Kniha: Divotvorný klobouk
Autor: Václav Kliment Klicpera
Přidal(a): Janík
Václav Kliment Klicpera
- Učitel, spisovatel, dramatik a herec
- *1753 Chlumec nad Cidlinou; † 1808 Praha
- Dítětem krejčovského cechmistra, učil se krejčovství a vyučil se řeznictví. Nicméně řemesel zanechal a studoval na gymnáziu, poté filosofii a humanitní studia, kde získal aprobaci pro gymnázia.
- Humanitní profesor v Hradci Králové a učitel na akademickém gymnázium v Praze – mezi jeho žáky patřili Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl, Jan Neruda, nebo Vítězslav Hálek.
- Používal techniku KUKLENÍ (postavy předstírají, že jsou někdo jiný)
- Dokázal s humorem vyjádřit popsat různé druhy vlastenectví
- Členem ochotnické družiny, která obnovila divadelní představení v češtině hraná ve Stavovském divadle (zde potkal i svou ženu). Také členem Národního výboru, školním radou a prozatímním ředitelem akademického gymnázia.
Další díla:
- Přes 20 divadelních her – první uvedena hra „Blaník“ ve Stavovském divadle.
- Dále: Točník, Hadrián z Římsu …
Divotvorný klobouk
- Divotvorný – změnil postavy k lepšímu, napravil je
- Literární druh: Dramatická fraška
- Literární žánr: Divadelní hra-veselohra, oblíbená
- Literární směr: První generace Národního obrození
Hlavní myšlenka:
- Strnad a Křepelka studenti. Kladné postavy, mají smysl pro spravedlnost. Hlupák si za smůlu může víceméně sám. Sám si to způsobil, svojí chamtivostí, když obral synovce o dědictví.
Jazyk:
- Zastaralý jazyk (povážiti), spisovná i hovorová čeština, objevují se zde i přechodníky (místo zanechal – zanechav)
Kompozice:
- Drama o třech dějstvích, každé dějství má pak ještě 14 výjevů (výstupů). Chronologické uspořádání děje.
Postavy:
- Strnad – chytrý, důvtipný, optimistický, nerozvážný, lehkomyslný, vtipný, nebojácný, má smysl pro spravedlnost (chce navrátit strýci zbylé peníze), umí se užívat života a nejdříve jedná a až potom přemýšlí, dobrotivý
- Křepelka – kladná postava, ale opak Strnada, nedůvěřivý, starostlivý, pesimistický, trochu strašpytel, přátelský, trpělivý
- Koliáš – sobecký, lakomý, touží po penězích a moci, chamtivý, aby získal majetek se schopný jít přes mrtvoly
- Barnabáš – chamtivý, trpělivý, dobrý otec, který chce pro svou dceru jen to nejlepší
- Bětuška – mladá, krásná, hloupoučká, naivní, ovlivnitelná
Děj:
Studenti Strnad a Křepelka sedávali často v hospodě u hostinského Barnabáše. Jejich dluh stále vzrůstal, až byl tak veliký, že jim hospodský již odmítl nalévat a žádal peníze. Jedině očekávané dědictví po bohatém Křepelkově dědečkovi by jim mohl pomoci dluh splatit. Místo peněz však Křepelka získává starý třírohý klobouk. Strnad má nápad, jak se dostat z této nepříjemné situace a jak současně potrestat Koliáše, strýce, který ho kdysi připravil o dědictví po matce. Hospodský se do plánu studentů zapojí, protože má zájem získat nazpátek své peníze.
Křepelka, předstírající, že je kupec ze Lvova se dostává ke Koliášovi a žádá ho o půjčku 300 zlatých na zakoupení kouzelného klobouku. Ten prodává jakýsi Španěl (je to Strnad), protože mu duch jeho dědečka sdělil, že brzy zemře. Kouzlo klobouku spočívá v tom, že kdo ho má na hlavě, nemusí v hospodě platit za útratu. Když se Koliáš přesvědčí, že tomu tak opravdu je, tak sám klobouk koupí. Jaké je však jeho zklamání, když na jeho hlavě kouzlo klobouku nefunguje. Nakonec se dozvídá, proč a kým byl podveden. Koliášovi nezbývá nic jiného, než se takto smířit se ztrátou peněz. Po zaplacení dluhu chce Strnad vrátit zbylé peníze strýci, ten je však odmítá. Snad se zastyděl za to, že kdysi svého synovce tak zle okradl.
– Z poslední části, kdy chlapci přelstí strýce Koliáši.
Zhodnocení:
Klicperova fraška se ve své době patrně líbila, protože obsahuje všechny prvky vlasteneckého díla. Otázkou je, zda současnému čtenáři či diváku ještě dokáže něco dát. Nelíbilo se mi, že děj je zčásti dosti předvídatelný, vše se ubírá jediným jasným směrem a zakončení hry, jakkoliv překvapující, můj pocit nezlepšuje. Sice drama obsahuje viditelnou morální poučku, ale ta je skryta pod vlasteneckým cítěním tehdejší doby. To dnešního čtenáře už nedokáže nadchnout, a tak je Divotvorný klobouk spíše pouhým svědectvím o vývoji českého jazyka a literatury než zábavnou podívanou (četbou).
