Česká poezie 2. poloviny 20. století – literární období

 

 Jméno: Česká poezie 2. poloviny 20. století

 Přidal(a): Maaky

 

 

 

 

Představitelé

  1. Jaroslav Seifert
  2. Individuality: Hora, Halas, Holan, Hrubín
  3. Vítězslav Nezval
  4. Tendence spiritualistické, transcendentální, většinou katolické

 

Jan Zahradníček (1905 – 1960)

  • básník, překladatel (z něm., franc.), zdůrazňoval českou katolickou tradici
  • narodil se v Mastnému u Třebíče, zemřel v Uhřínově u Velkého Meziříčí
  • přítel Fr. Halase
  • nedokončil studia bohemistiky, udělal si knihovnické zkoušky a věnoval se literatuře
  • po Mnichovu 1938 se podobně jako Deml negativně vyjadřoval o první republice – kritika Masaryka a K. Čapka
  • po válce byl nařčen z kolaborace s Němci (levicovými kritiky)
  • roku 1952 byl na základě vykonstruovaného obvinění (zrada republiky) odsouzen ke 13 letům vězení
  • v roce 1956 byl z Mírova propuštěn domů k umírajícím dětem (otrava houbami), po jejich pohřbu se musel vrátit do vězení, ačkoliv mu předtím bylo slíbeno, že zbytek trestu mu bude odpuštěn (přimlouval se za něj J. Seifert u prezidenta Zápotockého)
  • na svobodu se dostal v roce 1960 po vyhlášení amnestie, za 5 měsíců na to umírá

Tvorba:

  1. Pokušení smrti (prvotina, vliv Traklovy poezie; motivy: smrt, cizota, samota,

opuštěnost, smutek, ošklivost, hnus, úzkost,…)

básnická skladba La Saletta (inspirace: zjevení Panny Marie dvěma pasáčkům krav

v La Salettě)

skladba Znamení moci (vydána až v roce 1991) – vyšla už v roce 1969, ale v zápětí se

dva balíky ztratily, zbytek zničen; pamflet a zároveň modlitba, výzva, prosba, soud i

odpuštění; spolu soupeří dva světy – svět vnější a Boží

  1. Čtyři léta, sb. Dům strach (obě obsahují verše psané ve vězení)

 

Václav Renč (1911 – 1973)

  • katolický – ruralistický básník, ovlivněn Březinovou tvorbou, dramatik, překladatel z polštiny, francouzštiny, italštiny, němčiny a angličtiny; redaktor

po roce 1948 byl jako katolický básník režimu nepohodlný a v roce 1952 dokonce ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 25 let vězení, propuštěn byl až po deseti letech a od roku 1969 byl dramaturgem operety v Olomouci

  • vnuk Filip Renč – filmový režisér

Tvorba:

sbírka Skřivaní věž – (1970), soubor veršů vzniklých ve vězení, ze kterých vyvěrá láska k ženě, touha po domově, vše podepřené sílou víry

básnická skladba Popelka Nazaretská – (1969), biblický příběh o Panně Marii, psáno ve vězení

  • mariánská lyrika
  • život Panny Marie, bohatá symbolika, až lidové vyprávění

sbírka České žalmy – (Řím 1989), kritika demoralizace společnosti po roce 1948

 

Bohuslav Reynek

  • básník, výtvarník, překladatel z francouzštiny a němčiny; překládal Traklovu poezii
  • sbírka Rybí šupiny – kontrast dobra a zla

 

Jan Skácel

  • vedle Seiferta nejvýznamnější český básník 2. pol. 20. stol.
  • prozaik – fejetonista (Jedenáctý bílý kůň, Třináctý černý kůň)
  • řadíme ho k brněnské skupině kolem časopisu Host do domu
  • přítel O. Mikuláška
  • vytváří poezii orientovanou k základním faktům života (obyčejný život, starosti), sepětí s přírodou, dětstvím, domovem, tradicí; též tvorba pro děti

Tvorba:

  1. Co zbylo z anděla, sb. Hodina mezi psem a vlkem, sb. Smuténka,
  2. Naděje s bukovými křídly

 

  1. Surrealistická poezie

skupina surrealistů – Skupina RA (Rakovník, zde založena)

  • vznikla během války 1942, přihlásili se k surrealismu
  • členové vydali několik sborníků, programové prohlášení obsahuje sborník Skupina Ra, autorem prohlášení byli: Zdeněk Lorenc a Ludvík Kundera
  • odlišovali se od surrealismu A. Bretona – metoda automatického psaní se jim zdála málo tvořivá, podle nich jen pasivně zaznamenává sny

 

Ludvík Kundera (1920 – 2010)

  • básník, překladatel, dramatik, redaktor
  • bratranec Milana Kundery
  • vystudoval češtinu a němčinu na MU, pracoval jako redaktor v brněnských novinách

 

Tvorba:

  1. Hlavy a léta (vydaná v době okupace samizdatem, milostné touhy a bezprostřední válečné prožitky)
  2. sb. Živly v nás (poválečná sbírka, slovní a významové paradoxy, intelektuální humor, satira)

dramatická tvorba – spolupracoval s divadlem Husa na provázku; hra Labyrint světa a ráj srdce

(přepis díla J.A. Komenského)

 

Bohumil Hrabal (1914 – 1997)

  • na přelomu a 50. let psal poezii: eposy, vliv Bretonova automatického psaní a paranoicko – kritické metody S. Dalího
  • vznikaly montáže – míchání reality, snů a fantazijních bizarních vizí

 

Tvorba:

skladby Bambini di Praga, Krásná Poldi

  1. Poezie všedního dne (Skupina 42, Skupina časopisu Květen)
  • téma obyčejnosti, všednosti, každodennosti, tzv. úniková témata, aby autoři nemuseli psát poezii poplatnou době
  • vzorem pro básníky všedního dne se stal Jacques Prévert (fr.básník), též italské neorealistické filmy

Skupina 42 (1942 – 1948)– sdružení českých výtvarníků a literátů, kteří se nechali inspirovat městskou civilizací, moderním velkoměstem, velkoměstskou periferií, existencionalismem (víra ve všedního člověka) = vzniká nový typ civilismu; cíl: učinit moderní umění živou součástí moderního světa a civilizaci součástí moderního umění

 

Josef Kainar (1917 – 1971)

  • básník, dramatik, tvorba pro děti, výtvarné nadání, fotograf
  • publicista (rozhlásky-veršované komentáře k událostem dne; sloupky – žánr publicistické prózy mezi fejetonem a glosou, grafické uspořádání do podélného tvaru na okraji stránky)

Tvorba:

  1. Nové mýty (silné ovlivnění poetikou Skupiny 42, zde báseň Stříhali dohola malého

chlapečka, zhudebnil Vl. Mišík, využívá nespisovného jazyka – hovorová slova,

vulgarismy, ironie, sarkasmus)

  1. Člověka hořce mám rád (básně, které řadíme k poezii všedního dne)
  2. Moje blues

sdružení kolem časopisu Květen

 

Miroslav Holub (1923 – 1998)

  • básník, překladatel z polštiny a angličtiny, vědecký pracovník v Biologickém ústavu AV ČR – imunolog
  • mimořádná básnická osobnost, originální, neromantický přístup ke ztvárnění skutečnosti, šlo mu o jasnost jeho tvorby, proto – strohé vyjadřování, přímý význam (bez metafor), tzv. jehlová pointa, tematicky je jeho poezie zaměřena proti myšlenkové pohodlnosti, malosti, tuposti – obranu hledal v etice vědy
  1. Achilles a želva, sb. Jdi a otevři dveře
  • psal eseje, um. reportáže, sloupky, fejetony (soubor Anděl na kolečkách, Žít v New Yorku)
  • poezie čistě jazyková, v úzkém spojení s vědou (lingvistikou, logikou, matematikou), moderní hudbou, výtvarnictvím
  • poezie jednoduchých vět, bez frází
  • blízko měla k výtvarnému umění – poezie vizuální, grafická a typografická
  1. Experimentální (konkrétní) poezie

 

Jiří Kolář  (1914 – 2002)

  • básník a výtvarník
  • experimentoval v oblasti verbální a obrazové poezie, vytváří literární koláže – využíval různých jazykových rovin
  • překládal W. Whitmana

Tvorba:

  1. Ódy a variace

veršovaný esej o básnickém umění Mistr Sun o básnickém umění

 

Václav Havel  (1936 – 2011)

– vytvářel typografické básně – sb. Antikódy

  1. Undergroundová poezie 50. – 80. léta
  • příslušníci undergroundového hnutí se distancují od oficiální poezii, jde o alternativní tvorbu k poezii oficiální
  • undergroundové hnutí je hnutí nekonvenčních nebo nespolečensky nepohodlných, výlučných tvůrců, které se projevuje v literatuře, zejména v poezii, v písňové tvorbě, hudbě (Plastic Peiple of the Universe – básně psal pro ně Egon Bondy) a výtvarném umění
  • směřuje proti vládnoucím strukturám
  • edice Půlnoc (1949 – 1950)
  • český underground – nevědomá paralela americké beat generation

 

Ivan Martin Jirous-Magor (1944 – 2011)

  • vůdčí osobnost, teoretik, organizátor, básník
  • člen skupiny Plastic People of the Universe
  • za své názory odsouzen do vězení
  1. Magorovy labutí písně (psal ve vězení i pro své dvě dcery)

dostal cenu Jaroslava Seiferta

  1. Poezie generace 60. let

 

Václav Hrabě  (1940 – 1965)

  • básník, učitel, hudebník
  • český beatnik, příznivec jazzu
  • na vojně mu cikánka hádala z ruky a předpověděla mu krátký život
  • nerespektoval zavedené úzusy toho, jak se má tvořit poezie
  • oženil se; v pořadu Nevyjasněná úmrtí vzpomínala jeho bývalá manželka Olga: byl člověk velmi příjemný, též egocentrický, pozérský; intenzivně prožíval svoje city, žil až do totálního nevyspání, alkohol; v tom, co chtěl dělat, byl velmi úporný, chtěl dělat to, co ho bavilo.Pro rodinný život velmi nepraktický, nedokázal vydělávat peníze, živit rodinu. Narodil se jim syn. Časem se dohodli na rozvodu. Olga se znovu vdala, narodil se jí další syn. Protože neměli možnost jiného bydlení, žili všichni v jednom bytě – V. Hrabě žil v kuchyni. Spolužití bylo bezkonfliktní.
  • Sidonie Jíravová- jeho přítelkyně; životní láskou V. Hraběte byla Olga – těžko se vzpamatovával z rozvodu, byl velmi raněn
  • Hrabě začal učit na škole v Košířích. Působil zde jako učitel češtiny. Bavilo ho to. Měl velmi rád děti. Sidonie mu pomáhala opravovat sešity.
  • byl nesmírně aktivní člověk: učil na ZŠ, psal verše, recenze, dělal Violu, předtím hrál v kapele.
  • měl v sobě vnitřní kladný nepokoj, nabitý energií
  • vzpomínka bývalých žáků: ve třídě hrál s kytarou své písně, komunikoval se svými žáky. Příhoda: klukovi se z bundy ztratilo 50 korun. Hrabě se to snažil vyšetřit, uplatnil metodu z povídek K. Čapka (reagovat na slova), pachatele nezjistil.
  • v místnosti, kde spal, si topil plynovou troubou. Měl strach, že se zabouchnou dveře, že se udusí. To se mu skutečně stalo osudným.
  • astrolog- solární horoskop- v době smrti byl rozrušen, nepozorný, mohl sáhnout po alkoholu. V té době působení Merkura: což může vyvolat otravu např. houbami.
  • Olga- o půl šesté ráno ji probudil pláč dítěte. To jim zachránilo život, ale pro V. Hraběte už bylo pozdě. Manžel se ho snažil oživit. Zavolali záchranku. Václav Hrabě zemřel na otravu plynem. V krvi se mu našlo 2,8 promile alkoholu. Olgu jeho smrt zasáhla a do dnešní doby nemá bolest odtruchlenou.
  • ve Viole přednášel své verše, nebo Alfréd Strejček
  • Vladimír Mikšík zpívá báseň V. Hraběte …Variace na renesanční téma…

 

Tvorba: časté žánry jeho poezie – blues, sonet

  1. Blues pro bláznivou holku

 

Jiří Žáček (1945)

– humorná poezie, hravá, písňová – Aprílová škola, Rýmy pro kočku, Text appeal  

  1. Zpívaná poezie

spojení poezie s hudbou (zpívající básníci)

  • poezie se bránila nebezpečí ztráty kontaktu s publikem, proto přijímala impulsy z hudebního světa

 

Josef Kainar – texty k písním

 

Jiří Suchý  (1931)

  • básník, herec, dramatik, zakladatel divadla Semafor
  • texty písní vydal v souborech: Klokočí, Motýl, Pro kočku, …
  • psal básně o věcech všedního života a snažil se je „sladit“ s moderními rytmy, hledal nové zdroje poezie („trocha poezie nikoho nezabije), a to v neobvyklých situacích všedního dne
  • dokázal využít samotného jazyka – slovní hříčky, jazykový vtip, překvapivá spojení

 

Jaroslav Jakoubek

 

Jan Vodňanský

 

Jan Burian, Jiří Dědeček, Jaromír Nohavica, Vladimír Merta

 

Václav Hrabě

samizdatová a exilová poezie (zpívaná poezie)

 

Karel Kryl (1944 – 1994)

  • písničkář a básník
  • vystudoval střední keramickou školu v Bechyni
  • poprvé veřejně vystoupil v Teplicích 1962, velký ohlas měla jeho vystoupení v letech 1968-69
  • v září 1969 zůstal v SRN, kde se účastnil festivalu protestních zpěváků, usadil se v Mnichově, studoval dějiny umění a filozofii, spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa
  • po revoluci 1989 se chtěl natrvalo vrátit domů, ale byl rozčarován situací u nás, vrací se zpět do Německa, kde v roce 1994 náhle umírá na infarkt
  • LP deska Bratříčku, zavírej vrátka (reakce na tragickou situaci českého národa po srpnové okupaci roku 1968) LP deska Rakovina, Maškary (atmosféra beznaděje, dějinná skepse, odsouzení totality)
  • texty písní z předchozích LP desek vydány ve sb. Kníška Karla Kryla
  • Pochyby (skepse, hořkost, životopis)
  • básnická skladba Slovíčka (složitost vztahů mezi mužem a ženou v moderní době, paralela k starším milostným příběhům ztvárněným v uměleckých dílech, zejména Shakespearovských)
  • Amoresky (hovorová řeč, neologismy, milostné humorně laděné básně, vychází z tvorby jiných českých básníků)
  • pro jeho poezii je typické nezávazné veršování, hravost, jazykové novotaření, spontánnost, humor, na druhé straně existenciální úzkost, originální filozoficky založené metafory

 

Jaroslav Hutka (1947)

  • písničkář, básník
  • od roku 1966 se věnoval psaní textů, které pak sám zpíval (nedok. střední um.-průmyslovou školu), zakladatel skupiny Šafrán (Vl. Merta, V. Třešňák, D. Voňková, V. Veit, P. Lutka, Z. Homolová)
  • na konci 70. let museli skupinu zrušit, byl obviněn z nedovoleného podnikání, odchází do Holandska
  • LP desky Stůj břízo zelená, Vandrovali hudci (upravené lidové písně)
  • Klíč pluhu (reakce na reálně socialistický marasmus)





—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————