Chladnokrevně – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Chladnokrevně

Autor: Truman Capote

Přidal(a): vickeebk

 

Autor

Americký spisovatel, herec a novinář. První literární dílka začal tvořit již během školní docházky. Jeho povolání byla různá – od práce tanečníka přes pomocné síly v redakci časopisu až po herce atd.

Truman Capote byl homosexuál a mezi jeho milence patřil například  Andy Warhol. (doplněno)

 

Literární kontext  

,,Capotův “román ze skutečnosti” vyšel poprvé v roce 1965. V té době rozpoutal v americké literatuře revoluci. Prolínáním dokumentaristického přístupu, podpořeného trpělivým sběrem autentického materiálu, s prozaickou dovedností a estetickým zřetelem totiž autor vytvořil dílo, které se stalo nejenom zneklidňujícím obrazem jednoho zločinu, ale především symbolickým poselstvím o odvrácené straně společnosti.”[1]

Dílo je napsáno v průběhu války ve Vietnamu, kdy se americká společnost zabývala hlavně těmito událostmi, a na věci, které se děly Američanům doma přímo pod nosem, se zapomínalo.

 

Doba a místo děje

Capotův román Chladnokrevně se odehrává na přelomu 50. a 60. let 20. století v zapadlé vesnici amerického Kansasu. Skutečnost, že se román odehrává na maloměstě, je důležitá především proto, že zde Capote ukazuje skoro až rodinou soudružnost malé komunity lidí. Představuje čtenáři, jak snadné je narušit takovéto soužití.

 

Formální charakter díla

Chladnokrevně je epický dokumentární román psaný v er-formě. Chronologický děj je prokládán retrospektivními pohledy z životů hlavních hrdinů. V díle je používán hovorový jazyk.

 

Tematická analýza

Celkovým tématem Capotova románu Chladnokrevně je násilné vyvraždění čtyřčlenné rodiny dvěma bývalými trestanci. Truman Capote neukazuje tuto vraždu ani v negativním ani v pozitivním světle a snaží se zachytit pravou skutečnost této události tak jak se stala.

Hlavním tématem je především život Perryho a Dicka a to před vraždou i po ní. Capote ukazuje Perryho jako muže se špatným rodinným zázemím a Dicka naopak jako dobře vychovaného chlapce. Psychologicky tím poukazuje na to, že ne vždy záleží na výchově člověka a že i z dobře vychovaných lidí s kvalitním zázemím se mohou stát špatní lidé.

 

Klíčové motivy a myšlenky

Capote se ve svém románu velmi zabývá psychologií postav a každému z nich se velmi detailně věnuje. Vzhledem k různorodosti charakterů tak dělá svůj román velmi zajímavým.

Hodně se zaměřuje na minulost a to, jak mohou zážitky, které člověk prožije, ovlivnit naše smýšlení a chování. Snaží se všechny postavy ukázat z obou stran a nikoho neukazuje jen pozitivně či negativně. Ukazuje čtenářům, že svět není jen dvoubarevný.

 

Charakteristika postav

,,Richard Hickock je nadprůměrně inteligentní, snadno chápe a má rozsáhlý fond informací. Pozorně sleduje, co se děje kolem něho, a neprojevují se u něj žádné známky duševního zmatku či dezorientace. Dovede systematicky a logicky myslet a podle všeho má dobrý kontakt se skutečností.”[2]

Takto byla popsána postava Richarda Hickocka psychologem při soudním líčení.

,,U Perryho Smitha se projevují zřetelné známky vážného duševního onemocnění. Jeho dětství, jak mi o něj vyprávěl a jak jsem si ověřil v příslušných vězeňských záznamech, se vyznačovalo brutalitou a nedostatkem zájmu ze strany obou rodičů.

(…)

Je nadprůměrně inteligentní, a vezme-li se v úvahu, že má žalostně nízké vzdělání, je vybaven poměrně velkým okruhem vědomostí… Dva rysy jeho osobností struktury se jeví jako obzvláště patologické Prvním je jeho paranoidní postoj ke světu.

(…)

S tímto rysem jeho osobnosti souvisí i druhý – permanentní, jen chabě zvládaná zuřivost.”[3]

 

Klíčový okamžik

                ,,Šerif dorazil, bylo devět pětadvacet – podíval jsem se na hodinky. Mávla něj, aby jel za námi, a vyjeli jsme směrem ke Clutterovým. Nikdy před tím jsem tam nebyl, viděl jsem farmu párkrát jenom z dálky. Kenyon byl můj žák, měl jsem ho ve druhém ročníku na angličtinu, a Nancy jsem režíroval v ‚Tomu Sawyerovi‘. Ale byly to tak výjimečně skromné děti, že by člověk nikdy nepředpokládal, že jsou z bohaté rodiny a bydlí v tak velkém domě.

(…)

,,Šerif měl u boku pověšenou pistoli, a když jsme se vydali nahoru po schodech k Nancyině pokojíku, všiml jsem si, že má ruku položenou na pažbě, aby v případě nutnosti mohl zbraň okamžitě použít.”[4]

 

Adaptace díla

Nejznámější adaptací románu Chladnokrevně je film Capote z roku 2005 od režiséra Benneta Millera, který zobrazuje, jak Capote psal svůj román.

Dalším je stejnojmenný film z roku 1969 od Richarda Brookse či televizní film od Jonathana Kaplana z roku 1996.[5]

---