Kniha: Cizinec
Autor: Albert Camus
Přidal(a): Tucek
Místo: Alžírsko
Čas: polovina 20. století
Kompozice: Román se skládá ze dvou celků nazvaných Část 1 a Část 2.
Obsah:
První část
Hrdinou románu je mladý alžírský úředník Mersault. Příběh začíná v okamžiku, kdy odjíždí do útulku pro staré lidi (dnes bychom řekli seniory) na pohřeb svojí matky. Útulek v Marengu je vzdálený asi 2 hodiny cesty autobusem od města, kde žije. Mersault po příjezdu hovoří s ředitelem, který ho dovede k malé budově, kde je uložena rakev Mersaultovy matky. Mersault jde dovnitř, vedle rakve sedí arabská ošetřovatelka a poté přichází také správce. Ten mu přinese bílou kávu a zapálí si s Mersaultem cigaretu (Mersaultovi je pak u soudu vytýkáno, že v klidu kouřil před nebožkou) a poté stráví noc bděním u rakve mrtvé společně s jejími známými z útulku (což je zvyk útulku). Mersault si je prohlíží a vidí, jak jedna z žen pláče. Správce mu šeptá, že tato žena byla s jeho matkou velmi zadobře.
Druhý den jde Mersault do kanceláře ředitele ústavu, aby podepsal nějaké papíry. Ten se ho zeptá, zda by nechtěl naposledy vidět svoji matku, Mersault to však odmítne. Poté se odehraje skromný pohřeb za účasti ředitele ústavu, 4 zřízenců, správce, jedné ze zdravotních sester, Mersaulta a nejbližšího přítele mrtvé (=Thomas Pérez). Chovanci se pohřbů nikdy neúčastní, protože to na ně má negativní vliv. Mersault se od ředitele dozvídá, že Thomas Pérez byl člověk, který trávil s jeho matkou veškerý čas a ostatní si je dobírali, říkali Pérezovi, že je to jeho nevěsta. Mersault Péreze pozoruje a vidí, že kulhá a nestíhá jít vedle vozu, pouští se přes pole, aby je dohonil. Poté Mersault vidí, že Pérezovi stékají velké slzy po tváři z vyčerpání a zármutku. Po pohřbu Mersault odjíždí. Čtenáře udiví, že celá tato situace v hlavním hrdinovi nevyvolává téměř žádné pocity. Pořád jen zdůrazňuje horko, které to léto panuje. Žádný smutek, lítost, stesk. Jen sugestivní popisy potu a pálícího slunce. A to je vlastně klíčem k celému příběhu.
Po návratu domů se Mersault setkává s Marií, kterou zná z dřívějška z práce. Dívka se mu líbí, a tak s ní zajde plavat a do kina (udivující může být, že den po matky pohřbu šel na vtipný film), večer skončí spolu v jeho bytě. Posléze spolu začínají chodit. (Marie se ho jednou ptá, jestli si jí vezme, Mersault odpovídá, že klidně) Mezitím pomalu uplývá Mersaultův celkem nudný život. Během všedních dní v monotónní práci, o víkendech s Marií, o obědě s jeho kolegou Emmanuelem, na který chodil k Célestovi…
Poté popisuje svého starého souseda Salamana, který má psa Křepeláka), kterému pořád jen nadává a bije ho.
Významnou postavou je další jeho soused Raymond, který se Mersaulta zeptá, jestli budou kamarádi, Mersault na to odpoví, že je mu to jedno. O Raymondovi se říká, že ho živí pochybné ženy, ale sám všude říká, že je skladníkem. Raimond má nevyřízené účty se svou bývalou „dívkou“ a chce jí poslat dopis. Neumí ho však nastylizovat, a tak o to poprosí Mersaulta. Ten svolí a dopis napíše, což vede k počátku osudového přátelství mezi ním a Raymondem. O několik týdnů později se bývalá Raymondova přítelkyně objeví v domě a Raymond ji zbije. Přijde tam strážník, dá mu facku za to, že s ním Raymond mluví s cigaretou v puse a řekl mu ať čeká dokud ho nepředvolají na komisařství. Raymond Mersaulta prosí, aby šel za svědka, ten souhlasí. Od té doby mají na Raymonda spadeno arabští přátelé této dívky. On se jim vyhýbá.
Nyní Mersault vidí, jak u domovních dveří přešlapuje starý Salamano, od kterého se dozvídá, že se mu ztratil pes. Poté ještě Salamano zaklepe Mersaultovi na dveře. Mersault ho pozve dál a uklidňuje ho, protože vidí, že ho útěk psa trápí.
O víkendu pozve Raymond Mersaulta s Marií k moři na chatu svého přítele Massona a jeho ženy. Už ráno cestou k autobusu zahlédne naše trojice Araby, kteří po Raymondovi jdou. Setkají se s nimi ale až posléze u vody při procházce. Strhne se rvačka, při ní je Raymond lehce zraněn. Zatímco Masson pak zůstává s ním v chatě, Mersault se jde znovu projít. S sebou bere i pistoli, kterou mu Raymond půjčil pro nutnost sebeobrany. Na skalisku, ke kterému dojde, nachází Mersault jednoho z Arabů. Chvíli se na sebe dívají. Mersault se cítí podivně, tváře mu hoří úžehem, potí se. Pak Arab zablýská nožem a Mersault po něm vystřelí. Do jeho bezvládného těla pak vypálí ještě další čtyři rány.
Druhá část
Začíná zatčením Mersaulta. Navazují výslechy, které vede přidělený soudce. Několik měsíců čeká Mersault ve vazbě na soudní proces. Marie stále ještě věří, že její milý v pořádku vyjde z vězení a navštíví ho. Když dojde k procesu, chytnou se ho krvelační novináři. Veřejnost touží po smrti vraha. Vypovídají snad všichni, kdo se s Mersaultem během jeho života setkali. Ne jeden skutek, ale celý jeho život je tu souzen. Odsuzují ho hlavně za to, že když mu zemřela matka, tak neprojevil žádnou lítost, vytýkají mu, že ani nevěděl, jak byla stará..Vypovídá majitel restaurace-Céleste (řekl, že je Mersault kamarád a správný chlap, že jeho zločin je neštěstí), Marie, Pérez, Salamano (řekl, že M.byl hodný na jeho psa), Masson (řekl, že je M. čestný chlap a slušný člověk), Raymond (řekl, že je M. nevinný) i ředitel a správce ústavu, v němž zemřela Mersaultova matka. Příliš se neřeší okolnosti vraždy jako takové. Soudce zajímají pohnutky a osobnost pachatele.
Ve vězení myslí na to, jak touží po ženě, vzpomíná na Marii, na svůj byt-vybavuje si každý kus nábytku. Poté nachází za postelí starý útržek z novin o nějaké události z Československa, čte ho pořád dokola. Časem si Mesraulta oblíbil vrchní dozorce, který s nim trochu mluvil o ženách.
Po několikadenním líčení je vynesen rozsudek. Obžalovaný není schopen projevit lítost. I jeho chování na pohřbu matky bylo vnímáno jako necitlivé. Je tedy vynesen trest smrti.
Mersault se znovu ocitá v cele. Prázdno, žádné podněty. Žije nadějí na omilostnění, o které požádal a zároveň se děsí smrti, která může každým dnem přijít. Vzpomíná na příběh svého otce, (svého otce neznal) který mu vyprávěla maminka: Jeho otec se šel podívat na popravu vraha a cestou zpátky v jednom kuse zvracel. Dřív se Mersaultovi tento příběh zdál trochu nechutný, nyní už ho však chápe.
Setkává se s knězem, který mu chce ulevit, ale on není víře v Boha sebeméně nakloněn, ke konci delší rozmluvy se na kaplana rozkřičí a agresivně ho napadne. Následně vysílen usíná s myšlenkou, že je se vším smířen. Uvědomuje si, že byl v životě šťastný, že šťastný stále je. Tady kniha končí.
Lexikální rozbor:
– francouzský román ovlivnění existencialismem
– román, ale rozsahem a tvarem spíše podobající se novela
– ich forma
– hodnocení činů a životní situace hrdiny
– 1 část dějová a 2 část úvahová
– pocity životní nejistoty
– mravní atmosféra světa
– úvahy o smyslu života
– kritika a analýza vztahů mezi lidmi,
– nepřátelství k Arabům, problematický vztah k francouzským úředním orgánům
– nedůvěra bílých Alžířanů k Arabům
Charakteristika postav:
Mersault: hlavní postava a zároveň vypravěč, vybočuje mezi běžné společenské zvyklosti, odcizuje se lidstvu, necítí odpovědnost za vinu, vzdoruje osudu, nemá žádné iluze, lhostejný, bezcitný
-Mersault je ve společnosti cizincem (umístěn do nesourodé vrstvy Evropanů žijících na okraji francouzského společenství v Alžírsku)
Marie: přítelkyně Mersaulta, má ho ráda, a chtěla by si to vzít (jemu je to lhostejné), hodná a milá, naivní
Raymond: surovec, „pasák“, přítel a soused Mersaulta
Hostinský Céleste, starý soused Salamano
Literatura 2.pol. 20. století:
-návaznost na existenciální tvorbu meziválečnou
-je filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu
-k rozšíření tohoto směru došlo především díky francouzským představitelům ve čtyřicátých letech 20. století a po druhé světové válce
-reakce na tíživou dobu války a po válce
-obraz ktize měšťácké společnosti
-absurdnost světa
Albert Camus (1913-1960)
-francouzský spisovatel, filozof, novinář, původem s Alžíru, publicista, nositel Nobelovy ceny (1957), hledá odpověď na otázku smyslu života
-přátelství se Sartrem
-ve svých článcích poukazoval na úděsnou bídu arabského obyvatelstva a zastával se práva Arabů na plnohodnotné vzdělání
Díla: Cizinec
Mor – román
Jean–Paul Sartre (1905-1980)– francouzský filozof, spisovatel, odmítl Nobelovu cenu
Díla: Nevolnost (také Hnus)- román, esej, napsaný formou deníku
Zeď-soubor povídek a novel
