Česká literatura 60. a 70. let 19.století – literární období

 

 Jméno: Česká literatura 60. a 70. let 19.století

 Přidal(a): mathion

 

 

 

 

• rozvoj realismu

• doba bachovského absolutismu – tvrdá cenzura, nesvoboda projevu – X navzdory tomu české vlastenectví

• ještě tvoří Palacký, Šafařík, umírá Tyl, Kollár, Čelakovský

• umlčováni radikálnější umělci, novináři, politici např. K.H. Borovský

• čeští vlastenci už nejsou tak jednotní à 2 proudy = mladočeši a staročeši, mnoho si slibují od Říjnového diplomu

 

• literatura navazuje na předchozí období – chce ale změnu

• pokračuje trend ve planém vlastenectví a hledání ideálů à mladá básnický a spis. generace – májovci – odkazují na Máchův Máj (v tom rozpor s realismem, protože Mácha byl romantik) à oni ale nechtěli navazovat na jeho ideály, odkazovali na jiné rysy jeho tvorby – byl 1. moderní literát, bořil zažité konvence stylu v literatuře, líbila se jim jeho revolta

 

• po porážce revoluce v roce 1848 období Bachovského absolutismu – policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny – žaláře , vyhnanství (Havlíček, Sabina, Frič) à dále pak nová politická situace od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva, rozštěpení národní strany na Staročechy a Mladočechy

• rozkvět kultury – vznik Sokola, Hlaholu, Umělecké besedy, Národní divadlo

• Smetana, Hynajs

 

• 1862 otevřeno Prozatimní divadlo

• 1868 položen základní kámen Národního divadla díky sbírce pod heslem Národ sobě = národní manifestace politická a umělecká, projev síly národa, architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Ženíšek, Brožík, Hynais (opona), sochaři Myslbek, Schnirch, hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich

 

* realismus v české próze dělíme na: 1) venkovská próza (Světlá)

2) městská próza (Neruda, Arbes, Herman)

3) historická próza (Jirásek, Třebížský)

 

MÁJOVCI

zásady májovců:

• snaha realisticky zachytit svět, společnost a její problémy, podat pravdivý obraz, nevyhýbat se žádným tématům

• snažili se ( i když se nechtěli podbízet na úkor kvality ) volit jednoduchá slova, výrazy, psát srozumitelně

• bojovali X sociálnímu a národnostnímu útisku

• téma národnostního útisku

• obdiv k možnostem i schopnostem člověka – průmyslová revoluce

• lidovost – tvorba pro lid a o něm

• realismus – pravdivý obraz skutečnosti

• chtěli povznést českou literaturu na světovou úroveň ( i proto se hlásili k Máji )

• řadíme k nim: Neruda, Hálek, Heyduk, Šola, Světlá

 

Jan Neruda (1834 – 1891)

= novinář, básník, spisovatel, kritik

• narodil se v Praze na Malé Straně, otec vysloužilý voják, matka služka, otec za službu vlasti dostal trafiku, musel rodičům pomáhat, jako student doučoval, přispíval do novin

• ulice, kde žil, vystupuje v jeho povídkách

• studoval na gymnáziu ( na německém , pak  na českém – české gymnázium vedl dramatik Klicpera)

• jeho spolužákem byl Václav Hálek

 

• už na gymnáziu se zajímal o literaturu

• studoval práva, pak přestoupil na FF – nedokončil, brzy se začal živit jako novinář – nejdřív pro něm. noviny, pak poprvé v československém deníku Čas

• hlavně přispíval do Národních listů

 

básně :

Hřbitovní kvítí
= básnická sbírka, proslavil se jí, ale nezískal popularitu – držel se požadavků májovců, řešil sociální problémy, smysl života, „všechno je marnost“, pesimistické ladění, také tu kritizoval společnost, konkrétně vidění světa běžnými lidmi, kteří se považují za tvůrce hodnot

• pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky), písně soucitu (odlišnost od první sbírky Vítězslava Hálka)

 

Písně kosmické
= přerod

• obdiv ke schopnostem člověka, ale zároveň kritika namyšlenosti, nedostatku pokory

• o vztahu člověka a kosmu

• optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku

Žáby v kaluži – nadsázka, ironie, alegorie – lidé vytvářejí svůj názor na základě nepřesných informací

Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček, tatíček, hvězdičky – dětičky), dějství kosmické a lidské

Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu

A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru), víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa, motiv lva v závěru jako metafora

 

„My přijdem blíž, my přijdem blíž,

my světů se dožijeme,

my bijem o mříž, ducha lvi,

a my ji rozbijeme!“

 

Knihy veršů – výborem z jeho tvorby

trojdílný soubor :

1.      část – sociální balady – např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová ke starcovi bezcitně), Před fortnou milosrdných (epická báseň se sociální tématikou, monolog starce vnukovi, koloběh života, o chudobě, která vede k bezcitnosti)

2.      část – básně lyrické – cyklus Otci, Matičce, Anně – je zde patrná rozdílnost ve vztahu k otci a k matce, k níž měl hluboký citový vztah

3.      část – básně příležitostné – např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem, zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada viz refrén : „…a čím jsem byl, tím jsem byl rád“

 

Povídky malostranské
= vrcholný soubor 13 próz

• autobiografické prvky: o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí, pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života (Malá Strana – město ve městě, jako vesnice, uzavřená komunita)

• zdánlivě idyla, ve skutečnosti však tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné

• zachytil hlavně charaktery lidí; svérázné, výrazné postavy + jejich charakteristika

= dokumentace zvláštností Malé Strany

 

• některé povídky – ucelené příběhy na jedné straně, na druhé straně zachycovány jen obrázky, kaleidoskopické prostředí

• postavy zachycené realisticky, neidealizované

 

Hastrman – příběh pana Rybáře (přezdívka podle zeleného fráčku), který má sbírku domnělých drahokamů (ve skutečnosti polodrahokamů), když pozná svůj omyl, je zoufalý, že ztratí přízeň svých blízkých, je však ujištěn, že ho mají rádi i bez bohatství

Doktor Kazisvět – příběh lékaře Heriberta, samotáře, který nikoho nechtěl léčit, při pohřbu radního zjistil, že radní není mrtvý a zachránil ho, ale zkazil radost dědiců i vdovy – lidé ho obdivovali, ale on je dál odmítal léčit

Přivedla žebráka na mizinu – o žebráku Vojtíškovi, který byl znám po celé Malé Straně, za to, že odmítl žebračku, se ze závisti rozšířila zpráva, že je bohatý, proto si ho lidé přestali všímat a nic mu nedávali, byl to však omyl a jednou ho nalezli zmrzlého

 

fejetony

– publikoval hlavně v Národních listech

* často se podepisoval pseudonymem Janko Hovora + šifra trojúhelník

• u nás fejeton zpopularizoval – tradice českých fejetonistů

• nejznámější fejeton: Kam s ním – hlavní rekvizita – slamník – jak se zbavit starého slamníku v Praze

+ 1. máj 1890, Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé

 

Pijácké motivy – básně, pro pobavení, verše ve stylu Anakreonta

 

Arabesky = črty z prostředí Prahy, kritika společnosti i sebeironie
Balady a romance
• vrchol lidovosti („Volím slovo prosté, chci tu báseň vypravovat z úst jak lidu roste.“)

• útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří => lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahově, opuští nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy)

• Balada česká a Balada o Karlu IV. – opěvují české země

• náměty biblické a legendární, národní, tragické lidské osudy (Balada dětská, horská), balady staršího typu (vina a trest)

 

Prosté motivy
• vychází v době jeho stáří – zpověď z jeho pocitů, dochází k tomu, že určitými otázkami se zabývá každý člověk, je nesentimentální, neidealizovaná

• má 4 oddíly podle ročních období – Jaro, Léto, Podzim, Zima à proměny v přírodě s paralelou s proměnami v lidském životě

• intimní a přírodní lyrika

 

Zpěvy páteční
• hodně pompézní básně, hymny (hymnus – oslavná báseň, většinou vlastenectví nebo nábož. tématika)

• tato sbírka vydána posmrtně Vrchlickým

• národní a vlastenecká víra v slavnou budoucnost národa

• národní a vlastenecká lyrika

• žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje

 

dramatická tvorba: ( žádná jeho hra neměla úspěch, on sám je k sobě kritický)

Ženich z hladu = komedie
kritika:

• byl divadelním kritikem, ale i jiným

• snažil se prosazovat požadavky realismu a kosmpolitnosti ( literatura nemusí čerpat jen z národní tradice, ale inspirovat se i zvenčí)

 

VÝZNAM NERUDY
silně propagoval realismus, ukázal, že i hodnotná literatura lze vznikat z prostého jazyka, bez konstrukcí, že lze zobrazit i pocit obyčejného člověka (Povídky malostranské), že hrdinou může být člověk z každé vrstvy, každých vlastností
tvůrce sociální balady
rozsáhlé spektrum lyriky – přírodní, intimní, vlastenecká úvahová
vynikající fejetonista
novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační i popisné
zájem o městské prostředí a nižší vrstvy
život zobrazen bez idealizace, realisticky
rozmanitost forem
jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině
Vítězslav Hálek  (1835 – 1874)

• pocházel z Mělníka, lit. tvorbě se věnoval od mládí

• v 50. letech patřil k nejoblíbenějším mladým českým básníkům, byl tedy přijímán už za svého krátkého života

• přispíval do Národních listů a dalších časopisů např. Lumír

• psal fejetony, cestopisy,kritiky

• vzal si Dorotku Horáčkovou – prý měla vliv na jeho verše

 

Básnické sbírky:

 

Večerní písně

• optimismus, radost ze života ( X Nerudův pesimismus v Hřbitovním kvítí)

• lehká, zpěvná forma, prosté, citové verše

• inspirace: šťastná láska, Hálkův vztah k přírodě

 

V přírodě
• lyrické básně, opěvují přírodu, lásku, také vlastenecké básně

• víc zaměřen na subjektivní pocity, žádné konflikty, příliš neřeší dilemata lidstva, jeho možnosti, když se dívá na oblohu

• cítí se součástí přírody – hvězdy-sestry

• obraz rodného kraje, symbolický význam

• harmonie, klid X lidská společnost plná konfliktů

 

Prozaická tvorba:

 

Pohádky z naší vesnice
= sbírka balad, hlavně sociálních

• takové dílo nakročené k próze

• zachycují venkovské prostředí, pohádka – ironické označení

• naznačuje skryté spory na vesnici, neidealizuje jako Němcová

• vztahy řízeny touhou po moci

 

psal povídky, časté náměty z okolí Mělníka a Prahy, opět sociální např.:
Muzikantská Liduška
• o lásce, které rodiče nepřáli

• témata: touha po majetku, zatvrzelost, neústupnost vesnických lidí, peníze určují lidské vztahy

 

Na statku a v chaloupce
• sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi

• kontrast : blahobyt  X  chudoba

 

Dramata:

Záviš z Falkštejna

Král Vukašín

 

Adolf Heyduk

• přírodní lyrika

• sbírka – Cimbál a husle, Hořec a srdečník

 

Karolína Světlá  (1830 – 1899)

• velký vzor viděla v Němcové, ale na venkov se dívá realisticky není tak idealistický jako se zdá

• úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu

• v jejích dílech často vystupují mravně silné ženské postavy

 

• vlastním jménem Johana Rottová – pocházela z bohaté pražské rodiny – obchodníci à vdala se za muže, kterého si vážila, ale nemilovala ho, byl starší než ona, vlastenec à—> přivedl ji k české literatuře, neměli děti

• zamilovala se do Nerudy, ale svůj život nedokázala podřídit lásce, vzbouřit se, nechtěla dělat problémy svému manželovi

 

• její tvorbu lze rozdělit :

tzv. ještědské romány = vrchol tvorby, 5 příběhů žen zažívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností, nakonec vítězí odpovědnost

 

venkovská próza
Ø  Vesnický román

Ø  Kříž u potoka

Ø  Nemodlenec

Ø  v románech zachycuje venkovské ženy a trochu proti duchu realismu se něčím vymykají, jsou to silné osobnosti à  konflikt à  žena většinou dá přednost konvencím před osobními ambicemi, citem, ale nerezignuje, pouze plní povinnost v rámci morálky

– podobný postoj v divadelní hře z konce 19. století Maryša

 

Ø  Hubička – láska Elišky a Lukáše, v úpravě E.Krásnohorské se stala libretem ke Smetanově stejnojmenné opeře

 

městská próza
Ø  Černý Petříček – prostředí Prahy, není černobílé

 

à přínos:  zaměřila se na problematiku žen na vesnici

 

Jakub Arbes (1840 – 1914)

• dozrál pod vedením a vlivem Jana Nerudy

• studoval gympl – zajímala ho literatura, zájem podnítil jeho učitel Neruda – vznik přátelství

• novinář, spisovatel

 

zvláštní typ povídky – označení prý vymyslel Neruda – romanetto – prozaický žánr specifický pro českou literaturu, základem je fantastický nebo dobrodružný příběh, má dva vypravěče, kteří střídavě přispívají k postupnému odhalování racionálního jádra tajemství pomocí vědy, nakonec se ukáže, že tajemství či záhada není až zas tak moc „záhadná“, vysvětlí se logicky, vědecky, je to žánr nejbližší povídce

jednoduše: záhada à vyřešení pomocí vědy
• obdiv k technice, k tomu, co dokáže člověk

• romaneta: Svatý Xaverius, Ďábel na skřipci, Sivooký démon, Newtonův mozek

 

• prozaické dílo se sociálními otázkami – za komunistů obdivován  – problematika např. dělníků

 

Štrajchpudlíci – o stávkujících dělnících z pražských barvíren kartonů

 

Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu, vliv utopického socialismu

 

Antal Stašek (1843 – 1931)

= přechod mezi májovci a dalšími generacemi

• vlastní jméno – Antonín Zeman

• mládí strávil v Polsku, Prusku – obdiv k polské tradici, pseudonym Stašek

• jeho syn – Ivan Olbracht

• působil ve V Čechách, v Praze

• začínal jako básník, hlavně byl ale prozaik

 

• povídky:

• Blouznivci našich hor

– cyklus, vycházely časopisecky, podkrkonošské prostředí, byli tam příznivci spiritismu

 

• román – V temných vírech – zachycuje život dělníku na S Čech

 

• kniha povídek O ševci Matoušovi a jeho přátelích

 

Divadlo – drama v době májovců
• spojeno s Prozatimním divadlem – založeno 1862 – 1. představení: Král Vukašín

• významná postava – František Rieger

• činnost Prozatimního divadla nahradila Národní divadlo

• Šamberk – psal frašky, veselohry např. Jedenácté přikázání nebo Podskalák

 

Odborná literatura

à vznik filozofických, dějepisných prací

• Josef Durdík – směr kerbartismus

 

Česká literatura 70. a 80. let 19. století

 

RUCHOVCI A LUMÍROVCI

ruchovci – „škola národní“ – upřednostňovali ryze české tradice

X   lumírovci – „škola kosmopolitní“ – literatura může být přínosná a kvalitní, když se nebude zabývat jen tvorbou ryze vlasteneckou a národní a pokud se chceme přiblížit světové literatuře, musíme se zabývat problematikou z nejširšího prostředí

 

ruchovci

• formovali se kolem almanachu Ruch (založen 1868) – sborník, nevycházel pravidelně, prezentuje se současná tvorba – první číslo almanachu – J. V. Sládek

• zástupci – Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, J.V.Sládek

= tzv. „škola národní“

• v popředí ideje národního obrození, bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov

• dominantní postavení poezie – lyrika vlastenecká, úvahová, národní
lumírovci

• formovali se kolem časopisu Lumír, který poprvé vyšel r. 1873

• zástupci – Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer

= tzv. „škola kosmopolitní“

• úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv cizích myšlenkových proudů, překlady

• požadavek umělecké svobody

• nové formy – poezie lyrická, hlavně intimní
společné rysy:

1.  poezie by měla plnit reprezentativní typ – důraz na vybroušenost stylu, vazbu knih, ilustrace

2.  snaha strhnout čtenáře do básníkovy fantazie, nechat ho vcítit se do pocitů básníka, smyslový zážitek

– barvitost popisů, metafory, přirovnání

3.  důraz na možnost přednesu básní – rétoričnost (spíš u ruchovců)

à často jsou v nich různé výzvy, zvolání,..

 

* spor ruchovců a lumírovců se snažil vyřešit Jan Neruda – byl velká autorita, o generaci starší, ruchovci i lumírovci ho uznávali

à říkal, že nevadí, když autor píše o českém prostředí, vlastenectví, ale nemělo by to být striktním pravidlem – byl   X  tematickému omezování

 

překlady světových děl:

• pro srovnání našich děl se světem, inspirace

• zaměření na literaturu germánskou (z principu neoblíbená) a románskou, předtím překlady hlavně slovanských děl

• šíření povědomí a dění v evropské a světové literatuře

 

RUCHOVCI

Svatopluk Čech (1846 – 1908)

= přední představitel ruchovců – „škola národní“

• už rodiči veden k vlastenectví – žili v době vrcholu národního obrození, vyzdvihovali dílo Kollára, oslava slovanstva

* floskule – zvláštní květnatá vyjádření, která se stala frázemi, až směšná

• na studiích ho oslovilo dílo K. H. Máchy

• začal studium teologie, ale pak studoval práva a působil jako právní koncipient, vedle toho začal publikovat v různých časopisech a novinách

• život strávil v Praze, ale hodně cestoval

 

Jitřní písně
• fráze – ustálené slovní spojení, které svým častým opakováním ztratilo původní význam

=  odpověď lumírovcům na jejich spor

 

VENKOVSKÁ TÉMATIKA

 

Ve stínu lípy

• oslava českého kraje, rodné země

• rétoričnost (apostrofy), oslovuje smysly, verbální efekt

= 7 veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos

• klidný, venkovský život bez rozporů, přírodní prostota

 

Lešetínský kovář

• sociálně-národnostní tématika (protiněmecká báseň)

• příběh venkovského kováře a jeho dcery, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu

 

HISTORICKÁ TÉMATIKA (období významné pro Čechy)

 

Husita na Baltu

Žižka

Dagmar – o dceři Přemysla Otakara I/II. ???

 

alegorické básně: Evropa, Slavie

 

lyrické básně:  především politická lyrika

 

Písně otroka
• přesvědčovací snaha, Češi – otroci, snaha oslovit emoce

• má epické jádro, ale hlavní jsou pocity, výzva ke změně společnosti

• vrchol politické lyriky, obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka

• alegorická forma

• tři oddíly :

lyrické verše – vzpomínky na dávnověk
epické jádro – romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po změně, svobodě, ale tragický závěr
vrchol – závěr – básníkova vize budoucnosti, naděje na svobodu – pohled dopředu, ale „ještě řinčení kovů“ – pohled zpět, do skutečnosti
próza:

 

broučkiády = satiry, dílo, v nichž hlavní postavou je pan Brouček – cestuje (i časem), kritika maloměšťáctví, pokrytectví, sobectví

 

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století
• ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvlášť staročechů, zbabělosti

• pražský měšťák pan Brouček se ocitá uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchá z bitvy na Vítkově, zobrazena jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů

 

Eliška Krásnohorská

• jejím vzorem Karolína Světlá – navazovala na ni v poselství ženské emancipace – přispívala do časopisů pro ženy  (Ženské listy), podílela se na založení gymnázia pro dívky Minerva (1890, Praha) – 1. střední škola pro dívky v celém Rakousku Uhersku

• literární kritička, proti lumírovcům, její názory velmi ceněny – byla považována za vzdělanou, měla přehled

 

• libreta k operám: např. Hubička, Čertova stěna, Tajemství

• překlady: především ruských romantických autorů – Puškin, dále Mickiewicz, Byron

• intimní a přírodní lyriky, slovanství: Z máje žití

 

LUMÍROVCI

Julius ZEYER (1841 – 1901)
• narodil se v pražské rodině, kde se propojovaly vlivy francouzské a německé s českými a židovskými

• česká chůva, která mu četla české pohádky, legendy a pověsti à podpora jeho vrozené citlivosti, sklon ke snění, k silným uměleckým prožitkům

• odmítl převzít otcův dřevařský podnik a chtěl se spíše věnovat literatuře a umění

• dvakrát odešel do Ruska jako vychovatel, hodně cestoval

 

• jeho tvorba  je inspirována historií a mytologií

* cenil si V.Hájka z Libočan a Kroniky České

 

Román o věrném přátelství Amise a Amila
• starofrancouzské téma, rytířský středověk

Dům u tonoucí hvězdy

Tři legendy o krucifixu

Jan Maria Plojhar
… Plojhar, syn bohaté pražské rodiny, zažil románek s váženou paní Dragopulos, byl těžce raněn v souboji s německým důstojníkem, který urazil český národ. Plojhar hledá uzdravení v Itálii, kde pozná ušlechtilou dívku Caterinu. Zamilují se do sebe, ale Plojhar je stále nemocný. Zemře a Caterina s ním. Hrdina trpí vnitřními rozpory mezi snem a skutečností, mezi vůlí a pasivitou. Jeho třída – mešťanstvo je mu odporné. Touží po činu, ale vidí kolem sebe jen malátnost. Nese na sobě bolestný osud svého národa, znásobený ještě milostnou tragédií

 

•  „Mnoho svého jsem tam vložil, totiž mnoho ze svého vnitřního života, mnohý ze svých bolů“ … řekl o románu Zeyer – nejedná se však o jeho autobiografii, spíše o historii básníkova života, názory na veřejné poměry, vztah k národu a umění

 

Josef Václav SLÁDEK  (1845 – 1912)

• syn zednického mistra, chudší poměry, život na vesnici

• studoval přírodní vědy, jejich studium však přerušil odjezdem do Ameriky, kde působil jako vychovatel a jako učitel a redaktor krajanských novin – v Americe žil nuzně, pracoval také na stavbě železnice a poznal nejrůznější prostředí ( to vše se promítlo v jeho tvorbě)

• oceňoval americkou demokracii, ale uvědomoval si i rub americké civilizace, útlak indiánů, kapitalismus

 

• po návratu do vlasti pracoval jako redaktor Národních listů, poté profesorem, byl redaktorem Lumíra, spolu se Zeyerem a Vrchlickým se snažil propagovat a bojovat za modernější chápání smyslu umělecké tvorby proti starším konzervativnějším proudům

 

• v tvorbě je odhodlané vlastenectví, práce a vztah k půdě, národní zápas

• vnímán jako zakladatel dětské literatury – jednoduché náměty a forma:

 

OSOBNÍ LYRIKA
• zachycuje základní životní situace (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stesk po vlasti

• forma elegie

• tragický prožitek smrti básníkovy první ženy, intimní elegická lyrika, cítí se být společenským vyvržencem, není zde patrný přehnaný pesimismus, reaguje na poměry v Americe, zejména útlak indiánů, což mu připomíná situaci ve vlasti (Na hrobech indiánských)

Na hrobech indiánských – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány, násilí amerických kolonialistů (ironie – příchod osvěty, civilizace, touha po zisku), vylíčeny krásy americké přírody

Jiskry na moři –  intimní lyrika a objektivnější poezie vlastenecká a politická, pesimismus, spíše smíření

Světlou stopou

Sluncem a stínem – zklidnění Sládkovi intimní lyriky, ale prohlubující se citlivost pro společenské otázky, optimismus

 

SOCIÁLNÍ A VLASTENECKÁ LYRIKA

 

Role chudých

Točič

Hlavy vzhůru

sbírka na Prahu ráje

à hluboký vztah k domovu, venkovu, cítí sociální nespravedlnost

 

OSLVA VENKOVA A SELSTVÍ

 

• rolník – symbol národní nezdolnosti, hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice

sbírky: Selské písně a České znělky

báseň Velké širé, rodné lány – obraz letní přírody před žněmi, rozlehlost krajiny, barvitost, autor vnímá přírodu všemi smysly

 

KLASICKÝ BÁSNÍK PRO DĚTI

 

• obrazy ze světa dětí

• učí lásce k rodičům, k domovu, vlasti, přírodě

• prostý srozumitelný výraz, zpěvnost

• Zlatý mák, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky

 

PŘEKLADATEL

 

• hlavně z angličtiny – Byron, Burns

 

Sládkův přínos:

= básník českého lidu, domova, vlasti, boje za národní svobodu

• hluboká procítěnost veršů a projev vzdoru

• zakladatel české básnické tvorby pro děti

• zachycení rozvrstvení společnosti (nejen Čechy ale i Amerika), příroda (paralela dění v přírodě a rozpoložení lidské duše), měl rád lidovou slovesnost, odkazy lidové společnosti

 

Jaroslav  VRCHLICKÝ (1853 – 1912)

• vlastním jménem Emil Frída

• jeho otec byl kupec, narodil se v Lounech, dětství trávil u strýce faráře

• zapsal se na filozofickou fakultu, rok působil v Itálii jako vychovatel, po návratu do Česka se stal tajemníkem Uměleckého odboru České akademie pro dějiny umění.

• hluboké oduševnělé přátelství se Sofií Podlipskou, sňatek s její dcerou Ludmilou: zprvu šťastné manželství, pak krize, což se odrazilo v jeho tvorbě

• autorem asi 270 knih, z toho jeho vlastní tvorba asi 1/3, zbytek překlady, byl také lit.kritikem

• pocity a myšlenky jsou důležitější než materiální zázemí, chce zaujmout čtenářovy city a emoce

 

Legenda věků
• zde významné okamžiky v dějinách lidstva, pokládá si otázku co je smyslem lidského života

 

Zlomky epopeje
• optimistický tón víry v budoucnost lidstva, zároveň kritika stávajících poměrů, ostře vyhrocené sociální témata

• básnické dějiny lidstva podle vzoru Victora Huga
Duch a svět
• připomíná anakroénskou poezii

• 4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o mravních otázkách, oslava řecké antiky, křesťanství

 

Fresky a gobelíny
Bar Kochba
= drama židovského revolucionáře vedoucího odboj proti římanům, který ztroskotává pro vnitřní rozpolcenost a intriky

 

Z hlubin
= básnická sbírka, která odráží stav Vrchlického s jeho manželkou à je to reakce na Nerudovu sbírku Hřbitovní kvítí – vyjadřuje zklamání, pesimismus

 

Pouti k Eldorádu
• mírný optimismus

 

Cesta ořeším
• lyrika, používá přirovnání, básnické přívlastky

 

sbírka Okna v bouři
• báseň Za trochu lásky – vrchol rodinné krize, již si nepřeje štěstí, ale jen klid, intimní lyrika, odráží duševní rozpoložení básníka, pesimismus až rezignace, necítil se dobře, stárnul, uvědomoval si konec života, připadal si neúspěšný, ale i přes to se zde objevuje naděje

 

+ dramatická tvorba: Noc na Karlštejně
+ překlady

sbírka Selské Balady
• vlastenecká a sociální tematika

• působivý obraz selských bojů v dobách útisku (16. – 18.století)

 

VÝZNAM VRCHLICKÉHO:

• výraz hlubokého prožitku z milostného citu – šťastná i zrazená láska

• upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě

• obrazové bohatství – metafory, přirovnání, nadsázka

• v překladech uvedl ve známost řadu autorů

• připravil půdu pro impresionismus a symbolismus

 

= největší český básník devatenáctého století – dovršil úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň

 

Historická próza 2. poloviny 19. století

Václav Beneš Třebízský

• jeho dílo dosáhlo již za jeho života velké popularity – oblíbeno v širokých lidových vrstvách, psal poutavě, oceňoval vzpoury proti vrchnosti, stranil nižším vrstvám

• věnuje se zejména husitství a revolučnímu roku 1848

• sentimentální, oplakává zašlé časy českého národa, černobílé

 

Josef Svátek

• bohatý, fantaskní děj, historické romány, týkají se hlavně mocenské sítě jezuitů, době pobělohorské, době Rudolfa II., revolučnímu roku 1848, straní nekatolíkům, množství kulturních detailů

• dílo: Paměti královské rodiny Mydlářů v Praze

Majestát Rudolfa II.

 

Alois Jirásek   (1851 – 1930)

• dokáže historii a postavy zachytit plasticky, ne tak sentimentálně jako Třebízský

• myšlenky liberalismu – ukazuje jednotlivce jako individuality, za svobodu myšlení, názoru, české dějiny podává jako boj proti útlaku, za svobodu

• učil na střední škole – většinu svých románů jako by směřoval studentům

 

• srovnání s Palackým: Palacký je spíš historik – přesnější počty, data, atd.   X   Jirásek ukazuje historii na určité osobě, příběhu, snaží se o čtivost a poutavost !!!!!

 

DÍLO:

romány: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno (doba pobělohorská), Psohlavci,

F. L. Věk (o Národním obrození), U nás

dramata: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Lucerna (pohádkové), Vojnarka (soudobé)

+ Staré pověsti české

 

Realismus ve venkovské próze

• předtím venkov víceméně idealizován, ale už za májovců se to mění (Pohádky naší vesnice – ironie…)

• tendence vidět venkov až kriticky vrcholí v poslední čtvrtině 19. století = kritický realismus

 

* „žánrový obrázek“ = útvar, který se vyskytuje v 2. polovině 19. století

= rozsahem kratší, povídkový útvar: zachycuje 1 okamžik – 1 příběh v krátké časové

rovině + spíše nepřímá charakteristika (např. Guy de Maupassant)

 

Karel Václav Rais   (1859 – 1926)

• pocházel z V Čech, podkrkonoší, z nezámožné rodiny – to ho ovlivnilo – dokázal pochopit problémy venkovských lidí, V Čechy jsou často dějištěm jeho románů

• většinu života žil v Praze – ředitel gymnázia

 

• vlastenectví: o osudech lidí, kteří se zajímali o národní otázky a ideje

• obroda národa – pochází od lidí, jinak by nemohla proběhnout

 

• svým dílem navazoval na Němcovou, Hálka a Světlou

• začínal povídkami – o neidylických rodinných vztazích na venkově

= Výminkáři, Rodiče a děti, Potměchuť

romány:

• Zapadlí vlastenci – děj se odehrává v podkrkonoší, o nadšencích pro národ, kteří sice nebyli v centru

(v Praze), ale stejně mohli hodně pomoci, trochu do historie

• Západ

 

naturalistická díla:

• Kalibův zločin (inpirace řeckou bájí – Kalibos)

– děj na venkově, zachycuje soudobý venkov, hlavní hrdinové = matka s dcerou a Vojta Kaliba, kterého ty dvě doženou ke strašnému zločinu – zabil sekerou milence své ženy a pak i svou dceru; převládly pudy, nekontrolované emoce nad rozumem, netypická prostředí, vypjaté situace = znaky naturalismu (člověk je předurčen prostředím, biologická determinace: projev až zvířecích pudů)

styl: nedokončené, stručné věty, hodně sloves, živé dialogy, stručný popis, svižný děj

+  podrobný popis vraždy, výkřiky

 

• Pantáta Bezoušek – líčí příhody starého venkovana v Praze, který sem přijel navštívit svého syna a jeho rodinu – tento venkovan je nositelem myšlenek autora, kritizuje zde život v Praze, protože mu připadá narušený majetkem

=> zachycuje rozdíly venkova a města

 

memoárová literatura:

• Paměti Mikoláše Alše

 

Josef Holeček   (1853 – 1929)

• dětství a mládí spojeno s J Čechami, zajímala ho historie, ovlivněn Vrchlickým, cestoval, byl novinář

• dílo: Naši – desetidílná epopej, historická, z J Čech, děj zasazen do 1. poloviny 19.století, do okolí Písku,

Bosňan, obyčejní prostí, lidé = jádro národa

 

Jindřich Šimon Baar   (1869 – 1925)

• pocházel z Chodska => odraz v tvorbě

• dílo: – historická epopej (3 díly): Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy

– Jan Cimbura – oslava selství, selského života (podobně jako Holeček)

 

Tereza Nováková   (1853 – 1912)

• hlavní postavy = silné osobnosti – na jejich osudech charakteristika celé doby, nesoustředila se jen na ženské postavy

• navazuje na tradici Němcové, Světlé

• snažila se detailně popsat prostředí – chtěla proniknout do základních motivů lidského jednání, otázky příčin změn ve společnosti, smyslu života

• romány: Jan Jílek, Jiří Šmatlán, Drašar, Na Librově gruntě

 

Naturalismus v české tvorbě

Josef Karel Šlejhar   (1864 – 1914)

• dílo: Kuře melancholik – paralela umírajícího dítěte a kuřete

 

Karel Matěj Čapek – Chod   (1860 – 1927)

• dílo: Kašpar Lén mstitel – zedník pomstil svoji milenku, zabil jejího svůdce

Antonín Vondrejc
Turbína – líčí úpadek továrníka Ullika, který zkrachuje i se svou akciovou společností Turbína

 

Ignát Hermann   (1854 – 1935)

• patří k realistické literatuře, psal satiry

• dílo: U snědeného krámu – majitel koloniálu podlehne nátlaku a vezme si hamižnou, sobeckou ženu

à s ní jde do domu také  tchýně à krám postupně upadá





—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————