Evropské a české baroko – literární období

 

 Jméno: Evropské a české baroko

 Přidal(a): vejn

 

 

Evropské a české baroko

  • rozvíjí se od poloviny 16. st. do poloviny 18. st., u nás začíná po bitvě na Bílé hoře (1620)
  • naději lidé vidí v náboženství a ve víře v posmrtný život
  • vliv reformace = hnutí za nápravu katolické církve (v Německu Luther, ve Švýcarsku Kalvín)

 

Znaky

: nedůvěra v rozum, v okolní svět, uzavírání se do vlastního nitra

: víra v Boha a věčnou radost v posmrtném životě

: zachycení lidské bezmocnosti a nedokonalosti, pomíjivosti života

: zdůraznění dokonalosti Boha a hříšného člověka

: snaha ohromit lidské smysly, proto silné kontrasty a drastické zachycení lidské bolesti a utrpení

 

V architektuře

: křivka, oblouk, kopule, mohutné stavby (chrámy) s kopulemi a  s bohatě zdobenými štíty, výborná akustika, varhany, sochy světců se zlacením (např. Sloupová kolonáda na nám. sv. Petra ve Vatikánu, Invalidovna v Paříži).

V malířství a sochařství

: protiklad světla a stínu, portréty žen, boubelatí andílci, fresky na stěnách (Rubens, Rembrandt).

Hudba

: varhanní skladby, koncerty i strunných nástrojů (Vivaldi-Čtvero ročních období, J.S.Bach, G.F.Händel.

 

Literatura

: zachycení světa v kontrastech, využití nadsázky a alegorie, žánrový návrat ke středověku;

 

Žánry

– legenda, duchovní píseň, traktát (duchovní lit.)

– epos, reflexní lyrika (světská lit.)

 

Itálie

Torquato Tasso – básník, cestoval po Itálii (otec byl diplomat), studoval práva a filozofii, trpěl psychickými poruchami. Dílo: veršovaný duchovní epos „Osvobozený Jeruzalém“; líčí obléhání „svatého města“

 

Španělsko

Pedro Calderón de la Barca – dramatik a básník, studoval teologii, pak psal literaturu.

Dílo: nábožensko filozofická hra „Život je sen“ – je náš osud v našich rukou a lidské jednání je svobodné?  Člověk musí hledat vyšší duchovní hodnoty a být velkorysý.

 

Anglie

John Milton – považován za jednoho z nejvzdělanějších a nejvýznamnějších angl. básníků, ve stáří oslepl a epos diktoval. Dílo: duchovní epos„Ztracený ráj“; příběh o neposlušnosti (hřích Adama a Evy) – rozsáhlá úvaha o apokalypse světa a novém počátku (vítězství dobra v člověku nad zlem), postava Satana  (symbol zla) je ovládaná pýchou a vzdorem.

 

Německo

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen– oblíbený spis., účastnil se 30leté války (vliv na dílo).

Dílo: román „Dobrodružný Simplicius Simplicissimus“. Vyprávění člověka prosté mysli (Prosťáček), jeho život je od dětství poznamenán hrůzami 30leté války. Protlouká se životem, působí primitivně (nezná základní skutečnosti o sobě) a jedná absurdně. Vypracuje se a získá bohatství, je znechucen společností a volí život poustevníka na pustém ostrově (útěk ze spol. = motiv barokní lit.). Dílu nechybí humor i drsná realita-odhaluje se, že za primitivnost nemůže chlapec, ale že ji způsobila doba, ve které žije.

 

České baroko

  • rozvoj od 1. pol. 17. st., vrchol v 1. pol. 18. st.;

Po bitvě na Bílé hoře v r. 1620 zabrání majetků nekatolické šlechty, poprava 27 čes. pánů a Staroměst. nám. (Václav Budovec z Budova, Jan Jessenius, Kryštof Harant z P. a B.), oslabena pozice měst, zahájení tvrdé rekatolizace a germanizace, odchod lidí do ciziny, doba válečných konfliktů (30letá v.), mor, národní vývoj zastaven, kultura a vzdělanost v rukou jezuitů (pálení a zakazování knih). Tuto složitou dobu vykreslil V. Kaplický v historickém románu Kladivo na čarodějnice  (napsaná v r. 1963).

 

Lit. žánry:

  • duchovní píseň, soubory kázání (postily), životopisy svatých, náboženská lyrika, školní hry (latinsky), lidové hry;

 

Jazyková stránka: užití metafor, synonymických vyjádření, symbolika, alegorie, ale i použití hovorového jazyka, libozvučných a citově zabarvených slov, psáno česky a latinsky.

  • 2 proudy literatury:
  • exilová (exulantská, vzniká v zahraničí) – A. Komenský, Pavel Stránský (lat. spis „O státě českém“), Pavel Skála ze Zhoře (Historie církevní-zachycení situace před Bílou horou);
  • domácí (katolická, má ráz barokní= náb. tematika, pocit marnosti světa, úvahy o smrti) – Bedřich Bridel, Bohuslav Balbín, Adam Michna z Otradovic, Antonín Koniáš (jezuita, kazatel, nechal pálit nekatolické knihy, sestavil seznam zakázaných knih), působí tzv. jazykoví puristé- chtěli očistit češtinu od cizích slov vytvářením nových – klapkobřinkostroj, nosočistoplena, skokotnosta, polokolec);

 

Osobnosti:

Jan Amos Komenský – kněz jednoty bratrské, učitel, reformátor vzdělávání, filozof, vědec, politik, publicista, jazykovědec, historik, didaktik, psal česky, později latinsky (tehdy mezinárodně srozumitelný jazyk). Studium v Německu, kněz ve Fulneku, 1628 musel odejít do ciziny kvůli nekatolické víře (polské Lešno), pak Švédsko, Amsterdam, zemřel 1670.

 

Dílo:

1. filozofické 

„Listové do nebe“- 5 fiktivních dopisů chudých Kristovi a jeho odpovědi

Labyrint světa a ráj srdce“ – náboženský a filozofický spis s prvky alegorie. Poutník (sám autor) prochází středověkým městem (svět), aby poznal život různých společ. vrstev a mohl se rozhodnout, čím bude. Provází ho 2 průvodci –Všezvěd Všudybud (symbol lidské zvídavosti) a Mámení (symbol lidského zvyku bez přemýšlení vše přijímat, nasazuje poutníkovi růžové brýle na zkreslení skutečnosti). Poutník vidí přes nakřivo nasazené brýle přetvářku, podvody, bezpráví, chaos, nejistotu…, a proto jako jediné východisko přijímá „ráj srdce“=víru v Boha, přijímá samotu a rozjímání. Renesanční touha po poznání je potlačena v duchu baroka, rozum ustupuje víře.

„Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“ – (tzv. pastýřský list) pro psychické posílení členů církve, podoba fiktivní závěti, po uzavření tzv. vestfálského míru, kdy bylo jasné, že se do Čech nebude moct vrátit. Loučí se s národem, odkazuje to nejcennější – důraz na vzdělanost, mravní pevnost a snášenlivost. Smutný text, ale nechybí víra v lepší budoucnost. („věřím, že po přejití vichřic hněvu se vláda věcí tvých k tobě navrátí, ó lide český“)

 

2. vševědné (pansofické)

rukopis nedokončeného díla „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“

Pokus o shromáždění a utřídění poznatků o světě. Byl přesvědčen o tzv. pansofii (vševěda) =ucelené vědění o světě, člověku a smyslu jeho života, chtěl přispět k nápravě světa cestou vědění a trvalého míru, smysl viděl i v přiblížení se Bohu.

 

3. pedagogické

„Velká didaktika“ – názory a zásady na výuku = nutnost celoživotního vzdělávání, bez ohledu na pohlaví a společ. postavení, snaha, aby se člověk stal lepším, byl pilný, hospodařil s časem i silami, spořádaně žil a ctil životní řád, vytyčil zásadu názornosti, přiměřenosti, od známého k neznámému, od jednoduššího ke složitějšímu.

Stupně vzdělávání:

  • do 6 let věku – v rodině, chyby z této doby se už nenapraví;
  • 6–12 let = obecná škola v mateřském j., psaní, čtení, počítání, náboženství, reálie;
  • 12–18 let = střední šk. v latině, rétorika, matematika, zeměpis, dějepis, řečtina;
  • 18-24 let = akademie (vysoká šk.)-teologie, práva, medicína, teorie i praxe.

 „Brána jazyků otevřená“, „Svět v obrazech“(Orbis pictus-vícejazyčná ilustrovaná učebnice), „Schola ludus“(lat. hry pro školní praxi), „Informatorium školy mateřské“(význam výchovy v rodině pro citový vývoj čl.). Věnoval se i českému jazyku – česko-latinský slovník „Poklad jazyka českého“ – téměř hotový rukopis shořel při požáru Lešna a už neobnoven (i slova nespisovná, dialekty a přejatá slova)

Bohuslav Balbín

  • všestranně nadaný vzdělanec, studoval dějiny, obdivoval nekriticky Hájkovu kroniku, psal latinsky, ale cítil se však vlastenec-vztah k národu stavěl nad náboženské přesvědčení, což mu přineslo perzekuci jezuitů. Proslavil se spisem „Obrana jazyka českého“- latinsky, ale obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk, odsuzuje českou šlechtu, že nedbá o češtinu. Napsal anonymně (obával se stíhání), až na poč. NO vyšlo tiskem, česky až 1896.

 

Bedřich Bridel

  • Jezuita, misionář (zemřel na morovou epidemii-pomáhal nemocným), překladatel náboženských knih, profesor rétoriky, básník – báseň „Co Bůh? Člověk?“ – úvahová duchovní lyrika, dokonalost Boha staví proti nicotnosti člověka, řetězení metafor nicoty člověka a výjimečnosti Boha.

 

Adam Michna z Otradovic

  • Jindřichohradecký varhaník, básník láskyplných veršů, ukolébavek, majitel šenku, nejznámější je ukolébavka s vánoční atmosférou „Chtíc, aby spal“ ze souboru  „Česká mariánská muzika“.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.