Kniha: Filozofská historie
Autor: Alois Jirásek
Přidal(a): Anna
1. Alois Jirásek
1.1 Životopis
Alois Jirásek se narodil 23. 8. 1851 v Hronově jako čtvrté dítě z osmy dětí. Jeho otec Josef Jirásek byl tkalcem a následně pekařem. Jeho matka se jmenovala Vincencie Jirásková, rozená Prouzová. V jeho dětství se rodina přestěhovala do Velké Vsi u Broumova. V Broumově v letech 1863-1867 studoval v německém benediktinském gymnáziu v Broumově a následně čtyři roky na českém gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se seznámil se spisovateli pro časopis Lumír a s Mikolášem Alešem.
Po úspěšném absolvování vysoké školy působil jako středoškolský učitel historie a zeměpisu v Litomyšli. Po několika letech se přestěhoval do Prahy, kde také učil. V této době napsal většinu svých literárních děl. Pracoval jako redaktor časopisu Zvon. V roce 1879 se oženil s Marií Podhájskou, s kterou měl celkem šest dcer a jednoho syna. Šest let po svatbě zemřela jeho čtyřletá dcera. V roce 1890 byl zvolen členem České akademie.
Po nástupu do penze v roce 1909 se věnoval pouze literární činnosti a cestování po místech, do kterých své knihy zasazoval. V roce 1917 byl jeden z prvních podepisujících Manifest českých spisovatelů, kterým se hlásili k české samostatnosti. V roce 1920 byl v parlamentních volbách zvolen senátorem za Československou národně demokratickou stranu. V roce 1925 se začal stranit politickému životu. V meziválečném období byl čtyřikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Alois Jirásek zemřel 12. 3. 1930 v Praze.
1.2 Dílo
Jako první psal vlastenecké verše, ale nedlouho poté se začal věnovat próze. Historická próza, obsahující skoro celou národních minulost, je rozdělena do několika časových etap.
První etapa je nazvána doba mýtů a pověstí, kam patří Staré pověsti české.
Období husitské obsahuje již několik děl. Toto období je ztvárněno především třemi rozsáhlými trilogiemi. Kniha Mezi proudy vypravuje o vzniku husitského hnutí za dob Václava IV. Druhá trilogie Proti všem zachycuje počátek a vrchol husitského hnutí včetně založení města Tábora. Umělecky nejhodnotnější je poslední trilogie pod názvem Bratrstvo, která líčí pozdní období husitství.
Pobělohorská doba ztvárněna díly Temno, Psohlavci, Skály a Skaláci. Kniha Temno vypráví o úpadku českého národa po roce 1620. Jednostranný pohled na období baroka pouze jako doby habsburského útlaku a násilné rekatolizace mu však vyčítali někteří historici již ve 30. letech minulého století.
Pro období Národního obrození je charakteristické dílo F. L. Věk, které popisuje život F. L. Věka (vzorem jim byl skutečný F. L. Hek) a jeho syna. Hlavní postava zde v průběhu celé knihy potkává reálné osobnosti českého obrození. Volným pokračováním je čtyřdílná kronika U nás, která popisuje národní obrození v rodném kraji Aloise Jiráska. Do tohoto období patří také kniha Filozofská historie.
V pozdější době Jirásek napsal několik dramat. Mezi nejznámější patří Vojnarka, Otec, Jan Hus nebo Lucerna.
2. Filozofská historie
2.1 Kompozice
Filozofská historie je povídka s historickým zabarvením vydaná v roce 1877. Můžeme jej zařadit do období českého realismu a naturalismu. Dílo nám ukazuje obraz města Litomyšl v období před revolucí a během roku 1848. Kniha nevypráví přímo o historickém dění, ale o tom, jak vše ovlivnilo život obyčejných lidí, především studentů. Vedlejším tématem je zde láska Vavřeny s Lenkou a Fryborta s Márinkou.
Příběh postupně graduje v boji o Prahu a strach Lenky, Márinky a slečny Elis o Vavřenu s Frybortem. V průběhu celé knihy je popisováno vlastenectví jednotlivých mladých lidí a snaha o národní obrození.
Dílo je psáno spisovnou češtinou odpovídající tehdejší době. Místy jsou zde fráze německé, například: Na, es wird sich ziegen (No, to se ukáže). Studenti, hlavně na majálesu, používají známé latinské fráze, a to: Vivat commissarius! Vivat dictissima! Vivat Xantippe! (Ať žije komisař! Ať žije veleučená! Ať žije Xantipa). Často je využíváno přechodníků a básnických prostředků.
Můžeme zde vidět kontrast mezi postavou Lenky a Loty, které jsou navzájem odlišné ve svém chování a v názoru na český jazyk. Druhým kontrastem je slečna Elis a paní Rollerová či paní Roubínková. Slečna Elis se snaží mladým studentům pomáhat a podporovat ve studiu či v lásce, na rozdíl od paní Rollerové nebo Roubínkové, které mladým lidem kladou jen překážky.
Pointou celého příběhu je svatba Vavřeny s Lenkou a Fryborta s Márinkou
2.2 Postavy
Mezi hlavní postavy patří student Vavřena, moudrý, dobrosrdečný a vzdělaný vlastenec. Je zamilovaný do Lenky, s kterou si vyměňuje česky psané knihy, jelikož spolu sdílí vlastenecké nadšení. Ostatní studenti ho respektují a je mezi nimi oblíbený. Patří mezi organizátory majálesu. Ve vztahu k Roubínkům je trochu tvrdohlavý. Při útoku na Prahu je Vavřena odhodlaný vojensky pomoci.
Frybort má s Vavřenou mnoho vlastností společné. Liší se ale svojí lehkovážností a komediantským chováním. Učení nebere tolik vážně. Je zamilovaný do Márinky, dcery paní domácí. Pochází z Hané.
Zelenka je sirotek, velmi pečlivý ve studiu. Ze všech zmiňovaných studentů je nejpilnější. Vyhýbá se zábavám a jako jediný není do nikoho zamilovaný. Snaží se žít si svůj vlastní život.
Špína je chudý student, tajně zamilovaný do Márinky. Z nešťastné lásky nastoupí do kláštera poté, co neudělá zkoušku. Časem se shledá s Vavřenou a Frybortem na barikádách, pohužel následně umírá.
Vavřena je zamilovaný do Lenky, která je schovankou pana Roubínka. Bydlí společně s panem a paní Roubínkovými a se setřenicí a bratrancem. Dříve žila se svým strýcem Jiřím, který bohužel zemřel. Po něm jí zbylo mnoho českých knih, které si potají čte, jelikož Roubínkovi se českému jazyku jen smějí. Je poslušná, hodná a prostá, opak své sestřenice Loty. Díky Loty jí okolí často opomíjí.
Márinka je dcerou domácí hokynářky, u které bydlí zmiňovaní studenti. Je velmi hodnou a milou dívkou.
Slečna Elis je příjemná bytná Vavřeny, Fryborta, Zelenky a Špíny. Stará se o ně jako o vlastní děti. Málo vychází na procházky ven. V minulosti byla zamilovaná do strýce Lenky, proto má Lenku ve zvláštní oblibě. Po úmrtí pana Roubínka dokonce Lence nabídne, aby bydlela u ní. Na konci knihy se nastěhuje k Vavřenovi a Lence.
Roubínkovi byli neochotní vzít si Lenku k sobě po smrti jejích rodičů a strýce. Nejsou vlastenečtí, raději mluví německy. Rodina povýšených a pomstychtivých lidí, kteří se češtině jen vysmívají. Jejich chování je velmi povrchní a někdy i samolibé. Vavřenu nejprve velmi vychvalují a považují ho za dobrého partnera pro Loty, když ale zjistí, že se Vavřenovi líbí Lenka, hned ho zavrhnou. Pan Roubínek odmítá jet do Prahy na pomoc a na konci knihy umírá.
2.3 Děj
Příběh se odehrává převážně ve městě Litomyšl kolem roku 1848.
Studenti Vavřena, Frybort, Zelenka a Špína bydlí u slečny Elis, která se o ně stará jak o vlastní. Vavřena se zamiluje do schovanky pana Roubínka, kde vyučuje jeho syna Fricka. Vavřena chodí do rodiny aktuára Roubínka doučovat jejich syna Fricka. S panem a paní aktuárovou ještě bydlí jejich dcera Loty a Lenka, která je jejich schovankou po úmetí jejího strýce Jiřího. Jednoho dne, když přijde Vavřena na hodinu, Fricek ještě není doma. Poté si všimne, že Lenka čte vlastenecké knihy a okamžitě se spolu spřátelí a sblíží.
V následující ukázce Vavřena zjistí, že Lenka tajně čte vlastenecké knihy:
„Odpusťte mi, prosím, že jsem vás prve svým myšlením urazil. Viděl jsem, že něco schováváte, a napadlo mě, abych pravdu mluvil, že to nějaké psán íčko – „
„Od kohopak?“ a Lenka se usmála, až se všecky její zdravé zuby zabělaly.
„Divu by nebylo!“ odtušil vesele mladý filozof. „Ale české knihy jsem se nenadal. To mne překvapuje. Myslím, že kdybych šel zde od jedné panny ke druhé, nenašel bych u žádné české knihy. Nevěděl jsem, že jste vlastenka. Viďte, že jste?“ a podával jí pravici.
V domě, kde bydlí studenti se slečnou Elis, žije také paní domácí se svojí dcerou Márinkou. Do Márinky se zamiluje Frybort a Špína. Špína bohužel nikdy své city Márince nevyjeví a trpí tak neopětovanou láskou. Frybort a Márinka se postupně sbližují.
Lenka půjčí některé její vlastenecké knihy Vavřenovi, které později najde slečna Elis. Elis pozná rukopis, který patří již zmíněnému Jiřímu, do kterého byla zamilovaná. Jejich lásku ale nepovolila Jiřího matka a on se tak stal farářem. Elis si hned po tomto zjištění přeje Lenku vidět.
Na filozofické fakultě se mezitím studenti snaží o povolení studentské slavnosti – majáles. I přes zákaz je slavnost díky Vavřenovi a Frybortovi uspořádána. Dorazí sem také Roubínkovi se svojí dcerou Loty. Její rodiče Vavřenu jen vychvalují a myslí si, že je dobrou partií pro jejich dceru. Vavřena se ale mezitím sejde s Lenkou a Elis, a všichni tři si společně povídají. Kvůli tomu nestihne Vavřena tanec s Loty a ona je uražená. Na Vavřenu od té doby zanevřela, obzvláště poté, co se od paní Rollerové dozvěděla, že byl s Lenkou. Paní Roubínková a Loty jsou na Vavřenu naštvané a pár dní poté pan Roubínek Vavřenu propustí a najde Frickovi jiného učitele.
Po slavnosti probíhá na škole vyšetřování, kdo slavnost uspořádal i přes všechny zákazy. Nakonec je obviněno jen několik studentů, které čeká školní trest.
Nastává pro Vavřenu, Fryborta, Zelenku a Špínu zkouškové období. Všichni sedí celé dny nad učivem. S podporou slečny Elis zkoušku udělají. Jen Špína neprojde, a proto oznamuje, že odchází do kláštera. O prázdninách hodily slečně Elis dopisy od Vavřeny a Fryborta. Začátkem školního roku, kdy studenti přijíždí, se vše vrací do zaběhnutého režimu.
Po nějakém čase byla prohlášena konstituce. Všude se zřizovaly národní obrany a garda. V Litomyšli byla zřízená studentská legie. Vavřena a Frybort byli jejími hlavními zástupci. V Praze se bojuje. Frybort s Vavřenou se rozhodnou vyrazit do hlavního města na pomoc. Na barikádách se setkávají se svým dřívějším spolužákem Špínou, který je nyní mnichem.
Následující ukázka popisuje setkání Vavřeny a Fryborta se Špínou na barikádách a následně smrt Špíny:
„Špíno!“ vzkřikl Vavřena a přiskočil k bývalému kolegovi.
„Vojto! Vítám tě! Ale sem, za mnou, sem, sem!“
Hrnuli se tam, kam naznačil bojovný mnich, jenž poznovu nabíjel pušku. Vavřena se postavil vedle něho. Rány zarachotily, granáty svištěly a třaskaly, křik válečný kolkolem, tu tam ozvalo se zasténání i smrtelný chrapot. Na dlouhé řeči a vyptávání nebylo času. Vavřena jen zaslechl Špínův hlas:
„Je tu Frybort taky?“
„Je.“
Vtom praskl nedaleko granát, třísky jeho rozpraskaly se, a když zážeh a výbuch minul, leželo několik mladíků na dlažbě ve své krvi.
Vavřena vyváznuv z nebezpečí ohlédl se po Špínovi. Ten ležel vedle. Ihned přikleknul, nadzdvihl svého přítele. Byl na smrt bledý, na prsou barvila se kutna* teplou krví.
S pomocí nějakého studenta odnesl těžce raněného na místo, jež chráněno bylo před nepřátelskými koulemi.
Když mladému mnichovi lékařsky přispěli a on z mrákoty se probral, promluvil namáhavě k Vavřenovi:
„Jdi do boje, jdi. Přijdeš-li do Litomyšle, pozdravuj – víš –“ Pak umlkl. Vavřena neposlechl na slovo, ale chvíli ještě zůstal a dobře učinil.
Tak aspoň v poslední hodince stál u dokonávajícího „opuštěného sirotka“ známý, přítel, jenž srdečně nad nešťastným zatruchlil.
Vavřena a Frybort prchají z Prahy a dopisují si s Lenkou a Márinkou. Mezitím pan Roubínek umírá, jelikož byl vážně nemocný. Slečna Elis nabízí Lence bydlení u ní, které Lenka s radostí přijímá. Po prázdninách přijel s Frybort s otcem a požádal Márinku o ruku. Společně se přestěhovali na Hanou, kde Frybort začal být sedlákem. Svatba se koná v Litomyšli. Vavřena vede Márinku k oltáři.
Lence poté chodí dopisy od Vavřeny z Prahy. Ten studuje medicínu na Karlově univerzitě. Po pěti letech se vrací do Litomyšle jako doktor a bere si Lenku za manželku. Na svatbu přijíždí i Frybort s márinkou a malým synkem.
Slečna Elis se odstěhovala ke svým studentům. Když byla u Vavřenů, přišel jí dopis od Zelenky. Psal jí, že je v Medlitském klášteře a že se mu výborně daří. Loty Roubínková zůstává na konci příběhu sama.
Následující ukázka je úplný závěr Filozofské historie:
O Štědrém večeru, který mladý doktor s milou ženuškou poprvé trávil, dostal od Fryborta srdečný list, v němž našel také veliký popsaný arch. V čele stálo:
„Kolegové!“
„Je to první opis provolání, které jsme před slavností majáles‘ spolu skládali. Našel jsem je na dně svého studentského kufru. Bude ti zajisté milo, na ony časy sobě vzpomenouti,“ psal Frybort.
„Baže milo! Tenkráte jsme se našli u starého stromu; víš Lenko? Máme teď také hnízdečko a je v něm milo a blaze.“
2.4 Historické souvislosti
Alois Jirásek se inspiroval svým pobytem v Litomyšli, kde následně své dílo zakomponoval. Kniha je psána podle historických událostí, vyprávění místních lidí a fantazie autora. Alois Jirásek čerpal z historických knih Františka Palackého. Dílo vyjadřuje nadšení českých lidí v době před národním obrozením. V té době se u nás mluvilo hodně německy a češtině v některých místech zanikala. Ke konci je popisován rok 1848 v Praze na barikádách.
V době, kdy Jirásek toto dílo psal, byl učitelem na gymnáziu v Litomyšli a byl též velmi mladý. To je jeden z důvodů, proč píše Filozofskou historii z pohledu studentů. Z knihy můžeme vyčíst autorovo nadšení pro národní obrození a český jazyk.
Zajímavostí je, že pobouření filozofů nad zrušením majálesu se odehrálo o mnoho let dříve. To znamená, že tito studenti nemohli být na barikádách v Praze. Vše si autor pouze spojil pro vlastní účely. Modelem pro postavu pana Roubínka byl Jiráskův přítel, malíř Liška.
Autor dílem ocenil knihu Máj od Karla Hynka Máchy, kterou si velmi oblíbil.
