Česká barokní literatura – literární období

 

 Jméno: Česká barokní literatura

 Přidal(a): Kikami

 

 

Česká barokní literatura (20. léta 17. stol. – 70. léta 18. stol.)

– české baroko – spojeno s protireformací -> povaha vysloveně náboženská

– české literární baroko poměrně chudé

– spojeno s třicetiletou válkou

– 1618 – stavovské povstání – počátek války = vyvrcholení politických rozporů

– Habsburkové zbaveni moci, stavovská vláda zvolila Fridricha Falckého

– ze země vyhnán jezuitský řád

– 8. 11. 1620 – bitva na Bílé hoře – změna situace a nové společenské poměry v důsledku porážky nekatolických vojsk

– trest smrti pro přední účastníky odboje – 21. 6. 1621

– ztráta majetku odbojné šlechty a měšťanstva a vypovězení ze země

– ztráta téměř všech politických práv měšťanstva

– emigrace podstatné části vzdělanců

– hospodářský úpadek země

– třicetiletá válka, mor

 

Působení Obnoveného zřízení zemského

– potvrzení dědičnosti Habsburků na českém trůně

– omezena práva stavů ve prospěch panovníka a duchovenstva

– němčina zrovnoprávněna s češtinou – čeština vytlačována z postavení veřejného jazyka

– povoleno jediné katolické vyznání – odchod podstatné části protestantské inteligence do exilu; poddaní nuceni katolickou víru přijmout

– pokles obyvatel o 1/3

– uzavření vestfálského míru = konec třicetileté války

– konec nadějí českých emigrantů na návrat domů – Habsburkům potvrzeno držení Čech, Moravy, Slezska = vytvořeny předpoklady pro vznik absolutistické monarchie

– zúžení domácí čtenářská i autorská základna

– zaměření literatury – téměř jednostranně náboženská

– tematické zúžení (tlak a zásahy úřadů a církve, hlavně jezuitského řádu) – kontrola celé literární produkce

– sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě

– otevřena půda pro ohlasy cizích kulturních vlivů (italská, německá, španělská, katolická literatura) – měly se stát protiváhou domácí potlačované tradice (protireformace uvědoměle ničí svazky s husitstvím a reformací)

 

– rozštěpení literární tvorby:

1) exilová = exulantská (protihabsburské a protikatolické pozice)

2) domácí:

a) oficiální (podpora rekatolizace a vládnoucího rodu)

b) neoficiální literatura (lidová- vyjadřuje protestantské stanovisko, ovlivňuje tvorbu pololidovou – tištěná i rukopisná)

– vývoj v literatuře nepříznivý, starší humanistická tradice nezaniká hned, zpočátku uplatnění vedle nových literárních proudů, zvláště měšťanské literatuře

– v autových a vzdělavatelských děl u autorů v exilu i domácí

 

Exilová literatura

– Německo

Pavel Stránský

O státě českém

– latinský spis

– historicky zaměřené dílo, obhajoba předbělohorských poměrů

Pavel Skála ze Zhoře

 

Historie církevní

– dějiny křesťanství od počátku do své doby

– 10 svazků, nevyšlo tiskem

– Slovensko

 

Jiří Třanovský

Cithara sanctorum – Písně duchovní starí i nové = Tranoscius

= kancionál, nejpopulárnější evangelický zpěvník (100 vydání)

– součástí slovenské národní literatury

 

Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)

– představitel spojení reformační tradice a renesančních ideálů (pochopení světa a poznání) umění a vědy, víry a poznání

– nejvýznamnější osobnost exilové literatury období baroka, nejvýraznější osoba staročeského písemnictví

– napsal 60 děl

– narodil se na jižní Moravě – Nivnice (Komňa, Uherský Brod)

– studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici -> dále protestantské německé univerzity v Herbonu a Hiedelbergu (teologie)

– autorem mapy Moravy – při cestě z Hiedelbergu

– po návratu učitelem v Přerově

– působil v Přerově a Fulneku (do čela českobratrského sboru) – veřejně vypálena knihovna

– 1618 – svatba s Magdalenou Vizovskou – nucen odejít díky Bílé hoře

– na mor mu zemřela žena i dvě děti – zůstal sám

– poslední biskup jednoty bratrské

– už při svým studiích poznal že vědecké bádání okročilo, rozhodl se že bude své úsilí věnovat tomu, aby byla vytvořena česká národní věda; podle jeho názoru viděl vyrovnání s ostatními zeměmi

-orientace na výchovu a vzdělání

1628 – odchod do polského Lešna – s druhou manželkou (čtyři děti) – Dorota Cyrilová

– zvolen písařem a sekretářem

1648 – zvolen biskupem jednoty bratrské

1640 – pozván do Anglie (založení akademie věd, vyšlo mu zde dílo Předchůdce vševědy), později ve Švédsku (učebnice)

– pozván knížaty do Uher, strávil zde tři roky, reformace tamního školství – vydává pedagogická díla

– mohl si vyzkoušet jak obstojí jeho názory na pedagogiku

Svět v obrazech – učebnice, jedna z nejvýznamnějších, divadlo je vhodný prostředek pro vzdělání

Škola hrou – spis

– nucen vrátit se do Lešna

– zemřela druhá i třetí žena

1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti

-> Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti

,,Věřím i já Bohu, že po přejití vichřice hněvu,… vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!”

1650 – v Šarišském Potoku (Uhry)

1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého (velký slovník o české zásobě, celoživotní práce), vědecké a odborné spisy

od r. 1656 v Nizozemsku (Amsterodam), zemřel, pohřben v Naardenu

 

1) umělecká literatura

Listové do nebe

– literární dopis

5 vymyšlených fiktivních dopisů

1. list – chudí Kristu, protestují proti sociální nerovnosti, stěžují si na tvrdost bohatých

2. – 3. list – chudé utěšuje a bohatá napomíná

4. – 5. list – bohatí se brání výtkám, přichází Kristovo řešení, napomíná chudé a bohaté, je důležité žít podle božího zákona

– útěšné spisy = vznik z pobělohorské životní nejistoty, autor se utvrzuje ve víře

Truchlivý

Přemyšlování o dokonalosti křesťanské

Labyrint světa a ráj srdce (1623, tisk 1631)

– rozsáhlá alegorická skladba, beletristické dílo

– alegorie = využívá přeneseného významu v rámci veselého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam

– autor = poutník

– dlouho prochází světem = středověké město

– hledá smysl života = své povolání

– marně ve světě = zmatek

– nalézá v hluboké víře v Boha = srdce – ráj

– středověké město:

okrouhlé obehnáno hradbami, kolem tma; 6 ulic (stavů – domovní, řemeslníci, vzdělanci, duchovní, vrchnost a správci, soldátský); Brána života, Brána rozchodu; rynk; hrad Štěstěny; královský hrad Moudrosti – královna světa Moudrost/Marnost)

– průvodce:

Všezvěd Všudybud – lidská zvídavost

Mámení – zvyk přijímat cizí názory

Kšaft (závěť) umírající matky jednoty bratrské

– pojmenování se přenáší do jiné oblasti na základě metonymie

– vznik po r. 1648 – po uzavření vestfálského míru

– využívá alegorie, závět církve jednoty bratrské, přemýšlí o její budoucnosti

-> jako umírající matka se loučí a zanechává závěť + víra ve šťastnou budoucnost národa (důraz na vzdělanost, mravní pevnost, snášenlivost)

Kancionál

(vydán 1656, práce začala ve 30. a 40. letech)

= sbírka duchovní lyriky, péče o potřeby náboženského života vyhnanců

– písně ze straší tvorby, nové (víc než 1/5, sám složil nebo přebásnil)

– 146 děl

150 žalmů (přebásněno Jiřím Strejcem = spisovatel, žalmista, překladatel Bible kralické, zábřežský rodák)

O poezii české

– formuloval prozodickou teorii, propaguje časomíru

 

2) pedagogické literatura

Didactita magna = Velká didaktika

– obecně o otázkách výchovy a vzdělání

– nauková literatura

– pedagogické zásady:

zásady moderního vyučování a výchovy (vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce)

– důraz na praxi – učit vědomostem i dovednostem

– důraz na tělesnou výchovu

– názornost vyučování – postup od známého k neznámému, jednoduššího ke složitějšímu, poznávání přírody

– učit se s porozuměním

– důležitost kázně

– spis obsahuje i názor na koncepci vzdělání

– rozdělení výchovy do 4. stupňů po 6 letech, do 24 let

– mateřská škola – matka, chůva; kontrola otec, pěstoun – naučit mateřskému jazyku, slušnosti, důraz na estetickou výchovu

– obecná škola – v každé osadě, do 12 let – latina, další řeč

– škola latinská – v každém větším městě

– akademie, univerzita – v každé zemi

– promítnutí jeho názoru na učení

– výchova a vzdělání je celoživotní proces

Informatorium školy mateřské

– výchova matka a chůva

Brána jazyků otevřená

– učebnice latiny

– názornost

Svět v obrazech (Orbis pictus)

– 1. obrázková učebnice na světě

– poznání světa pomocí obrázků

– spojení jazykovědného a věcného vyučování

– dvojjazyčná – latina a němčina; latina a angličtina

– později čtyřjazyčná – latina, němčina, maďarština, čeština (80. léta)

Škola hrou (Schola ludus)

– spis se souborem divadelních her pro školní vyučování -> školní lat. hry mohou prohloubit znalost jazyka

 

3) literatura pansofická (= vševědná)

– celoživotní úsilí o vševědnou encyklopedii

Cesta světla

– spis připravuje cestu vševědnému programu

Všeobecná porada o nápravě věcích lidských

– nejvýznamnější z pansofických děl, 7 dílů – nedokončeno

– umění a věda mají člověka povznášet a vést ho

Ligura bohemica thesaurus

 

Domácí literatura

A) oficiální

1) nauková

– pokračování renesanční literatury

– vzdělávací charakter, spojena s jezuity

 

Bohuslav Balbín (1621 – 1688)

= duchovní, jezuita (misijní, kazatelská činnost)

– vlastenec (studium minulosti, vnímá neutěšený pol. stav země, hrozí se úpadku národního cítění, postupující germanizace -> podezírán z protivládních názorů, pronásledován představenými)

– literární činnost (rozsáhlé dílo, přes 30 spisů tiskem)

– latina

– oblast historie: (zpočátku zájem o hagiografii = literatura o světcích a poutních místech)

Život blahoslaveného Jana Nepomuckého

– Jan Nepomucký měl v baroku nahradit Jana Husa

Výtah z českých dějin

– nejvýznamnější historické dílo, mnoho svazků

– tisk pozastaven pro autorovu vlasteneckou a protihabsburskou pozici

– součástí:

Učené Čechy

– literární a kulturní dějiny Čech

– 1. soupis literární tvorby od počátků do autorovi současnosti

– literární teorie:

Nástin humanitních disciplín

– popis systému tehdejšího vzdělání

– praktické návody pro výuku tvůrčího psaní

– jazyk – okruh jazyka (apologie):

Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přežalostném stavu království českého

– latinské pojednání

– vlastenecká bojovnost právo národa na vlastní jazyk, kritika odnárodňující se šlechty, národnostní politiky Vídně)

– tiskem 1775 na počátku Národního obrození – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého

– vzor pro jiné obrozenecké obrany

– drama:

– autor asi 20 latinských her

– téma z Bible – oslava životu světců, svátků

– spis o teorii dramatu

Jazykovědné práce – mluvnice

– vznikají jako reakce na stav jazyka té doby – problém = maximálně rozkolísaná jazyková norma

český jazyk se před a po Bílé hoře liší:

– jazyková norma rozkolísaná

– vědomí spisovného jazyka však pokračuje (v literatuře se čeština užívá stále, problematická oblast vědy – němčina)

– nepříznivý stále větší počat Němců na našem území

– jazyk nefunguje ve všech oblastech života (škola, úřady, věda)

– úpadek českého jazyka až koncem 18. stol. – literární projevy zužovány na tvorbu nižšího stylu, jazyk není schopen reagovat v plné šíři na měnící se skutečnost

– povaha jazykovědných prací je rozporná:

negativum

– oblast slovní zásoby -> tvoření nových slov, očištění jazyka od cizích vlivů -> puristé, slovní brusiči

– purismus = buřičství, přehnaná jazyková čistota, nerespektují základní způsob tvoření nových slov v češtině odvozováním a nahrazují ho principem skládání, který není češtině vlastní)

pozitivum

– úspěšné postižení jiných oblastí gramatické stavby jazyka a snahu obhájit češtinu jako kultivovaný jazyk, lze využít v celém rozsahu jazykové praxe

 

Matěj Václav Šteyer

= jezuita

– autor sborníku duchovních písní

– jedním s autorů barokních mluvnic, básník

– zakladatel nakladatelství Svatováclavské dědictví, připravilo vydání

Svatováclavské bible (1677 – 1415) = římskokatolický překlad bible do češtiny (katolická protiváha Bible kralické, z níž také text vychází, zbaveno archaismů)

 

Jiří Konstanc

= jezuita

Lima Linguae Bohemicae, tj. Brus jazyka českého (1667)

– latinský název, české dílo, výrazné puristické tendence

– objevují se novotvary – patvary; nepoužívané ani samotnými brusiči, podle tohoto díla puristické snahy označované jako brusičství

 

Václav Jan Rosa

– básník (světská tvroba)

Čechořečnost aneb Mluvnice českého jazyka (1672)

– titul český, psáno latinsky

– návaznost na humanistickou tradici

– z mluvnic 17. a 18. stol. odborně nejvýše, v předmluvě oslava českého jazyka a národa

– reakce na pronikání nespisovných tvarů a cizích slov, slovní zásobu však obohacuje nevhodnými, násilně tvořenými neologismy

 

Jan Václav Pohl

– učitel češtiny císaře Josefa

Gramatika českého jazyka (1756)

– v jeho díle zjevný pokles úrovně jazykovědné literatury

– jeho puristické tendence dosáhly až komických poloh

2) duchovní

– převažují agitační spisy, životopisy svatých, postily, kázání, náboženská rozjímání

– zpracovávány legendární látky (v umělé lit. vymizely v době husitské, často o českých světcích)

– v 1. pol. 18. stol. – v popředí tzv. svatonepomucká produkce

Jan Nepomucký (svatořečen 1729) = v duchu protireformace protiváha Jan Husa

– atributy – pět hvězd kolem hlavy, kříž, kniha, palmová ratolest, prst u úst

– pěstována náboženská lyrika (umělecky náročná)

– patrný ohlas cizích vlivů (katolická literatura, přítomnost cizích duchovních)

 

Bedřich Bridel (1619 – 1680)

= autor poezie o prózy, překladatel a profesor rétoriky a poetiky, jezuita, misionář

Co Bůh? Člověk?

= básnická skladba – umělecky nejvýraznější dílo duchovní lyriky vyššího stylu

– kontrastní kompozice – vztah věřící člověk x Stvořitel, protiklad sbližován motivy člověka jako díla Stvořitele

– chronogram – nápis, jehož nápadně vyznačená velká písmena udávají jako římské číslice příslušný letopočet (vznik skladby, vydání)

Jesličky

= sbírka vánočních písní

– hluboké lidství, úcta k lidové poezii

Život sv. Ivana, prvního v Čechách poustevníka

= legendistická práce

– próza i verš

 

Felix Kadlinský (1613 – 1678)

= jezuitský profesor, autor duchovní lyriky

Zdoroslavíček v kratochvílném hájíčku postavený

= básnická sbírka

– volné zpracování německé básnické předlohy (Friedrich von Spee – Vzdoroslavíček navzdory zpívá)

– pastýřské motivy (bukolické), idealismus

 

Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676)

= hudební skladatel a náboženský lyrik

– varhaník v Jindřichově Hradci, učitel hudby

– šlechtického původu

– tvorba ovlivněna španělským barokem (motivy barokní mystiky), oslava Panny Marie (důvěrný vztah, blízký lidovému pohledu)

– deminutiva = zdrobněliny

Chtíc abys spal – ukolébavka

Česká mariánská muzika, radostná i žalostná

Svatoroční muzika

= kancionály -> široký ohlas v další kancionálové tvorbě, obliba i případy zlidovění

Loutna česká

= sbírka lyrických písní určená k soubornému provedení před náročným publikem

 

Antonín Koniáš (1691 – 1760)

= jezuita, období vrcholného baroka a jeho doznívání

– autor kazatelské literatury (úsilí aktivně působit na věřící v duchu barokního cítění)

postila

Citara Nového zákona

= kancionál (v domácí oficiální tvorbě nejčastěji vydávaný)

– záměrná volba titulu (konkurovat nejznámějšímu protestantskému kancionálu)

Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající (1729)

= soupis zakázaných knih – likvidace nekatolické literatury

– koniáš = lidé, kteří s politických důvodů vyřazují a ničí knihy

– libri prohibiti = zakázané knihy

 

3) drama

– do centra vývoje

– podporováno představiteli řádových škol v Čechách (jezuité, piaristé)

– rozvoj (jezuitského) školského dramatu

– vznik mnohdy velmi efektních divadelních představení

– repertoár nevázán na národní literaturu

– biblické texty, většinou latina

 

B) neoficiální

= literatura pololidová a anonymní lidová slovesnost; značná odlišnost od tvorby oficiální

Pololidová tvorba

= tvroba na přechodu mezi tvorbou umělou a tvorbou lidovou

– nevzniká v lidovém prostředí, je však pro lid tvořena, ovlivněna tvorbou lidovou

– vzniká a rozvíjí se jako projev literární aktivity nižších vrstev měšťanstva a drobné venkovské inteligence

– není anonymní, často je autor znám

– nežije v ústním lidovém podání, ale v podobě tištěných kramářských písní a knížek lidového čtení

– u nás hlavně v 2. pol. 18. stol. a v 1. pol. 19. stol.

 

a) knížky lidového čtení

– přinášejí vzdělání a zábavu

– témata:

středověk

humanistická literatura (Faust)

lidová – blízko pohádce, číslo 3 v kompozici, šťastný závěr, ďábel se mění na čerta, je možno ho přelstít, pomáhá chudým proti bohatým

 

b) kramářské písně

= žánr pololidové literatury pestrého atraktivně zpracovaného obsahu určený k prodeji na trzích a církevních slavnostech v podobě dřevorytem opatřených tisků

– kramář nabízí výtisky na využití zpěvu, dramatizace textu, motivy písně ukazuje na obrázcích

– témata náboženská (zprávy o poutních místech, zázraky)

– světská témata – aktuální společenské události (zločin, válka, přírodní katastrofy, milostné vztahy)

– mají publicistickou funkci – nahrazují zpravodajství

– kramářský styl – aktuálnost (často chtěná, komerční zájem), senzace, výjimečnost událostí, dramatičnost, sentimentálnost, oslovení publika, ujištění o ,,aktuálnosti”, rozvleklé vypravování, stereotypy, poučení a nadání ke správnému jednání

 

c) písmácké kroniky a paměti

– písmák = člověk z prostého lidu, který má zálibu v četbě vážné literatury (zpočátku bible), o tom, co četl, o čem hloubal, si dělal poznámky, sám psal

– písmácká literatura často obsahuje opisy důležitých listin, přejaté verše, výpisky ž četby – ,,dokumentuje” svou dobu

 

František Jan Vavák

= rychtář

– nejvýznamnější představitel písmácké prózy (Knihy pamětní)

– zaznamenal i lidové obřadní písně

 

Jiří Volný

= ovčák

– skládal nenáročné zábavné písně (Veselé písně J. Volného)

 

d) interludia = intermedia = mezihry

= krátká, většinou komická hra nebo scéna hraná jako mezihra mezi dějstvími samotné vážné hry

– v 17. stol. provozována samostatně

– hrávali je obvykle učitelé a jejich žáci, hlavně o masopustu a jiných venkovských svátcích

– náměty ze selského života, zachycují svízelné postavené rolníků (zdravý smysl pro skutečnost)

 

Václav František Kocmánek = kantor, autor interludií (kritika sedláka)

Lamentatio rusticana (lamentace venkovanů)

= skladba (titul latinský, práce česká)

– naturalisticky zachycuje válečné útrapy venkovských lidí (očima člověka o stupeň výše)

– obsahuje tzv. selský otčenáš = skladba o selském životě, poslední verše jednotlivých slok postupně skládaly modlitbu

– fraška = žánr komedie antického původu, náměty z městského i venkovského prostředí, využívá nadsázky, situační komiku a karikaturu, prvky lidové mluvy včetně vulgarismů, i prvků sociální kritiky, cílem bylo zesměšnit nešvary lidské či společenské, především však pobavit diváka

 

e) loutkové divadlo





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.