Jméno: Expresionismus
Přidal(a): Petr Pavel
Expresionismus:
Umělecký směr bez racionální cenzury lidskou psychikou a její bezprostřední projevy, pocity skepse, rezignace a úzkosti. Představuje protiklad impresionismu. Během války se projevil více útěk od reality ke snění, skutečnost byla deformována a byla jí dávána groteskní až absurdní tvář.
Rudolf Medek: Český legionář, píšící v ruském zajetí. Anabáze: románová pentalogie, sledující život a úspěchy legií např. bitva u Zborova.
František Langer: Český legionář, dramatik a prozaik židovského původu.
Jaroslav Hašek: Mystifikátor, provokatér a satirik. Byl odveden do Rakouské armády, zběhl do legií.
Osudy Dobrého vojáka Švejka: tetralogie, satirický román, velký úspěch v Německu. Části: 1)v zázemí, 2) na frontě, 3)slavný výprask, 4) pokračování slavného výprasku
Švejk: Měl kulatý obličej, malý nos a zavalitější postavu. Dobromyslný, působil až nebojácně a neohroženě. Byl to blbec, který nesnáze přešel s úsměvem na tváři.
Vladislav Vančura: Prozaik, dramatik a režisér. Proslul jako autor osobitého stylu. Reprezentoval avantgardu 20.let. Byl prvním předsedou devětsilu. 1942 zastřelen Němci.
Typické znaky jeho tvorby: Archaická slova a knižní výrazy jsou spojovány s lidovou mluvou. Větná stavba je zastaralá, užívá složitá souvětí, zdůrazňuje jimi důležitost daného okamžiku. Opěvuje život, zdůrazňuje prožitky, detailně vyjadřuje náladu, barevnost příběhu, city.
Rozmarné Léto: (Román) Humoristická novela. Pokouší se vystihnout atmosféru malých lázní na řece Orši. Do Krokových Varů přijíždí kouzelník se svou asistentkou, kterou se snaží získat všichni tři hrdinové a to i za cenu velkých změn v životě. Ani jeden není úspěšný a tak se po odjezdu kouzelníka vše vrací do starých zaběhlých kolejí. „Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“
Markéta Lazarová: (Román) V tomto díle je důraz kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj. Osnovou je baladický příběh plný lásky. Jde o vystižení atmosféry a vylíčení prudké lásky. Dějovým pozadím je středověk 15. stol., je líčeno nepřátelství dvou loupežnických rodů Lazarů a Kozlíků. Markéta se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí.
Konec Starých časů: (Román) Zámek Kratochvíle přišel o svého majitele, byl sem dosazen správce Stoklasa i se svou rodinou. Ten je bohatý, ale o koupi zámku musí rozhodnout lokální politici, a tak se snaží si je naklonit. Pokouší se chovat jako aristokrat, ale je jen zbohatlíkem. Jednoho dne přijede ruský emigrant, šlechtic Dolgorogov se svým sluhou. Je sice chudý, ale chová se vznešeně a noblesně – je atrakcí, všichni jej hostí, ženy ho obdivují, muži na něj žárlí, jen Stoklasa se na něj neumí hněvat. Všem se ale uleví, když kníže nenadále odchází. I politikům se ulevilo a zdá se, že Stoklasovi zámek nechají.
Katolický Proud:
Jaroslav Durych: Patřil mezi spisovatele Katolického proudu. Dílo: Tři dukáty, Bloudění.
Socialistický realismus:
Ivan Olbracht: Vlastním jménem Kamil Zeman, synem Antala Staška. Národní umělec, prozaik a novinář. Patřil do období socialistického realismu.
Nikola Šuhaj Loupežník: Příběh o loupežníkovi Nikolovi dávajícího chudým to, co ukradne bohatým. Za tuto činnost je samozřejmě pronásledován četníky a je na něj vypsána velká odměna. Nikola se skrývá v lesích a jen občas schází tajně do Koločavy za svou ženou Eržikou. Nakonec ho zabijí jeho kamarádi, kteří mu nosí zásoby potravin.
Golet v Údolí: Povídkový soubor s židovskou tematikou, život v ghettech. Termín golet, je zde použit coby označení pro malou židovskou vesničku.
Jaroslav Havlíček: Je to nejvýznamnější český představitel psychologické prózy.
Petrolejové lampy: Psychologický román. Posmrtně vydán v roce 1944 konečně jako Petrolejové lampy. Příběh je zaměřen na dceru bohatého zednického mistra a selky z vejrychovského statku. Její osud se spojí s jejím vysněným mužem, bratrancem Pavlem Malinou, důstojníkem u rakousko-uherské armády, ze kterého se stal během služby syfilitik, u kterého začne postupovat paralýza. Autor sleduje přerod z městské paničky v těžce pracující selku, která se navíc musí starat o umírajícího manžela.
Egon Hostovský: Stejně jako Havlíček, představitel české psychologické prózy. V jeho Románech se objevují motivy jako: svět dětství a snění, rozdvojení osobnosti.
Eduard Bass: Byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař.
Cirkus Humberto: Román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, … Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu.
Karel Poláček: Byl česko-židovský spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Dílo K. Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života.
Bylo nás pět: Příhody pěti malých chlapců na venkově, kniha opět zobrazuje problémy maloměsta očima dítěte. Vzpomínal zde na své dětství. Používá zde kombinaci hovorového a nespisovného jazyka společně se spisovným.
Karel Čapek – humanista, zastával názory demokratického proudu prozaik, dramatik, novinář, překladatel, kritik, filozof
-ve své vile zavedl tradici tzv. Pátečníků (dobový intelektuálové)
díla: v obecné rovině se zaměřuje na 2 témata
1) humanistické – na první místo řadí člověka a jeho svobodu
– odpůrcem útlaku, útisku svobodné vůle a názorů (Noetická trilogie)
2) tzv utopistické – utopie – co by se stalo kdyby – prvky sci-fi
1) do roku 1920 – drobné povídky (Boží muka, Loupežník)
2) 1921-1927 – cestopisné romány a dramatické utopie (R.U.R., Věc Makropulos)
3) přelom 20. a 30. let – prózy a cestopisy – Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Povídky z jedné kapsy a druhé kapsy
4) 30. léta – období tzv. Neotické trilogie, romány ovlivněné pragmatismem
Noetická trilogie: Hordubal, Povětroň a Obyčejný povětroň
5) konec 30. let – vliv politických událostí (hrozba války a diktatury)
– díla varují před nacismem – divadelní hry a romány – Válka s mloky, Bílá nemoc, Matka
Povídky z jedné kapsy
– druh: próza (odstavce členěné do vět, má děj, nerýmuje se)
– žánr: soubor povídek (krátká, ne moc postav)
– téma: zamýšlení nad otázkami práva a spravedlnosti, dobra a zla, zločinu a trestu.
– vypravěč: er-forma – nezaujatý pozorovatel
– povídky: Básník, Zločin v chalupě, Poslední soud a další
Povídka Básník
– téma: vyšetřování autonehody – prostředí: Praha
– postavy: Dr. Mejzlík – detailista, nervózní, policejní koncipient strážník – přátelský Jaroslav Nerad – básník, má vlastní svět, opak Mejzlíka Králík – nepozorný
– jazyk: nespisovné výrazy – nalitej, přímá řeč, archaismy – vykuliv, spisovný – zlomený, básnické výrazy a přirovnání
Válka s mloky
– druh: próza (souvislý text, ve větách, nerýmuje se, má děj)
– žánr: román (delší rozsah)
– téma: zamyšlení na tím, co by se stalo kdyby rasa (mloci), která byla původně určená na práci pro lidi, chtěla ovládnout svět
– prostředí: Indonésie – zátoka Devill´s Bay, Praha (mlok se vynoří v Praze u Národního divadla) – kompozice: chronologicky vyprávěný příběh, 3 části
– vypravěč: er-forma + ich-forma ve vnitřních monolozích autora
– jazyk: spisovná čeština, anglické názvy, v novinových článcích se objevují různé světové jazyky, mluva mloků – anglicizmy, primitivní čeština vnitřní monology autora – hádá se sám se sebou o tom jestli bude válka
Mloci – alegorie na Němce, chodí po zadních nohách, krátké tlapy, menší než člověk, velká hlava a na ní velké černé oči bez víček, slizká kůže, učenlivý, někteří velmi inteligentní, pouze kopírují lidská díla a proto nejsou národem Chief Salamander – nejvýraznější z mlok, narážka na Hitlera, sám se jmenoval vůdcem Mloků Kapitán Van Toch – českého původu, objevil Mloky, zištný, vypočítavý, lehkovážný
továrník Bondy – obchodník, honba za ziskem pan Povondra – komorník u Bondyho, později archivářem zpráv o mlocích sám autor – hovoří o sobě jako o pražském novináři – vede vnitřní monology o tom jak má pokračovat v psaní románu a nebo uvažuje o tom co se stane, když válka opravdu bude
Bílá nemoc
– literární druh: drama (dialogy, scénické poznámky, označení která postava mluví…)
– literární žánr: tragédie (smrt doktora Galéna)
– reaguje na hrozbu války – Čapek vystupuje proti válce, tvrdí, že by neměla být
– téma: odsouzení války, co zmůže člověk proti davu
– název: metaforické pojmenování šířícího se nacismu
– kompozice: 3 dějství – vypravěč: neurčuje se
– jazyk: dialogy, spisovný, lékařská a vojenská terminologie
Dr. Galén – humanista, proti válce, odhodlaný, trochu naivní, přezdívka doktor “Dětina”, svádí vnitřní boj, neústupný, neoblomný, laskavý, šlechetný Maršál – touží po moci a nadvládě, bezcitný, zbabělý, nelidský, neústupný, opak Galéna baron Krug – podobný jako Maršál, vedoucí zbrojovky, touží po moci, fanaticky věří ve své poslání, zbabělý dvorní rada prof. dr. Sigelius – podlézavý, sobecký, prospěchářský
R.U.R. (Rossum´s Universal Robots)
– literární druh: drama (dialogy, scénické poznámky, označení která postava mluví…)
– literární žánr: tragédie (roboti vyhubí lidstvo)
– kompozice: 3 dějství + prolog – prostředí: neurčitá budoucnost – Rossumův ostrov
– téma: co se tane, když bude strojům dána inteligence, varování před dopady vývoje techniky
– jazyk: spisovný pouze u Heleniny chůvy Nány je nespisovný, zvolací věty, dialogy – slovo Robot – vymyslel Josef Čapek – od slova robit nebo robota
Helena Gloryová – manželka Domina, ztělesnění ženského, citového, laskavého přístupu k robotům i lidem, inspirována Čapkovou sestrou Stavitel Alquist – Šéf staveb R.U.R., největší hodnotapovažuje lidský život a práci, lidský Harry Domin – ředitel R.U.R., jeho snem je osvobodit lidstvo od práce, sebevědomí člověk, útočný, dobyvatelský Nána – komorná slečny Heleny Gloryové roboti – Marius, Radius, Damon – nahrazují lidskou sílu, jsou vzdělaní, výkonní, ale neschopni citu Roboti Primus a Helena – výjimeční roboti, kteří mají duši a zamilovali se do sebe.
Vysvětlit pojmy :
Pragmatismus: Absolutní pravda je fikce, pravda je to co se v praxi osvědčí, kritériem pravdy je praxe jednotlivce.
Noetika: Zabývá se původem, předmětem, povahou, rozsahem a výsledkem lidského poznání, zákonitostí lidského myšlení.
