Druhé město – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Druhé město

Autor: Michal Ajvaz

Přidal(a): Kirsti Öia

 

Doba děje: zimní období, blíže neurčitý čas

Místo děje: město Praha

Téma, námět: únik od reality, představivost, touha po dobrodružství, po tajemnu

 

Děj: 

Vypravěč najde v jednom pražském antikvariátu knihu, která je napsaná neznámými znaky, kniha ho zaujala, a tak si ji koupil, aby ji prozkoumal. Zjistí, že současně s Prahou existuje další město plné tajemství a mystiky (města jsou vedle sebe, navzájem se doplňují). Druhé město „ožívá“ v noci, jeho obyvatelé žijí svůj denní život v Praze, mají obyčejná zaměstnání. Hlavní hrdina se setkává s nevysvětlitelnými výjevy, například když se účastní podivné přednášky na filosofické fakultě a poté ho pronásledují lasičky, na Karlově mostě pobíhají losi se svítivým parožím, na kostelní věži ho napadne velký žralok, noční Prahou mezi ulicemi a poli projíždí zelená tramvaj, do které když člověk nastoupí, dostane se do druhého města a nenajde už cestu zpátky. Snaží se porozumět městu, odhalit jeho podstatu, smysl a střed. Nakonec si však uvědomí, že druhé město se pochopit nedá, ale může se stát pouze jeho součástí, a tak se rozhodne nastoupit do zelené tramvaje, aby do druhého města odešel navždy.

 

Charakteristika hlavní postavy:

Vypravěč – věk ani jméno vypravěče není v knize zmíněno, jedná se však o člověka, který je tajemný, zvědavý, dobrodružné povahy, touží po poznání, snaží se věcem přijít na kloub. Přitahuje ho odlišnost od reálného světa, volnost, celková nejistota.

 

Pozitiva z knihy: Líbí se mi hlavně autorova fantazie, která nemá hranice. Dokáže jasně a zřetelně popsat situaci, místo, pocity.

Negativa z knihy: Kniha se mi líbila celá. Nenašla jsem nic negativního, snad jenom to, že je moc krátká.

 

Čím je příběh aktuální:

Myslím si, že spousta lidí se někdy touží dostat do jiného světa, uniknout realitě a vytvořit si vlastní imaginární svět, uvolnit se a odpočinout si od toho skutečného a dát přednost fantazii, pouze snít. Proto taky vzniká spousta fantazijní tvorby, píšou i amatéři, jen tak pro radost.

 

Zajímavé místo, citát z knihy:

V knize se mi líbí více pasáží, například, kdy hlavní hrdina jde po Karlově mostě a v sochách jsou vyhloubené prostory a v nich chlívky s losy, kteří mají fosforeskující paroží. Dále když mu starší majitel obchodu daruje lahvičku s tekutinou, kterou když vypije, uleví se mu, půlku lahvičky vypil, když mu bylo mizerně a zjistil, že může létat, druhou půlku dal vypít zraněnému rejnokovi, se kterým pak letěl po pražské obloze.

 

Mé hodnocení:

Celá kniha se mi naprosto líbila od začátku až do konce, přečetla jsem ji jedním dechem. Zaujal mě styl, kterým je kniha napsaná, autor používal spoustu metafor, která jsou však lehká na pochopení. Líbí se mi myšlenka druhého města, že náš svět není tím jediným středem, lidé vnímají jen to, co jsou zvyklí vnímat a nedokáží si připustit něco, co se odlišuje.

 

Literárně teoretický rozbor díla:
1) Literární druh:
EPIKA – literární druh, ve kterém je skutečnost ztvárněna formou vypravováním příběhu. Má 2 složky: a) řeč autorskou (vypravěč) b) promluvy jednotlivých postav.

 

2) Literární žánr:
fantazijní ROMÁN – prozaický žánr. Zachycuje různá společenská prostředí a osudy postav v dlouhém úseku života. Druhy románu rozdělujeme podle času: (historický, válečný, ze současnosti, utopický) a podle tématu: (sociální, psychologický, autobiografický, výchovný, dobrodružný, vědecko-fantastický, detektivní atd.)

 

3) Charakteristika textu z hlediska formy:
PRÓZA – literární díla, která nejsou psána ve verších ani v dramatické podobě. Próza tíhne k vyprávění.

 

4) Charakterizovat užité jazykové prostředky
– Vyprávění: Ich forma – vyprávění v 1. osobě
– Spisovný jazyk

– Přímá řeč – doslovná reprodukce projevu určité postavy. Je často doprovázena uvozovací větou. Je odlišena uvozovkami.
Př. „Těší mě, že jste si na mne vzpomněl.“

TROPY: – založené na přenášení významu slov

– Personifikace – zosobnění, neživá věc se chová jako člověk
Př. „Písmena vydechují jed.“ „Pořád se ve mně ozýval pocit.“
„Prostěradla, probuzená vichrem, která rozpoutala točící se vrtule, se zvedala
a tančila ve vzduchu šílený tanec.“

– Přirovnání – založeno na stejném principu jako metafora. Skládá se ze tří částí:
a) Pojmenování přirovnávaného jevu
b) Gramatické vyjádření
c) Pojmenování jevu, ke kterému se přirovnává
Př. „Jeho zelený paprsek svítil v šeru pokoje jako skloněné zářící kopí.“

– Metafora – přenesení významu na základě podobnosti
Př. „Hranice našeho světa je čára, která má jen jednu stranu.“
„Bytí je plamen, který jednou vyšlehl a který jednou zhasne.“

– Hyberbola – nadsázka
Př. „…ve špinavém tmavém sále budeš sedět tisíce let…“

– Synekdocha – označení věci tím, že se pojmenuje její část, nebo označení části tím, že
se pojmenuje celek
Př. „…a dosud zmatená duše, představovaná ženou v liščím kožíšku, se vrátila
z podsvětí.“

FIGURY: – založené na opakování slov

– Epizeuxis – opakování dvou slov nebo sousloví za sebou
Př. „Počátek je něco hrůznějšího než chaos, chaos je pořád ještě doplňkem řádu a patří do našeho světa.“

– Řečnická otázka – slouží k aktualizaci výpovědi
Př. „Stal jsem se svědkem zrození nové víry?“

– Řečnická odpověď – následuje po řečnické otázce
Př. „Třeba se rozšíří z petřínského podzemí a ovládne svět.“

 

O autorovi:
Datum narození: 30. 10. 1949
Místo narození: Praha
– básník, prozaik, překladatel, představitel magického realismu
– vystudoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
– živil se různými dělnickými profesemi  pracoval jako sálový dělník, hlídač
parkoviště, domovník v hotelu
– pracoval mezi lety 1996 až 1999 jako redaktor Literárních novin
– od roku 2003 je zaměstnán v centru pro teoretická studia Akademie Věd a Univerzity Karlovy
Dílo: Vražda v hotelu Intercontinental, Návrat starého varana, Zlatý věk

 

Charakteristika tvorby, námět:
Michal Ajvaz používá mnoho symbolů, metafor, přirovnání. Fantazijní tvorba dává smysl a působí tajemně, mysticky.

 

Zařazení díla do kontextu literárního vývoje:
Současná česká literatura (21. století) – (Magický realismus: fantazijní, snová tvorba, představivost, únik od reality, touha po dobrodružství)
– uplatňuje se žánr autobiografie
– autoři píší romány o současném dění
– vytvoření skupiny autorů bestsellerů: Michal Wievegh, Petr Šabacha (Šakalí léta)
– mnoho knih bestsellerů bylo později zfilmováno: Želary (Jozova Hanule), Šakalí léta, Báječná léta pod psa, Musíme si pomáhat, Láska v nesnázích, Horem pádem…

 

Základní znaky literárního vývoje po r. 1989:
– zrušení cenzury a státního dohledu pod uměleckou tvorbou
– volný přístup ke všem literárním a filmovým dílům
– splynutí všech proudů české literatury (oficiální, exilová, samizdatová literatura neexistuje, zrušila se)
– nekomerční literatura – autoři vydávají svá díla, protože chtějí, nejde jim v první řadě o zisk
– vznik nových literárních časopisů, soukromých nakladatelství, literárních cen
– objevují se zde různé literární směry – Postmodernismus, Magický realismus

 

Autoři této doby:
Michal Wiewegh, Petr Šabach, Jiří Kratochvíl, Petra Hůlová





Další podobné materiály na webu: