Den trifidů - rozbor díla k maturitě (5)

rozbor-díla

Kniha: Den trifidů

Autor: John Wyndham

Přidal(a): Pumba

Wyndham John

(10. července 1903 – 11. března 1969) byl britský spisovatel, autor sci-fi.
Proslavil se svým bestsellerem Den Trifidů. Za svého života napsal romány, sbírky povídek.
John Wyndham byl právníkem, pracoval také na farmě a zabýval se i reklamou.
V roce 1925 prodal své první krátké povídky.
Za 2. světové války se John Wyndham aktivně zapojil do boje proti nacistům, kdy pracoval v britské státní službě a později vstoupil do Britské armády.
Po skončení války pokračoval v psaní, své povídky i romány vydával převážně na americkém trhu.
V padesátých letech začal John Wyndham experimentovat s postapokalyptickými „spekulativními“ romány.

Další díla:

- Midwichské kukačky
- Kukly

Rozbor díla: Den trifidů

Literární druh a žánr:

postapokalyptický sci-fi román

Časoprostor:

doba ve které se příběh odehrává: 2. polovina 20. století (začátek 70. let)
prostředí reálné: ostrov Wight, Brighton, Londýn-Wesminster, Hampsted, univerzita
smyšlené: Tynsham, Shirning, Beaminster, Londýn-nemocnice

Charakteristika díla:

sci-fi post-apokalyptický román. Autor chtěl asi poukázat na to, že naše technologie , nás může dalekosáhle poškodit a lidé nemusí být vždy tím nejsilnějším druhem na planetě.

Styl a jazyk díla:

Kniha je psána v ich-formě(vyprávění první osoby, příběh vidíme z pohledu z jedné postav), popisuje své osobní pohledy na věc se zaujetím a napětím. Originál byl napsán v angličtině, dále byl přeložen do 40 jazyků a to včetně češtiny.

Charakteristika hlavních postav:

Bill Masen – chemik, Angličan, později vůdce přeživších lidí. Člověk snažící se přežít, dokáže improvizovat a myslet do budoucna, na rozdíl od jiných.
Trifid – rostlina vytvořena člověkem, aby nakrmila vzrůstající se obyvatelstvo Země. Trifid je nápadná rostlina, má dlouhý stonek a vrchní část tvoří dřevnatá bulva, z ní vyráží tři krátké holé proutky, které rostou vzhůru podél stonku. Zajímavý je chomáč kožnatých zelených listů. Na konci stonku je zvláštní nálevkovitý útvar, připomínající kalich, ve kterém se skrývá stočená spirála. Ona stočená spirála, je stočeným žahadlem s lepkavou hmotou (jedem), který má kořist zabít.
Josella Playtonová – spisovatelka, milá, statečná a velmi soucitná.
Wilfred Coker – za začátku se snaží slepcům pomáhat ze všech sil, ale později mu dojde, že to nemá cenu. Řečník, později Williamův přítel. V průběhu děje má zajimavé myšlenky, ale nedostačující pro přežití lidí.

Děj:

Děj se odehrává v Anglii 20. století. Hlavní postava se probudí v nemocnici a zjistí, že všichni kolem něj jsou slepý. Dále se děj odehrává v okolí Londýna, středozemí anglie a nakonec na ostrově Wight.

Stručný obsah:

Záhadný roj meteoritů, se kterými se Země setkala na své oběžné dráze, způsobí všem kdo tuto podívanou sledovali oslepnutí. Stejně jako Williamovi, tak i ostatním lidem, kteří vidí, zachránila zrak nějaká náhoda. William tu noc ležel již týden v nemocnici se zavázanýma očima. Na trifidí farmě, kde pracoval ho zasáhlo přes drátěnou kuklu žahadlo a několik kapek jedu se mu dostalo do očí. Jeho přítel a spolupracovník mu okamžitě píchl protijed a odvezl ho do nemocnice.Díky kvalitní práci lékařů zůstal zrak bez trvalého poškození. Josella unikla slepotě možná ještě větší náhodou než William. Noc před tím strávila na jakési party a druhý den si léčila kocovinu. Kolem čtvrté hodiny si vzala prášky na spaní a celou noc pak prospala. William Josellu zachrání ze spárů slepého opilce, který si ji po zjištění, že vidí přivázal k levému zápěstí. Jejich setkání oběma přinese zvláštní útěchu v tom, že už nepociťují tak velkou samotu. Společně se vrací do Josellina domu, který se nachází na okraji Londýna. Na příjezdové cestě je zarazí mrtvola rodinného řidiče. Ve chvíli kdy William spatří na jeho tváři temně rudý pruh, je mu jasné, že za jeho smrt může trifid. Nemohou projít ani celým domem, protože jsou v něm trifidi. William se domnívá, že nejspíše utekli z parků a některých zahrad místních zbohatlíků. Odjíždějí do centra Londýna, kde si seženou byt, ve kterém chtějí přečkat noc a trifidí zbraně. V noci z bytu spatří stoupající proud světla, z čehož William usoudí, že to je rozsvícený reflektor na střeše nějaké vysoké budovy. Ráno zjistí, že v tom směru se nachází pouze univerzita na jejíž střeše jsou vtyčeny dvě vlajky. Před hlavní bránou se tlačí houf slepců vedený třemi muži co vidí. Jejich hlavním vůdcem je Coker, dohaduje se s mužem, který hlídá hlavní bránu. William a Josella zůstanou stát o kus dál. Občas se k nim vzduchem donese útržky rozhovoru, z čehož pochopí, že Coker chce, aby mu všichni kdo vidí, pomohli shánět jídlo pro slepce. Joselle je slepců líto, ale uznává, že by to nemělo cenu. Shromáždění rozežene až střelba vysoko do vzduchu. William a Josella se zapíší u plukovníka na univerzitě. Ten je pošle za Michaelem Beadleyem, který jim dá seznamy věcí, které jsou potřeba přivézt. Večer pak učí Josellu v parku střílet z trifidí pušky. Kvůli trifidím zbraním, které sebou přivezl, si o něm většina lidí na univerzitě myslí, že je naprostý blázen. Po večeři naplánuje rada odjezd skupina na druhý den dopoledne. V noci je spuštěn falešný požární poplach a Coker při něm unese 24 lidí ze skupiny. Mezi unesenými je i William s Josellou. Coker každému svému zajatci přidělí skupinu slepců, o kterou se bude starat. William svou skupinu nastěhuje do hotelu v části města, kterou mu Coker přidělil. Je pevně přesvědčen, že až svou skupinu na nějaký čas zabezpečí, opustí ji a pokusí se najít Josellu. U většiny lidí ze skupiny se však objeví záhadná nemoc, na kterou umírají. William se vrátí na univerzitu, kde jak doufá, najde Josellu. Na zdi je však jen adresa, kam zřejmě zbytek skupiny odjel. Trifidi se touto dobou začínají vyskytovat i v centru Londýna. V parku u univerzity se večer před svým odjezdem znovu setká s Cokerem. Oba se rozhodnou zapomenout na to co se stalo před několika dny a společně se vydají na Tynshanský zámek, kde by podle adresy na zdi měli být ostatní. Na zámku najdou jen malou skupinu, která se od Michaela Beadleyho oddělila. Řídí se křesťanskými zásadami a jiný způsob ve svém společenství neuznávají. Od vedoucí skupiny slečny Durrantové zjistí, že Michael se svými lidmi odjel do Dorsetu. William se i s Cokerem vydají za nimi. V Dorsetu žije několik oddělených skupinek vidomých. Nikdo z nich však o Michaelovi neslyšel. William a Coker se spojí s jednou skupinkou a přidá se k nim i paní, kterou našel Coker v jejím malém obchůdku. Coker se s ostatními vrací do Tynshamu, kde chce pomoci slečně Durrantové s organizací její skupiny. William se od nich odděluje a jede hledat Josellu jinam. Vzpomněl si na jeden z jejich prvních rozhovorů, ve kterém se Josella zmínila o nějakém statku. Pro Williama je to poslední naděje, kde by ji mohl najít. Coker se s ním rozloučí a přeje mu hodně štěstí, přestože příliš nevěří, že Josellu ještě někdy najde. Při projíždění malé vesničky se setká se Susan. Pohřbí jejího malého bratra Tomíka, kterého zabilo trifidí žahadlo a od té chvíle cestuje Susan s ním. Společně najdou statek Shirning, kde se nachází Josella ještě se třemi dalšími lidmi. Krom Joselly byly všichni ostatní slepí. William svůj plán o okamžitém odjezdu do Tynshamu musí odložit hned ze dvou důvodů, prvním důvodem byl blížící se Maryn porod a druhým slabost Joyce po trifidím uštknutí. Williama velmi udivilo, že ještě žije, protože nedostatek vitamínů a posilující léky zpomalovali léčbu. Susan se velmi rychle naučí zacházet s trifidí puškou a každý den odstřeluje trifidům kolem domu jejich žahadla. Kolem domu přibudou každý den nejméně dva nový trifidi. Mary se brzy narodila holčička a tři týdny na to odjel William do Tynshamu, aby zařídil vše potřebné k jejich přestěhování. Vrátil se však zklamaný, protože v Tynshanu nejspíše vypukl mor a nikoho tam nenašel. Postupně se na statku učili podle knih hospodařit a další dovednosti. V listopadu druhého roku porodila Josella Williamovi syna Davida. Postupem času se William při svých výpravách dostával až do Londýna, kde nikdy nepotkal nikoho jiného. Od těchto návštěvách ho později odradily sesuvy neudržovaných budov. Trifidi stále obklopovali statek. William aby získala nějakou půdu pro pěstování různých plodin udělal kolem statku ohrady, které trifidy měly zadržet. Susan vypozorovala, že s každým hlukem, který se na statku děje, sem přicházejí stále další a další trifidi. S Williamem na ně připravili několik pastí, které ovšem nikdy nezabrali dvakrát na stejném místě, a však i přes tato opatření je trifidi několikrát obklíčili a napadli. O šest let později se u nich na statku objeví helikoptéra s člověkem ze skupiny Michaela Beadleyho. Vypráví Williamovi co se stalo od chvíle kdy na univerzitě došlo k falešnému poplachu. I oni se setkali s velkým problémem zvaným trifidi. Kvůli jejich hojnosti se rozhodli usídlit se a ostrově, kde trifidy museli nejprve zničit. Postupně se k nim přidalo ještě několik skupinek, které našli pomocí helikoptéry. Pilot jim vysvětlil, že kolem každého místa osídleného lidmi je kolem dokola vždy široký pás tvořený trifidy. Proto by jejich statek našel i bez hořící hranice, kterou zapálila Susan ve strachu, aby je pilot nepřehlédl. Přibližnou polohu statku se skupina dozvěděla od Cokera, který se na ostrově objevil nedávno. William je zprávou o Cokerovi potěšen, od chvíle kdy se kdysi vrátil z Tynshamu byl přesvědčen, že mor postihl i jeho přítele Cokera. Všichni obyvatelé statku ač neradi, tak s přestěhováním na ostrov Wight souhlasí, ale doufají, že na statku zůstanou přes léto, aby si odpočinuli. Jejich plány však změní příjezd čtyř ozbrojených mužů, kteří jim oznámili přidání sedmnácti slepců a několika jejich dětí. Williamovi se to nelíbí a ve chvíli kdy jeden ozbrojenec oznámí, že si s sebou ráno odvezou Susan, se v jeho hlavě zrodí plán, jak uniknout z pasti. U večeře ozbrojence opijí a William uskuteční svůj plán na útěk. Williamův osobní příběh se na ostrově prolíná s příběhy všech ostatních. Trifidi stále obléhají místa, kde žijí lidé, po jejich dobytí se rozcházejí podpořit své druhy na jiná místa země.

Úryvek z díla:

,Pořád tomu nemůže uvěřit,“ řekla.’’Snažím se, ale nejde mi to. Všechno přece nemůže jen tak končit… končit… končit… Je to určitě nějaký zlý sen. Zítra bude tenhle park zase plný rámusu. Po ulicích kolem budou rachotit červené autobusy, chodníky budou plné hemžících se davů, semafory budou zase blikat… Takhle svět přece nekončí-nemůže-to snad není možné…“

Vliv díla:

Na mně to mělo až takový vliv, že jsem raději odstranil všechny rostliny z bytu. Měl jsem takové tušení, že něco chystají, radši jsem nic neriskoval. Taktéž taky nehledím na noční oblohu. Člověk nikdy neví kdy to příjde a já bych byl rád dvouokým králem mezi slepýma. 🙂

Názor:

Knížka se mi opravdu moc líbila. Velmi mně zaujali pasáže, kde dopodrobna rozebírají budoucnost lidí. Například, že se budou muset naučit vyrábět nové stroje, nářadí a další věci.
Asi nejvíc se mi líbila pesimistická předpověď hlavní postavy, kde předpověděl, že přeživší lidé, budou využívat zbytky své padlé civilizace a jejich děti už budou umět pracovat jen s klacky a s kamením. Skoro mi přišlo, že to John Wyndham zažil a prostřednictvím knížky nám to chtěl vyprávět.