Cesta pokojného bojovníka – úvaha

 

Jméno práce: Cesta pokojného bojovníka

Slohový útvar: Úvaha

Přidal(a): František Bílý

 

 

 

Podrobnosti zadání: Zpracování jedné libovolné myšlenky z knihy Cesta pokojného bojovníka.

– Úvaha nad jednou mnou libovolně vybranou myšlenkou z knihy Cesta pokojného bojovníka od Dana Millmana. Rozpracování myšlenky a její přenesení do společenského i osobního života. Myšlenka zní: „Život má jen tři pravidla: paradox, humor a změna.“

 

V následující úvaze bych rád rozebral jednu z myšlenek knihy Cesta pokojného bojovníka od Dana Millmana. Dílo je autentickým a poutavým příběh autora, bývalého mistra světa v gymnastice, o nesnadné cestě od pouhého vnějšího úspěchu k nalezení sebe sama, představuje snahu o zakotvení pomíjivého, každodenního života v hodnotách, které trvají věčně a jsou zdrojem jeho smyslu. Kniha se dočkala i filmové adaptace v americko-německém podání s názvem „Pokojný bojovník“.

Nejvíce mě zaujala myšlenka: „Život má jen tři pravidla: paradox, humor a změna.“

Paradox… Věci se odjakživa nějak dějí a je téměř nemožné je změnit. Můžeme se donekonečna ptát, proč se některé věci staly a stejně se odpovědi nedohledáme. Už od dávných časů se mnozí lidé zajímali o to, jestli existuje Bůh, jak vznikl svět, a zkoumali další neřešitelné otázky. Ale proč? Proč ztrácet čas nad něčím, na co odpověď stejně nenajdeme? Je to ztráta našeho času, našich nervů, jen se obíráme o čas, který jsme mohli věnovat užitečnějším věcem. Život by se měl především žít. Lidé by si měli vážit každé maličkosti na životě, protože když se všechny tyto maličkosti dají dohromady, vznikne z toho opravdový život, který si musíme především užívat. Lidé se bojí smrti. Co je na smrti ošklivého? Všechny nás jednou čeká, ať chceme nebo ne. Je nevyhnutelná, tak proč bychom se jí měli bát? Je to jen ukončení naší cesty života, po které naši blízcí můžou rekapitulovat, zda jsme ho žili důstojně a měl nějaký smysl. Smrt musí přijít, stejně jako třeba konec filmu, zvonění na konci hodiny, nic totiž není nekonečné. „Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist.“ Tohle jsou slova Alberta Einsteina, který je pro mě v určitých pohledech na svět inspirací. Co je ale v dnešním světě zarážející, proč mnoho lidí ani nežije, nýbrž jen přežívá. Každý moment v našem životě je výjimečným okamžikem, složeným ze střípků maličkostí, které do sebe zapadají. Proto bychom si jich měli vážit a nezabývat se tím, kdy a jak umřeme, ale tím, jak každý moment prožít naplno.

Humor… „Uchovej si smysl pro humor. Hlavně na svou adresu. Je v tom síla.“ Život se musí brát s nadhledem. Dobré časy střídají časy horší. Nemá smysl se trápit tím, co bylo, užírat se ve vlastních chybách. Chyby se stávají. Nejlepší, co s nimi můžeme udělat, je se z nich poučit. Každý má právo nás kritizovat, ale jsem to já, kdo se k tomu může postavit čelem a snažit se překlenout těžké období, abych zase na chvíli pocítil něco hezkého. Každý si projde něčím, co mu není příjemné, ale všechno nemůže být krásné. V tomto je důležité zachovat si jistý odstup, nadhled nad věcí, klidně se zasmát svým chybám, udělat si ze sebe srandu, to všechno mi může pomoct k usnadnění cest života, které jsou nepředvídatelné. Potom se můžu stát odolným, psychicky silným člověkem, kterého jen tak něco nezlomí. V poslední době se mi přihodilo něco, co se mohlo zdát vyčerpávající, ovšem v konečném hledisku mě události posílily. Před rokem a půl jsem hrál v dorosteneckém fotbalovém mužstvu. Dařilo se mi, na konci sezóny jsem začal hrávat v dospěláckém A-mužstvu našeho klubu, stabilně jsem hrál v B-mužstvu mezi seniory, které hrálo o soutěž níž, než
A-mužstvo. Ze svých výkonů jsem měl dobrý pocit, v A-mužstvu mi mohla být motivace vydělaných peněz za něco, co mě baví. V létě toho roku jsem na stálo přestoupil do tohoto klubu, několik měsíců jsem na sobě pilně pracoval, každý den jsem byl na hřišti, po každém tréninku jsem si přidával v posilovně. Jak se všechno moje úsilí projevilo? V A-mužstvu jsem v příští sezóně nedostal jedinou šanci, B-mužstvo se zrušilo a na podzim jsem putoval na operační sál s kolenem. Po operaci jsem pilně trénoval, dvakrát denně cvičil, buď jsem posiloval, běhal, nebo později i chodil na hřiště. Po půl roce jsem byl plně k dispozici trenérům, začínal jsem trénovat s A-mužstvem. A co přišlo? Další operace, další rekonvalescence, vedení klubu mě poslalo na půlroční hostování, které jsem si následně prodloužil o další rok. Zdálo by se, že všechna práce přišla vniveč. Ale vůbec ne. Aspoň si můžu říct, že jsem se snažil dělat něco pro to, abych dostal svoji šanci, těžké období jsem přešel, mnoho lidí mě podporovalo, ale když zafungoval paradox, zbylo mě jen místo pro humor a následnou změnu. Z hostování v novém klubu mám radost, hraji pravidelně, fotbalem se můžu zase bavit a to je na tom to, co mě uspokojuje. Člověk by si měl stanovovat cíle, ale když nevyjdou, tak nás často cesty života zavedou úplně jinou cestou, což ovšem neznamená, že by nám jiné cesty nepřinášely radost, právě naopak. Někdy se náhradní řešení může v konečném hledisku ukázat jako mnohem lepší, než původní.

Změna… Nic nezůstane stejné, všechno se vyvíjí. Zvířata, planeta, vesmír, všechno prochází vývojem, všechno se mění. Lidská společnost je konzervativní, bojí se změn. „Změna je život“, praví jedno přísloví. Jak už jsem naznačil v předchozích řádcích, změna může vést k lepšímu uspokojování našich potřeb, které vedou k většímu požitku z našeho života. Když jsem studoval čtvrtým rokem na osmiletém gymnázium v Konici, měl jsem jeden velmi zajímavý dialog s mým učitelem, panem Tučkem. Učil mě z biologie
a tělocviku. Byl to muž, který za svůj život poznal mnoho kultur, procestoval celý svět, vyprávěl mi o životě ve Washingtonu, Anglii či Rakousku. Vždy se živil poctivou prací a nasbíral mnoho zkušeností. Byl to učitel, ke kterému jsem měl velikou důvěru. Radil jsem se s ním ohledně toho, že chci odejít z gymnázia a jít studovat jinou střední školu.
A právě v této souvislosti jsme se pustili do debaty o změnách. V jeho životě prožil mnoho změn. A překvapil mě s názorem, že většina jeho změn byla k horšímu. I přes jeho vymlouvání jsem se rozhodl opustit gymnázium a s odstupem času hodnotím svoje rozhodnutí jako pozitivní. Zároveň je ale jeho rada pro mě upozorněním, že každá změna by se měla nejdřív důkladně promyslet, protože jakmile už změny učiníme, tak je někdy velmi těžké vše navrátit k původnímu stavu. Nebojím se změn, jen nesmí být nesmyslné
a dělané unáhleně bez předchozího uvážení všech pro a proti.

 

 

Známka: 1 = výborně





—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————




  • Význam filozofie pro dnešního člověka – úvaha
  • Životní zkouška – úvaha
  • Peníze jako zkouška charakteru – úvaha
  • Počítač – nejlepší přítel člověka – úvaha
  • Lidské dějiny jsou vteřina mezi dvěma kroky poutníka – úvaha