Kniha: Deník z Hirošimy
Autor: Mičihiko Hačija
Přidal(a): ivo
Doba a místo děje
Hirošima srpen – září 1945 po svržení atomové bomby
Námět dějová osnova:
Autobiografie – zápisky Japonského lékaře v období svržení atomové Hirošimu na bomby od 6. srpna do 30. září 1945
Postavy:
Dr. Hačija
obyvatelé Hirošimy, kteří přežili bombardování
Hlavní myšlenka díla
Kniha japonského lékaře dr. Mičihiko Hačiji Deník z Hirošimy je svědectvím o utrpení a statečnosti statisíců nevinných japonských občanů, kteří se stali obětmi svržení atomové pumy.
Dr. Hačija byl při svržení atomové bomby na Hirošimu raněn, síla výbuchu svlékla všechno ošacení z jeho těla, on i jeho manželka utrpěli vážné popáleniny a byli nuceni vyhledat lékařskou pomoc. Když Mičihiko dorazil do nemocnice, byl ošetřen svými kolegy, kteří nebyli tak vážně zraněni jako on. Dva měsíce si vedl důkladné zápisky o svých pozorováních. Bezprostředně v nich zobrazil strašlivé následky výbuchu, jak je pocítil jako pacient i jako ředitel nemocnice. Líčí šílený strach a hromadnou zkázu tisíců bezbranných obyvatel, tápání lékařů bez zkušeností s průběhem následné choroby, čekání na smrt těch, u nichž se projevily petechie. Tak se deník, neurčený původně k tisku, stává drastickým protestem proti těm, kteří použili a chtěli by znovu použít atomové energie pro válku.
Personál i pacienti nazývali atomovou bombu, která dopadla na Hirošimu, Pikadon. Pika znamenala záblesk světla a Don zvuk výbuchu.
Z lékařského hlediska šlo v Hirošimě o dosud novou kombinaci a formu onemocnění. Vlivem různých uvolněných energií – tepelné, tlakové a pronikavého záření, které vznikají při štěpení atomu, se postupně rozvíjely různé příznaky, vrcholící v dosud neznámé akutní nemoci z ozáření. Spáleniny a mechanická zranění japonskou zdravotnickou službu překvapily. Ostrá a zejména plíživá forma nemoci u osob navenek neporaněných, projevující se zvracením, průjmy, později krvácením do kůže a vnitřních orgánů, vypadáváním vlasů a v nové vlně přicházejícími průjmy, záněty sliznice, zápaly plic a u mnohých s následkem smrti s odstupem dnů a měsíců po výbuchu, to byly příznaky dosud nepopsaného onemocnění.
Masovost onemocnění mobilizovala nejen japonskou veřejnost, ale záhy i světové veřejné mínění. Byla použita zbraň hromadného ničení, která může znamenat zánik civilizace. Příčinou nemoci z ozáření jsou neutrony a záření gama, které pronikají do organismu, vyvolávají změny v jeho chemických dějích a vedou k rozvratu látkové výměny, tlumí buněčné dělení, způsobují poruchu cévní stěny a usnadňují vznik infekce. Osudné je, že u mnohých, kteří přežili nukleární výbuch, došlo k neplodnosti, vzniku leukémie a jiných nádorových onemocnění.
V prvních dvou až čtyřech měsících po shození bomb zemřelo v Hirošimě 90 000 – 166 000 lidí a v Nagasaki 60 000 – 80 000, z toho v každém městě téměř polovina zemřela v prvním dni. Zdravotnické oddělení Hirošimy odhaduje, že lidé kteří zemřeli v první den, v 60 % zemřeli na ozáření nebo uhořeli v plamenech, ve 30 % zahynuli pod padajícími troskami a v 10 % z ostatních příčin. Během dalších měsíců vzrostl počet úmrtí na popáleniny a nemoc z ozáření způsobenou radiací. Z pozdějších pravděpodobnějších výzkumů vyplynulo, že 15 – 20 % zemřelo na ozáření, 20 – 30 % na popáleniny a 50-60 % z ostatních příčin. Většina lidí, kteří v obou městech zahynuli, byli civilisté.
Mičhiko Hačija (1903 – 1980) byl Japonský lékař, který přežil bombardování na Hirošimu v srpnu roce 1945. Byl ředitelem Hirošimské nemocnice a žil v blízkosti nemocnice, asi míli od centra výbuchu. Své prožitky zapsal do deníku, který byl publikován v roce 1955, pod českým názvem Deník z Hirošimy.
Popsal následky atomové bomby od prvního záblesku v časných ranních hodinách 6. srpna až do 30. záři 1945.. Po uzdravení se vrátil ke své lékařské profesi. Přestože Mičihiko Hačia utrpěl při výbuchu atomové bomby vážná zranění a byl vystaven radioaktivnímu záření dožil se 77 let.
Poválečné oběti
Podle největších odhadů účinek výbuchu v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 000 lidí. Odhady celkovém počtu úmrtí do konce roku 1945 v důsledku popálenin, ozáření a dalších příbuzných onemocnění a nedostatku lékařských zásob jsou v rozsahu 90 000 – 140 000. Některé odhady uvádí, že do roku 1950 zemřelo až 200 000 lidí následkem rakoviny a dalších dlouhodobých účinků. Jiné studie uvádí, že od roku 1950 do 1990 umřelo zhruba 9% lidí na rakovinu a leukémii v důsledku ozáření z bomb, statistický nadbytek je odhadnut na 89 úmrtí na leukémii a 339 na rakovinu.
Oběti, které přežily bombardování jsou nazývány hibakuša japonsky doslova přeloženo „explozí zasažení lidé“. Utrpení způsobené bombardováním vedlo Japonsko k názoru, že by mělo dojít k likvidaci nukleárních zbraní po celém světě a zastává tak jednu z nejpevnějších politik odmítajících tento typ zbraní. Od 31. března 2009 spočítala japonská vláda celkový počet hibakuša – 235 569 lidí, většina žijících v Japonsku Vláda přiznává, že asi 1% onemocnění je způsobené ozářením. Památníky v Hirošimě a Nagasaki obsahují seznam jmen hibakuša, kteří zemřeli od doby útoku. Aktualizovány jsou každým rokem na výročích bombardování, do srpna 2009 památníky obsahují seznam jmen o počtu více než 410 000 hibakuša – 263 945 v Hirošimě a 149 226 v Nagasaki.
Napsáno Ich – formou
