Edison – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Edison

Autor: Vítězslav Nezval

Přidal(a): Kačka

 

 

 

 

 

AUTOR:

VÍTĚZSLAV NEZVAL (1900 – 1958)

  • Je to jeden z našich nejplodnějších slovesných tvůrců
  • Řadí se do POETISMU (konkrétně je to doznívající poetismus=vrchol poetismu: typické jsou polytematické básně): je to vyloženě česká záležitost, není to umělecký směr, jen jakýsi náhled na svět (jak správně a kvalitně žít). Významná je skupina Devětsil (nebyla to skupina jen básníků, ale i spousty dalších umělců)

ZNAKY POETISMU: ovlivněn tvorbou G. Apollinaira, technickým pokrokem, velkoměstem, exotikou, cestováním…

Typická je asonance (shoda samohlásek na konci veršů bez ohledu na souhlásky)

Je avantgardní (odmítá konvence v literatuře, hledá nové výrazové prostředky)

  • Poetismus ovlivnil hlavně první období jeho tvorby, dále na něj měl vliv surrealismus (ten pozval při své cestě do Francie a od té doby se ho snažil prosazovat v Čechách)

Podivuhodný kouzelník (1922) – klíčová báseň poetismu, která utlumuje proletářské umění (to reaguje na dobu po válce, je určeno často pro dělníky a hlavním představitelem byl Jiří Wolker). Pojem kouzelník zde má označovat samotnou poezii.

Pantomima (1924) – soubor textů = básnické manifesty poetismu

 

 

SURREALISMUS:

Žena v množném čísle (1936)

Praha s prsty deště (1936)

Edison

  • tato báseň vyšla jako součást sbírky BÁSNĚ NOCI – její součástí byly i další básně (např.: Podivuhodný kouzelník, Akrobat…)
  • tuto báseň napsal během 4 dnů na návštěvě u rodičů (podnět: v novinách viděl podobiznu Edisona a článek o něm – k výročí 80.let od jeho narození)
  • je to klíčová skladba Nezvalovy tvorby: život Edisona dává do kontrastu se svým vlastním, technický pokrok a práce vynálezce, civilizace… obdiv k Edisonově práci -> jeho práci srovnává se svojí vlastní prací básníka (hlavně v 5.zpěvu)

metody použité v této básni:

–        asociace – volné řazení básníkových představ (3.zpěv: významná období Edisonova života ->řadí je asociativně, volně za sebou, co ho zrovna napadne)

–        inspirace Apollinairem – Pásmo

–        další inspirací mu byla Praha (1.zpěv – jak se vracel domů) a osobní záležitosti a zkušenosti (jako dárek od otce dostal psací stroj – možná i proto se rozhodl začít psát básně)

 

 

 

ŽIVOTOPIS THOMASE ALVI EDISONA:

  • Narodil se roku 1847 (narodil se ve státu Ohio) a zemřel v roce 1931 (v New Jersey)
  • Jeden z nejvýznamnějších amerických vynálezců – mezi jeho nejúspěšnější vynálezy patří fonograf (předchůdce gramofonu) a žárovka
  • Je zakladatel velmi prestižního časopisu Science
  • Nejproduktivnější období měl v letech 1876-1883, kdy působil ve státě New Jersey v městě Menlo Park -> to bylo později přejmenováno na město Edison (1954)
  • Jeho dětství: nemohl moc chodit do školy, protože byl často nemocný. Už od malička se ale zajímal o přírodní vědy. V 10 letech si ve sklepě domu zřídil malou chemickou laboratoř – na drahé chemikálie si však musel vydělávat prodejem zeleniny a různými malými pracemi.

Jeho život byl silně ovlivněn tím, že při svých pokusech částečně ohluchl.

Již v patnácti letech začal vydávat své vlastní noviny (The Weekly Herald). Vystřídal spoustu zaměstnání, dlouhou dobu pracoval jako telegrafista, což ovlivnilo jeho několik prvních vynálezů.

  • Své vydělané peníze za prodej svých vynálezů investoval do své laboratoře, která se stala proslulým a dobře vybaveným vědeckým centrem.
  • Některé z jeho vynálezů: tiskací telegraf, reostat, žárovka, elektroměr, uhlíkový mikrofon, gramofonová deska, kinofilm…
  • Nebyl žádného náboženského vyznání, měl 2 ženy a s každou měl 3 děti
  • V den jeho pohřbu byly v USA zhasnuty všechny žárovky na jeho počest

 

 

 

Některé jeho výroky:

Vynález je jen 1 % inspirace a 99 % dřiny.

Spát lze čtyři hodiny denně, spát déle je nemístný přepych.

Na léčení trápení je práce lepší než láhev whisky.

Co se týče soudobého náboženství, je to naprostý výmysl. Náboženství jsou jen samé žvásty.

 

DĚJ A KOMPOZICE:

Báseň se skládá z pěti základních částí/zpěvů a poté z druhého celku, který je jakousi snahou vyjádřit smutek nad Edisonovou smrtí. Zpěvy jsou nepravidelně přerušovány opakujícími se refrény:

  • Pesimistický: ,,…smutek, stesk a úzkost z života i smrti´´
  • Optimistický:,, …odvaha a radost z života i smrti´´

V průběhu díla se pesimistický verš mění na optimistický!

Svojí kompozicí může připomínat i udební skladbu (podobně jako Máj)

Každý zpěv začíná stejným veršem: ,,…naše životy jsou truchlivé jako pláč´´

 

 

1.část: Jakýsi lyrický mluvčí (podle mě mluví autor přímo o sobě, celou skladbu píše z části autobiograficky) vypráví o tom, jak se jednou vracel v noci přes Most legií a potkal tam ,,sebevraha´´ (viděl odraz sebe sama v řece, popisoval sám sebe) -> když ale přišel domů, už tam nebyl. V novinách pak dalšího rána uviděl slavnou podobiznu Edisona (ta ho alespoň trochu zbavila jeho nočních mur a strachu právě z onoho stínu).

2.část: popisuje z části Edisonův život (mluví o něm jako o Tomášovi) – popisuje přesně to, jak psal do novin, jak pracoval jako telegrafista  a jak vůbec probíhal jeho život v Americe.

3.část: opět úvahy o životě, ódy na Edisonův život.

4.část: vypráví o technickém a vůbec celkovém pokroku lidstva (hlavně o Edisonově úspěchu). Taky říká, že práci v laboratoři a psaní poezie vnímá jako velké dobrodružství. Říká, že tak jako Beethoven složil skvělou hudbu, tak jako Nero zapálil Řím, tak Edison svým vynálezem žárovky vstoupil do historie jedinečných činů, které navždy změnili svět = každý z těchto mužů vykonal něco velkého, něco záslužného pro lidstvo (dokázali dobře využít svých vlastností, které třeba mohlo mít spousta dalších lidí, jen oni ale měli tu pravou příležitost a talent). Mluví ale o tom, že pokrok nikdy nebude u konce – život plyne dál, lidé stárnou, a stále bude potřeba nových a lepších vynálezů -> pokrok je nezastavitelná záležitost.

5.část: období kolem února – opět spatřil podobiznu Edisona, hovoří s ním: často o protikladných pocitech (jako je úzkost/smutek a smích), které utváří náš život a jsou naší součástí – mají se k sobě podobně jako světlo a tma, den a noc -> proto o tom jakoby mluví právě s Edisonem.

Vidí také stíny různých lidí, jak chodí po městě (chudáci, hrbáči, sebevrazi, nová moderní auta…) – komentuje jejich typy životů.

Na konci se loučí se svými čtenáři a přeje jim dobrou noc a hezké sny.

 

 

 

SIGNÁL ČASU/PANYCHIDA ZA EDISONA

Opět začíná řečmi o technickém pokroku – možnost televize (to, že denně slyšíme hlas hlasatele, denní zprávy…) a jak v ní můžeme vidět různé země… ,,svět je Etna v níž to stále soptí=brzy přijde čas a láva vyrazí´´ – svět je napjatý vším tím pokrokem a za chvilku vybuchne.

Doslechne se o zprávě, že Edison je těžce nemocný: i přesto, že zemře, zůstane po něm navždy památka, a to právě jeho žárovka. Je však škoda, že nebude mít možnost ukázat světu ještě to, co v sobě má. Edison nakonec umřel, ale svět jde dál. Všechny cesty stejně nakonec vedou k smrti.

Mluví o změnách ve svém životě: sotva spatřil automobily, přišla mobilizace, pak musel hned narukovat do války (tam se snažil co nejčastěji onemocnět, aby nemusel bojovat). Končí tím, že si myslí, že se mu lidé za jeho dílo budou smát, ale jeho svět je pro něj prostě bizarní záležitost…

 

JAZYK A STYL:

Nejvýraznějším jazykovým prostředkem jsou metafory (přenesení významu na základě vnější podobnosti) – řazené volně, bez interpunkce, pomocí asociativního způsobu.

Celá sbírka je psána bez interpunkce (výjimkou mohou být občasné vykřičníky nebo otazníky) – na tento jev měly vliv moderní básnické směry, jako futurismus nebo kubismus…

Příběh zřejmě vypráví nějaký neurčitý lyrický mluvčí (alespoň tak se to píše ve spoustě textů), avšak mě to místy připadalo, jakoby psal autor sám o sobě.

Básně jsou psány tak, aby jedna myšlenka vyvolávala druhou a tím je ,,příběh´´ posunován dopředu – pomocí asociace.

Objevuje se i personifikace (neživým předmětům jsou přiřazovány lidské vlastnosti) -> časté je oslovení ať už těchto neživých předmětů, nebo samotných lidí – zvláště u závěrečných veršů.

Rým je převážně sdružený: aa bb cc (shodují se 2 následující – 1. a 2., 3. a 4.)

Typický zakončující verš: ,,o smutku úzkosti i radosti a odvaze z života i smrti´´.

Život a smrt jsou omílány pořád dokola.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

  • Edison – rozbor díla k maturitě (6)
  • Edison – rozbor díla k maturitě
  • Edison – rozbor díla k maturitě (5)
  • Edison – rozbor díla k maturitě (2)