Kniha: Cirkus Humberto
Autor: Eduard Bass
Přidal(a): Saxtex
O autorovi:
Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt), byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař.
Narozen: 1. 1. 1888 v Praze Zemřel: 2. 10. 1946 v Praze
Roku 1910 vystoupil jako recitátor a zpěvák v kabaretu Bílá labuť. E. Bass byl spolutvůrce kabaretu Červená sedma. V prostředí kabaretumají svůj původ mnohé Bassovy literární parodie a anekdoty ze života bohémy (To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil, 1930; Umělci, mecenáši a jiná čeládka, 1930) a také populární hříčka, lehce ironizující poválečné opojení českou kopanou, Klapzubova jedenáctka (1922). V letech 1921–1933 působil jako redaktor Lidových novin. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky.
Tvorba:
Eduard bass působil v letech od roku 1910 až po rok 1946. Některá jeho díla byla vydána až po autorově smrti.
Umělecký směr:
Eduard Bass tvořil svá díla ve směru demokratického proudu v české meziválečné literatuře. Do toho směru patří také Helena Čapková, Josef Čapek, Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Karel Poláček.
Demokratický proud: autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté
pragmatismus – filosofický směr 20.století v U.S.A. , kritériem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenost
všichni autoři přispívali do Lidových novin, kde se shromažďovala demokratická inteligence
Díla vzniklá v tomto duchu: • Cirkus Humberto – román
º hlavní postava Vašek, jako mladý se dostává k cirkusu a díky své houževnatosti se vypracuje až na ředitele cirkusu
• Lidé z maringotek – artistický dekameron
• Klabzubova jedenáctka
º vzrůstající obliba českého sportu
Cirkus Humberto
Literární druh: Epika, přesněji prozaická epika
Literární žánr: Román, velmi rozsáhlý
Doba a místo děje: Děj románu se odehrává v období 60. Let 19. století až po první čtvrtinu
20. století. Román popisuje osudy lidí z cirkusového prostředí a to z rodinného cirkusu Humberto
Obsah:
Román vypravuje příběh Antonína Karase, a jeho syna Vaška, kteří odchází po smrti své matky z Horní Sněžné jejich rodné vesnice do Hamburku kde, se Antonín Karas, snaží nalézt práci jako zedník, ale bez úspěchu. Nakonec potkává cirkusáka Kerholce, který mu pomůže získat práci u cirkusu Humberto. Antonín není z této volby zpočátku vůbec šťastný ale Vašku jak říkají Vaškovi Karasovi lidé od cirkusu je z cirkusového prostředí zcela unešený. Získává, si oblibu u všech lidí v cirkuse snaží se o to, aby všechno znal a uměl. V průběhu let se z Vaška stává vynikající artista nadaný téměř pro všechno, tohoto faktu si všimne majitel cirkusu Petr Berwitz a rozhodne se, že Vašku se ožení s jeho dcerou Helenkou a převezme vedení cirkusu. Vašku ovšem miluje svojí kamarádku Růženku, ale dá přednost lásce k cirkusu a ožení se s Helenkou. Po čase se jim narodí syn Petr, který ale není, pro cirkus nijak zanícen spíše z něj má obavy. Je však výborný student a matematik. Po mrtvici majitele cirkusu Petra Berwitze se Vašku ujímá vedení cirkusu který je v bankrotu z důvodu probíhající hospodářské krize. Rozhodnou se prodat cirkus a pronajmou Varieté v Praze, kde může Petříček klidně studovat. Varieté má úspěch a Vašek Karas se dostává do vědomí všech cirkusáků a varietářů v celé Evropě. Jeho Varieté Humberto je vyhlášené a žádané. Avšak Helena není v Praze šťastná proto utíká zpět k cirkusu kde po nehodě na koni umírá. Petr Karas vystuduje univerzitu a ožení se s dcerou továrníka, má se svou ženou dceru Lidušku, která je pro cirkus a tančení jako stvořená. V jejím životě se angažuje zejména Vašek Karas, který v ní vidí pokračovatelku rodu Humbertů. Liduška je velmi úspěšná a vdá se do rodiny hraběte Pallacha, který vlastní velkou koňskou stáj. Vašku je již stár a po nabídce hraběte přijímá možnost dožití svých let v jeho stájích pojmenovaných na počest rodu Humbertů jako stáj Humberto.
Postavy:
Václav Karas – pracovitý a cílevědomý český člověk, velmi nadaný a rozvážný
Antonín Karas – milující otec, poctivý a pracovitý člověk, otec Vaška
Petr Berwitz – ředitel cirkusu Humberto, puntičkářský člověk který chce mít ve všem dokonalost a noblesu
Anežka Berwitzová – manželka Petra, úctyhodná žena, která vše obětuje cirkusu a rodině
Helenka Berwitzová – Dcera Petra Berwitze, krásná dáma a nadaná jezdkyně ovšem trošku lehkomyslná
Petr Antonín Karas – Syn Vaška a Heleny, inteligentní člověk se smyslem pro matematiku
Vendelín Malina, Karel Kerholec, Jan Bureš, Ferenc Vosátka – čeští krajané kteří vedou Vaška k lásce k národu a rodné řeči.
Paolo Romeo – Největší Vašku nepřítel, namyšlený a bezcitný člověk
Kompozice díla:
Dílo je psáno v er- formě tzn. Je vyprávěno 3 osobou a to vypravěčem. Autenticky zde dokázal čtenáři zobrazit dobu a prostředí děje. Lineárně s hlavním příběhem je možno vidět i pár menších příběhů ostatních postav děje.
Jazyk:
Domácké názvy, přímá řeč, cizí slova a cirkusový slang. Užívá personifikace archaismů i přejatých slov. Viz ukázky
Zajímavé momenty:
V knize dochází ke spoustě zvratů a zajímavých událostí nejvíce mě ovšem zaujala část, kdy Vendelín Malina pozná, že se stalo něco zlého a dokonce to i předpoví, jak dokladuji ukázkou.
„V cirkuse,“ odpovídal jim tvrdošíjně, „neumře nikdo sám. To já mám už dávno očíhnuto. Jako to bylo naposledy: nejprve tygřice Miuma, pak bengálec Paša, pak starý Berwitz. To mi nikdo nevymluví. O cirkus nemá smrt zavadit.“
(Bass Eduard: Cirkus Humberto, Československý spisovatel, Praha 1955,
str. 180)
Následně po tomto výroku zahynou v cirkuse 3 zvířata.
Ukázky:
Ukázka číslo 1
„Ale všecko, Anton, všecko, jak ho láme, jak ho svírá, jak ho prohýbá, jak ho vykrucuje, natahuje, jestli ho sváže do kozelce, jestli ho kope, oni prý také kopají…“
„Pro boha živého,“ vyděsil se Karas.
„Ano. Tedy kdyby ho kopal, to nám také řekni, kam, do které části, kolikrát. Domnívám se, že na jisté věci je kopnutí ohromně prospěšná věc…“
„A hlavně, jestli kope špičkou nohy nebo plochým chodidlem. Já myslím, že chodidlem.“
„A až budou dávat facky… no, to on už nám Vašku ukáže sám, jak Achmed učí sázet facky…“
Duo Bellini bylo najednou plno ohně a mlsně toužilo po kdejakém mučení, na které si dovedli vzpomenout. Karasovi, který si přišel pro útěchu, bylo z toho až zle.
„Pane Alberte, pro smilování boží… vydrží to ten chlapec? Smím ho v tom nechat?“
Oba rozjaření akrobaté se na něho zadívali zprvu nechápavě.
……………..
Karas měl trapný pocit, že nepochodil, že se spletl, když hledal radu u těchto dvou. Vtom procházel kolem něj kapitán Gambier. Karas ho pozdravil bonžúr.
„Bonjour… oh, c’est Anton… já vidět Vašku u Achmed… gratuluji… famos, famos… ilestvraimentmagnifique, ce petit gars… Vašku je bravo, moc bravo…“
(Bass Eduard: Cirkus Humberto, Československý spisovatel, Praha 1955, str. 145)
Ukázka číslo 2
„Nú, mušeli ti ňák na to kápnout, můridije, sami si to nevymyšleli, dyž to byla pravda. Dyk my tu celou zimu vo tom mluvilái, kerak je zednický dílo v hajzlu a kerak si se chlapáckyzavopatřil. Nú, a dyž mrklo jaro, klucí se zvedli a místo na stavbu marš za cirgusem…“
„Co to povidáte, děrku?“ vykřikl Karas a chytil Krčmáříka za ruku.
„Nú, co bych povidal, toa to povidám, můrdije, kerak to bylo, parta se rozešla po cirgusech, protože žádnej tak velkej nenašli, aby tam mohli jít šicí. Nú a tak tam zvostali od jara do zimy, taghle začátkem listopádu se to zas tady ecko slezlo a můrdije, to bylo vyprávění, co hde a jak, jaký hde byly cirgusačky a tentononc, dykmůrdije vod nich já to šeckovo těch cirgusačkáchvim, hdepá bych já na to přišel, jaký sou to žencký k tělu, núnapovidali toho, že bys to na volovo kůži nesepsal, a šicí jako jedna litanie, ten Karasovo Anton, to je hlava, ten měl fištróny, můrdije, tomu prej by měla vobec postavit pamětní sloup…“
„Můrdije, děrku, copá to drmolíte?“
„Šak je to jednou istotná věc, Anton, dyk ty siš jako zachránce celý vsi, dobroděj ve hladu, ináč tu vo tobě nejčkoneni řeč, než že tysvokázal lidem, kerak najít živobytí…“
„A oni šli potom k cirkusu?“
(Bass Eduard: Cirkus Humberto, Československý spisovatel, Praha 1955, str. 261)
Ukázka číslo 3
„Oh, wieherzig!“ vzdychala paní Hammerschmidtová, „so putzig!“
„Trésercik, trésercik,“ přikyvoval jí kapitán Gambier.
„Sluší jim to,“ řekla Anežka Petrovi, „od podzimku dáme Helenku v Hamburku do taneční školy.“
„Je to dobré entrée,“ přikývl polohlasně Petr, „a ten kluk, ten Vašku, kdo by to do něho řekl, koukej na tu jeho bravuru!“
Bingo ještě nikdy nebyl uvítán takovou salvou potlesku jako teď při figuře, kterou vymyslil Hans. Bylo to všechno veskrze šťastné a Petr Berwitz si spokojeně mnul ruce, jak se zbavilo předražených liliputů a oč dokonalejší náhradu nalezl. A ještě než se program skončil, poslal Selnickému slíbenou láhev.
Nejblaženější vedle Vaška byl dobrácký Hans. Jenže po představení přišla na něj chmurka. Byl zrovna den gáže – v cirkuse se všem mzdovým platům říká gáže. A jsou čtyři dny gáže do měsíce, aby lidé na cestách lépe s penězi vyšli: prvního, osmého, šestnáctého a čtyřiadvacátého. PlacmistrKerholec vyplácel gáže stavěčů, kočí a sluhů. Přivlekl ji vždy v těžkém pytli, protože příjmy cirkusu se u pokladny sbíhaly většinou v samých drobných a v drobných se musely zase vydat. PlacmistrKerholec tedy po představení a po úklidu vyvolával jednotlivé zaměstnance, ale kočí Hans se neobjevil. zalezl raději, aby neslyšel o té pokutě. Nicméně Kerholec ho dal vyhledat; a když se konečně objevil, četl mu z výplatní listiny: „…sráží se pokuta 5 marek, vyplácí se odměna za nacvičení závěru s poníky 10 marek, činí příplatek 5 marek…“
(Bass Eduard: Cirkus Humberto, Československý spisovatel, Praha 1955, str. 196)
Ukázka číslo 5
Berwitz šel ze stanu opravdu zle rozvztekán. Takové vpadnutí do zkoušky, jakého se dopustil ten starý trulantHans, porušovalo všecku disciplínu. Jak by vypadal cirkus, kdyby v něm zanikla kázeň?
(Bass Eduard: Cirkus Humberto, Československý spisovatel, Praha 1955, str. 191)
Ukázka číslo 6
Jeho chytré oči na první pohled postřehly postavení Vaškovo, a odtud ta jeho vytrvalá úslušnost a horlivost.
(Bass Eduard: Cirkus Humberto, Československý spisovatel, Praha 1955, str. 168)
Červená = přímá řeč
Zelená = cizí jazyk
Oranžová = Nespisovná čeština
Modrá = Nářečí
Hnědá = Cirkusový slang
Tmavě modrá = Personifikace
Fialová = Hovorová čeština
Šedá = Archaismus
Hodnocení díla:
Cirkus Humberto byl neobyčejně zajímavou četbou ať už stylem a jazykem kterým byl sepsán. Tak i prostředím a příběhy, jenž se zde odehrály. Lze z něj vycítit autorovu lásku ke zvířatům a to zejména ke koním, ale také je zde vidět jak silně se snaží poukázat na schopnost a nadaní českého člověka a na to že máme být na co jako Češi hrdí. Tímto dílem se pokusil zachovat českému národu víru v lepší budoucnost v období okupace Nacisty.
Doporučení:
Dílo bych doporučil, přečíst každému kdo má v oblibě příběhy o rodné vlasti a jeví zájem o zvířata. Nevadí mu rozsáhlejší obsah a složitější úroveň čtení. Dílo je velmi dobře zpracované s překvapivým závěrem. Knihu bych nedoporučoval číst nikomu, komu vadí rozsáhlé časové úseky a rychlé přechody mezi roky.
Použité zdroje:
Internetové stránky
Kniha – Eduard Bass
CIRKUS HUMBERTO
Obálka a vazba Františka Tichého. K vydání připravila
dr. Jamila Víšková. Doslov napsal dr. František Černý.
Vydal jako svou 777. publikaci Československý spiso-
vatel v Praze roku 1955. Odpovědný redaktor
Vítězslav Kocourek
Z nové sazby gramondem písma Bodoni vytiskly
Brněnské knihtiskárny, n. p., základní závod v Brně.
Papír 222, 84 × 108, 80 g. AA 29,81, VA 30,27,
11.892/54, D-03822.
Náklad 30.000. 13/9. Čtrnácté vydání.
Brož. 20 Kčs, váz. 25 Kčs*
