Kniha: Chrám Matky boží v Paříži
Autor: Victor Hugo
Přidal(a): Brownie
Přeložila: Milena Tomášková
Nakladatelství: Sfinga
Rok vydání: 1994
Počet stran: 490
FORMA
Obecná charakteristika
- literární forma: próza
- literární druh: epika
- literární žánr: historický román
- literární směr: romantismus – poprvé vydáno roku 1831 ve Francii
Organizace jazykových prostředků
Dílo je rozčleněno na 11 knih a každá z nich obsahuje několik kapitol.
Je napsána er formou, autor vypráví příběh a zároveň oslovuje čtenáře. Je v ní použita především spisovná čeština, snadná pro porozumění i v dnešní době (díky době vzniku knihy v 19. stol.) – malé použití archaismů (kabátec), přechodníků (nechajíc).
Věty jsou uspořádané především do dlouhých rozvitých souvětí – pro co nejpřesnější a nejdetailnější popis tehdejší doby.
Díky velkému množství postav a dějových linií kniha obsahuje mnoho přímé řeči – dialogy a nespočet rozsáhlých popisných pasáží, které čtenáři přiblíží tehdejší život a společnost.
Podle toho, kde se děj odehrává, najdeme v knize použití i nespisovné češtiny (nižší vrstva obyvatel) a slangu – např. ve společnosti spodiny města a tuláků je použit argot (capon= zloděj, rifodé = tulák).
OBSAH
Vypravěčem v knize je autor sám, který se snaží o vylíčení skutečného obrazu tehdejší společnosti (samotný děj se prolíná s výkladovými pasážemi). Poukazuje na rozdíly mezi chudými a bohatými. Do díla částečně promítá sám sebe, neboť byl zřejmě podobné povahy, jako jeden z hrdinů –Frollo.
Děj se odehrává ve středověké Paříži za vlády krále Ludvíka XI. v 15. století, nejčastěji v prostředí katedrály Notre-Dame nebo temných míst Paříže. Je založen na kontrastech (krásná Esmeralda x ošklivý Quasimodo, život x smrt). Autor se snaží co nejpřesněji vylíčit psychiku postav.
Hlavním motivem je nenaplněná a neopětovaná láska (Esmaralda x Phoebus, Esmeralda x Quasimodo). Překvapivý je tragický konec.
Postavy:
Quasimodo– jednooký, hrbatý, kulhavý, ošklivý a hluchý zvoník v Chrámu Matky boží, který je naprosto oddán svému opatrovníku Frollovi a je beznadějně zamilován do krásné Esmeraldy.
Byl plachý, nejradši zůstával sám a na okolí působil zlým dojmem. V hloubi duše byl však citlivý.
Esmeralda – šestnáctiletá spanilá cikánská tanečnice, která si vydělává zpěvem a tancem. Měla tmavé vlasy a nosila červené šaty. Jsou do ní zamilovaní hned dva muži – Frollo a Quasimodo, ona však miluje královského lučištníka Phoeba.
Phoebus-bohatý královský lučištník, do kterého je Esmeralda zamilovaná.
Klaudius Frollo – moudrý, vzdělaný kněz Chrámu Matky boží, ujal se malého nalezence – Qusimoda a vychoval ho. Zamiloval se do Esmeraldy, ale protože měl jako kněz žít v celibátu, spíš ji pro její krásu nenáviděl. Chtěl být s ní a zároveň se jí chtěl zbavit.
Stručný děj
Kněz Kludius Frollo je bezmezně zamilován do mladičké cikánky Esmeraldy. Nařídí proto Quasimodovi aby ji unesl. Plán však Frollovi překazí královský lučištník Phoebus, který Esmeraldu před Quasimodem zachrání a Esmeralda se do něj zamiluje.
I když je Phoebus zadaný, sjedná si s Esmeraldou schůzku, při které je ale sleduje Frollo, který ze žárlivosti v nestřeženém okamžiku Pheoba probodne. Z vraždy je však obviněna Esmeralda a jako trest ji čeká poprava. K té však nedojde, neboť ji Quasimodo z pranýře vysvobodí a ukryje v chrámu, kde dělá zvoníka.
Nakonec je Esmeralda pod léčkou z chrámu vylákána a zanedlouho umírá. Její smrti z vršku katedrály nečinně přihlíží i Frollo, který však náhle také umírá, neboť je Qusimodem svržen z katedrály dolů.
Po smrti všech Quasimodových blízkých, Quasimodo beze stopy zmizí a jeho tělo je pak nalezeno v Esmeraldině hrobě.
Společensko-historické pozadí
ROMANTISMUS (podle slova román)
= umělecký směr a životní postoj, který vznikl v 1. pol. 19.století v Anglii (tzv. jezerní básníci).
Rušil hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus v 18. stol. Upřednostňoval svobodu, individualitu jedince, proti racionalismu stavěl cit a duši, proti ideálu antiky vyzdvihoval hodnoty středověku. Autoři od reality unikají do historie, přírody, lásky nebo smrti. Snaží se tak navodit melancholický a tajemný dojem.
Hrdinou byl většinou výjimečný jedinec – člověk, který často stojí na okraji společnosti (vrah), mnohdy autor sám.
Typickými žánry jsou: historický román, povídka, poéma (lyrickoepická básnická skladba). Mezi nejvýznamnější autory patří: V. Hugo, A. S. Puškin, K. H. Mácha, H. Heine ad.
Romantismus vznikl z části také jako reakce proti racionálnímu myšlení osvícenství 18. století. Francouzská revoluce z roku 1789 byla tehdy začátkem dlouhodobého období válek napříč celou Evropou, z nichž čerpalo inspiraci mnoho umělců.
Dalším faktorem, který ovlivnil rozkvět romantismu, byla průmyslová revoluce v Evropě, která utvrdila vztah lidstva k nezkažené a necivilizované přírodě.
V životě měšťanstva se objevuje styl -biedermeier (=skromnější, měšťanská varianta romantismu). Zvyšuje se poptávka po knihách a díky větší poptávce po spotřebním zboží vzkvétají umělecká řemesla.
Architekti staví zříceniny, altánky, zámky, zakládají se anglické parky. Malby se vyznačují velkou dějovostí a vypjatými city, kladou důraz na lidskou psychiku a úctu k síle a moci přírody.
Autor
Francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista, politik a jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzského romantismu – Victor Hugo se narodil roku 1806, jako syn napoleonského generála. Jeho otec byl ateistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu, jeho matka katolická royalistka. V důsledku toho Hugova první díla odrážela její vášnivé oddání víře a Králi.
Roku 1848 kandidoval do parlamentu. V důsledku převratu provedeného Napoleonem III. v roce 1851 byl nucen odejít do exilu, ve kterém žil téměř dvacet let. Krátce pobýval v Bruselu, poté v Jersey a nakonec na ostrově Guernsey. Do Paříže se vrátil až roku 1870.
Ve své poezii reaguje na každodenní problémy, jeho poezie je velice mnohostranná – obsahuje lyriku intimní, politickou, satirickou, obrací se k minulosti.
Mezi jeho nejznámější díla patří: Cromwell, Hernani, Bídníci, Dělní moře, Devadesát tři atp.
Zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Je pochován v pařížském Pantheonu.
Okolnosti vzniku Chrámu Matky boží v Paříži
Victor Hugo začal svou knihu psát roku 1829. Dohoda s vydavatelem Gosselinem ho zavazovala k tomu, aby ji dokončil ještě tentýž rok. Hugo však musel splnit i jiné závazky a proto knihu vydat nestíhal. Vydavatel mu tedy na jaře roku 1830 dal ultimátum – únor 1831, které nakonec Hugo dodržel.
V knize bylo jeho cílem zřejmě kritizovat soudobé mravy společnosti a bezohlednost a krutost lidí, se kterou se chovali k ošklivému Quasimodovi. A jeho téma (bezmezná láska- i když někdo lásku neopětuje, stejně si za ní jít) si myslím, že je stále aktuální.
Inspirace dílem
Román byl zpočátku přijat lhostejně, ale postupem času bylo podle něj natočeno hned několik filmů. Nejstarší je z USA z roku 1923 režiséra W.Worsleyho.
Vlastní názor
Děj této knihy mě zaujal, ale díky popisným pasážím mě často moc nebavila.
