Habermannův mlýn – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Habermannův mlýn

Autor: Josef Urban

Přidal(a): Karolina1997

 

Josef Urban – život

Josef Urban je český spisovatel, scénárista, producent, režisér a v neposlední řadě vodák a dobrodruh.

Narodil se v roce 1965 v Zábřehu na Moravě, mimochodem jen malý kousek od vesnice Bludov, ve které se udála skutečná kauza Habermann a ve které dodnes Habermannův mlýn stojí, i když už neslouží k původnímu účelu.

Navzdory tomu, že v roce 1938 byla jeho rodina nucena se přestěhovat z oblasti tzv. Sudet v Krušných horách do Krhova u Valašského Meziříčí, se Josef Urban do dnešních dob do Sudet stále vrací, a to nejen jako lyžař a poutník, nýbrž i prostřednictvím svých románů, scénářů a filmů.

Od malička ho lákala divoká voda, často se svým otcem, vodákem, sjížděl české řeky, mezi nimi například i řeku Moravu, ze které poprvé uviděl i náš Habermannův mlýn.

Později to Josef Urban dokonce dotáhl až na reprezentanta ČSSR ve sjezdu na divoké vodě.

Svoji vášeň pro sjezd divoké vody rozvíjel a rozvíjí dál cestováním po celém světě a sjížděním těch nejnebezpečnějších řek. Se svým přítelem, vodákem Robertem Kazikem dokonce založil expediční společnost „Denali“, která se věnovala vodáckým průzkumům a sjezdům divokých horských řek na třech světových kontinentech.

V roce 1993, 4 roky po revoluci, když si podle slov Roberta Kazika uvědomili, že svoji vášeň pro sjezd divoké vody a pro cestování vlastně mohou spojit, měl tehdy osmadvacetiletý Josef Urban odjet na svoji první výpravu na světový prvosjezd řeky Buri Gandaki v Nepálu, těsně před odjezdem ale těžce onemocněl, a tak se výprava konala bez něj. V té době začaly vznikat jeho první dokumentární filmy.

Bohužel výprava do Nepálu skončila po pěti dnech tragickou smrtí jednoho ze zúčastněných.

 

Dílo

I to ovlivnilo Urbanovu tvorbu, když později vydal autorský snímek „Závěť“, který byl poctou tragicky zahynulému příteli a byl oceněn na několika mezinárodních filmových festivalech. V té době také vydal Josef Urban spolu se svým již zmíněným přítelem Robertem Kazikem, jakožto spoluautorem, sbírku povídek „Nejhlubší údolí světa“, která se dočkala tří vydání.

Na toto téma napsal Urban i scénář k filmu „Na vlastní nebezpečí“ v režii Filipa Renče, v hlavní roli s Jiřím Langmajerem. Film měl svou premiéru v roce 2007. Do scénáře Josef Urban promítl svých 20 let zkušeností vodáka a dobrodruha.

Tím se do značné míry omezila jeho umělecká tvorba na toto téma a nadále se začal více zabývat tématem kontroverzní historie Československé a České republiky.

Mezi prvními takovýmito díly byl náš román Habermannův mlýn, který vydal v roce 2001.

Za původní scénář k filmu Habermannův mlýn byl Urban v roce 2002 oceněn Cenou Sazky v rámci udílení cen České filmové a televizní akademie. V roce 2003 Česká televize realizovala Urbanův scénář k dokumentárnímu filmu Habermannův mlýn – rodinné stříbro. Tomu všemu se ale hodlám věnovat v další části mé práce.

Dalším dílem s touto tématikou je už dříve zmiňovaný román „7 Dní hříchu“ vydaný v roce 2012. Román je podobně jako Habermannův mlýn zasazen do prostředí Sudet v roce 1945. Na jeho základě napsal Josef Urban scénář ke stejnojmennému filmu v režii s Jiřím Chlumským a v hlavní roli například s Ondřejem Vetchým. Film získal v roce 2013 na Slovensku hlavní kinematografickou cenu IGRIC a jako jediný zástupce české kinematografie se probojoval na 35. ročník světového Moskevského mezinárodního filmového festivalu.

V roce 2008 s producentem Danem Krzywoněm založil filmařskou společnost DP FILM, v rámci které realizoval hraná dokumentární dramata pro Českou televizi jako  „Kde se valí kameny – Leštinský masakr 1945“, „Svědkové zrady“ a distribuční koprodukční film „7 dní hříchů“.

V roce 2016 ve společnosti DP FILM připravil jako producent a scénárista mezinárodní projekt „Tenkrát v ráji“ v režii s Petrem Pálkou a Danem Kryzwoněm, v hlavní roli s českým profesionálním závodním kajakářem Vavřincem Hradílkem, který představuje českého horolezce Josefa Smítku v období 2. světové války. Film s českým, slovenským i německým obsazením, založený na Urbanově stejnojmenném románu, však u diváků ani u kritiků moc velkou přízeň nesklidil.

V současné době mi není známo, jestli Josef Urban krátce po premiéře filmu „Tenkrát v Ráji“ připravuje další román, scénář k filmu, nebo snad jiné dílo. Doufám ale, že se od něj dočkáme ještě spousty děl.

 

Obecná charakteristika

Literární druh

Epika

  • vychází z děje, vypráví příběh s postavami a prostředím, je psaná prózou

 

Literární žánr

Román   

  • mnoho postav, delší čas, spletité osudy
  • na základě skutečné události
  • není ale dokumentární, náhodná podobnost se skutečnými postavami
  • vydán v roce 2002

 

Jazykové prostředky

  • Román je psaný spisovnou češtinou
  • Vyskytují se zde germanismy, nebo přímo německý jazyk (Danke schön, heil Hitler)
  • Nespisovné výrazy, nadávky („Teče ti mlíko po bradě“, „Ty Germáne svinská!“)
  • Přímá řeč

 

Obsah díla

  • ER forma (Vypravěč je sám autor) + přímá řeč (Po cestě se ještě otočil a křikl: „A ať je plná čerstvé vody.“)
  • Pro román je typický košatý popis krajiny, nebo prostředí na začátku každé kapitoly:

 

„Řeka Morava se klikatila jako had, jako had, který se právě chystá ke skoku. Slunce pálilo a červnový den byl toho roku nezvykle horký. Přesto byl prales vrbiček kolem líně tekoucí řeky jasně zelený a netrpěl nedostatkem vody jako za letního sucha, kdy v Moravě teče málo vody a bludná ramena a temná zákoutí na mnoha místech vysychají.“

 

Kompozice

  • Chronologická (po většinu času)
  • Retrospektivní (v první kapitole naznačen konec románu, děj začíná druhou kapitolou)

 

Děj

Děj začíná na jakémsi nádraží (později se v poslední kapitole dozvídáme, že jde o nádraží v Šumperku). Na nádraží prochází průvod lidí. Z popisu vyplývá, že se jedná o průvod Němců, kteří jsou nuceni odejít z daného místa budou transportováni do Německa.

Odchod Němců se děje za velmi krutých okolností, kterým všichni jen nečině přihlíží.

Lidé, obyvatelé Československa, totiž ještě využívají poslední šance, vyřídit si staré účty se svými německými sousedy. Na průvod dohlížejí gardisté s rudými páskami na pažích.

Autor se zaměří na blonďatou ženu, jdoucí spolu s ostatními Němci do vlaku. Žena jde spolu se svými dvěma malými dcerkami. Je zde i scéna, jak jakýsi Čech vytrhne jedné z dcer panenku z rukou a dívenku zfackuje.

Do davu najednou přiběhne muž, který tu ženu očividně hledal. Vezme tomu muži panenku a vrátí ji zpět dívce. Potom mluví s její matkou. Žena ho moc prosí, aby našel jejího muže, aby ho našel za každou cenu a muž jí to slibuje. Zároveň ji muž prosí, aby mu ihned po příjezdu poslala jejich novou adresu.

Celá scéna je popsaná neurčitě, žádná jména ani podrobnosti nejsou prozrazeny.

Od další kapitoly už začíná nové vyprávění. Děj se odehrává v jakési vesnici (pravděpodobně v Bludově, kde se udál skutečný příběh, v knize to však nikde není zmíněno).

1938, August Habermann právě rybařil u řeky Moravy, když přiběhla pomocnice z jeho mlýna, paní Romková, že jeho žena Herta musí ihned do nemocnice, poněvadž začíná rodit. August Habermann ani chvíli nezaváhal a běžel do mlýna za svojí ženou.

Když se pak se svou prvorozenou dcerou Melitou vrátí zpět z nemocnice v Šumperku, kde nechal odpočívat Hertu s jejich právě narozenou dcerou Annou, do mlýna přichází lesník Jan Březina s jeho irským setrem Harym. Už z jejich prvního rozhovoru je jasné, že jsou nejlepšími přáteli. Je taky patrné, že August mluví jak plynnou němčinou, tak plynnou češtinou.

Po tom, co se Jan Březina dozvídá, že se Augustovi narodila dcera Anna, odcházejí spolu do šenku, který má Habermann ve své vile. Dceru zapíjejí až do šesti do rána, kdy je vzbudí muži ve mlýně, kteří začínají pracovat na pile.

Do mlýna se dostaví starosta Petr Hartl. Když doveze materiál do mlýna, zastaví se u Habermanna v pracovně na kus řeči. Pogratuluje mu k dceři a zároveň mu prozradí, že jeden z pracovníků ve mlýně, Igor Mašek, si nechal u svého domu vystavit nový dřevěný most, což Habermanna znepokojuje.

Mašek spolu s kočím Pazourem v noci potají kradou Habermannovi ze mlýna dříví. Jednou v noci, když se Habermann vrátí do mlýna z projížďky na kole, nachytá Maška s Pazourem při činu. Habermann Maška vyhodí.

Habermann, Březina a starosta Hartl šli jednou do hospody ve vsi. Když byli v hospodě, v rádiu zrovna vyhlásili mobilizaci. Češi v hospodě v čele s Pazourem a Maškem Habermanna vyhodí ven. Jan Březina odchází s ním.

Cestou z hospody narazí na skupinu mladých Němců, kteří je začnou urážet. Všichni se začnou prát až jsou Habermann s Březinou nuceni utéct od početní převahy. Utíkají vsí k lesu, když po nich někdo vystřelí. Nikdy nezjistili, kdo to byl.

Do Sudet přijedou německá vojska. Přijedou k Habermannovi do mlýna, protože je to Němec, nemají s ním problém, i když je zaráží, že zaměstnává jak Němce, tak Čechy.

Aniž by to někdo věděl, zatknou, mučí, a nakonec popraví jednoho z místních – Josefa Horu.

Jednou Jan Březina přijde večer domů a zjistí, že pro něj vzkázal Habermann. Když Březina dojede do mlýna, zamíří do šenku. Než do něj dojde, za dveřmi uslyší hlasy, mluvící německy. Zjistí, že uvnitř sedí Habermann, Hartl a Pospischil – majitel nedalekých lázní. Kolem nich sedí gestapáci v čele s poručíkem Götzem a haupturmführerem Kozlowskim. Aniž by se ukázal, odchází Jan Březina do nedalekého lokálu.

Habermann pro něj poději v noci dojde, aby mu to vysvětlil. Opilý Březina mu však začne nadávat, a tak se na dlouhou dobu rozejdou.

Děj potom skočí na léto roku 1942. Čtyřletá Anna se sestrou Melitou si hráli na vlakovém nádraží, když přijel vlak s raněnými německými vojáky. Habermann odvede vystrašené dívky zpět do mlýna.

Habermann stále pořádal ve svém mlýně hostiny pro německé důstojníky a s největší nechutí předstíral, že s nimi souhlasí.

Uběhl zase další rok. Ve vsi se zřídila malá, tajná komunistická organizace. Jejími členy byl například i Mašek s Pazourem. Jejího zakladatele a předsedu Josefa Horu před dávnem odvedlo gestapo. Tento spolek má tajný bunkr, ukrytý v lese.

Jednou jedou Mašek s Pazourem a párem dalších místních, kteří si vydělávají, jak se dá, na povozu lesem se zásobami ke svému tajnému bunkru, když uvidí dva Němce v uniformách, jak sjíždí na motocyklu z kopce proti nim.

Vojákům se totiž motocykl rozbil a nevěděli, jak daleko je to do vesnice. Oba Němci zastaví před povozem. Jeden z nich sestoupí a jde se zeptat, jestli nevědí, jak je to daleko k nejbližší telefonní stanici. Když si sahá do náprsní kapsy pro cigarety, Mašek si myslí, že si sahá pro zbraň, a bezmyšlenkovitě vystřelí. Když voják padne mrtvý k zemi, Druhý voják se vzpamatuje a začne střílet do prchajících lidí.

Maškovi s Pazourem se podaří utéct.

Němci, ve vedení s Götzem a Kozlowskim prohledají Maškův dům a okolí, kde ho nenajdou, protože už tou dobou se Mašek skrývá v horách. Pazoura skrývá majitel lázní, Pospischil.

Němci tedy ve vsi vyberou náhodných 10 lidí a odvezou je kamsi za vesnici. Donutí je vykopat velké jámy, nad kterými je potom všechny zastřelí.

Děj opět o rok poskočí. Německá armáda už začíná být potlačovaná ze všech stran. Kriminální rada Kozlowski se sejde se starostou Hartlem a Jiří Pospischilem. Za brašnu plnou zlata se s nimi Kozlowski dohodne, že ze všech gestapáckých archivů zmizí jejich jména.

Mezitím se Jan Březina usmíří s Augustem Habermannem.

Březina si vyrazil na svojí pravidelnou obchůzku lesa se svým Harym. Hary pak utekl za zajícem. Březina ho nechal, protože to dělal často. Vrátil se tedy sám do své hájovny a sekal dříví. Uslyšel odkudsi nějaké rány, ale nepřisuzoval tomu důležitost. Občas na Haryho zavolal, ale nic se nedělo.

Hary se vrátil až k večeru. Měl prostřelená játra. Březina mu stihl dát ještě sbohem a pak Hary zemřel. Ještě když nad ním Březina klečel, Něco ho obrovskou silnou uhodilo do hlavy a on ztratil vědomí.

Jan Březina ležel už dva dny v nemocnici, když August Habermann schoval svoji rodinu do sklepa své vily ve mlýně. Most, vedoucí k mlýnu zabarikádovali němečtí vojáci a jen čekali na ruskou armádu.

Odpoledne Rusové opravdu přicházejí a vyčistí vesnici od Němců.

Toho dne přijde do mlýna asi 25 českých mužů. Josef Huf – stárek, jim spěchá naproti a přidává se k nim. Společně si dojdou pro Augusta. Svážou ho, zmlátí a odvedou kamsi daleko po trati dál.

Jeho mlýn a vilu poté začnou všichni rabovat. Josef Huf se dokonce pokusil znásilnit Hertu za přítomnosti obou jejích dcer, když mu nedokázala říct, kde jsou schované šperky a zlato.

Poté následuje kapitola, totožná s první kapitolou, akorát už zde víme, o co se jedná. Herta s malou Annou a Melitou jdou po nádraží v Šumperku směrem do vlaku. Po cestě na ně všichni hulákají a urážejí je. Přihlížející Igor Mašek s rudou pásnou na ruce nehne ani brvou.

Je to Jan Březina s ovázanou hlavou, kdo běží Hertě na pomoc. Herta ho tedy prosí, aby našel Augusta.

Když je Herta s dětmi deportována zpět do Německa, Březina je posedlý pátraním po svém nejlepším příteli. Dává Petru Hartlovi oficiální podání ve věci nezvěstného Augusta Habermanna.

Nakonec si Březina uvědomí, že ten večer, co poslouchal za okny šenku popíjet Habermanna s gestapáky, viděl tam naslouchat i Josefa Hufa.

Vydává se za ním tedy do Habermannova mlýna, poněvadž Huf byl jmenován jeho správcem.

Najde ho v šenku, oběšeného. Pod ním na stole leží dopis. Březina si ho přečte a zjistí, že je to Hufovo doznání. Zjistí, že Muži odvedli Habermanna do lázní, kde ho Pospischil, Mašek, Pazour, a dokonce i starosta Petr Hartl zbili k smrti pohrabáčem. Potom jeho rozčtvrcené tělo spálili v lázeňském kotli.

Do šenku přijde Petr Hartl, Březina mu vyčte všechno, co udělal. Potom odejde s tím, že je všechny ohlásí. Hartl za ním vybíhá. Nad náhonem chce Hartl Březinu zabít loveckým nožem, ale při výpadu spadne do náhonu do silného proudu. Protože neumí plavat, je pevně uchycen na česlech.

Březina se mu snaží podat ruku, ale je pozdě a Hartl se utopí.

 

Charakteristika postav

  • August Habermann – Němec, žijící po generace v Sudetech, zaměstnává jak Němce, tak Čechy, nakonec je zabit svými zaměstnanci
  • Jan Březina – Lesník, nejlepší přítel Habermanna. Nakonec zjistí, co se Habermannovi stalo.
  • Igor Mašek – bývalý Habermannův zaměstnanec, spoluúčastník Habermannovi vraždy
  • Luboš Pazour – kočí, spoluúčastník Habermannovi vraždy
  • Petr Hartl – starosta, spoluúčastník Habermannovi vraždy, utopí se v náhonu
  • Herta Habermannová – manželka Augusta Habermanna, nakonec deportována do Německa
  • Anna a Melita Habermannovi – dcery Augusta a Herty, deportovány spolu s matkou do Německa
  • Kozlowski, Götz – důstojníci SS
  • Pospíšil (Pospischil) – majitel lázní, spoluúčastník Habermannovi vraždy

 

Charakteristika doby a místa děje

Román se odehrává v období od 1938–1945, to znamená v období druhé světové války.

Celý se odehrává v Sudetech, přesněji na Šumpersku.

Skutečný příběh, na kterém je román založen, se odehrál ve vesnici Bludov. Jestli se ale jedná o tuto vesnici i v románu, není známo, protože dílo není dokumentárním zpracováním skutečné události, ale románem.

 

Literární kritika

Přijetí díla

Román se dočkal smíšených ohlasů čtenářů. Na jedné straně byli lidé, kteří bouřlivě vítali dílo, ve kterém autor konečně otevřeně promluvil o událostech, které provázeli odsun sudetských Němců. Což bylo téma do té doby tabu. Na straně druhé však byli potomci těch lidí, kteří se negativně podíleli na zmíněné události.

Našli se i tací, kteří psali Josefu Urbanovi podle jeho slov ohavné dopisy. Jak ale uvedl v rozhovoru pro Českou televizi v roce 2012: „O to více jsem byl přesvědčený, že je potřeba dál tuto tématiku rozvíjet.“

Navázal osobní vztahy s lidmi, kteří tenkrát v roce 1945 pracovali ve veřejné správě a s lidmi, kteří mu vyprávěli příběh, objasňující tehdejší situaci nejen v Budově, když sbíral podněty pro svůj román. Román jako takový však není dokumentárním zpracováním dané události, ačkoliv je napsán na jejím základě. Z toho vyplývá, že události nebo snad jména zmíněná v románu jsou čistě náhodná.

 

Inspirace dílem

Filmová adaptace

Protože Josef Urban napsal i scénář ke stejnojmennému filmu, v roce 2010 u nás vyšel film v režii Juraje Herze, Habermannův mlýn.

Rakousko-německo-český film v hlavní roli s německým hercem Markem Waschkem a Karlem Rodenem v roli Jana (Karla) Březiny, byl po originálním Urbanovu scénáři ještě dvanáctkrát přepsán.

Proto můžeme vidět, že film je založen na stejné myšlence, ale detailně se podstatně liší.





Další podobné materiály na webu: