Kniha: Havran
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): Markét
Literárně-historický kontext
BLIŽŠÍ ZAŘAZENÍ: Evropský Romantismus (USA) -> konec 18. – 1. pol. 19. stol.
EVROPSKÝ ROMANTISMUS
- ideály osvícenství a Velké francouzské revoluce, myšlenky rovnosti, volnosti, bratrství, feudalismus -> změna na osvícenský absolutismus, sílí svobodomyslné myšlenky, nacionalismus, národně osvobozenecké hnutí, ve všem rozhodují peněžní vztahy
LITERATURA
- obdiv k lidové poezii, znaky: souměrnost, vyrovnanost, bizarnost, zvláštnost, harmonie kontrastů, autor nezobrazuje celou skutečnost, vybírá jen pro něj podstatné, subjektivní přístup, vtělesňuje se do hlavní postavy, duševní stavy a citová hnutí, archaismy, lidová mluva, cílem je ohromit posluchače
ROMANTICKÝ HRDINA
- většinou splývá s autorem, člověk, který má výjimečné poslání, které nemůže uskutečnit, konflikt s dobou, osamělý, nikdo mu nerozumí, vyhraněný individualista, únik hledá v protispolečenském gestu (násilný čin, revoluce)
Další autoři tohoto období:
Rozbor díla: Havran
ŽÁNR: Balada
CHARAKTERISTIKA DÍLA:
- Ø nejpopulárnější báseň ( lyricko – epická báseň)
- smrt, antika, nadpřirozenost, personifikace, osamělost, ichforma, zvukomalba
Fabule:
- Osamělý muž trpí horečkou a mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru. Vypravěče vystraší půlnoční šramot, který způsobuje havran, který vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky odpovídá jedním slovem – never more = nikdy víc. Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se havrana vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru vypravěč metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.
Charakteristika postav:
- Muž – vystrašený, nemocný vdovec, pesimistický, nostalgický
Doba děje:
- Půlnoc
Místo děje:
- Místnost – pokoj muže
TEMATICKÝ PLÁN:
- Hlavní téma: Hrdinův smutný úděl
- Vedlejší téma: Samota
- Motivy: Smrt, smutek, antika, noc, chlad, temný pokoj
KOMPOZIČNÍ PLÁN:
- Počet částí: 18 slok
- Postup: chronologický, řetězový, retrospektivní
- Kontrast: bouřka X klid v pokoji
- Prostředky kompoziční výpravy: gradace – není (ale stoupá a klesá napětí)
- nestejně dlouhý verš, ale je zde rytmus
JAZYKOVÝ PLÁN, JAZY AUTORA:
- Spisovnost: jazyk archaický, knižní, básnický
- Tropy: personifikace, přirovnání, metonymie
- Figury: časté opakování slov – never more, anafora, epizeuxis
- Větný typ: vícečlenné, oznamovací, zvolací věty, přímá řeč
VLASTNÍ HODNOCENÍ:
- Báseň se mi četla velmi dobře, jemný depresivní ráz, který chvílemi působil negativně ve mně chvílemi vzbudil děsivý dojem, ale v závěru se mi moc líbila.
- Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí
- vstoupil starodávný (3) 2)havran (6) z dob, jež jsou tak záslužné (3);
- bez poklony, bez váhání, vznešeně (3) jak pán či paní
- usadil se znenadání (3) v póze velmi výhružné (7)
- na poprsí 3)Pallady – a v póze velmi výhružné (7)
- si sedl jen a víc už ne. (5)
- Pták v svém ebenovém zjevu (2) ponoukal mne do úsměvu
- vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané –
- „ač ti lysá chochol v chůzi (2), jistě nejsi havran hrůzy,
- jenž se z podsvětního (3) šera v bludné pouti (1) namane –
- řekni mi své pravé jméno,4)plutonovský (4) havrane!“ –
- Havran děl: „Už víckrát ne.“ (5)
- „Proroku (1),“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
- synu podsvětí (1), a přece, proroku (1), pojď hádat mně –
- statečně, byť opuštěný žiji (1) zaklet v této zemi,(2)
- dům mám hrůzou obklíčený (2), zda tvá věštba uhádne (7),
- zdali najdu balzám v smrti (1), zda tvá věštba uhádne (7)“ –
- havran dí (8): „Už víckrát ne.“(5)
- „Proroku (1),“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
- při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, (9)
- rci té duši, jež žal tají (1), zdali aspoň jednou v ráji (9)
- tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, (7)
- jasnou (3) dívku Lenoru, kdy v náruči své (9) přivine“ (7)-
- havran dí (8): „Už víckrát ne.“ (5)
- „To řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
- táhni zpátky do bouře a do podsvětí (1), satane! –
- nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,(2)
- neruš pokoj mého stáří, opusť sochu havrane! (7)
- Vyndej zobák z mého srdce,(2) opusť sochu, havrane!“ (7)
- Havran dí (8): „Už víckrát ne.“ (5)
- Pak se klidně uvelebí, stále sedí, stále sedí,
- jako ďábel na bělostných (3) ňadrech Pallas Athéné (4);
- oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny,
- lampa vrhá beze změny jeho stín (8) jímž uhrane, (7)
- a má duše z toho stínu (8), jímž mne navždy uhrane, (7)
- nevzchopí se (8) – víckrát ne. (5)
Znaky romantismu (1), metafora (2), epiteton ornans (3), návrat k antice (4), refrén (5), symbolika (6), epifora (7), personifikace (8), náboženství (9)
