Jméno práce: Cesta na dovolenou
Slohový útvar: Cestopisná reportáž
Přidal(a): Ignora
Na začátku prázdnin, v pondělí odpoledne jsme s rodiči a mojí mladší sestrou nasedly do auta nacpaného batohy a cestovními kufry abychom se dostaly na vlak. Naším cílem malé městečko Bova Marina v Kalábrii na jihu Itálie. No ale než se tam dostaneme, projedeme spoustu přestupních měst, které si rádi prohlédneme.
Náš vlak odjíždí ze stanice Dvůr Králové nad Labem. A k našemu velkému údivu bez zpoždění. Procházíme vlak, a hledáme čtyři volná místa k sezení s velkým prostorem na zavazadla. Naštěstí není ve vlaku tolik lidí, protože jsou prázdniny a děti nejedou do škol. Výpravčí dává znamení strojvedoucímu a vlak se pomalu rozjíždí. „V Pardubicích jsme asi za hodinu,“ říká táta, prohlížejíce si jízdní řád, který jsme si doma vytiskly. Pardubice hlavní nádraží, vystupujeme. Zde budeme čekat na přípoj asi hodinu, a protože si táta nestihl koupit Blesk, jde si ho koupit teď k novinovému stánku na nádraží. Zatímco my s mamkou čekáme obklopeni zavazadly sedíce na lavičce. Náš vlak právě přijíždí a na nástupišti se hemží davy lidí, kteří chtějí nastoupit. Táta podává mamce do vlaku těžký kufr plný jídla aby jsme cestou nepadly hlady. Nalézáme volné kupé a skládáme zavazadla na horní police. Všichni si sundáváme bundy, mamka si z batohu vyndává časopis Tinu a propisku, táta si čte Blesk a já se sestrou jdeme poslouchat písničky z mobilu. Průvodčí nás žádá o cestovní doklady a sděluje nám, že asi za dvě hodiny přejedeme české hranice. Máme hlad a tak táta sundává kufr s jídlem, a zatímco mamka rozdělává sáček s párky, my se pereme o celozrnné rohlíky. Již jsme za našimi hranicemi a z rozhlasu se ozývá, že je změna průvodčího, abychom si připravily cestovní doklady. Za chvíli vystupujeme. Balíme věci do kufrů a oblékáme se. Je půl osmé večer a my vystupujeme ve stanici Wien Meidling. Procházíme nádražní budovou k úložně zavazadel, kde si jich necháme většinu a bereme si jen to nejnutnější. Jdeme se podívat do Rakouské botanické zahrady, která sousedí se zámkem Belweder. V zahradě je plno laviček, 2 sousedící obsadíme a mamka vytahuje mini plynový vařič, aby si s tátou daly kafe. My se jdeme podívat do obřích skleníků na přenádherné kaktusy, které kvetou všemi barvami. Po návštěvě zahrady míříme na vlak, kterým pojedeme celou noc až do Říma. Je právě půl jedenácté v noci a my nastupujeme do vlaku 2. třídy a hledáme námi rezervované kupé se čtyřmi postelemi. „Sláva!“ Uložíme zavazadla a já se sestrou obsadíme vrchní postele, kde ve spacáku usínáme. Průvodčí nám potvrdí cestovní doklady a rodiče se také ukládají k spánku. Kolem druhé hodiny raní prochází nový italský průvodčí a kontroluje cestovní doklady jelikož jsme na Italských hranicích… „Crrrrrr“, zvoní budík je osm hodin ráno, ale my přesto pojedeme ještě čtyři hodiny. Mamka vaří sobě a tátovi kávu a nám čaj. Snídáme loupáky a posloucháme rádio. Brzy budeme v Římě, a proto si pomalu balíme věci. Roma Termini, vystupujeme. Zde strávíme celý den, a proto si uložíme věci na nádraží. Máme v plánu navštívit Koloseum, ale předtím se musíme někde najíst. Nacházíme restauraci a hned si sedáme na venkovní terasu. Číšník s námi mluví anglicky a tak objednávám to, co chceme k jídlu. Po jídle, které bylo mimochodem vynikající jdeme ke Koloseu a cestou jdeme ještě do obchodu pro vodu, protože je horko asi 32 stupňů. Už čekáme frontu na vstupné do Kolosea, které na osobu činí 11 euro, tedy něco kolem tří set korun českých. Cestou zpátky povečeříme a unavení si vyzvedneme zavazadla a jdeme nalézt nástupiště, ze kterého nám to jede. Nastupujeme do vlaku a sedáme si do kupé spolu se starším pánem a psem. V jízdním řádu stojí, že v Reggiu budeme půl hodiny po půlnoci. Sestra poslouchá písničky z mobilu, mamka s tátou koukají v mobilu na film a já si čtu Tinu. Mamka rozdělala krabičku se zeleninou a tak ji pojídáme. Za chvíli jsme v předposlední stanici Reggio di Calabria Centrale. Odtud pojedeme už jen necelou hodinu a budeme v cíli. Máme pět minutek na přestup. Svižně jdeme k vlaku a kontrolujeme, jestli jsme něco nezapomněli.
Je půl druhé ráno a my vystupujeme v naší cílové stanici Bova Marina. Od moře sem proudí svěží vzduch. Vlaková zastávka je trošku oprýskaná, ale když procházíme rušnými uličkami k našemu ubytování v Residenci Sole Mare, je vidět ta Italská nálada a fakt, že pravý Ital ve dne spí a v noci pracuje. Výlohy obchodů jsou krásně osvětlené. Přicházíme k residenci,“ ale napřed odkládáme zavazadla na pláži a zouváme boty, abychom si smočily nohy v moři. „To je nádhera,“ říká mamka. Procházíme kolem zahradní restaurace, odkud nás už z dálky vítá Giovanni předávajíc nám klíče od našeho příbytku.
A tím vlastně končí naše cesta a ráno si budeme užívat slunného moře po celých čtrnáct dní.
Hodnocení: neuvedeno
