Generace anarchistických buřičů – literatura

 

 Jméno: Generace anarchistických buřičů

 Přidal(a): Tereza95

 

 

 

– básnická skupina následující po české moderně 10. a 20. léta 20. století do konce 1. světové

války

– zpočátku vyznávala stejné hodnoty – poezie s tématy podobná

– poezie, která se, ale liší od předchozí generace – nepracují se symbolem, méně

obrazotvornosti

– poezie jednoduší, srozumitelnější – více se zabývají aktuálními otázkami, konkrétně svět ve

kterém žijí

– v poezii odráží vnější svět – otázky: politiky, sociální otázky, dělnická (jejich život), válka +

člověk v ní, militarismus, zbrojení, přírodní, vztah k ženám, věda, technika, moderní

civilizace

– převzali od předchozí skupiny: zpěvnost, hudebnost veršů, kultura, využívání hovorového

jazyka

 

– proč se jim tak říká?

– název trefný: buřič: člověk, který se proti něčemu bouří

– básníci bouřící se proti době, nesouhlasí se svou dobou, protestují svou tvorbou proti

životním podmínkám

– protest je podobný jako u FR. básníků: bohémský život

– anarchistické hnutí – filozofický názor, založen na odmítnutí státu jako instituce a

donucovacích prostředků, které stát používá: soudy, správní řád, policie, armáda

– anarchisté říkají: stát a jeho donucovací prostředky omezují lidskou svobodu

– program: odmítání státu, donucování, násilí, odmítání oficiální politiky státu, antimilitarismus – proti válce, odmítali omezování svobody člověka

– měli pocit, že svoboda je omezovaná – tak se proti tomu bouřili

– postoj se projevoval v poezii

– postoj zaujímali jen v mládí, postupně si každý volí svou vlastní cestu/téma

– nejedná se o výraznou autorskou skupinu

– mluvčí anarchistů: Stanislav Kostka Neumann (- z dobře situované rodiny, vlastnili v Praze vilu – “Olšanská vila” – zde se scházela skupina A.B., odsud vycházel časopis

– Neumann vydával: Nový kult, veřejně vyjadřovali své názory, postoje + otisk

jejich tvorby – po rozpadu skupiny zanikl

 

František Gellner

– jediný výrazně typický anarchistický buřič

– jediný, který nepřekročil hranici anarchismu – umírá r. 1914 – neměl příležitost zažít nic

jiného

– z rodiny daný bohém, měl rád společnost

– nebál se vyslovovat své názory, proti společnosti, vládě, vládnoucí politice

– jen anarchistický buřič, citlivý, ale provokativní

– velmi kritických ve svých postojích

– využíval satiru, ironii, humor

– básník nejvíce srozumitelný – své krátké básně odvodil od kupletů a šansonů

kuplety a šansony – se vyjadřují jednoduchou formou, rýmovaný verš, pojmenovává věci přímo, básně podobné písním, blíží se hovorové řeči

– oblíbené, každý rozuměl, on sám oblíbený už ve své době

autostylizace: autor se staví do pozice někoho jiného

– sám sebe zobrazuje ve své poezii, jako někoho jiného

– Gellner: do zhýralého, cynického člověka, kterému je jedno co se kolem něj děje, nic

se ho nemůže dotknout, tvrdé srdce, ironický, výsměšný

– autostylizací zakrývá svůj cit, zklamání z osobního, společenského života, touha po lásce,

trápí ho v jaké společnosti žije, že si lidé lžou, nedostudoval

Dílo:

– dvě básnické sbírky: Po nás ať přijde potopa

 

Radosti života

Kuplet, Šanson – typy písní, patřili do lidové zábavy

Kuplet = zůstal v lidové zábavě

– jednoduchá píseň, obsah žertovný, satirický, kritický

– vyznačuje se refrénem, který se stále opakuje

– typická píseň pro kabaret

Šanson = stopy už ve středověku, renesanci

– tehdy/původní šansony se podobaly kupletu – obsah, žertovný, ironický, kritický

– moderní šanson od 19.stol. = proměna

– není tak jednoduchý, průhledný – stala se malá básnická sbírka

– texty zajímavé, hodnotné

– básníci se zabývají psaním šansonů

– doména francouzské hudební scény

 

Fráňa Šrámek

– nejdůležitější city, smysly, nálady, smyslové vnímání – pro něj podstatné

– básník, prozaik, dramatik – všechny 3 žánry významné

– spisovatel mládí: je pro něj zásadní motiv v tvorbě

– všímá si jak se mladí lidé zkouší stavět do života dospívání, problémy mladých, když

jsou na přechodu mezi dospíváním a dospělostí

– rozdíl pohledu/ vnímání světa mezi dospívajícím a dospělým – ukazuje na jedné     straně svět plný touhy a ideálů, buřičství mladých “jdou hlavou napřed”, ideály, touha     po lásce, uznání, uplatnění, prosadit se

x

– realita, která hází mladým klacky pod nohy, rodiče mají jiné názory

– kladou odpor školství, realita neodpovídá představě, vztah k rodičům, kamarádům ,

okolí

– on zobrazuje střet a jeho výsledek

– mladí se musejí vyrovnat s částečnou ztrátou snů, ideálů, snaha prosadit se – nevede

se, ale oni se nikdy nezlomí

– na konci cesty mládí, když jsou dospělí, jsou změnění, posílení, nikdy ale zlomení,

více realističtí

 

POEZIE

– první sbírky – on sám je mladý, neuvědomuje si to

– anarchistické, odpor k válce (píše se v době 1. světové války)

– sbírka: Modrý a rudý

– básně o vojácích

– protiválečná

– podle barev oblečení, vojáci v záloze, aktivní vojáci – modrá, barva anarchie rudá

Života bído, proč tě mám rád

– společenské-sociální lyrika

– stejné období

– člověk v mládí plno ideálů, které nemůže uskutečnit, život klade překážky

– pořád zbývá naděje, láska – člověk není poražený

Splav

– ústřední sbírka

– motivy: negativní zážitky související s válkou, kritika společnosti, motiv mládí,

okouzlené láskou/konkrétní ženou, souznění člověka s přírodou – motivy spolu souvisí

– básník je šťastný v přírodě i ve své lásce – v obou momentech se cítí šťastný

– optimistická, pozitivně naladěná

– nenese téměř stopy anarchismu

– nejtypičtější báseň – stejnojmenná = Splav

– po 1. svět. válce píše další básnické sbírky – hl. motiv = vztah k domovu, kraji, kde se

narodil – rodné místo

– poslední básnická sbírka vychází na prahu 2. svět. války

– Šrámek se připojil k národnímu proudu literatury

– hnutí českých spisovatelů, na počátku 2. svět. války opustili svou dosavadní tvorbu, témata, vyjádřili se k okupaci, protektorátu

– cíl: odsoudili tento akt, okupaci, protektorát, válku

– pokusili se dodat českému národu sílu k překonání této krizové situace, víru, že

se to podaří

– většina autorů mladších i starších, Šrámek, Seifrt

– pesimistická nálada: autoři se snažili odvahu, sílu, víru

 

PRÓZA

– psal povídky, novely

– autor impresionistické románu (= postrádá zápletku, děj, má úst. hrdinu, autor se soustředí na vnitřní život, prožitky)

román = podstata: děj má zápletku, závěr rozuzlení zápletky, děj má odbočky, hrdina se mění, vyvíjí se

– motivy: city, nálady, prožitky ústředního hrdiny, jeho vztah k životu, lidem

– ústřední hrdina se mění, vyvíjí, vývoj svých pocitů, postojů

– obsah nedokončené věty – autor nechává prostor  čtenáři, aby si domýšlel co postava

prožívá

Stříbrný vítr

– věnován mládí a postojům, názorům dospívajícího

– postava studenta – ústřední hrdina Jan Ratkin

– autor ho sleduje mezi 16-18 věkem, ukazuje jeho přechod od dětství k životu dospělého

– přechod plný touhy po uznání, dosažení rovnocennosti s dospělými, po lásce, štěstí,

přátelství

– ukazuje cestu, kterou musí jít, aby dosáhl touhy musí překonávat překážky, střety s

dospělým světem (rodiče, profesoři), dochází ke zklamání, lásce, kamarádství, nic není tak

růžového jak si představují

– zažívá chvíle, že je osamělý, s nikým se nedomluví

– ale ze všech potíží, zklamání vychází jako vítěz, poučený, ale nezlomený, zralejší

– název: symbol pro mládí, naději, víru v život, lásku, naději

 

DRAMA

– divadelní hry

Měsíc nad řekou

– nejvýznamnější – i zfilmováno

– motiv: pozorování životních hodnot, světů mladých a dospělých

– ani jedna strana nevychází špatně

– mladí mají nadějí, starší moudrost

 

Karel Toman

– patří spíše generačně než svými názory

– pochází z venkova  u Slaného

– otec zemědělec, hospodář

– nedostudoval VŠ, celý život se zabýval literaturou

– působil jako novinář, spisovatel

– vášeň pro cestování (neustále cestoval), projel Evropu i mimo Evropu – protoulal se jimi,

prochodil je

– mluví o sobě jako o vagabundovi (- odraz v tvorbě), tulákovi

– často mimo domov – posílení vztahu k rodnému kraji, svému domovu, národu

– stále se domu vracel, vztah k rodnému jazyku (ovládal výborně ČJ), kraji

– motiv: tuláctví vychází z osobní zkušenosti

– tulák, vagabund – v básni často vyskytující se slovo

– není zde myšleno špatně – jako dnes

– lidé, kteří chodí světem a nemají dost prostředků na hotel, musí se protlouci

jak se dá, upozornění že, často o ně cizí země nestojí, snaží se je vyhostit, nevlídní

– svoboda spojena s touláním se – nemají bohatí lidé

– domov, lásku k domovu, rodnému kraji, úzký vztah k národu, jazyku

 

POEZIE

– promyšlená

– 7 básnických sbírek – tenké knihy

– básně krátké, dokonale promyšlené “dlouho nosil v hlavě, promýšlel a 1. psanou verzi už

nemusel přepisovat”

– snažil se o úspornost vyjádření, verše nekomplikované, krátké

– básně působí: urovnaným, klidným dojmem, jako kdyby o nic nešlo

– po 2. a 3. přečtení – hluboké myšlenky, ukrývají se symboly – měl blízko k symbolismu, ale NENÍ SYMBOLISTA

– sbírky básnické

Pohádky krve

– úplně první

– vztah k anarchismu

-není pro něj typická

– na konci vyloučil ze své tvorby, moc se k ní nehlásil

– ovlivněna symbolismem – anarchistické zklamání ze společnosti, zklamání z lásky, ze

společnosti

– přišla mu jako “úlet mládí”

– další se tématicky odlišují

 

Melancholická pouť

– motiv tuláctví, domova, vyznání lásky k rodnému kraji, zemi

– lyrika osobní, intimní

– prožitá sbírka

 

Sluneční hodiny

– stejné téma jako Melancholická pouť

 

Měsíce

– vrchol jeho děl

– jedna z nejvýznamnějších sbírek ČR

– patří do ZLATÉHO FONDU

– výrazně česká sbírka: motivy mají vztah k české zemi, národu, historii

– název: 12 krátkých básní, každá nese název jednoho měsíce

– ukazuje jak v průběhu kalendářního roku plyne lidský čas (uplývá lidský život) a čas

vesmírný (uplývá čas zemi, jako takové)

– motivy: venkovské práce a proměna přírody v průběhu kalendářního roku – vztah práce a

příroda

– odkazy na české historické události v průběhu měsíců

 

Stoletý kalendář

– poslední sbírka

– napsána několik let po 1. světové válce

– zákl. motiv: tuláctví + odkazy k válce, faktu války

 

Viktor Dyk

– zastává anarchistické postoje jen na začátku tvorby, brzy se oddělil

– intelektuální básník

– básně spíše rozumové, tvorba spojena se společenským životem

– velký vlastenec

– bojovník za národní samostatnost

– postoj protirakouský za 1. světové války vězněn za názory

– po válce se angažoval v politice, pravicově orientovaný

– poslanec senátor národně demokratické strany (pravicová strana)

– poslanec za Louny (nebyl Louňák)

– tvorba: kritický ke společnosti, v kritice využíval ironii, satiru

– poezie: verše velmi krátké, promyšlené, strohé (žádné kudrlinky, zbytečnosti)

– rozumový, ironický, kritický, politické/společenské dění

DÍLO

– anarchistické období – společenské sbírky

Síla života

Marnosti

– náladové,pocitové, ne příliš rozumové, nepopíral tyto sbírky jako Toman

– významnější pozdější tvorba…

– začíná psát satiru, satirické básně týkající se společnosti a politických událostí

– sbírky: Satiry a sarkasmy

– 1. světová válka

– píše vrcholné dílo

– válečná tetralogie: Lehké a těžké kroky

                                            Anebo

                                            Okno – nejvýznamnější

                                             Poslední rok

– motivy: válka, otázka do jaké míry se český národ vyrovná s válečnou situací, obstojí? Bude zničen? Pokud přežije jak bude vypadat poválečný svět, myšlenka na národní samostatnost

– výzva k národu, aby se ve válce nevzdal, češi bojovali, aby bojovali sami za sebe ne za Rakousko

 

Okno: klíčová báseň: Země mluví

– kvůli této básni sbírka vydána znovu na prahu 2. světové války

– dodávala českému národu sílu

– + návod jak by se měli zachovat (předválečná hrozba)

satira = kousavý, rýpavý, šťouravá až urážlivý, zesměšňovací

PRÓZA

– psal povídky, novely

povídka = jeden děj, předpokládáme konec podle příběhu

novela = jeden děj, kratší prozaický útvar, nepředpokládaný konec

 

Krysař

– novela

– námět: není vlastní, stará německá pověst ze 13. století

– o krysaři (člověk, který chodil od města k městu, aby zbavil město od krys – zaměstnání)

– přijal motiv krysaře, ale dal mu romantický rozměr

děj:

– do města Hammeln je povolán krysař, který vypadá romanticky (hezký, vysoký, tajemný

muž – dlouhý kabát, klobouk). Má kouzelnou píšťalku, zahraj, krysy ho následují, opustí

město – hudbou vyláká krysy z úkrytu i z města. Tajemná postava, nikdo o něm nic neví,

kolem něj tajemná rouška. Dohodnut s radníma, že ho odmění za splnění úkolu. On ho splní,

ale radní popírají, odmítají zaplatit. On se zlobí. Zpočátku se nemstí je zamilovaný do Agnes

– láska mu dá schopnost přenést se přes tuto nespravedlivost, je ochoten zapomenou. Agnes

ho, ale podvede sdělí mu, že čeká dítě s jiným. Zklamaný, zlomený, nic mu nebrání v

průchodu zlosti. Začne hrát na svou píšťalku, lidé jdou za zvukem píšťaly, odvede je na horu

Popel, která ústí do propasti, kam všichni naskáčou.

– píšťala je symbolem pro šťastný život, šťastnou budoucnost

– lidé jdou za píšťalou – lepším životem, budoucností

– všichni skočí do propasti, ve městě zbývají pouze dva

  1. miminko (nemluvně)- nezkažené, před sebou celý život, symbol čistoty, nezkaženosti –

“čistá nepopsaná deska”, záleží jak bude vychováno

  1. rybář Sepp (Josef) Jörgen – hodný, pomalý, prostomyslný

– pomalu mu dochází, že by mohl jít za lepší budoucností

– chce vydat za zvonkem, zvuk, ale přehlušil křik dítěte, proto následuje křik, vezme dítě k sobě

– obě postavy symbolické – oba záruka lepší budoucnosti

dítě = možnost lepší budoucnosti

rybář = prostá duše, nezkažený, může ho dobře vychovat

– o co šlo? Co chtěl říci?

– člověk má právo na lásku, spravedlivé zacházení (pracuje-odměna), prožít plnohodnotný život, záleží jen na nás, jestli to tak bude

– život si utváříme sami, Ti lidé si nezaslouží dobrý život – podvody

– kladná postava krysař: ztělesnění lásky, spravedlnosti, touhy po štěstí, není to buřič (Dyk už

není buřič) – krysař se chová jinak – citlivý, chytrý, zaslouží si obdiv, to že dal lidi do propasti je jejich chyba, kdyby ho nezradili nikdy by to neudělal

– báseň v próze

– krysy symbolizují lidskou společnost

– počínající vztah mezi nim a Agnes, jen v náznacích = poetické

– hodně citů, náznaků, symbolů

– nevyslovené momenty – blíží se básni

– má zřejmý děj, dělá prózu

 

DRAMA

Zmoudření dona Quijota

– postava i námět od Cervantese (román) – toto, ale drama

– D. Q. jde za svým snem, nemůže uskutečnit, zklamaný, nešťastný, umírá na konci

– rozpor mezi snem a realitou

 

Petr Bezruč

– pocházel ze Slezska – Opava – podstatné pro tvorbu

– vlastní jméno: Vladimír Vašek – chtěl se odlišit od otce – gymnaziální profesor, vlastenec, v Masarykově družině, otec dokázal faleš rukopisů Kutnohorského a Zelenohorského

– z kulturního, vzdělaného prostředí

– nedokončil vysokou školu – poštovní úředník

– několik míst pobytu: Morava, Slezsko,nejvýznamnější Frýdek-Místek(významné pro tvorbu)

– Slezsko: odlišovali se od Moravy, Čech

– průmyslná oblast, hlubinné doly-černé uhlí

– oblast problematický, komplikovaná z hlediska: sociálního, velké sociální rozdíly, majitelé železnic, techniky, dolů (= uhlobaroni (češi)) x horníci, kteří byli vykořisťováni, horší životní podmínky, práce těžká, vysilující, žádné zabezpečení,     neúměrný plat – vzpoury

– neklidná oblast i národnostně, národnostní útlak (uhlobaroni-češi, upřednostňovali

češtinu + útlak ze strany Rakouska-Uherska – němčina + polský vliv, polská knížata

– Slezané pociťovali jako útisk – Poláci, Němci, Češi = Slezané měli svoje nářečí

– lidé se cítili utiskovaní, chudí, nesvobodní

– uvědomil si, že lidé nemají nikoho, kdo by vyjádřil jejich starosti

– začal psát básně mluvící o problémech ve Slezsku

– básně s námětem: sociálním, společenským – orientována na národnostní otázku – lyrika

– část tvorby tvoří vlastní život

– žil celý život sám, samotářský, osamělý

– v mládí nemocný, tuberkulóza, vyléčil se, smůla na vztahy, dívka ho opustila, zklamaný,

nenašel si životní partnerku

– žil odříznutý, samotářský, měl dostat cenu – ani se pro ni nedostavil

– korespondence pouze se spisovateli – nic osobního

– básně: lyrika: společenská (národnostní problematika,národnostní otázka), intimní, sociální,

sociální balady – 1. autor v české poezii

– básně depresivní

– jedna básnická sbírka – prokazatelně napsal pouze jednu = Slezské písně

– začal vydávat básně v časopisech – menší sbírka – Slezské číslo

– rozšířil sbírku, další básně – Slezské písně – pořád přidával básně, rozšiřoval pro další

vydání, ale nejkvalitnější 1. vydání

Stužkonoska modrá = pochybnost o autorství

– sociální balady:

balada = smutná báseň s tragickým koncem

sociální balada = dochází ke konfliktu mezi hrdinou a společností

– dramatický konflikt vede ke zničení hrdiny

– za zničení může lidská společnost

– hrdinové, postavy jsou skutečné postavy – konkrétní, skutečná jména zničených lidí osudem,

společností, do básně vstřelil životní příběhy

– lidi, kterých se báli: – uhlobaroni – nevymýšlel si

 

– Bezručova autostylizace: postavy lidového zpěváka, básníka (= bard – lidový pěvec, básník),

jehož ústy promlouvá slezský lid

– více autostylizací, nejznámější bard, postava horníka, zhýralého opilce

– on mluví, zastupuje lid

 

Stanisla Kostka Neumann

– poezie, významný organizátor anarchistického hnutí

– dal je dohromady

– nedosahuje významu v básních od ostatních básníků – není tak dobrý

– plno peněz, i rodiče – zdědil vilu v Olšanech “Olšanská vila” – sídlo, kde se scházeli

anarchističtí básníci

– novinář, anarchistický časopis – Nový Kult, financoval ho, časopis anarchistů, otisk básní,

názorů

Omladina – skupina mladých dělníků, bouřili se proti společnosti, svým sociálním

podmínkám, Neumann s nimi sympatizoval, takový mluvčí skupiny

– vězněni za názory, Neumann s nimi

– aktuální básník, co se právě dělo, typické vyjádření ke konkrétním politickým událostem

(dnes bychom řekli politický básník) rychle reagoval na události)

– přežil 2. světovou válku, jakmile se něco dělo, vydal sbírku

1) období Dekadentní (ještě před anarchisty)

– 1. sbírky symbolistické, dekadentní – zhnusení, pocit nicoty, zmaru, zoufalství, vyplývá z

aktuální společnosti

– př. sbírky: Jsem apoštol nového žití

2) období Anarchistické

– vyplnil organizační prací

– žádná zásadní sbírka

3) období po-anarchistické

– žil stranou politického dění, na doby se odmlčel politicky – na Moravě – 2 klíčové sbírky

Kniha lesů, vod a strání

– umělecky nejvýše

– vznik těsně před 1. světovou válkou

– přírodní a reflexivní (= úvahová) lyrika

– šťastná sbírka: postoje, naladění, oslava Moravské přírody, ročních období, plná života,

člověk žije v souznění s přírodou

– radost, štěstí, pozitivní naladění

Nové zpěvy

– doplňuje předchozí sbírku, protiváha 1. sbírky

– ovlivněna civilismem (= nový směr)

civilismus = z Ameriky, opěvuje civilizaci, vědu, techniku, vynálezy, pokrok, do jako míry ovlivňuje lidskou společnost v pozitivním smyslu

– vidí prvek co posouvá civilizaci dopředu

4) Válečné období (1. světová válka 1914-1918)

– básně: odsoudil 1. světovou válku, důsledky

– on sám byl na frontě (v Albánii), prožil válku jako voják – autentické, autobiografické básně

5) Proletářské období (20./30. léta 20. století)

– po válce

– neodtahoval se, vstoupil do komunistické strany

– – přejal komunistické idee

– proletářští autoři se vyjadřují k dělníkům

– sbírka: Rudé zpěvy : dělnická otázka, buržoázie x dělník

6) Válečné období (2. světová válka)






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————