Jméno: Eurípidés
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Pavla
Eurípidés (484/480 př. n. l. – 406 př. n. l.)
Eurípidés byl vedle Aischyla a Sofokla jedním z největších autorů klasického řeckého dramatu. Ačkoli ve své době nedosáhl takového věhlasu jako jeho dva výše jmenovaní současníci, postupně se Eurípidovo dílo dočkalo zaslouženého uznání a významně ovlivnilo novodobou dramatickou tvorbu.
Eurípidés se narodil do zámožné athénské rodiny, i když v některých Aristofanových komediích existují jisté narážky na to, že jeho matka Cleito byla obyčejnou prodejkyní bylinek na trhu. V mládí se Eurípidés věnoval studiu filozofie a přátelil se s mnoha významnými filozofy své doby – zřejmě byl i přítelem Sokratovým. Byl velmi vzdělaný, traduje se, že vlastnil značně obsáhlou knihovnu. Zpočátku účinkoval i jako divadelní herec, ale neměl dostatečně zvučný hlas, proto se raději soustředil na psaní her. Napsal okolo devadesáti dramat, z nichž se do dnešní doby zachovalo celkem 18 tragédií a jedna satirická hra.
V tehdejším Řecku byla dramata uváděna na scénu v rámci důležitých slavností boha Dionýsa. Tři autoři měli možnost při této příležitosti představit svá dramatická díla a soupeřit s nimi o přízeň publika. Od jednoho dramatika byly vždy představeny tři tragédie a jedna satirická hra na závěr. Eurípidés poprvé v tomto uměleckém klání debutoval v roce 455 př.n.l. Přestože se později účastnil ještě mnohokrát, zvítězil se svými dramaty celkem jen třikrát. Jeho tragédie Médeia, která je dnes považována za vrcholné Eurípidovo dílo, dokonce skončila v roce svého uvedení na posledním místě.
Za svého života byl Eurípidés nezřídka vystaven kritice, protože se v mnoha aspektech odkláněl od dosavadního dramatického pojetí. Hrdinové v jeho hrách, a to dokonce i sami bohové, mají výrazné lidské vlastnosti. Eurípidovi hrdinové musí bojovat se svými negativními emocemi, vnitřními démony, kteří je mnohdy zcela ovládnou. Ve svých dramatech dokázal podrobně vykreslit psychologii postav, často byly hlavními hrdinkami jeho dramat ženy. Nezdráhal se kritizovat soudobé poměry v Athénách. Eurípidés zemřel v Makedonii, kde strávil poslední část svého života na dvoře zdejšího krále.
Výběrově z díla:
„Alkéstis“ (438 př. n. l.) – Součást tetralogie, z níž se ostatní tři zbývající hry nedochovaly. Jedná se o nejstarší dochované dílo autora, v němž je stěžejním motivem strach ze smrti. Král Admétos umírá, nemůže se však se svou předčasnou smrtí smířit. Díky bohu Apollónovi se mu naskýtá možnost žít dál, pokud se za něj někdo dobrovolně rozhodne zemřít. Obětuje se za něj jeho manželka Alkéstis. Admétův přítel Hérakles Alkéstis v poslední chvíli zachrání.
„Médeia“ (431 př. n. l.) – Když král Aiétés dává Iásónovi schválně nesplnitelný úkol, královská dcera Médeia, jež se do něj zamiluje, mu ho pomáhá vyplnit za pomoci své mocné magie a kouzel. Iásón získává zlaté rouno a Médeia s ním utíká do Korintu. Pár spolu má dva potomky. Iásónovi se zalíbí korintská princezna Glauka a chystá s ní svatbu. Těžce zhrzená Médeia posílá Glauce jako dar rouno napuštěné jedem. Glauka i její otec umírají, Médeia však není ani tehdy se svou krutou pomstou u konce. Rozhodne se zabít své dvě děti, aby jejich otce Iásóna ranila jak jen to vůbec nejvíce jde.
„Kyklóp“ (420 – 415 př. n. l.) – Jediná satirická hra od Eurípida, která se dochovala do současnosti.
„Orestés“ (408 př. n. l.) – Tragédie, v níž Orestés zabíjí z pomsty svou proradnou matku. Erínye, bohyně pomsty, ho po tomto skutku neúprosně pronásledují. Pomáhá mu soucitný bůh Apollón. Orestés se na základě jeho rady vydává na dlouhou cestu, na níž nalezne i svou sestru Ífigeneiu.
