Cizinec – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Cizinec

Autor: Albert Camus

Přidal(a): Evžen

 

 

Albert Camus (1913-1960)

• Francouzský spisovatel, esejista, publicista, dramatik a filosof narozený v alžírském Mondovi.
• Zakladatel a představitel moderního pasívního existencialismu.
• Na alžírské univerzitě brilantně vystudoval filosofii. V roce 1934 vstoupil do komunistické strany, zanedlouho ji však na protest proti její politice k arabskému světu opustil. Vystřídal různá zaměstnání, až se v roce 1938 stal novinářem.
• Hodně cestoval (navštívil např. Španělsko, Itálii a tehdejší Československo), v roce 1940 byl vyhoštěn z Alžírska a usadil v Paříži, kde se věnoval divadlu.
• Během druhé světové války působil v protifašistickém odboji, v letech 1945-47 ilegálně publikoval v časopise ‚Combat‘, později se angažoval proti francouzské koloniální politice v Alžírsku.
• Tři roky po získání Nobelovy ceny za literaturu (1957) tragicky zahynul při vážné automobilové nehodě nedaleko města Sens.
• Literární tvorba Alberta Camuse je žánrově bohatá. Vedle tvorby publicistické a esejistické, napsal úspěšné romány a povídky, věnoval se i dramatické tvorbě. Spolu s Jean – Paulem Sartrem se stali uměleckými interprety existenciální filozofie.

Díla

• Próza:
  • Cizinec – 1942, román, kterým autor zahájil svou úspěšnou literární dráhu. Uplatnil v něm svou filozofii absurdity lidské existence. Navázal na díla Franza Kafky a F. M. Dostojevského. Hrdina Meursault při rekapitulaci svého života před popravou dochází k závěru, že je cizincem v lidském kolektivu i ve svém vlastním životě.
  • Mor – 1947, román, v němž Camus využívá své zkušenosti z odboje. Zvýraznil princip lidské solidarity a aktivní boj k projevům zla.
• Filozoficky jsou laděny :
  • Pád – 1956, román
  • Šťastná smrt – 1971, román
  • Exil a království – 1957, sbírka povídek
  • Mýtus o Sisyfovi – 1942, filozofický esej založený na teorii absurdity
  • Člověk revoltující – 1951, eseje zabývajíci se různými projevy lidské vzpoury
• Dramatická tvorba:
  • Camus vynikl i jako dramatik.
  • Caligula – 1944, představuje římského císaře jako vražedného tyrana
  • Nedorozumění – 1944, v tomto dramatu chladnokrevně vraždí matka s dcerou. Jednou zavraždí omylem syna ( bratra ), protože ho při svém hrůzném činu nepoznaly. Po zjištění skutečnosti, kterou však berou jako nedorozumění, spáchají sebevraždu.
  • Stav obležení – 1948
  • Spravedliví – 1949
• Vedle další tvorby překládal a adaptoval divadelní hry cizích autorů (Dostojevskij, Lope de Vega, Calderón).

 

Literární kontext: Světová literatura 2. poloviny 20. století

• 2. polovina 20. století je reakcí na to, co se děje ve světě
• válka, otázka tzv. třetího světa, globalizace, politické rozdělení
• reakce na válku, problém mezilidských vztahů (řeší se tu otázka neschopnosti lidí mezi sebou vzájemně komunikovat, v souvislosti s tím se objevuje deprese, pocity úzkosti), mladší generace, chtějí se distancovat od těch nahoře (Amerika – beatnici, Anglie – rozhněvaní mladí muži), literatura magického realismu (jsou věci odporující zdravému rozumu, krize vědy a techniky), fantasy lit. (mýty, legendy, pověsti), sci-fi (vědecko-fantastická lit., převládá téma katastrofických vizí), experimentální lit. (formální lit., zkouší nové formy lit. vyjadřování, ve Francii vznikající nový román), lit. komerční (dobře zvládnuté knihy z řemeslného hlediska, ale na rozhraní umělecké lit.), lit. postmoderní (balancuje na hranici mezi lit. uměleckou a komerční lit, jsou zaměřeni proti avantgardě, jsou psány s cílem, aby si tam každý našel něco pro sebe, pro širokou masu čtenářů)
• je zde mnoho nakladatelství, která vydávají tisíce knih
• charakteristickým znakem je chaotičnost
• knihy se stávají zbožím
• směry: literatura válečná, existencionalismus (západní lit. 40. a 50. let), neorealismus (Itálie, 50. léta), rozhněvaní mladí muži, beatnická generace, postmodernismus, humanitní lit. (lit vyjadřující ideály, ideje)

 

Téma války

• Anne Franková – Deník Anny Frankové
• William Styron – Sophiina volba
• Norman Mailer – Nazí a mrtví
• Winston Churchill – memoáry týkající se 2. světové války
• Michal Šolochov – Osud člověka, nositel Nobelovy ceny za lit.

 

Humanistická a satirická literatura

• kritika války pomocí humorného, satirického tématu
• Patrik Ryan – Jak jsem vyhrál válku
• Josef Heller – Hlava XXII
• Vladimír Vojnovič – Život a neobyčejná dobrodružství Ivana Čonkina
• James Clavell – Král Krysa

 

Rozbor díla: Cizinec

Literární žánr:

• Literárním žánrem díla je román, i když není příliš rozsáhlý.

 

Hlavní myšlenka:

• Camus ve svém díle naplňuje příběh člověka, který je ochoten bez jakéhokoliv hrdinství zemřít pro pravdu – odmítá boha, odmítá lidskou společnost a čeká na smrt jako jediné východisko ze své beznadějné situace.

 

Téma:

• Camus ve svém díle předkládá své pojetí existencialistické filozofie: Východiskem mu byl člověk jako jedinec izolovaný od společnosti, člověk bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti.

 

Kompozice díla

• Příběh vyprávěn chronologicky (v ich-formě).
• Děj je rozdělen do dvou částí:
  • V první Mersault absolvuje pohřeb své matky, seznamuje se s Marií a Raymondem a po potyčce s Araby se vrací na pláž a jednoho z nich zabije.
  • Druhá část románu líčí soudní proces s Mersaultem — je nakonec souzen nikoli za čin vraždy ale za údajně společensky nepřijatelné chování bezprostředně po pohřbu matky. Ze svědectví správce starobince vyplyne, že Meursault je bezcitná stvůra, která nemá žádné morální zábrany kouřit nad rakví své matky.

Meursault je oním cizincem hned dvakrát. Je cizincem co se týče původu; žije pouze v malé „bílé“ komunitě mezi Araby. Podruhé je cizincem i mezi Francouzi, protože neuznává žádné společenské ani morální konvence.

 

Jazykové prostředky, zvláštnosti autorova stylu

• Celý román je psán lhostejným jazykem bez emocí v ich-formě z pohledu vypravěče Meursaulta. Autor užívá krátké úsečné věty, zaměřuje se na prostý popis děje bez emocí. Jenom místy se vyskytnou (lyrické) popisy-např. popis prostředí těsně před tím, než Meursault Araba zabije.
• Camusův jazyk svou analytičností a chladností vystihuje nedůležitost hlavního hrdiny
• a zesiluje tak jeho odcizení vůči okolnímu světu.

 

Časoprostor

• Děj knihy se odehrává v Alžíru v době, kdy byla země pod francouzskou správou.

 

Postavy

• Hlavní postavou a zároveň vypravěčem příběhu je úředník Mersault. Jeho vztah ke světu není úplně nepřátelský — dokáže se radovat z přírody, z krásy své přítelkyně, z každodenních rituálů, ale pohlíží na své nejbližší, a dokonce i na své vlastní chování s odstupem, s jakousi odosobněnou lhostejností.
• Camus podal svého hlavního hrdinu jako člověka, kterému je všechno lhostejné. Nemá žádný cit ani k mrtvé mamince, ani k zabitému Arabovi. Jako by si myslel, že jeho život nemá žádný určitý smysl, jakoby se něčím lišil od ostatních. A proto Camus správně nazval knihu Cizinec, neboť jeho hlavní hrdina je cizinec, „CIZINEC VE SPOLEČNOSTI“..
• Soubor dalších postav je poměrně malý — je to především Mersaultova milenka Marie, jeho přítel Raymond a také účastníci soudního procesu – obhájce, kněz ad.

 

Obsah (děj) díla

Hlavní hrdina tohoto románu je úředník Meursault. Děj začíná úmrtím Meursaultovy maminky, která byla již stará. Meursault ji dal do útulku pro přestárlé lidi v Marengu, neboť už neměl moc peněz na to, aby se o ni mohl dál starat, navíc už si neměli doma o čem povídat. Meursault tak jde na pohřeb, leč nejeví žádné známky toho, že by mu to bylo nějak líto i přesto, že všichni ostatní jsou zarmouceni. Dokonce ještě týž večer po pohřbu šel se svou milenkou Marií na veselohru do kina.
Posléze je pozván přítelem Raymondem do domku na pobřeží nedaleko Alžíru. Raymond se Mersaultovi svěří, že ho pronásledují Arabové kvůli jeho milostnému poměru se sestrou jednoho z nich.

Když na nádherné pláži u chaty skotačili ve vodě nebo se jen tak opalovali, zahlédl Meursault v dálce, jak se k nim blíží dva Arabové. Vydal se s Raymondem za nimi a když je dohnali, dal Raymond jednomu z nich ránu pěstí. A tak se strhla rvačka, ve které Raymonda pořezali a on musel k doktorovi. Posléze se Meursault sám vrací jakoby náhodou na místo, kde se ukrývá jeden z dvojice Arabů a pěti ranami z revolveru ho zabije.

Dostal se do vězení a byl mu přidělen advokát. Ve vězení trávil několik měsíců vzpomínkami, čas si krátil spánkem, dokonce se odnaučil kouřit. Jeho milenka Marie za ním byla pouze jednou, neboť jí zakázali za ním chodit, protože nebyla jeho manželkou. Pořád chodil po soudech, pořád ho jen vyslýchali. A nejen jeho, ale i jeho nejbližší, dokonce i lidi z útulku, kde bydlela jeho matka. Verdikt jeho odsouzení zněl: vinen. Do vězení ho chodil navštěvovat kaplan, avšak Meursault o něj neměl zájem, protože nevěřil v Boha. Nakonec byl popraven, a protože nechtěl být sám, tak měl na popravě dav diváků.

 

Soud nemá potíže Meursaulta potrestat za vraždu, ale má problémy se začleněním Meursaultova chování do předem daných kategorií morálky. Proto je Meursault odsouzen za to, že „pohřbíval matku se srdcem zločince“.

 

Paralely:

• Kafka – Proces – soudní proces, Josef K není nikdy přítomen u samotného soudního procesu, nemůže do toho zasahovat, ani neví, za co byl odsouzenàMersault se nachází v podobné situaci-jednají v podstatě bez něho
• Dostojevskij – Zločin a trest – řeší se morální dilema ohledně vraždy bohaté ženy chudým Raskolnikem, po dlouhém vnitřním boji se nakonec přizná ke svému činuàV Cizincovi se řeší morálka Mersaulta, jeho vnitřní vyřešení celé situace, jak se ke vraždě staví
• Černý – První a druhý sešit o existencialismu