Hamlet, kralevic dánský - rozbor díla (8)

rozbor-díla

Kniha: Hamlet, kralevic dánský

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Kája

William Shakespeare (1564-1616)

anglický dramatik a spisovatel
pocházel ze Stradfordu nad Avonou a je označován za největšího dramatika světové literatury
vystudoval gymnázium a v 18 letech se oženil se starší Anne Hathaway, s níž měl tři děti
byl autorem jak tragédií a komedií, také např. i historických dramat a tyto žánry vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění
jeho hry byly přeloženy do každého významnějšího jazyka
v jeho dílech promlouvá humanistické přesvědčení, kvality člověka jsou dány jeho opravdovostí, mravní integritou, vůlí k činu a ne barvou pleti, původem nebo jménem

Jeho dílo lze rozdělit do tří období:

Do 1. období z let 1591 – 1600 patří především komedie, ve kterých vítězí spravedlnost a láska.
V dílech 2. období z let 1601 – 1608 si autor není jistý, zda jsou renesanční ideály uskutečnitelné, v dílech panuje pesimismus.
Do 3. období od roku 1609 patří romantické hry.
a) Tragédie:
- KRÁL LEAR (King Lear) – 1605 – vrcholná anglická pozdně renesanční tragédie s námětem z keltských pověstí.
- MACBETH – 1606
- OTHELLO – 1605
- ROMEO A JULIE (Romeo and Juliet) – 1596

b) Komedie:
- SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (A Midsummer-night’s dream) – 1596
- VEČER TŘÍKRALOVÝ (Twelfth Night) 1602
- MNOHO POVYKU PRO NIC (Much ado about nothing) – 1599
- ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY (The Taming of the Shrew) – 1594

c) Pohádkové hry:
- BOUŘE (The Tempest) – 1612
- ZIMNÍ POHÁDKA (The Winter’s Tale) – 1611

d) Básně:
- FÉNIX A HRDLIČKA (The Phoenix and the Turtle) – 1601
- ZNÁSILNĚNÍ LUKRECIE (The rape of Lucrece) – 1594

Renesance a humanismus v evropské literatuře.

Renesance vyjadřuje životní styl 15. a 16. století. Jedná se především o výtvarný a hudební směr, který se snaží obnovit antické zásady.
Humanismus hledá inspiraci (stejně jako Renesance) v antickém umění, není však spojen s určitou dobou.

Okolnosti vzniku díla

Hra je svým způsobem alegorií doby, pro niž je charakteristická krize humanismu a renesance. Racionalita nesplnila očekávání. K řešení problémů mnohdy nejenže nepřispívá, ale může mu i bránit. Na druhou stranu právě rozum Hamletovi pomohl odkrýt faleš a masku nového krále (léčka s divadlem). Právě alžbětinská doba byla plná rozporů, kdy se vysoké mísilo s nízkým a vznešené s vulgárním.

Rozbor díla: Hamlet, kralevic dánský

Literární druh a žánr: drama, Alžbětinská veršovaná politická tragédie
- Tragédie = divadelní hra s vážným obsahem a smutným koncem (hlavní hrdina obvykle zahyne)
Forma: poezie i próza
Doba vzniku: Anglie, renesance a humanismus (1601)

Témata a motivy

Téma nerozhodného člověka – váhá, zda pomstít otce, nechce současně ublížit matce
Ztráta víry v lidi – matka brzy po smrti otce provdá za jiného
Nadčasovost – problematika společnosti, stále se vyskytující (i dnes mohou mít děti podobný pocit po rozvodu rodičů jako Hamlet)
Známá úvaha – Být či nebýt? – autor přemýšlí, zda by nebylo pro člověka lepší skončit život sebevraždou – důvody: nespravedlivý svět, těžký život
Divadlo o divadle – divadlo pro Claudia
Motiv nešťastné lásky – Hamlet a Ofélie

Kompozice:

Tragédie o pěti dějstvích
- Expozice: Hamlet se dovídá, kdo zabil jeho otce
- Kolize: Hamlet předstírá šílenství a plánuje pomstu
- Krize: zabití Polonia Hamletem a jeho odchod
- Peripetie: smrt Ofelie a návrat Hamleta z Anglie
- Katastrofa: smrt hlavních postav (Hamlet, královna, král, Leartes)
Chronologický děj

Časoprostor

Děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinor v Dánsku = náhodně vybraná země
Odehrává se v blíže neurčené době – středověk

Jazyk

spisovný
dlouhé filozofické monology – snaží se v nich rozumem pochopit smysl lidské existence a historického dění.
vtipné, až sarkastické poznámky – cynické poznámky hrobníků na adresu mrtvé Ofélie
vážné výstupy tragických postav – trýzněny duševním neklidem (královna, Claudius, Hamlet, Ofélie)
dvě jazykové linie prince Hamleta – jedna vážná, druhá vyjadřuje šílenství
slovní hříčky – Hamlet hovoří ve slovních hříčkách, které jsou pro ostatní neprůhledné
(Tato slepota je dána setrváním na tradičním modelu komunikace, plném frází, kdy je vše řízeno etiketou, zdravý rozum zde nemá místo)

Hlavní postavy

Hamlet – dánský princ, syn zavražděného krále, spravedlivý a hrdý. Je velmi spojen s oběma ženami – matkou i Ofélií. Neustále uvažuje nad pomstou, uvažuje nad tím, že by někomu vzal život, hodně filozofuje a přemýšlí nad existencí (viz. ,,Být či nebýt, to je oč tu běží!“). Předstírá šílenství, ale je velmi chytrý, prozíravý, vypočítavý a moudrý.
Claudius – bratr zavražděného krále. Po jeho smrti se stává králem on ( ožení se s Hamletovou matkou). Je zlý, zákeřný a podlý, není schopný vládnout, ale je velmi ctižádostivý. Ve skutečnosti se jedná o zavrženíhodného bratrovraha.
Gertruda – Hamletova matka. Vnitřně rozpolcená, stojí na straně dobra i zla.
Ofélie – Poloniova dcera, Hamletova láska. Nedokáže se prosadit, skrývá svoji lásku k Hamletovi, nedokáže mu to říci. Svěřuje se Poloniovi a Claudiovi, je zbabělá.
Polonius – nejvyšší komoří, otec Ofélie a Laerta. Je až směšně oddaný králi, doplatí na svoji snahu zalíbit se svým životem.
Horacio – Hamletův přítel, čestný a spravedlivý muž. Je schopný soudit hamletovo jednání a Claudiovu vinu.

Děj

Děj se především odehrává na královském hradě Elsinor. Vše začíná smrtí dánského krále Hamleta, kterého údajně ve spánku uštkl had. Jeho bratr Claudius se ožení s dánskou královnu Gertrudou a stává se králem na hradě Elsinor. Vojákům hradní stráže se každý večer zjevuje duch zesnulého krále. Okamžitě to oznámí princi Hamletovi, který další noc zůstává na stráži s nimi. Duch mu řekne, že jej ve spánku neuštkl had, ale že mu bratr nalil jed do ucha. Hamlet od té chvíle nemyslí na nic jiného než na pomstu. Předstírá šílenství, aby snáze odhalil smýšlení lidí ze svého okolí. Rosencrantz a Guildenstern, bývalí Hamletovi spolužáci, mají za úkol zjistit, co se děje s Hamletem. Polonius tvrdí, že příčinou jeho šílenství je láska k jeho dceři Ofelii. Přijíždí oblíbení herci z města, které Hamlet využívá k ověření strýcovi viny. Dohodne se s herci na zítřejší hře, do které vloží pasáž popisující královu vraždu. Následující den sleduje strýce a čeká na jeho reakci. Ten svým úprkem potvrdí, že je vrah. Hamlet zastihne Claudia, jak se snaží modlitbou očistit, a rozhodne se jej nezabít. Při rozhovoru s jeho matkou však nechtěně zabije Polonia. Ofelie z toho zešílí a nešťastnou náhodou utone. Její bratr Laertes se vrací zpět do země a chce pomstít smrt svého otce a poté i smrt své sestry. Mezitím Claudius poslal Hamleta do Anglie, aby jej popravili. Hamlet však lest odhaluje a následně je zajat piráty, kteří chtějí výkupné. Hamlet se vrací zpět do Dánska a je svědkem Ofeliina pohřbu. Laertes s Claudiem vymýšlí nový plán jak jej zabít. Laertes jej tedy vyzve na souboj a svoji čepel si potře jedem. V případě Hamletovy výhry pro něj ještě nachystají otrávené víno. Během souboje však otrávené víno vypije královna a umírá. Zároveň dojde k výměně zbraní a oba jsou zasaženi otráveným rapírem. Leartes Hamletovi vše poví a za vše se mu omluví. Hamlet ještě probodne Claudia a všichni tři umírají.

Ozvuk díla v současnosti

1948 Hamlet anglický film oceněn čtyřmi Oscary. Režie: Laurence Olivier
1964 Hamlet (rusky Gamlet) ruský film oceněn Zlatým lvem. Režie: Grigorij Kozincev,
1980 Hamlet (anglicky Hamlet, Prince of Denmark) anglický TV film. Režie: Rodney Bennett
1990 Hamlet anglický americko francouzský film. Režie: Franco Zeffirell
1996 Hamlet anglický film. Režie: Kenneth Branagh
2000 Hamlet americký film, který je zasazen do moderní doby a předlohou se jen mírně inspiroval. Režie: Michael Almereyda
2000 Halmet americký TV film. Režie: Campbell Scott
2008 Hamlet na kvadrát (anglicky Hamlet 2) americký film, perzifláž, která se mírně inspiruje původním dílem, spíše jde o částečnou aluzi a parodii. Režie: Andrew Fleming

Ukázky

Hamlet: Jestli to nemá být lež, tak v něm lež a nevstávej.
První hrobník: I tak jsem pořád v hrobě oběma nohama, pročež je ten hrob můj. Kdežto vy, pane, jste teprve nad hrobem, pročež váš není.
Hamlet: I kdybys v něm ležel na prkně, není tvůj, protože hrob je pro mrtvé a ne pro živé. Zase lež!

První hrobník: Lehnu si, pane, až tady dodělám.

———————

Být, či nebýt? To je otázka. Je důstojnější strpět pomyšlení, že násilnický osud do nás bije, nebo vzít zbraň na moře trápení, a tak s ním skoncovat? Umřít – spát – a dost. Tím spánkem říct, je konec srdcebolu, i stovkám běžných útrap, kterých tělo je dědicem – to je to dovršení, kterého bylo by si přát. Tak umřít – spát – Spát! Snad začít snít? Tady to vázne!