Jméno práce: Dopis na rozloučenou
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Nikola
Téma: život a láska
Dopis na rozloučenou
Rozhlédni se kolem sebe! Co vidíš?
„Sníh“, odpovídáš si tupě.
„No právě! Sníh a led nebo bahno a hnilobu.“
Slunce vychází jen ojediněle a málo. A když už ho zahlédneš, svítí tak slabě … slabě jako září vlákno žárovky než praskne, než zpřetrhá svůj krátký, jednotvárný život.
„Rozhlédni se pořádně přeci! Co ještě vidí?“
„Město, jehož světla se počala rozsvěcet. Město s jeho špinavými ulicemi, posetými cigaretovými nedopalky, se svou špínou, která je teď v zimě ještě silnější než obvykle, ale hlavně se svou obrovskou a tíživou lhostejností.“
Přitom je tam tolik lidí, kteří by mohli být šťastní! Ale přesto nejsou… Proč nejsou?
Protože nenašli to, co hledali. Někteří ještě najdou, jiní nikdy.
„To nemyslím! Podívej se pořádně!“ …
„Jó, ty myslíš tohle?, cha cha cha, i teď jsi tak přízemní a sobecký, jako jsi byl ostatně vždycky!“
Ano, leží tu napolo vypitá láhev vodky a druhá, ještě nenačatá krabička cigaret.
Položil jsem je na zem vedle sebe, abych je měl po ruce, kdykoliv jen na ni pomyslím. Kdykoliv jen neodbytná, dotěrná myšlenka zasáhne už teď při-opilé, otupělé vědomí.
Všichni mi vždycky říkali: „žádná nestojí za to, abys pro ni zemřel, nebo se trápil, protože s ní nemůžeš být! Ať už jsou důvody jakékoliv.“
Zvrácenost, ošklivost a krutost se valí kolem každý den, každou minutu i vteřinu a snaží se strhnout tvou loďku a mrštit jí proti ostrým černým skaliskům.
Kam se poděla jemnost, hebkost, něžnost a jejich sestry? Proč musíme nutně šokovat, zaujmout?Proč není na světě trošku víc empatie? A proč ona mě nechce? Proč? … Protože neumím ovládat zbraně dneška: zlobu, tyranii, odpornost. SVINSTVO! Nikdy bych jí nedokázal ublížit, jsem prostě moc „hodnej“ a asi je to vidět.
Proto mám v dnešní době, kdy přesun informace z jednoho konce světa na druhý trvá asi 1/2 vteřiny smůlu. Čím je doba rychlejší, tím méně si lidé váží lidí kolem i sami sebe.
Jsem prostě jenom ten „divnej snílek“, „zpomalenej“ těma “ušlechtilýma“ idealizovanýma představama o dobru a zlu…..
I’m just a dreamer,
I dream my life away
I’m just a dreamer,
who dreams of better days…
Kolem mrzne, aby taky ne když je 31.12. poslední den roku, … poslední den, poslední soud, poslední… poslední mé rozhodnutí.
Budu se dál dívat na město s jeho světly i špínou, možná i pár nešťastnými lidmi a dokouřím cigarety a pomalu dopiju vodku.
Je krásně namrzlá, na sněhem obalené láhvi je vidět můj otisk dlaně. Zatím je ruka teplá a sníh utíká před jejím dotekem, stejně jako lidé….
Co bude, až se vodka spojí s krásným mrazivým večerem a společně „ruku v ruce“ (jak ironické) zapůsobí na mé tělo? Co zůstane? Toužím zjistit, kdo kromě rodičů bude plakat, jestli vůbec někdo?
Řekl jsem jim, že jdu s přáteli na novoroční párty. Možná ani nevědí, kolik že přátel to vlastně mám? Důležité je, že to není pravda… ha, ha,ha….Byla to totiž nejrozumnější výmluva, kterou jsem mohl obhájit, svůj ?předčasný? odchod z domu se spacákem a alkoholem.
Doufám, že té vodky není málo, že bude stačit. Že mě uvede éterických komnat spánku zapomnění a možná že „Já“ pomůže, dojít tam, kam já bych vlastní silou nikdy nedošel. (tedy určitě né v ten ?správný? čas)
Říkáte si určitě, že „co by za takový život jaký máš děti v Africe dali“? Já vám to povím! Nic! oni totiž neví a neřeší nic z věcí, kterými se zabýváme mi Evropané. A že je divné to co dělám? Možná! Ale já si neumím pomoct jinak. Pořád Ji všude vidím, slyším ji mluvit a smát se. Je všude kolem mě!?
Ne, je uvnitř mě, její zidealizovaná podoba se zhmotnila a usadila na mém mozku, nebo srdci? (Co já vím, nejsem biolog!)
Nemám žádné záliby ani koníčky, nemám jiný smysl života a Ona mě nechce! Vlastně ani nemůže chtít, ale to není důležité….
Podstatné je, že už se mi chce spát, vypil jsem příliš mnoho.
Hlavně, aby se mě někdo nepokoušel zachránit! Ne! Opravdu, nebuďte mě, nevolejte záchranku ani policii. Nejsem nebezpečný a jestli ano tak jen sám sobě! Tak mě sakra nechte v klidu umřít!
Kdo mě zachrání, dostane přes držku!
A to si pište, že to zkusím znovu…
Jednou to vyjít musí!
Hodnocení: neuvedeno
