Kniha: Hamlet, kralevic dánský
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Mari
O autorovi: William Shakespeare
- 23.4. 1564 Stratford-upon-Avon – 23. 4.1616
- anglický dramatik, spisovatel, básník, herec a divadelní organizátor
- syn rukavičkáře
- vystudoval gymnázium (King Edward VI Grammar School = Gymnázium krále Edwarda VI.)
- v 18 letech se oženil o osm let starší ženou Annou Hathawayovou (26 let)
- měli tři děti, nejprve Sussanu, a potom dvojčata Judithu a Hamneta
- po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí, pak na 7 let zmizel
- před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům
- roku 1592 hrál v různých londýnských divadelních společnostech
- stal se také spolumajitelem divadla
- Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonského
- po jednoleté morové epidemii roku 1594 se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain‘s Men), kde působil jako herec a dramatik
- v roce 1599 se společnost Lorda Chamberlain‘s Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny (Globe bylo nejslavnější londýnské divadlo; vybudováno roku 1598)
- díky tomu byl výrazně lépe zajištěn – dostával za hru asi 6 liber
- když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars
- pro Shakespeara končí dramatická tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti
- Shakespeare umírá 23. 4. 1616 (v den svých narozenin)
- již za svého života se Shakespeare stal natolik populárním, že mnozí další autoři uveřejňovali své básně a hry pod jeho jménem
- svým dílem ovlivnil dramatickou tvorbu na celá další staletí
- výrazné typy postav
- literární typy (hamletovský, othelovský, …)
- hrdinové Shakespearových děl natolik srostli se svými povahovými rysy, že pronikli i do frazeologie (když se dnes řekne např. „žárlivost“, automaticky se podvědomě vynoří Othello)
- v Shakespearových dílech nachází inspiraci i moderní člověk (skryté poselství)
Zasazení do kontextu:
Hra se dá vykládat jako alegorie doby, pro niž je charakteristická krize humanismu a renesance. Racionalita nesplnila očekávání. K řešení problémů mnohdy nejenže nepřispívá, ale může mu i bránit. Nadrbou stranu právě rozum pomáhá Hamletovi odkrýt faleš a masku nového krále ( léčka s divadlem). Alžbětinská doba byla plná rozporů, kdy se vysoké mísilo s nízkým a vznešené s vulgárním. Hamlet je jedno z nejvlivnějších děl světového dramatu, které přímo i nepřímo ovlivnilo tvorbu světových i českých autorů (Karel Čapek – Apokryfy, V. Holan – Noc s Hamletem, E.F.Burian – Hamlet III., kralevic dánský, být či nebýtm čili trůny dobré na dřevo).
Další autoři stejného uměleckého směru (současníci)
Anglie:
- Geoffrey Chaucer (1340–1400)
- první velký anglický básník
- přinesl do Anglie renesanci
- diplomat v královských službách – cestoval do Florencie, kde se setkal s Boccacciem a Petrarcou
- Canterburské povídky – cyklus povídek; 24 veršovaných i prozaických povídek
Itálie:
- Dante Alighieri (1265–1321)
- pocházel z Florencie
- byl proti papeži – 20 let ve vyhnanství
- Božská komedie – duchovní epos, psáno 15 let ve vyhnanství, vyjádření lásky k Beatrici
- Francesco Petrarca (1304–1374)
- také z Florencie a vypovězen (z politických důvodů; studoval práva v Avignonu, kde pobýval ve vyhnanství)
- kněz
- platonická láska se šlechtičnou Laurou
- Sonety Lauře/Zpěvník – dvě části (za života Laury, po její smrti)
- 366 milostných básní, většina formou sonetu
- Giovanni Boccaccio (1313–1375)
- tvrdé dětství – přísný otec, macecha
- vystudoval práva, hodně cestoval
- psal od mládí, příběhy s milostnou tematikou
- Dekameron – soubor 100 novel, „kniha krve a rozkoše“
Francie:
- Francois Villon (1431–1463)
- žil bohémským životem – tulák, rváč, zloděj, pokládán za prvního prokletého básníka
- Odkaz (Malý testament) – sbírka ironických a satirických básní
- Závěť (Velký testament) – rozmanité básně: nábožné, dvorské, „bláznivé“ – vše z prostředí podsvětí
- zamyšlení nad osudem, zároveň výsměch sobě i jiným
Španělsko:
- Miguel de Cervantes Saavedra (1547–1616)
- prozaik, dramatik, básník, vrcholný autor zlatého věku španělského písemnictví
- smutný život – z rodiny zchudlého šlechtice, neměli na vzdělání
- v bitvě přišel o levou ruku, později v zajetí a 5 let otrokem v Alžíru, po návratu se oženil
- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – dvoudílný román (1605, 1615)
- satira na rytířské romány
Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský
- Rok prvního vydání: 1600 – 1601
- Druh: Drama
- Žánr: Tragedie
Téma:
- Renesanční tragická divadelní hra vyprávějící o dramatických rodinných a milostných vztazích dánského prince Hamleta. Objevuje se zde zrada, nenávist, pomsta, láska, lži, intriky a ostatní z lidských ctností.
Námět:
- Námět k Hamletovi čerpal Shakespeare ze středověkých kronik, děj se odehrává na starém hradě Elsinor, ale v mnohých filozofických úvahách, zejména prince Hamleta, mohl každý Angličan, autorův současník, najít paralelu s přítomnou realitou.
Ideový obsah:
- Idea – příčina Hamletova váhání nad pomstou a existencionální otázky
- Autorský postoj: Hamlet je jedním z vrcholných děl světového dramatu a zároveň jedno z nejrozsáhlejších Shakespearovských děl. Autor použil mnoho moderních a žádaných motivů dané doby. Autor vkládá do promluv jednotlivých postav existenciální filosofické a intelektuálně směřované monology.
Kompozice: chronologická
Vypravěčské postupy: ich – forma
Pojmenování:
- Typické jsou Hamletovy dlouhé filosofické monology, v nichž se snaží pochopit smysl lidské existence a historického dění.
- V textu se objevují vtipné a sarkastické poznámky a současně vážné výstupy tragických postav.
- Princ Hamlet se pohybuje ve dvou jazykových polohách – jedna z nich je vážná, druhá má vyjadřovat šílenství.
- Hamlet se vyžívá ve slovních hříčkách, které ostatní hrdinové nechápou. To souvisí s historickým pozadím díla, kdy je vše řízeno etikou a zdravý rozum zde nemá místo.
Jazyk a styl
- Dílo je psané formou vyprávění, kde autor popisuje osudy postav
- Kniha je psaná spisovným a srozumitelným jazykem
- Používá spíše delší souvětí než krátké věty -někdy souvětí až příliš složité
Prostředí:
- Převážná část děje se odehrává v prostorách královského hradu Elsinor.
Postavy:
Centrální postavy tvoří dva rodinné kruhy. Královský ( Hamlet, jeho strýc Claudius, královna Gertruda, duch zemřelého krále) a kruh rodiny nejvyššiho komořího Polonia (jeho dcera Ofélie a syn Laertes). Claudius je personifikací upadajících morálních hodnot a zkaženosti – tragičnost jeho postavy je dána tím, že ačkoliv si je vědom svých hříchů, a dokonce prosí Boha o jejich odpuštění, vnitřně cítí klid bez jakýchkoli výčitek, což mu znemožňuje upřímnou lítost a tudíž i očištění od vin. Hamlet sám se vydává za šíleného a proto zde vystupují prakticky dva Hamletové – jeden žíznivý, vyžívající se ve slovních hříčkách a druhý racionální, vyžívající se v pomstě. Ofélie představuje jakési jeho zrcadlo. Role matky zdá se být nejasná.
Dánský kralevic HAMLET, který chce pomstit smrt svého otce. Je milován dánským lidem a tudíž je prakticky nedotknutelný. Na jedné straně je to postava vzdělaná, a mírumilovná, ale na straně druhé by se dal označit za vraha. Vystupuje zde jako rozpolcená osobnost.
Hlavní postava:
- Hamlet – princ dánský – z počátku zdrcený smrtí otce a zklamaný matčiným chováním, později odhodlán otce pomstít
Vedlejší postavy:
- Claudius – dánský král, strýc (bratr původního krále otce) Hamleta – jeví se jako člověk bez svědomí, mocichtivý a bez zábran (ačkoliv v jedné chvíli trochu projeví, že ho trápí svědomí)
- Gertruda – matka Hamleta, královna – je nesvá z toho, že ji Hamlet obviňuje, že se tak brzy po smrti manžela znovu vdala, svého syna miluje
- Polonius – předseda státní rady – udělá vše, aby si u krále polepšil
- Horacio – přítel Hamleta (opravdový)
- Ofelie – dcera Polonia – s Hamletem mají „milenecký vztah“
- Laertes – Poloniův syn
Stručný děj:
Tragedie se odehrává na počátku 17.století na dánském hradu Elsinor. Kde žije kralevic Hamlet, jeho strýc a nynější dánský král Klaudius a Hamletova matka Gertruda, dánská královna a také nová manželka Klaudia.
Na počátku příběhu umírá Hamletův otec. Později se Hamletovi zjeví jako duch a svěří mu, že byl zavražděn svým chladnokrevným bratrem Klaudiem. Od té doby se chce Hamlet pomstít, ale aby to Klaudius nezjistil, začne předstírat šílenství. Pro ověření duchova obvinění zinscenuje Hamlet s potulnými herci hru, která přesně onu vraždu kopíruje. Na premiéru této hry samozřejmě pozve svého strýce Klaudia a svou matku Gertrudu. Podle Klaudiovi reakce si je na sto procent jistý, že strýc je vrahem.
Klaudius je hrou rozhořčen a pod záminkou Hamletova šílenství ho posílá do Anglie. Hamlet odcestuje hned po té, co nešťastnou náhodou zabije Polonia, otce své milované Ofélie. Během Hamletova pobytu v Anglii se Ofélie kvůli stezku ze smrti svého otce utopí. Oféliin bratr Leartes se navrací z ciziny aby v Dánsku pohřbil svou sestru a pomstil smrt svého drahého otce.
Po Hamletově návratu z Anglie musí čelit Leartovu vzteku. Oba se proto utkají tváří v tvář v boji. Klaudius si pojistí Hamletovu smrt tím, že ještě před soubojem připraví nápoj s jedem určený Hamletovi a Leartovu dýku namočí do jedu.
Nápoj s jedem omylem vypije Hamletova matka. Při souboji opravdu zraní Leartes Hamleta zbraní namočenou v jedu, jenže pak dojde k výměně zbraní a je zraněn i Ĺeartes. Zatímco Leartes umírá, zraní Hamlet pohotově také Klaudia.
Pak oba umírají a zbývá po nich jen věčná sláva…
Přesto, že drama končí tragicky, Hamlet dosáhl svých vytyčených cílů. Pomstil otcovu vraždu, postavil se proti zlu, zvítězil nad ním a ukázal lidem pravdu.
Citát:
„Žít či nežít – to je oč tu běží!“
Hodnocení:
Shakespearovi hry se mi líbí hlavně pro jejich překvapivý a zamotaný závěr. Jediné co bych viděla jako záporné byl velice složitý překlad, kde bylo použito plno archaismů a zvláštní výstavba vět a veršů. Z toho důvodu bych Hamleta řadila do náročnější literatury.
