Charakteristika neuměleckého textu (funkční styly)

 

 Jméno: Charakteristika neuměleckého textu (funkční styly)

 Přidal(a): Don

 

 

Postup, podle kterého je dobré postupovat při rozboru neuměleckého textu u maturity:

  1. Postihnout funkci textu
  2. Charakterizovat znaky funkčního stylu
  3. Určit slohový postup uplatněný v textu
  4. Určit a charakterizovat slohový útvar
  5. Charakterizovat jazykové prostředky použité v textu

 

Funkční styly

  • Prostěsdělovací – má funkci prostě sdělnou
  • Publicistický – má funkci získávací a přesvědčovací
  • Odborný – má funkci odborně sdělnou
  • Administrativní – má funkci hospodářsko-správní a řídící
  • Umělecký – má funkci estetickou
  • Řečnický – má funkci agitační, propagační, přesvědčovací

 

Slohový postup – je to způsob ztvárnění tématu (řazení, výběr prostředků) jako celku vzhledem k cíli projevu.

Slohový útvar – je to konkrétní výsledek použití jednoho nebo více slohových postupů, je to ucelená, obsahově i formálně uzavřená textová jednotka.

 

Slohové postupy

  • Informační – je považován za nejjednodušší. Fakta o tom, co se kdy a kde stalo, prostě konstatuje(nevysvětluje), třeba jen formou výčtu. Uplatňuje se zejména ve funkčním stylu prostěsdělovacím (zpráva, dopis, oznámení), administrativním (zápis schůze, žádost) a publicistickém (zpráva, reklama…)
  • Popisný – (deskriptivní), zachycuje znaky a rysy skutečnosti (věci, osoby, zvířete, jevu), často formou výčtu. Zvláštním druhem popisu je charakteristika, která vystihuje vnitřní znaky osoby výčtem vlastností nebo příkladem jednání. V jednotlivých funkčních stylech se uplatňují různé útvary. Prostý popis (prostěsdělovací), odborný popis, návod (odborný), subjektivní popis-líčení (umělecký).
  • Vyprávěcí – podává průběh jedinečného děje. Má dějovou linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení děje. Hlavně ve stylu prostěsdělovacím a uměleckém (případně v publicistickém). Vypravování.
  • Výkladový – vysvětlují se předměty nebo děje a logickou podstatou se zdůvodňuje jejich podstata i vnitřní vztahy jejích složek. Vysvětlení podstaty jevu, nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy.
  • Úvahový – vyjadřuje se autorovo vlastní stanovisko k problému, využívá se srovnání, hodnocení. Jde o vyvození logických závěrů z faktů, které jsou ovlivněny našimi emocemi.

 

PROSTĚSDĚLOVACÍ STYL

– styl běžné každodenní komunikace v rodině, mezi přáteli, ve škole a zaměstnání. Podává informace a citové hodnotící postoje k různým tématům všedního života.

  • Funkce je prostě sdělná.
  • Důležitý je přímý kontakt, forma je většinou mluvená, často podoba dialogu. Doprovázeno neverbálním vyjadřováním.
  • Jazykové prostředky – spisovné i nespisovné, běžná je hovorová čeština, nářečí, interdialekty, obecná čeština. Neobjevují se prostředky knižní a zastaralé. Volnost ve výběru prostředků.
  • Kombinuje se slohový postup informační , popisný, vyprávěcí.
  • Útvary prostě sdělovacího stylu:
    • Hovor, mluvený dialog – nejběžnější, každodenní
    • Přípitek, vyjádření soustrasti, referát, diskuze, vypravování….- mluvené útvary
    • Oznámení – informuje o tom, co se stane, případně vyzývá k účasti (plakáty, pozvánky, programy kin…)
    • Zpráva – věcně a stručně informuje o tom co se stalo, případně událost hodnotí. Má postavení v publicistice.
    • Tiskopisy – předtištěné formuláře, dotazníky
    • Inzerát

 

PUBLICISTICKÝ STYL

– styl sdělovacích prostředků. Jeho cílem je informovat adresáta o aktuálních událostech ve společnosti (v politice, ekonomice, kultuře, sportu..) a zároveň ovlivňovat jeho názory a city.

  • Funkce je sdělná, přesvědčovací a získávací.
  • Psaná publicistika – v novinách, časopisech, na internetu, teletext
  • Mluvená publicistika – pořady vysílané v televizi, rozhlas
  • Snaha rychle a výstižně informovat adresáta o aktuálních událostech. Musejí být srozumitelné, jednoznačné. Autor musí být přesvědčivý. Všechny publicistické projevy jsou připravené a promyšlené, často monologické.

 

  • Dělí se do 3 žánrových skupin:
    • Zpravodajské – výčet základních údajů bez zdůvodňování faktů (zpráva, rozšířený článek, reklama, inzerát, oznámení, interview, komuniké)
    • Analytické – přinášejí další fakta, událost osvětlují, rozebírají a uvažují o ní (komentář, úvodník, glosa, recenze, diskuze, debata, polemika)
    • Beletristické – mají některé rysy publicistiky, ale užívají postupů i jazykových prostředků stylu umělecké literatury (črta, sloupek, fejeton, reportáž)

 

  • Jazykové prostředky – požadavek spisovného neutrálního jazyka (výjimkou je fejeton).
    • Automatizace – využívání stále stejných prostředků, očekávaných a předpokládaných, konvenčních a stereotypních. Jsou-li však příliš časté, jsou vnímány jako KLIŠÉ. (Panuje obecný názor, oscarový film…)
    • Aktualizace – užití prostředků které působí svou novostí, nečekaností, neotřelostí a upoutávají pozornost adresáta. Například inovace ustálených slovních spojení, často v NADPISECH! ( Havárie krásy, co Čech to vydavatel…)
  • Stavba projevu – tzv. obrácená pyramida – na začátku to nejdůležitější, a ke konci méně a méně podstatné informace a doplňující fakta (1. kdo, co, kdy, kde, 2. proč , jak, 3. …)
  • Přitažlivost článku ovlivňují titulky – snaha upoutat čtenáře
  • Uplatňuje se slohový postup informační, výkladový, úvahový..

 

  • Útvary publicistického stylu:
    • Zpráva – maximálně stručný a výstižný projev, který informuje objektivně o základních faktech nějaké události.
    • Článek – rozšířená informace, která kromě základních informací přináší také doplňující popis situace kolem události. Událost můžu také částečně hodnotit.
    • Interview – projev formou rozhovoru, ve kterém je prostřednictvím otázek a odpovědí představena nějaká osoba a její názory.
    • Komentář – zveřejňuje kromě faktů a informací postoj autora k nějakému problému ze současnosti nebo minulosti. Lze využít citově zabarvená slova, prvky ironie a humoru, obrazná vyjádření…
    • Úvodník – bývá na první straně, analyzuje se v něm nejaktuálnější problém dne a vyvozuje z něj závěr.
    • Reportáž – přináší informace o určit události či zajímavosti, které je autor očitým bezprostředním svědkem. Snaží se vylíčit skutečnost co nejnázorněji a nejpřitažlivěji.
    • Fejeton – vtipně, zajímavě a neotřele zpracovává drobná aktuální témata všedního života. Je uveřejňován v novinách pod čarou. Cílem je pobavit čtenáře a kritizovat veřejné nešvary. Využívá ironie, nadsázky, obraznosti…
    • Referát – věcný popis a výklad jednání
    • Kurzíva- vytištěno skloněným písmem
    • Glosa- satirický komentář událostí
    • Sloupek – vtipná úvaha na aktuální téma tištěná ve sloupci (blízké fejetonu)
    • Recenze – kritika, objektivní zhodnocení nového uměleckého díla

 

ODBORNÝ STYL

– styl odborných publikací, odborných časopisů a učebnic. Jeho cílem je podat přesné, jasné a relativně úplné informace z různých oborů lidské činnosti a poučit tím adresáta. Od autora vyžaduje odborné znalosti, schopnosti i vzdělání.

  • Funkce je odborně sdělná, vzdělávací.
  • Odborné projevy se dělí podle stupně odbornosti do tří stylů :
    • Vědecký – určen odborníkům určitého oboru
    • Prakticky odborný – uvádí přehledné a stručné poznatky do praxe
    • Populárně naučný – určen pro laiky, začátečníky v oboru, snaží se zveřejnit vědecké bádání přístupnou formou.

 

  • Odborný projev musí být věcně správný, objektivní, úplný, měl by být podán jednoznačně, přehledně, přesným vyjadřováním.
  • Odborné projevy jsou zpravidla psané a pečlivě připravené a promyšlené. Převažuje monolog.
  • Jazykové prostředky – užívá se výhradně jazyk spisovný. Jazykové prostředky jsou neutrální, nepoužívají se slova citově zabarvená.
    • Termíny – odborné názvy, znalost a užívání terminologie oboru je pro autora závazná. Stylistickou chybou není ani opakování termínů.
    • Jako termín fungují i víceslovná pojmenování
    • Často se uplatňují slova cizího původu,i když k nim existují české ekvivalenty.
    • Vyjadřování bývá zhuštěné (tzv. syntaktická kondenzace)
  • Důležitá je promyšlená kompozice, jasné členění. Často rozděleno na menší části.
  • Často se objevuje
  • Závorky, poznámky, grafické znázorňování…
  • Slohový postup je výkladový, popisný, úvahový..

 

  • Útvary odborného stylu:
    • Odborný popis – podává odborné informace o vlastnostech, částech a souvislostech předmětů, jevů, činností a dějů z oblasti vědy, techniky, umění.. Popis je založen na cílevědomém pozorování.
    • Popis pracovního postupu – činnosti v předem stanoveném pořadí
    • Návod – Popis s cílem nebo praktickým ponaučením.
    • Referát – informuje o aktualitách, stavu nebo historii odborného výzkumu(projektu) v různých oblastech a vysvětluje dosažené výsledky.
    • Výklad – pojednává o zákonitých procesech v přírodě a ve společnosti. Objasňuje vznik a vývoj těchto procesů, vysvětluje jejich fungování, podává poučení o podstatě činnosti. Cílem výkladu je odborné poučení o některém tématu z oblasti vědy, techniky, kultury…
    • Úvaha – útvar v němž autor na základě poznatků vědy rozvádí osobní postoj k závažným jevům. Neodhalují se nové skutečnosti, ale jevy se posuzují z nového, osobitého zorného úhlu.
    • Esej – kratší úvaha zejména na téma z kultury, filozofie či společenských věd ve které se propojují prvky odborného stylu a uměleckého. Nejde o úplnou vyčerpávající informaci.

 

ADMINISTRATIVNÍ STYL

– prakticky odborný, je to styl informativní a věcné komunikace při úředním styku. Je zaměřen na fakta a jejich sdělení, ovlivňuje a řídí činnost adresáta.

  • Funkce je řídící, odborně sdělná, správní.
  • Administrativní projevy musejí splňovat požadavky věcné výstižnosti, srozumitelnosti a stručnosti. Slouží k tomu předepsané normy (ke snadnému vypracování).
  • Administrativní projevy jsou psané, připravené, promyšlené. Jejich vypracování vede ke stereotypnosti a schematičnosti.
  • Jazykové prostředky – jazyk je spisovný, bez projevů subjektivnosti autora. Využívají se neutrální jazykové prostředky.
    • Ustálily se formulace a šablony (Předem děkuji, s pozdravem…)
    • Termíny z oboru (přestupek…)
    • Zkratková slova a značky (CK, spol. s.r.o. …)
    • Vyjadřování bývá zhuštěné
  • Užívá se slohový postup informační, popisný…

 

  • Útvary administrativního stylu:
    • Úřední dopis – oficiální prostředek písemného styku s úřady, písemné komunikace jedince s institucemi a institucemi navzájem.
    • Žádost – pisatel se obrací na instituci s požadavkem, prosbou nebo přáním
    • Životopis – věcné stručné vystižení základních faktů průběhu života. Seznamuje se základními údaji o autorovi, s jeho znalostmi a zkušenostmi.
    • Strukturovaný životopis
    • Úřední zpráva a oznámení
    • Inzerát
    • Zápis
    • Vyhláška, oběžník…

 

Slovotvorní činitelé: dělí se na objektivní a subjektivní (individuální)

  • Objektivní
    • monolog x dialog
    • připravené x nepřipravené
    • psané x mluvené
    • funkce, prostředí, forma, adresát, připravenost, téma
  • Subjektivní – věk, pohlaví, zájmy, vzdělání, profese, jazykové dovednosti





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.