Kniha: Dekameron
Autor: Giovanni Boccaccio
Přidal(a): Anežka-Sofie
Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)
- italský básník a prozaik
- původně obchodník -> díky talentu se prosadil na dvoře neapolského krále
- hlavní cíl: pozvednout italštinu a ukázat, že se hodí i pro vyšší literaturu -> psal spisovně a nepsal v latině
- studoval práva a působil také jako diplomat -> zajímal se o společenské otázky -> odrazilo se to v literatuře
- miloval hraběnku Marii Aquinskou -> byla předlohou pro Fimmettu v jeho díle
- typický humanista (příběhy jsou o lidech <- člověk je nejdůležitější)
- tvůrce novely
- podobný rozsah jako povídka
- zaměřuje se na jednu dějovou linii, která je jednoduchá ale nápaditá -> překvapivý zvrat -> dramatické rozuzlení
Dílo
- Dekameron
- Dianin lov – epos o 18 zpěvech
- Filocolo – prozaický román
- Koš aneb Bludiště lásky – povídka
- Život Dantův – první životopis, který napsal – o Dantem Alighierim
Současníci
- Francesco Petrarca (přivedl ho k humanismu)
- Dante Alighieri
Literární směr
Renesance
- vrací se zpět k antice -> komedie, tragérie
- v poezii sonety
- životopisy a vědecká literatura -> zkoumání člověka a přírody
- mnoho autorů stále píše v latině, ale obecně se rozšiřuje tendence návratu k rodnému jazyku a jeho pozvednutí
Humanismus
- důraz na lidství a lidskou solidaritu
- život žijeme teď na není to příprava na život na nebesích
- hledání krásy v životě
Rozbor díla: Dekameron
Myšlenky díla
- každá situace (i když absurdní) má své řešení
- náboženská a společenské témata
- důraz na mezilidské vztahy (tím se, jakožto diplomat, hodně zabýval)
- vyšší společnost se baví o lidech z nižší a střední vrstvy -> shrnutí života všech
- vtipné příběhy, často s erotickým nádechem, ze kterých si může každý vzít ponaučení
Téma a motiv
- klíčový motiv: společnost
- hlavní téma: společnost
- vedlejší témata: láska, erotika, podvod, náboženství, lstivost
- námět: útěk skupiny lidí před morem
- motivy: Florencie, cesta, smrt, láska, erotika, prohnanost
Kompozice
- rámcová
- chronologické řazení dní
- jednotlivé příběhy nejsou dlouhé
- er-forma
Jazykové prostředky
- metafory – často erotické (strčit ďábla do pekla, hahahaha)
- spisovný jazyk
- archaismy, knižní výrazy
- velmi dlouhá souvětí (typické pro renesanci)
- přímá řeč
- žádné detaily, podstatné jsou konflikty a jejich řešení
- slohový postup: umělecký, vyprávěcí
Časoprostor
- polovina 14. století – jednalo se konkrétně o epidemii černého moru v roce 1348
- Itálie – útěk z Florencie před morovou epidemií
Postavy
- mnoho postav (základních 10 + postavy z jednotlivých novel)
- postavy z novel bývají často lstivé, podvádí a velmi často z toho pro ně neplyne žádné ponaučení a příběh se vysvětlí žertem
- základní postavy jsou z vyšší společenské třídy
- chytří, rázní, ohleduplní
- snaží si zachránit životy útěkem
- nezpůsobují si navzájem problémy
- každá postava je charakterově odlišná, ale není to v knize nijak podrobně popsáno
- žádný hlavní hrdina
Stručný děj
- 7 dam a 3 muži z vyšší společenské třídy (celkem 10 postav) prchají z Florencie před morem
- Dohodnou se, že aby se zabavili, každý den musí říct cestující jeden příběh na dané téma a denně se poví 10 příběhů
- Vypráví si deset dní (několikrát společnost změní místo – zámek s parky, panenské údolí..). 10. den se vrátí do Florencie do kostela, kde se sešli)
Vliv díla
- nabádá k tomu, abychom život prožili naplno
- filmová adaptace (1971) – Paolo Pasolini -> velmi naturalistické a erotické
- mnoho divadelních adaptací
- česká literární adaptace Dekameron 2000 (Vladimír Páral) o lásce v ulicích Prahy
Reakce na dílo (kritika)
- kritika – zpočátku kniha byla velmi kontroverzní, ale nakonec se stala oblíbenou
- čtenářský ohlas – velmi oblíbená až doposud
- GB chtěl knihu spálit, ale FP ho od toho odradil
Úryvek
(den sedmý, příběh čtvrtý)
Tofano jedné noci zavře dveře manželce, jež mešká venku, a ta, když se po prosbách nemůže dostat domů, předstírá, že skočila do studny, kam hodí balvan. Tofano vyjde z domu, běží ke studni, žena zatím vklouzne do domu, zamkne zevnitř
V Arezzu žil kdysi boháč, který se jmenoval Tofano. Tomu byla dána za manželku překrásná žena, jež slula monno Ghita, a on na ni neprodleně začal žárlit, aniž věděl proč. Paní to postřehla, a jsouc tím rozhořčena, častokrát se poptávala po důvodu jeho nesmírné žárlivosti, když pak jí choť neuměl naznačit ani jeden, kromě nějakých všeobecných a falešných příčin, napadlo paní, že ho nechá umřít na chorobu, které se tak bezdůvodně bál.
Zpozorovala, že se jí chce zalíbit jakýsi mladík – podle jejího úsudku výborný –, i jala se s ním tajně dorozumívat, a když pak věci mezi ním a jí tak pokročily, že nechybělo než proměnit slova ve skutek, začala paní přemýšlet, kudy na to. A protože už dávno seznala, že mezi manželovy zlozvyky patří záliba v pití, začala mu pití nejenom doporučovat, ale zchytrale ho k tomu ještě vybízela. Navykla ho tak pít, že skoro po každé – kdy se jí zachtělo – manžel pil, až se opil, a ona – když viděla, že je hodně zpitý –, ho uložila ke spánku. Tak se setkala se svým milencem poprvé, v čemž později bezpečně pokračovala.