Kniha: Divá Bára
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): ***, Ženíšková Alžběta
Božena Němcová
- vlastním jménem Barbora Panklová (1820 Vídeň –1862 Praha)
- česká spisovatelka, která je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
- narodila se ve Vídni jako dcera pánského kočího,
- dětství a mládí prožila v ratibořickém údolí u České Skalice, kde byli její rodiče zaměstnáni v místním zámku,
- kromě přírody, na ní zapůsobila i její babička Magdaléna Novotná,
- v 10 letech byla dána na vychování do zámečku v Chvalkovicích, (seznámila se s literaturou a uměním)
- v 17 letech byla provdána za úředníka Josefa Němce (kvůli jeho zaměstnání se mnohokrát stěhovala) = Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko,
- měla čtyři děti (Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava),
- za pobytu v Praze se stýkala s vlastenecky smýšlejícími vzdělanci a literáty, kteří její tvorbu velmi ovlivnili (Václav Bolemír Nebeský),
- existenční situace rodiny byla velmi špatná (často trpěli bídou)
- v manželství nebyla nikdy šťastná, obrovskou bolest prožívala při ztrátě svého syna Hynka,
- Božena Němcová zemřela 21. ledna 1862 v Praze a je pohřbena na Vyšehradě
Další díla
- Pohádky:
- Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti
- Povídky:
- s ženskou tématikou – Divá Bára, Karla, Baruška
- s venkovskou tématikou – Dobrý člověk, Pohorská vesnice, Pan učitel, V zámku a podzámčí
Literární kontext díla
Časové zařazení díla:
- Literatura první poloviny 19. století
Umělecký směr
- Naivní realismus (prolínání se romantického snění s realistickým líčením)
Znaky realismu:
- reálný znamená pravdivý
- zachycuje život průměrného člověka nebo skupiny lidí
- pravdivě zobrazuje jejich prostředí
- autor stojí mimo děj
- v literárních dílech se objevuje hovorový jazyk
Další představitelé
U nás:
- Karel Havlíček Borovský – Epigramy, Král Lávra
V zahraničí:
- Charles Dickens (Anglie) – Oliver Twist, Kronika Pickwickova klubu
- Nikolaj Vasiljevič Gogol (Rusko) – Revizor
- Honoré de Balzac (Francie) – Lidská komedie, Otec Goriot
- Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko) – Vojna a mír, Anna Kareninová
- Karel Havlíček Borovský (v exilu) – Tyrolské elegie
Rozbor díla: Divá Bára
Údaje o knize:
- Období: Počátky realismu v české literatuře (poslední fáze Národního obrození)
- Datum vydání: 1856
- Literární druh: Epika
- Název díla: Divá – protože jí tak lidé ve vesnici říkali, Bára – křestní jméno hlavní hrdinky
- Žánr: Povídka
- Kompozice díla: chronologická
- Jazykové prostředky: Spisovný jazyk, typické vesnické výrazy (kravka), zastaraly slovosled i výrazy
- Prostor a doba děje: Vesnice Vestec (Nymbursko r. 1850)
- Téma: boj za lepší postavení žen
- Název díla: Divá – protože jí tak lidé ve vesnici říkali, Bára – křestní jméno hlavní hrdinky
- Motivy: vesnický život, pověrčivost, žena ve stejném postavení jako muž (síla, odvaha, strašidlo, smrt)
- Kontext vzniku díla: Snažila se upozornit na postavení žen ve společnosti, že nemají žádné právo.
- Kontext autorovy tvorby: Božena Němcová se snažila zobrazit svět reálně (věnují se problematice venkova, chudině a sociálním rozdílům), vyjadřují se kriticky k nedostatkům ve společnosti. Hodně ji ovlivnila její životní situace (byla chudá, neustále se stěhovala, zemřel jí syn).
- Pozdější reakce: Inspirace pro režiséra Vladimíra Čecha, který ji v roce 1949 zfilmoval. Báru hraje Vlasta Fialová.
Žánr:
- Povídka = krátký až středně dlouhý epický prozaický žánr. Obvykle má jednoduchý příběh bez mnohých odboček, předchozí děj je pojatý jen zkratkovitě. Postavy se nevyvíjejí jako v románu, jejich charakter zůstává převážně stejný.
Hlavní myšlenka díla:
- Němcová zde představuje Báru jako estetický ideál průbojné ženy – ,,ženy nového typu“, která narušuje konvenční představy o pasivní úloze ženy v životě. Úsilí o lepší postavení ženy ve společnosti (obraz autorčiny vlastní povahy). I ženy mohou vykonávat práci jako muži a mají právo na vzdělání. Rovněž v díle zachycuje kritiku pověrčivosti, až strach ze strašidla (smrti) dohání lidi k pokání a víře.
Námět:
- Zachycení života na venkově. Kritika tehdejší morálky, pro kterou je důležitější majetek a výše společenského postavení. Odsouzení jedince, který se odmítá ztotožnit s ostatními.
Jazyk:
- Převaha spisovné češtiny, objevuje se i nespisovná čeština, obecná, hanlivá a odborná slova.
- Přirovnání:
- „Hrubé jako žíně“
- „Černé jako havran“
- „Košile bíjá jako padlý sníh“
- „Červené jako krev“
- Metafora: (-přenesení slov na základě významové podobnosti)
- „Život plyne jako luční potok“
- Metonymie: (– záměna slov nebo pojmů na základě vnitřní věcné souvislosti)
- „Pěknými slovy oči zasypat“
- Personifikace: (-oživování neživých věcí)
- „Slunce polilo zlatou září zelené pole“
- Hyperbola: (– nadsázka, zveličení skutečnosti)
- „Vidívala jsem ho ještě mnohocetkráte“
- Archaismy: (-zastaralé výrazy)
- „Suknice“
- „Chyžka“
- „Neť“
- „Dřevenka“
- Historismy: (-pojmenování již neexistujících věcí)
- „Kolesa“
- „Loktuše“
- „Husopas“
- „Šerka“
Syntax:
- Er-forma → objektivní vypravěč, dílo ve 3. osobě
- Krátké jednoduché věty i dlouhá souvětí.
Kompozice:
- Chronologická – děj je v časové posloupnosti
Obsah knihy:
Bára žila se svým otcem Jakubem, obecním pastýřem, na okraji vesničky Vestec. Když byla ještě v kolébce, stala se její matce nehoda. Čehosi se velmi polekala a zůstala ležet v mdlobách na zemi. Pověrčiví sousedé usoudili, že dům navštívila polednice. Od té doby žena churavěla a za několik let zemřela. Pastýř zůstal na výchovu své dcery sám.
Bára byla odmalička výjimečná. Měla obrovskou sílu, dokázala si poradit i s nejdivočejším býkem, nebála se bouřky, uměla plavat. Ráda chodila bosa, nikdy si nezastírala tvář. Lidé si o ní začali povídat, že je určitě dítě divou ženou (polednicí) do kolébky podstrčené, a začali se jí stranit a říkali jí ,,Divá Bára“. Jedinými jejími přáteli byli Elška z fary, kostelníkův syn Jozífek a také pes Lišaj. Jozífka vždy bránila před silnějšími chlapci, s Elškou byly nejdůvěrnější kamarádky. Jejich přátelství vytrvalo až do dospělosti, přestože Elška pobývala celé tři roky v Praze, kde se učila dobrým mravům u tety.
Po návratu se svěřila Báře, že se v Praze zamilovala do mladého lékaře Hynka. Elščina teta, panna Pepinka, měla však pro Elšku jiného ženicha, pana správce ze sousedního panství. Bára se rozhodla své kamarádce pomoci. Věděla, že se správce v noci bojí. Převlékla se za strašidlo a u hřbitova jej řádně vylekala. Záhy však bylo její přestrojení odhaleno a Báře byl uložen krutý trest. Musela přespat v kostnici = márnici na hřbitově. V noci za ní přišel otec s Lišajem, aby se nebála. Nad ránem přišel ke hřbitovu myslivec a dozvěděl se, co se Báře přihodilo. Přiznal se jí, že ji dávno miluje, a požádal ji o ruku. K údivu všech vesničanů se tak Bára nevrací pokořená, ale naopak šťastná, ruku v ruce se svým budoucím mužem.
Elščina teta z Prahy píše panně Pepince dopis, že věnuje Elšce celý svůj majetek, když se provdá za Hynka. Bára se dozvídá, že ji Jozífek miluje, kvůli ní nechtěl být páterem, ale teď přání svých rodičů splní, když se Bára bude vdávat. Obě dívky se provdají, Bára za myslivce a Elška za Hynka. Po svatbě se Bára odstěhuje i se svým otcem ke svému manželovi na myslivnu.
Charakteristika postav:
Hlavní postava:
- Divá Bára – nový typ dívky (nezávislá, nepodřízená na muži), silná, temperamentní, statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá a citlivá, chudá a pracovitá, nepověrčivá a bez předsudků.
Vedlejší postavy:
- Elška – nejlepší kamarádka Báry (její protiklad). Všichni si jí váží, jemná, bojácná, věrná, čestná, nepovyšuje se (Měla Báru ráda takovou, jaká byla, bylo jí jedno, co si o tom myslí ostatní.). Vyrůstala na faře.
- Panna Pepinka – sestra faráře, vychovatelka Elšky, hodná, milá, opatrná, svéhlavá. Nejprve neměla Báru ráda, ale postupně si ji oblíbila pro její dobrosrdečnost.
- Farář – vychovával Elšku, bratr panny Pepinky, hodný, moudrý starý pán.
- kostelník, kostelníkova – zlí, protivní, povýšení, rodiče Jozífka.
- Jozífek – syn kostelníka a kostelníkové, dobrosrdečný, kamarádský, bojácný – Bára byla jeho oporou, měl ji rád proto, že ho bránila před škodolibými chlapci. Rodiče mu zakazovali se stýkat s Bárou pro její chování.
- správce – bohatý, úlisný, hrubý, pokrytecký, zbabělý muž, který měl zájem o Elšku.
- Jakub – pastýř, málomluvný, hrdý, chudý, otec Báry – nedal na ni dopustit a nadevše svou dceru miloval.
- myslivec – statečný mladý muž, který se zamiloval do Báry.
- pes Lišaj – Bářin nejlepší přítel a společník – věrný pes.
Inspirace dílem:
- Povídka Divá Bára posloužila jako předloha pro režiséra Vladimíra Čecha, který ji v roce 1949 zfilmoval. Báru hraje Vlasta Fialová.
Vlastní názor:
- Kniha se mi velmi líbila, neboť v ní vidím nadčasovost. Němcová v ní ukázala dívku, která se nebojí projevit sama sebe, není na nikom závislá – podřízená žádnému muži. Šokuje svou přirozeností, odvahou, svými názory – vysmívá se naivní pověrčivosti vesničanů.
