Rukopis zelenohorský. Česká buržoazie se chtěla vyrovnat buržoazii německé, a proto se dopustila podvodu. Proletáři s tím ovšem nesouhlasili.“ „Po tom guláši se asi pobliju,“ odvětil Kefalín. „Nekecám a cpu se!“ vřískl svobodník: „Jestli si někdo myslí, že je v hotelu, tak ať si to nemyslí! Za pět minut je nástup!“ „Buržoazie se vždycky snažila podvádět dělníky,“ zašeptal Jasánek, „což se jí dařilo za vydatné podpory sociální demokracie. Sociálfašistické bojůvky byly vždy hlavním nebezpečím.“ „Kdo to hodil ten knedlík?“ pištěl svobodník. „Nechám vás zavřít, až zčernáte. Tady jste na vojně, milánkové. Já s vámi zatočím!“
– část kdy byl zámek proměněn na přání kapitána na kasárny…
Poznámka:
- Kniha se dobře četla, příběhy na sebe navazovaly, byla vtipná a nepřipomínala válku
- Černí baroni= říkalo se jim tak kvůli černým výložkám, bylo jim přezdíváno příslušníkům pomocných technických praporů – pétepákům (byly to: všechny možné individua, protistátní individua, inteligenti, faráři, tělesně slabí, platfusáci, krátkozrací a postižení padoucnicí „prostě samej lepší materiál“)
- Černí baroni aneb válčily jsme za čepičku – se kniha jmenuje
