Dům o tisíci patrech – rozbor díla k maturitě (2)

 

  Kniha: Dům o tisíci patrech

  Autor: Jan Weiss

  Přidal(a): Tewa

 

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh a žánr:

  •  román, utopie/fantasy/fantastický příběh/sci-fi, také pohádkové prvky – míchanice asi úplně všeho

Literární směr:

  •  fantastická literatura, dystopie s prvky fantasy

 

Slovní zásoba:

  • kladné i záporné expresivity, deminutiva k vyjádření posměchu a ironie, vyjádření je podobno básnickému, a mnoha epitety, která mají výraznou estetickou funkci, zastoupení metaforických přirovnání i Weissovy poetismy, které jen podtrhují blízkost Weissova prozaického vyjádření výrazu básnickému. „A nežli se Brok nadál, rozsvítila se jí kolena, zableskla lýtka a rybělesklé punčošky leží na zemi co svlečená hadí kůže“

 

Stylistická charakteristika textu:

  • mění velikost písma, krátké odstavce, protkán nápisy – jsou graficky odděleny, často dialogy, přímé řeči, nevlastní přímá řeč – vnitřín monology; protkáno metaforami

 

Vypravěč:

  • vypravěč „vševědoucí“ pozorovatel a průvodce dějem, er-forma minulého času, nehodnotí jednání postav, nenapovídá čtenáři další děj, je nestranným pozorovatelem

 

Postavy:

Obečně postrádají psychoanalýzu, ovšem základní charakteristiky k pochopení sdělení postačí (Mullerovi oddaní přisluhovači mají nosy nestoudně veliké, nesnesitelně červené či ohavné, jsou hrbatí, ohyzdní, trpí rozličnými defekty, k čemuž se připojuje pokřivený charakter, podlost a zákeřnost). Hrdinové se nijak nevyvýjí a již při prvínm ohledání je můžeme rozdělit na kladné a záporné. PETR BROK: je detektivem ve snu, který svou identitu zjišťuje na základě sešitku, který dostal při vstupu do domu, v realitě je nemocen tyfem a blouzní; v domě vyplňuje jakousi funkci Mesiáše,  TAMARA: princezna z Moravské říše, Brok ji má najít a osvobodit z Mullerdomu.

 

VĚZEŇ 794: vyskytuje se na začátku Brokova putování, pak na dlouhou dobu z příběhu zmizí a objeví se až v době, kdy se detektiv staví na stranu revoluce před setkáním s Mullerem.  Slepý stařec je prorokem věštícím utrápeným dělníkům lepší budoucnost. Podněcuje v nich víru v činy tajemného Petra Broka, který stojí na jejich straně barikády. MULLER: monagonista, neměl k sobě rovnocenného soupeře, nelidský diktátor s neomezenou mocí vykořisťující své poddané duševně i fyzicky; je to zosobnění prohnilosti, vychytralosti, zákeřnosti a úpadku. Muller jakožto personifikace samotného kapitalismu. Zároveň je Ohisver Muller jakýmsi varováním. Je příkladem toho, v co se může přeměnit obrovská síla. Hrozba moci, která může veškerý svůj tyranský aparát využít k nekontrolovatelnému kořistění a beztrestnému zabíjení tisíců nevinných lidí.

 

Kompozice:

  • Rámcové vyprávění; asociativní řetězení myšlenek → autor některé pasáže příběhu nechtěl přímo vysvětlit (surrealismus ?), prolínání dvou paralelních rovin příběhu (prvín linie snu je nesena v duchu dobrodružného příběhu s detektivní zápletkou, kde je ústřední postavou detektiv Petr Brok;druhá linie reality zajatce naopak postrádá jakoukoliv epickou složku a projevuje se jen v podobě záblesků žlutého světla či bílých plášťů)

 

Prostor:

  • MULLERDÓM: obrovské, velkolepé a nekonečné tisícipatrové velkoměsto bez dveří a oken, vystavěné ze vzácného materiálu – solia, látky nesmírné ceny, které je přidáváno do betonu; dvě městské čtvrti – Gedonii, město blaženosti, a West-Wester, město dobrodruhů. Umístění Mullerdomu není zcela jasné, na Zemi však není, protože agentura Vesmír nabízí Zemi jako jedni z destinací. Ale v jedné z pasáží se říká, že lze z určitého patra vidět nějakou horu, která je v Nepálu.

 

Čas:

  • limitní čas – je založen na předem vytyčené době 30 dnů, kdy musí hrdina splin své poslání, po které je nevidtelný. Nerozlišuje den a noc, které navíc řeší Muller, nevíme tedy, jak dlouho jeho putování trvalo. V realitě je čas vyměřen pouze třemi dny, po kterých se ze svého horečnatého spánku probudí a zjistí, že vše bylo pouhým snem.

 

Význam sdělení (hlavní myšlenky díla):

Jako by předznamenal nacistické vyhlazovací procesy 40. let 20. století. Až nápadně podobný průběh, jen s tím rozdílem, že v koncentračních táborech nacistů probíhala nejprve selekce a teprve pak následovala likvidace nepotřebné masy bezbranných lidí. V textu je výrazný i motiv apokalypsy, k níž Mullerdóm nevyhnutelně směřuje. Už úvodní scéna románu, kde se hrdina probouzí v neznámém, tajemném a tak podivném prostředí, nám napovídá, že příběh Petra Broka v sobě skrývá hlubší autorovu myšlenku. Uvědomujeme si, že Mullerdóm je třeba chápat nejen jako podivnou stavbu uprostřed nekonkrétního prostředí, ale především jako expresionistickou abstrakci, v níž postupně krystalizuje nejen pravá pointa příběhu, ale i sama autorova osobnost.  Je příznačné, že Brok odhaluje Mullerdóm od horních pater směrem dolů, do hloubky.

Weiss, jak už bylo řečeno, vyjádřil ve svém románu kritiku kapitalismu a předznamenal pozdější nástup antiutopických próz se společným stěžejním motivem zneužití moci. Orwell o dvacet let později ve své vizi rozbujelé do obludných rozměrů popsal hrozbu, spatřovanou vtehdy nastupujících komunistických diktaturách.

 

 LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku

Politická situace (mocenské konflikty, aj.):

V důsledku války došlo k sociálnímu propadu řady společenských vrstev, což nutně vedlo k růstu revolučních nálad, k demonstracím a revolučním vystoupením. Válka a první poválečná léta přinesly silné levicové proudy a revoluční myšlenky do politického života všech evropských států. Útrapy války byly obrovské a lidé si přáli mít svou budoucnost ve svých rukou. Slovo revoluce se stalo symbolem naděje, že bude-li moc v rukou lidu, mocenské výboje ústící ve válečné konflikty přestanou existovat.

Těžké postavení dělníků se po skončení války ještě zhoršilo. Váleční navrátilci jen těžko nacházeli práci, neboť objem průmyslové výroby klesl oproti období před válkou najednu třetinu. Podíl nazvyšující senezaměstnanosti měl také úbytek potřeby manuální práce v důsledku mechanizace výroby. V takové situaci ještě více než kdy předtím vyplývaly na povrch prohlubující se sociální rozdíly mezi představiteli buržoazie a proletariátu. Dělník se stal opravdovým otrokem kapitálu, nuceným přijmout jakékoliv podmínky za možnost pracovat. A právě tento třídně rozdělený svět se dočkal alegorie v románu Jana Weisse. Mullerdóm, monstrózní stavba zesolia, je obrazem světa prostoupeného materialistickým, konzumním způsobem života postrádajícím duchovní a morální hodnoty, místem, kde masa otroků musí tvrdě pracovat, aby vládce Muller se svými oblíbenci mohl žít v rozkoších a požitcích. Rozdělení pater Mullerdómu odpovídá dělení podle společenských vrstev.

 

AUTOR

Narodil se v obchodnické rodině, po gymnáziu odjel studovat práva do Vídně, ale musel odjet na frontu – nejprve do Itálie, pak do Ruska. 1916 padl do zajetí a dlouho byl v zajateckých táborech, naposledy na Sibiři → vstoupil do čs. legií; domů se vrátil až roku 1920. Po německé okupaci musel odejít ze svého zaměstnání na ministerstvu veřejných prací. Po 2. sv. válce se sem vrátil a 1947 odchází do penze. S literární tvorbou začal již v ruském zajetí a pokračoval i po odchodu do penze.

 

Vlivy na dané dílo:

Impulzem k napsání Domu otisíci patrech byla autorova bezprostřední zkušenost vojáka v první světové válce. Tyfová nákaza v zajateckém táboře jej přivedla na pokraj smrti a toto utrpení spolu s ostatními válečnými prožitky nepochybně pomohlo utvořit a radikalizovat jeho světonázor. Během nemoci v zajetí byl Weiss vystaven halucinačním stavům a horečnatým snům, ze kterých čerpal. Nejen proto, že Sen je fenomén, jehož úloha není dosud jasně vysvětlena. Je vhodným prostředím pro uskutečnění jakéhokoliv děje, jakékoliv fantazie.

 

Vlivy na jeho tvorbu:

Sigmund Freud (1856 – 1939) koncem 19. století rozšířil své psychologické metody o rozbor snových představ. V roce 1900 publikoval práci Výklad snů, která znamenala zrod nového vědního oboru: psychoanalýzy. Ačkoliv nová teorie vyvolala rozpaky a kritiku, Freud ukázal, že sny je možné interpretovat a analyzovat, že neskrývají pouze útržky minulých prožitků, ale především vnitřní obraz duše snícího. Ze snů je tak možné pochopit myšlení a základní motivy člověka lépe, než z jeho vlastní, byť sebeupřímnější zpovědi. Nevíme, do jaké míry Freudova teorie ovlivnila Weisse při tvorbě Domu o tisíci patrech, ale snový příběh Petra Broka čtenáře přímo vyzývá k rozboru, chce být analyzován, interpretován a pochopen, vždyť jej stvořila traumatizovaná, deprivovaná, zoufalá, umírající mysl!

 

Další autorova tvorba:

BARÁK SMRTI (1927)

Inspirace daným literárním dílem (film, dramatizace, aj.):

DIVADLO: DISK, říjen 2003 „střídá obrazy a přestavby, světlo a tmu v rychlém tempu, herce chvílemi nahrazuje promítáním komiksů, animací, interiéry vytváří projekcí na bílá mobilní plátna.“

 

LITERÁRNÍ KRITIKA 

Někteří kritikové nechápali jeho záměr líčit příběh tak, aby skutečnost byla snem a sen skutečností, román byl však vždy vnímán s respekem. Přestože v době vydání románu kritikové hodnotili záměnu snu a reality v příběhu jako matoucí, použití snu jako prostředku k vyjádření poselství ukrytého do fantastických představ je přirozeným krokem.  Život v obrovitánském domě je podobenství na kapitalismus. V anketě z roku 1990 se umístil na 10. místě nejlepšího českého sci-fi.

 

SROVNANÍ

ČAPEK: Paralelu s Petrem Brokem lze najít i v postavě inženýra Prokopa v Krakatitu Karla Čapka. Vůbec celý Čapkův román má shodné rysy s Domem o tisíci patrech. Obě díla využívají pohádkových motivů, charakter děje obou románů je v duchu zásad romantického textu. Dalším společným prvkem Krakatitu a Domu o tisíci patrech je napínavost, dobrodružnost, fantastičnost. Postavy jsou vobou dílech variacemi několika ustálených typů.

ORWELL: v principu všemocnosti a všudypřítomnosti tajemného vládce – paralely s románem George Orwella 1984 (1949) – Mullerovy „oči“ nahlížejí do všech koutů Mullerdómu stejně jako obrazovky Velkého bratra. Tím je zásadně ovlivněno chování obyvatel Mullerdómu i Orwellovy Oceánie.Obyvatelé Oceánie jsou udržováni v naději, že když obětují vlastní blaho, podaří se jim zvítězit ve válce, která je však jen výmyslem Velkého bratra, maskujícím hospodářské neúspěchy absurdní diktatury. Muller nabízí výměnou zamajetek planety nekonečného vesmíru, aby pak lidi s čerstvě nabytou nadějí poslal přímo do krematoria.

 

monagonista – postava dramatu stojící nad všemi ostatními postavammi, jakýsi vládce všeho

rámcová posloupnost – jeden příběh zasazený do druhého





Další podobné materiály na webu: