Dekameron – rozbor díla k maturitě (8)

 

Kniha: Dekameron

Autor: Giovanni Boccaccio

Přidal(a): Anežka-Sofie

 

Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)

• italský básník a prozaik
• původně obchodník -> díky talentu se prosadil na dvoře neapolského krále
• hlavní cíl: pozvednout italštinu a ukázat, že se hodí i pro vyšší literaturu -> psal spisovně a nepsal v latině
• studoval práva a působil také jako diplomat -> zajímal se o společenské otázky -> odrazilo se to v literatuře
• miloval hraběnku Marii Aquinskou -> byla předlohou pro Fimmettu v jeho díle
• typický humanista (příběhy jsou o lidech <- člověk je nejdůležitější)
• tvůrce novely
  • podobný rozsah jako povídka
  • zaměřuje se na jednu dějovou linii, která je jednoduchá ale nápaditá -> překvapivý zvrat -> dramatické rozuzlení

Dílo

• Dekameron
• Dianin lov – epos o 18 zpěvech
• Filocolo – prozaický román
• Koš aneb Bludiště lásky – povídka
• Život Dantův – první životopis, který napsal – o Dantem Alighierim

Současníci

• Francesco Petrarca (přivedl ho k humanismu)
• Dante Alighieri

 

Literární směr

Renesance

• vrací se zpět k antice -> komedie, tragérie
• v poezii sonety
• životopisy a vědecká literatura -> zkoumání člověka a přírody
• mnoho autorů stále píše v latině, ale obecně se rozšiřuje tendence návratu k rodnému jazyku a jeho pozvednutí

Humanismus

• důraz na lidství a lidskou solidaritu
• život žijeme teď na není to příprava na život na nebesích
• hledání krásy v životě

 

Rozbor díla: Dekameron

• Deset = deka -> dekameron
• epika; próza
• žánr: soubor sociálních novel (satirické, humorné)

 

Myšlenky díla

• každá situace (i když absurdní) má své řešení
• náboženská a společenské témata
• důraz na mezilidské vztahy (tím se, jakožto diplomat, hodně zabýval)
• vyšší společnost se baví o lidech z nižší a střední vrstvy -> shrnutí života všech
• vtipné příběhy, často s erotickým nádechem, ze kterých si může každý vzít ponaučení

 

Téma a motiv

• klíčový motiv: společnost
• hlavní téma: společnost
• vedlejší témata: láska, erotika, podvod, náboženství, lstivost
• námět: útěk skupiny lidí před morem
• motivy: Florencie, cesta, smrt, láska, erotika, prohnanost

 

Kompozice

• rámcová
• chronologické řazení dní
• jednotlivé příběhy nejsou dlouhé
• er-forma

 

Jazykové prostředky

• metafory  – často erotické (strčit ďábla do pekla, hahahaha)
• spisovný jazyk
• archaismy, knižní výrazy
• velmi dlouhá souvětí (typické pro renesanci)
• přímá řeč
• žádné detaily, podstatné jsou konflikty a jejich řešení
• slohový postup: umělecký, vyprávěcí

 

Časoprostor

• polovina 14. století – jednalo se konkrétně o epidemii černého moru v roce 1348
• Itálie – útěk z Florencie před morovou epidemií

 

Postavy

• mnoho postav (základních 10 + postavy z jednotlivých novel)
• postavy z novel bývají často lstivé, podvádí a velmi často z toho pro ně neplyne žádné ponaučení a příběh se vysvětlí žertem
• základní postavy jsou z vyšší společenské třídy
  • chytří, rázní, ohleduplní
  • snaží si zachránit životy útěkem
  • nezpůsobují si navzájem problémy
  • každá postava je charakterově odlišná, ale není to v knize nijak podrobně popsáno
  • žádný hlavní hrdina

 

Stručný děj

• 7 dam a 3 muži z vyšší společenské třídy (celkem 10 postav) prchají z Florencie před morem
• Dohodnou se, že aby se zabavili, každý den musí říct cestující jeden příběh na dané téma a denně se poví 10 příběhů
• Vypráví si deset dní (několikrát společnost změní místo – zámek s parky, panenské údolí..). 10. den se vrátí do Florencie do kostela, kde se sešli)

 

Vliv díla

• nabádá k tomu, abychom život prožili naplno
• filmová adaptace (1971) – Paolo Pasolini -> velmi naturalistické a erotické
• mnoho divadelních adaptací
• česká literární adaptace Dekameron 2000 (Vladimír Páral) o lásce v ulicích Prahy

 

Reakce na dílo (kritika)

• kritika – zpočátku kniha byla velmi kontroverzní, ale nakonec se stala oblíbenou
• čtenářský ohlas – velmi oblíbená až doposud
• GB chtěl knihu spálit, ale FP ho od toho odradil

 

Úryvek

(den sedmý, příběh čtvrtý)

Tofano jedné noci zavře dveře manželce, jež mešká venku, a ta, když se po prosbách nemůže dostat domů, předstírá, že skočila do studny, kam hodí balvan. Tofano vyjde z domu, běží ke studni, žena zatím vklouzne do domu, zamkne zevnitř
V Arezzu žil kdysi boháč, který se jmenoval Tofano. Tomu byla dána za manželku překrásná žena, jež slula monno Ghita, a on na ni neprodleně začal žárlit, aniž věděl proč. Paní to postřehla, a jsouc tím rozhořčena, častokrát se poptávala po důvodu jeho nesmírné žárlivosti, když pak jí choť neuměl naznačit ani jeden, kromě nějakých všeobecných a falešných příčin, napadlo paní, že ho nechá umřít na chorobu, které se tak bezdůvodně bál.
Zpozorovala, že se jí chce zalíbit jakýsi mladík – podle jejího úsudku výborný –, i jala se s ním tajně dorozumívat, a když pak věci mezi ním a jí tak pokročily, že nechybělo než proměnit slova ve skutek, začala paní přemýšlet, kudy na to. A protože už dávno seznala, že mezi manželovy zlozvyky patří záliba v pití, začala mu pití nejenom doporučovat, ale zchytrale ho k tomu ještě vybízela. Navykla ho tak pít, že skoro po každé – kdy se jí zachtělo – manžel pil, až se opil, a ona – když viděla, že je hodně zpitý –, ho uložila ke spánku. Tak se setkala se svým milencem poprvé, v čemž později bezpečně pokračovala.