Jméno: Česká barokní literatura
Přidal(a): Kikami
Česká barokní literatura (20. léta 17. stol. – 70. léta 18. stol.)
– české baroko – spojeno s protireformací -> povaha vysloveně náboženská
– české literární baroko poměrně chudé
– spojeno s třicetiletou válkou
– 1618 – stavovské povstání – počátek války = vyvrcholení politických rozporů
– Habsburkové zbaveni moci, stavovská vláda zvolila Fridricha Falckého
– ze země vyhnán jezuitský řád
– 8. 11. 1620 – bitva na Bílé hoře – změna situace a nové společenské poměry v důsledku porážky nekatolických vojsk
– trest smrti pro přední účastníky odboje – 21. 6. 1621
– ztráta majetku odbojné šlechty a měšťanstva a vypovězení ze země
– ztráta téměř všech politických práv měšťanstva
– emigrace podstatné části vzdělanců
– hospodářský úpadek země
– třicetiletá válka, mor
Působení Obnoveného zřízení zemského
– potvrzení dědičnosti Habsburků na českém trůně
– omezena práva stavů ve prospěch panovníka a duchovenstva
– němčina zrovnoprávněna s češtinou – čeština vytlačována z postavení veřejného jazyka
– povoleno jediné katolické vyznání – odchod podstatné části protestantské inteligence do exilu; poddaní nuceni katolickou víru přijmout
– pokles obyvatel o 1/3
– uzavření vestfálského míru = konec třicetileté války
– konec nadějí českých emigrantů na návrat domů – Habsburkům potvrzeno držení Čech, Moravy, Slezska = vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie
– zúžení domácí čtenářská i autorská základna
– zaměření literatury – téměř jednostranně náboženská
– tematické zúžení (tlak a zásahy úřadů a církve, hlavně jezuitského řádu) – kontrola celé literární produkce
– sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě
– otevřena půda pro ohlasy cizích kulturních vlivů (italská, německá, španělská, katolická literatura) – měly se stát protiváhou domácí potlačované tradice (protireformace uvědoměle ničí svazky s husitstvím a reformací)
– rozštěpení literární tvorby:
1) exilová = exulantská (protihabsburské a protikatolické pozice)
2) domácí:
a) oficiální (podpora rekatolizace a vládnoucího rodu)
b) neoficiální literatura (lidová- vyjadřuje protestantské stanovisko, ovlivňuje tvorbu pololidovou – tištěná i rukopisná)
– vývoj v literatuře nepříznivý, starší humanistická tradice nezaniká hned, zpočátku uplatnění vedle nových literárních proudů, zvláště měšťanské literatuře
– v autových a vzdělavatelských děl u autorů v exilu i domácí
Exilová literatura
– Německo
Pavel Stránský
O státě českém
– latinský spis
– historicky zaměřené dílo, obhajoba předbělohorských poměrů
Pavel Skála ze Zhoře
Historie církevní
– dějiny křesťanství od počátku do své doby
– 10 svazků, nevyšlo tiskem
– Slovensko
Jiří Třanovský
Cithara sanctorum – Písně duchovní starí i nové = Tranoscius
= kancionál, nejpopulárnější evangelický zpěvník (100 vydání)
– součástí slovenské národní literatury
Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)
– představitel spojení reformační tradice a renesančních ideálů (pochopení světa a poznání) umění a vědy, víry a poznání
– nejvýznamnější osobnost exilové literatury období baroka, nejvýraznější osoba staročeského písemnictví
– napsal 60 děl
– narodil se na jižní Moravě – Nivnice (Komňa, Uherský Brod)
– studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici -> dále protestantské německé univerzity v Herbonu a Hiedelbergu (teologie)
– autorem mapy Moravy – při cestě z Hiedelbergu
– po návratu učitelem v Přerově
– působil v Přerově a Fulneku (do čela českobratrského sboru) – veřejně vypálena knihovna
– 1618 – svatba s Magdalenou Vizovskou – nucen odejít díky Bílé hoře
– na mor mu zemřela žena i dvě děti – zůstal sám
– poslední biskup jednoty bratrské
– už při svým studiích poznal že vědecké bádání okročilo, rozhodl se že bude své úsilí věnovat tomu, aby byla vytvořena česká národní věda; podle jeho názoru viděl vyrovnání s ostatními zeměmi
-orientace na výchovu a vzdělání
1628 – odchod do polského Lešna – s druhou manželkou (čtyři děti) – Dorota Cyrilová
– zvolen písařem a sekretářem
1648 – zvolen biskupem jednoty bratrské
1640 – pozván do Anglie (založení akademie věd, vyšlo mu zde dílo Předchůdce vševědy), později ve Švédsku (učebnice)
– pozván knížaty do Uher, strávil zde tři roky, reformace tamního školství – vydává pedagogická díla
– mohl si vyzkoušet jak obstojí jeho názory na pedagogiku
– Svět v obrazech – učebnice, jedna z nejvýznamnějších, divadlo je vhodný prostředek pro vzdělání
– Škola hrou – spis
– nucen vrátit se do Lešna
– zemřela druhá i třetí žena
1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti
-> Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti
,,Věřím i já Bohu, že po přejití vichřice hněvu,… vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“
1650 – v Šarišském Potoku (Uhry)
1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého (velký slovník o české zásobě, celoživotní práce), vědecké a odborné spisy
od r. 1656 v Nizozemsku (Amsterodam), zemřel, pohřben v Naardenu
1) umělecká literatura
Listové do nebe
– literární dopis
5 vymyšlených fiktivních dopisů
1. list – chudí Kristu, protestují proti sociální nerovnosti, stěžují si na tvrdost bohatých
2. – 3. list – chudé utěšuje a bohatá napomíná
4. – 5. list – bohatí se brání výtkám, přichází Kristovo řešení, napomíná chudé a bohaté, je důležité žít podle božího zákona
– útěšné spisy = vznik z pobělohorské životní nejistoty, autor se utvrzuje ve víře
Truchlivý
Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
Labyrint světa a ráj srdce (1623, tisk 1631)
– rozsáhlá alegorická skladba, beletristické dílo
– alegorie = využívá přeneseného významu v rámci veselého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam
– autor = poutník
– dlouho prochází světem = středověké město
– hledá smysl života = své povolání
– marně ve světě = zmatek
– nalézá v hluboké víře v Boha = srdce – ráj
– středověké město:
okrouhlé obehnáno hradbami, kolem tma; 6 ulic (stavů – domovní, řemeslníci, vzdělanci, duchovní, vrchnost a správci, soldátský); Brána života, Brána rozchodu; rynk; hrad Štěstěny; královský hrad Moudrosti – královna světa Moudrost/Marnost)
– průvodce:
Všezvěd Všudybud – lidská zvídavost
Mámení – zvyk přijímat cizí názory
Kšaft (závěť) umírající matky jednoty bratrské
– pojmenování se přenáší do jiné oblasti na základě metonymie
– vznik po r. 1648 – po uzavření vestfálského míru
– využívá alegorie, závět církve jednoty bratrské, přemýšlí o její budoucnosti
-> jako umírající matka se loučí a zanechává závěť + víra ve šťastnou budoucnost národa (důraz na vzdělanost, mravní pevnost, snášenlivost)
Kancionál
(vydán 1656, práce začala ve 30. a 40. letech)
= sbírka duchovní lyriky, péče o potřeby náboženského života vyhnanců
– písně ze straší tvorby, nové (víc než 1/5, sám složil nebo přebásnil)
– 146 děl
150 žalmů (přebásněno Jiřím Strejcem = spisovatel, žalmista, překladatel Bible kralické, zábřežský rodák)
O poezii české
– formuloval prozodickou teorii, propaguje časomíru
2) pedagogické literatura
Didactita magna = Velká didaktika
– obecně o otázkách výchovy a vzdělání
– nauková literatura
– pedagogické zásady:
zásady moderního vyučování a výchovy (vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce)
– důraz na praxi – učit vědomostem i dovednostem
– důraz na tělesnou výchovu
– názornost vyučování – postup od známého k neznámému, jednoduššího ke složitějšímu, poznávání přírody
– učit se s porozuměním
– důležitost kázně
– spis obsahuje i názor na koncepci vzdělání
– rozdělení výchovy do 4. stupňů po 6 letech, do 24 let
– mateřská škola – matka, chůva; kontrola otec, pěstoun – naučit mateřskému jazyku, slušnosti, důraz na estetickou výchovu
– obecná škola – v každé osadě, do 12 let – latina, další řeč
– škola latinská – v každém větším městě
– akademie, univerzita – v každé zemi
– promítnutí jeho názoru na učení
– výchova a vzdělání je celoživotní proces
Informatorium školy mateřské
– výchova matka a chůva
Brána jazyků otevřená
– učebnice latiny
– názornost
Svět v obrazech (Orbis pictus)
– 1. obrázková učebnice na světě
– poznání světa pomocí obrázků
– spojení jazykovědného a věcného vyučování
– dvojjazyčná – latina a němčina; latina a angličtina
– později čtyřjazyčná – latina, němčina, maďarština, čeština (80. léta)
Škola hrou (Schola ludus)
– spis se souborem divadelních her pro školní vyučování -> školní lat. hry mohou prohloubit znalost jazyka
3) literatura pansofická (= vševědná)
– celoživotní úsilí o vševědnou encyklopedii
Cesta světla
– spis připravuje cestu vševědnému programu
Všeobecná porada o nápravě věcích lidských
– nejvýznamnější z pansofických děl, 7 dílů – nedokončeno
– umění a věda mají člověka povznášet a vést ho
Ligura bohemica thesaurus
Domácí literatura
A) oficiální
1) nauková
– pokračování renesanční literatury
– vzdělávací charakter, spojena s jezuity
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
= duchovní, jezuita (misijní, kazatelská činnost)
– vlastenec (studium minulosti, vnímá neutěšený pol. stav země, hrozí se úpadku národního cítění, postupující germanizace -> podezírán z protivládních názorů, pronásledován představenými)
– literární činnost (rozsáhlé dílo, přes 30 spisů tiskem)
– latina
– oblast historie: (zpočátku zájem o hagiografii = literatura o světcích a poutních místech)
Život blahoslaveného Jana Nepomuckého
– Jan Nepomucký měl v baroku nahradit Jana Husa
Výtah z českých dějin
– nejvýznamnější historické dílo, mnoho svazků
– tisk pozastaven pro autorovu vlasteneckou a protihabsburskou pozici
– součástí:
Učené Čechy
– literární a kulturní dějiny Čech
– 1. soupis literární tvorby od počátků do autorovi současnosti
– literární teorie:
Nástin humanitních disciplín
– popis systému tehdejšího vzdělání
– praktické návody pro výuku tvůrčího psaní
– jazyk – okruh jazyka (apologie):
Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přežalostném stavu království českého
– latinské pojednání
– vlastenecká bojovnost právo národa na vlastní jazyk, kritika odnárodňující se šlechty, národnostní politiky Vídně)
– tiskem 1775 na počátku Národního obrození – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
– vzor pro jiné obrozenecké obrany
– drama:
– autor asi 20 latinských her
– téma z Bible – oslava životu světců, svátků
– spis o teorii dramatu
Jazykovědné práce – mluvnice
– vznikají jako reakce na stav jazyka té doby – problém = maximálně rozkolísaná jazyková norma
český jazyk se před a po Bílé hoře liší:
– jazyková norma rozkolísaná
– vědomí spisovného jazyka však pokračuje (v literatuře se čeština užívá stále, problematická oblast vědy – němčina)
– nepříznivý stále větší počat Němců na našem území
– jazyk nefunguje ve všech oblastech života (škola, úřady, věda)
– úpadek českého jazyka až koncem 18. stol. – literární projevy zužovány na tvorbu nižšího stylu, jazyk není schopen reagovat v plné šíři na měnící se skutečnost
– povaha jazykovědných prací je rozporná:
negativum
– oblast slovní zásoby -> tvoření nových slov, očištění jazyka od cizích vlivů -> puristé, slovní brusiči
– purismus = buřičství, přehnaná jazyková čistota, nerespektují základní způsob tvoření nových slov v češtině odvozováním a nahrazují ho principem skládání, který není češtině vlastní)
pozitivum
– úspěšné postižení jiných oblastí gramatické stavby jazyka a snahu obhájit češtinu jako kultivovaný jazyk, lze využít v celém rozsahu jazykové praxe
Matěj Václav Šteyer
= jezuita
– autor sborníku duchovních písní
– jedním s autorů barokních mluvnic, básník
– zakladatel nakladatelství Svatováclavské dědictví, připravilo vydání
Svatováclavské bible (1677 – 1415) = římskokatolický překlad bible do češtiny (katolická protiváha Bible kralické, z níž také text vychází, zbaveno archaismů)
Jiří Konstanc
= jezuita
Lima Linguae Bohemicae, tj. Brus jazyka českého (1667)
– latinský název, české dílo, výrazné puristické tendence
– objevují se novotvary – patvary; nepoužívané ani samotnými brusiči, podle tohoto díla puristické snahy označované jako brusičství
Václav Jan Rosa
– básník (světská tvroba)
Čechořečnost aneb Mluvnice českého jazyka (1672)
– titul český, psáno latinsky
– návaznost na humanistickou tradici
– z mluvnic 17. a 18. stol. odborně nejvýše, v předmluvě oslava českého jazyka a národa
– reakce na pronikání nespisovných tvarů a cizích slov, slovní zásobu však obohacuje nevhodnými, násilně tvořenými neologismy
Jan Václav Pohl
– učitel češtiny císaře Josefa
Gramatika českého jazyka (1756)
– v jeho díle zjevný pokles úrovně jazykovědné literatury
– jeho puristické tendence dosáhly až komických poloh
2) duchovní
– převažují agitační spisy, životopisy svatých, postily, kázání, náboženská rozjímání
– zpracovávány legendární látky (v umělé lit. vymizely v době husitské, často o českých světcích)
– v 1. pol. 18. stol. – v popředí tzv. svatonepomucká produkce
Jan Nepomucký (svatořečen 1729) = v duchu protireformace protiváha Jan Husa
– atributy – pět hvězd kolem hlavy, kříž, kniha, palmová ratolest, prst u úst
– pěstována náboženská lyrika (umělecky náročná)
– patrný ohlas cizích vlivů (katolická literatura, přítomnost cizích duchovních)
Bedřich Bridel (1619 – 1680)
= autor poezie o prózy, překladatel a profesor rétoriky a poetiky, jezuita, misionář
Co Bůh? Člověk?
= básnická skladba – umělecky nejvýraznější dílo duchovní lyriky vyššího stylu
– kontrastní kompozice – vztah věřící člověk x Stvořitel, protiklad sbližován motivy člověka jako díla Stvořitele
– chronogram – nápis, jehož nápadně vyznačená velká písmena udávají jako římské číslice příslušný letopočet (vznik skladby, vydání)
Jesličky
= sbírka vánočních písní
– hluboké lidství, úcta k lidové poezii
Život sv. Ivana, prvního v Čechách poustevníka
= legendistická práce
– próza i verš
Felix Kadlinský (1613 – 1678)
= jezuitský profesor, autor duchovní lyriky
Zdoroslavíček v kratochvílném hájíčku postavený
= básnická sbírka
– volné zpracování německé básnické předlohy (Friedrich von Spee – Vzdoroslavíček navzdory zpívá)
– pastýřské motivy (bukolické), idealismus
Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676)
= hudební skladatel a náboženský lyrik
– varhaník v Jindřichově Hradci, učitel hudby
– šlechtického původu
– tvorba ovlivněna španělským barokem (motivy barokní mystiky), oslava Panny Marie (důvěrný vztah, blízký lidovému pohledu)
– deminutiva = zdrobněliny
– Chtíc abys spal – ukolébavka
Česká mariánská muzika, radostná i žalostná
Svatoroční muzika
= kancionály -> široký ohlas v další kancionálové tvorbě, obliba i případy zlidovění
Loutna česká
= sbírka lyrických písní určená k soubornému provedení před náročným publikem
Antonín Koniáš (1691 – 1760)
= jezuita, období vrcholného baroka a jeho doznívání
– autor kazatelské literatury (úsilí aktivně působit na věřící v duchu barokního cítění)
postila
Citara Nového zákona
= kancionál (v domácí oficiální tvorbě nejčastěji vydávaný)
– záměrná volba titulu (konkurovat nejznámějšímu protestantskému kancionálu)
Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající (1729)
= soupis zakázaných knih – likvidace nekatolické literatury
– koniáš = lidé, kteří s politických důvodů vyřazují a ničí knihy
– libri prohibiti = zakázané knihy
3) drama
– do centra vývoje
– podporováno představiteli řádových škol v Čechách (jezuité, piaristé)
– rozvoj (jezuitského) školského dramatu
– vznik mnohdy velmi efektních divadelních představení
– repertoár nevázán na národní literaturu
– biblické texty, většinou latina
B) neoficiální
= literatura pololidová a anonymní lidová slovesnost; značná odlišnost od tvorby oficiální
Pololidová tvorba
= tvroba na přechodu mezi tvorbou umělou a tvorbou lidovou
– nevzniká v lidovém prostředí, je však pro lid tvořena, ovlivněna tvorbou lidovou
– vzniká a rozvíjí se jako projev literární aktivity nižších vrstev měšťanstva a drobné venkovské inteligence
– není anonymní, často je autor znám
– nežije v ústním lidovém podání, ale v podobě tištěných kramářských písní a knížek lidového čtení
– u nás hlavně v 2. pol. 18. stol. a v 1. pol. 19. stol.
a) knížky lidového čtení
– přinášejí vzdělání a zábavu
– témata:
středověk
humanistická literatura (Faust)
lidová – blízko pohádce, číslo 3 v kompozici, šťastný závěr, ďábel se mění na čerta, je možno ho přelstít, pomáhá chudým proti bohatým
b) kramářské písně
= žánr pololidové literatury pestrého atraktivně zpracovaného obsahu určený k prodeji na trzích a církevních slavnostech v podobě dřevorytem opatřených tisků
– kramář nabízí výtisky na využití zpěvu, dramatizace textu, motivy písně ukazuje na obrázcích
– témata náboženská (zprávy o poutních místech, zázraky)
– světská témata – aktuální společenské události (zločin, válka, přírodní katastrofy, milostné vztahy)
– mají publicistickou funkci – nahrazují zpravodajství
– kramářský styl – aktuálnost (často chtěná, komerční zájem), senzace, výjimečnost událostí, dramatičnost, sentimentálnost, oslovení publika, ujištění o ,,aktuálnosti“, rozvleklé vypravování, stereotypy, poučení a nadání ke správnému jednání
c) písmácké kroniky a paměti
– písmák = člověk z prostého lidu, který má zálibu v četbě vážné literatury (zpočátku bible), o tom, co četl, o čem hloubal, si dělal poznámky, sám psal
– písmácká literatura často obsahuje opisy důležitých listin, přejaté verše, výpisky ž četby – ,,dokumentuje“ svou dobu
František Jan Vavák
= rychtář
– nejvýznamnější představitel písmácké prózy (Knihy pamětní)
– zaznamenal i lidové obřadní písně
Jiří Volný
= ovčák
– skládal nenáročné zábavné písně (Veselé písně J. Volného)
d) interludia = intermedia = mezihry
= krátká, většinou komická hra nebo scéna hraná jako mezihra mezi dějstvími samotné vážné hry
– v 17. stol. provozována samostatně
– hrávali je obvykle učitelé a jejich žáci, hlavně o masopustu a jiných venkovských svátcích
– náměty ze selského života, zachycují svízelné postavené rolníků (zdravý smysl pro skutečnost)
Václav František Kocmánek = kantor, autor interludií (kritika sedláka)
Lamentatio rusticana (lamentace venkovanů)
= skladba (titul latinský, práce česká)
– naturalisticky zachycuje válečné útrapy venkovských lidí (očima člověka o stupeň výše)
– obsahuje tzv. selský otčenáš = skladba o selském životě, poslední verše jednotlivých slok postupně skládaly modlitbu
– fraška = žánr komedie antického původu, náměty z městského i venkovského prostředí, využívá nadsázky, situační komiku a karikaturu, prvky lidové mluvy včetně vulgarismů, i prvků sociální kritiky, cílem bylo zesměšnit nešvary lidské či společenské, především však pobavit diváka
e) loutkové divadlo
