Jméno práce: Cesta do školy!
Slohový útvar: Fejeton
Přidal(a): zuzka731
Cesta do školy!
Cesta do školy se nejeví jako něco hrozného. Ale když se člověk zamyslí, narazí na spoustu překážek, které kazí ráno více než samotné vstávání.
Patřím k lidem, co chodí v čas na autobus, ale přesto občas zažívám ranní rozcvičku v podobě běhu za autobusem. S radostí nacházím poslední volné místo. Po vydýchání z brzkého běhu si v duchu říkám: ,,Teď už mě na cestě nic nepřekvapí a dojedu do školy v čas.“ Po výstupu z autobusu si všimnu uzavřeného vchodu do metra. Což mě natolik vyděsilo, že jsem se musela zastavit a přemýšlet, kudy se dostanu do metra. Po rozhlédnutí a zamyšlení jsem objevila správnou cestu, v hlavě mi zaznělo radostné: ,,Juchů”. S radostí se vydávám správnou cestu. Automaticky jdu k eskalátorům, kde zjišťuji, že několik měsíců budou mimo provoz. Naštvaná scházím klasické schody a jen s hrůzou myslím na cestu domů.
Konečně sedím v metru vyndavám knížku a vžívám se do děje. Po chvilce cítím nepříjemnou vůni. Zvedám oči a zjišťuji, že na vedlejší sedačce sedí nejspíše člověk bez domova. Znechuceně přemýšlím, na jaké zastávce se nacházím. Zjišťuji, že už mi zbývají jen dvě zastávky do přestupu na jinou linku metra. Snažím se tedy vydržet nepříjemný zápach. Ve stanici Můstek se snažím projít davem, co stojí u dveří, a odmítá se hrnout. V zápase vystoupit včas si všímám zajímavé tašky, co má jedna slečna. Naštěstí jde stejnou cestou, a proto si můžu tašku lépe prohlédnout. Až na schodech jsem schopná přečíst slova na tašce. Jsou to řecká písmena. Taška pochází z Univerzity Karlovy. Se zájmem si tašku prohlížím a najednou se ocitám na zemi. Slečna s taškou mizí v davu.
Překvapuje mě chování lidí, co kráčí kolem mě. Sice nemám žádné velké zranění, ale přece bezdůvodně neležím na špinavé zemi. Očekávala bych aspoň jednoho člověka, který by se mě zeptal: “ Jste v pořádku, slečno?” Nikoliv! Všichni lidé, co mě ráno viděli, jen mě obešli. Copak by někomu z nich ublížila tato otázka? Nebo bych snad stáhla někoho k zemi, když by mi pomohl vstát? Znechucená zážitky z tohoto rána se zvedám, jdu k mému nástupišti, kde čekám na přijíždějící metro.
Konečně vystupují na Karlově náměstí. Už mi zbývá jen deset minut do zvonění. Školu přes veškeré úskalí bych měla stihnout. S úlevou se blížím k východu z metra. Naštěstí venku je hezké počasí a cesta do školy končí jen s pár modřinami.
Hodnocení: 1 = výborně
(slohová práce psána v posledním ročníku SŠ)
