Kniha: Helimadoe
Autor: Jaroslav Havlíček
Přidal(a): fifina
Obsah
1. Myšlenkové proudy
2. Moderní umění
3. Rozčlenění české literatury
4. Informace o autorovi, bibliografie
5. Kompozice
6. Jazykové prostředky
7. Charakteristika hlavních postav
8. Interpretace vybrané části
9. Odkaz díla
10. Použité zdroje
1. Myšlenkové proudy
– Vitalismus – vyzvedá a oslavuje život, radost z drobností a krásy světa, reakce na hrozné zkušenosti vojáků v první světové válce (F. Šrámek, J. Wolker, S. K. Neumann, K. Čapek)
– civilismus -soustřeďuje se na zobrazení technických vymožeností, moderního života a civilizace a oslavuje všední věci a lidskou práci (S. K. Neumann, J. Hora, J. Škvorecký)
– expresionismus – proti měšťáckému způsobu života, deformace reality (Josef Klíma, K. Čapek, J. Čapek, J. Váchal)
– futurismus – dynamika a důraz na mládí, odpoutání od minulosti, tradic a konvencí, uctívá moderní civilizaci, velkoměsta, techniku
– kubismus – rozhodující je obraz, básně futuristů jsou netradiční z hlediska svého tvaru – tvořili z písmen obrazce
– kubofuturismus – vyjadřující literárně složitost děje z více úhlů pohledů, přirozené vyjádření představ, spojuje dva směry – futurismus a kubismus
– dadaismus – návrat k spontánnosti, avantgardní umělecký směr od roku 1916
– surrealismus – usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí (V. Nezval, J Štýrský, K. Biebl, K. Teige)
– Friedrich Wilhelm Nietzsche byl německý filozof a klasický filolog, jeden z hlavních představitelů tzv. filozofie vůle (voluntarismu = filozofický psychologický názor pokládající za základ všecho bytí vůli nebo jen podřízenost rozumu, vůli). Stal se profesorem klasické filologie na univerzitě v Basileji. Cestoval po Evropě, kde napsal většinu svých děl. V roce 1989 v Turíně se enrvově zhroutil. Zbytek života strávil jako duševně nemocný. Sepsal několik filosofických děl, jejichž tématikou byla kiritika evropského myšlení. Jeho nejznámějším dílem je spis „Tak pravil Zarathustra“.
– Albert Einstein byl teoretický fyzik a jeden z neuznávanějších a nejznámnějších vědců všech dob. Do fyziky přispěl díky speicální teorii relativity, myšlence kvantování elektromagnetického pole a vysvětlování fotoefektu, vysvětlování Brownova pohybu (náhodný pohyb mikroskopických částic v kapalném nebo plynném médiu). Podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice. Spolu s Leó Szilárdem vynalezli nový tyo chladničky. V roce 1921 dostal Nobelovu cenu za fyziku za „vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku“. Stal se známým po celém světě. Dodnes povžován za symbol inteligence a geniality. v orce 1999 byl časopisem Time vybrán jako Osobnost století. Na jeho počest je po něm pojmenována fotochemická jednotka einstein.
– Sigmund Freud (rodným jménem Sigismund Šlomo Freud) byl lékař -neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Během studií se začal věnovat výzkumu. Publikoval ve vědeckém tisku. Téměř se mu podařilo definovat neuron. V roce 1882 poznává lásku (Marta Bernyasová). Zdokonalil metodu barvení neurologických řezů. V roce 1885 se stal soukromým docentem. Zajímal se o hypnózu i hysterii a zabýval se i jejich léčením. Freud patřil k nejvýraznějším představitelům ateismu v historii
– Edmund Husserl byl německý filosof moravského původu a zakladatel moderní fenomenologie. Fenomenologie se má stát spolehlivým základem všech věd. Lidské vědomí je intencionální, tj. vždy zaměřené na nějaký stav nebo předmět věcí. Pravda je plná shoda mezi míněným a daným. Ke konci života začal zkoumat přirozený svět, nebo také svět našeho života. Světa, ve kterém všichni žijeme, ve kterém se denně pohybujeme. Roku 1913 vydal Ideje k čisté fenomenologii. Po vypuknutí Světové války se přidal k manifestu německých profesorů. Za války ztratil bohužel syna. Podnikl řadu přednáškových cest po Německu i do ciziny. Musel čelit různým šikanám.
– Henri Bergson byl francouzský filozof. V roce 1927 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako „jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány“. Přednášel filosofii na Collége de France. Velkou pozornost vyvolal Bergson svým pojetím času a teorií morálky, svobody a náboženství.
– William James byl významným představitele pragmatické filosofie. Byl také americkým psychologem a jedním ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie. Od roku 1864 studoval medicínu na Harvardově univerzitě. Později se léčil z depresí. V psychologii kritizoval dogmatické školy, které jsou podle něj zbytečné.
2. Moderní umění
Vznikl specificky český stavební sloh – rondokubismus. Vznikl ve dvacátých letech minulého století. Je dalším vývojovým stupněm kubismu. Rondokubismus přináší něco nového, originálního. Používá geometrické tvary, zejména kruhy, které vytváří oblouky a obloučky typické pro tento umělecký směr. Dodnes se ale můžeme dohadovat, co nám vlastně rondokubismus měl sdělit? Jestli v něm bylo zakotvené poselství První republiky anebo něco jiného, s jistotou říct nemůžeme. Hlavními tvůrci tohoto obloučkového kubismu, jak můžeme rondokubismus také nazývat, byli Pavel Janák a Josef Gočár, autor návrhu budovy Legiobanky v Praze.
Od poloviny 20. let se v české architektuře prosadil funkcionalismus. Funkcionalistické budovy jsou velmi strohé, ne příliš umělecké. Stavěly se účelové budovy jednoduchých tvarů a používaly se nové materiály, jako např. beton, železo nebo šarlatové cihly. Mezi nejznámnější české funkcionalisty můžeme zařadit Bohuslava Fuchse,Oldřicha Tyla, Václava Pilce, Karla a Otta Kohnovi nebo Ladislava Žáka. Známou funkcionalistickou stavbou u nás v ČR je Villa Tugendhat, kterou navrhl architekt Ludwig Miese van der Rohe. Tuto vilu nalezneme v Brně a je zapsána ve světovém dědictví UNESCO.
V malířství se můžeme setkat zejména s kubismem. Princip kubismu spočívá v jeho protorové koncepci díla. Předměty jsou zobrazované z více úhlů pohledu. Za průkopníky kubismu považujeme Picasa a Braquea. U nás jsou kubistickými malíři Bohumil Kubišta (Svatý Šebestián), Emil Filla (Zátiší s kytarou, Sedící akt), Josef Čapek (Koupel nohou), Antonín Procházka nebo Bohumil Kubišta.
Kubismem byl hluboce ovlivněn vorticismus, který byl jeho odnoží v Anglii.
Někteří členové Devět silu se později přihlásili k surrealismu. Surrealismus usiluje o osvobození mysli. Snaha o zachycení snů a představ. O to se pokoušela i malířka a grafička Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová) nebo Jindřich Štýrský, za jehož nejznámnější dílo je považována Melancholie.
Dalším uměleckým směrem v malířství byl expresionismus. Ten vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu. Vyjadřuje v lastní pocity a prožitky a často dochází k deformaci reality. Všestranný umělec Josef Váchal, byl enjznámějším představitelem expressionismu u nás. Jeho známé dílo nese název Mor v Korčule.
Sochařství se přiklánělo k novoklasicismu a pokračoval vliv sochařské školy Josefa Václava Myslbeka. Sochařství se neslo v duchu kubismu a surrealismu. Předním kubistickým sochařem u nás byl Otto Gutfreund, průkopník českého novodobého sochařstvi světového významu. Otto je autorem vlysu návratu legií a sousoší babička v Ratibořicích. Jeho socha Úzkost se považuje za první kubistickou sochu vůbec. V surrealismu zmíním Vinvece Makovského, který ale později tvořil v duchu realismu.
V meziválečném období došlo také k velkému rozvoji hudby. Hudba je inspirována novobarokem a novoklasicismem. Skladatelé stále více projevovali zájem i o folklór. Alois Hába patřil k nejvýraznějším představitelům avantgardy. Je autorem konceptu tzv. čtvrttónové hudby. Docházelo i k rozvoji kinematografie a všechno co se filmů a filmování týkalo.
3. Rozčlenění české literatury
Na konci první světové války vstoupila do literatury generace spisovatelů narozených v 90. letech 19. století. Tito spisovatelé změnili pohled na svět, díky válečným prožitkům. Kladou si sociální otázky. I vznik samostatného Československa se projevoval v literatuře. Změnil se její účel. Díky rozvíjející se demokracii, můžeme sledovat svobodnou výměnu názorů. v tomto období docházelo k rozvoji počtu nakladatelství, která se orientovala na současné autory. Tuto tvorbu posuzoval literární kritik František Xaver Šalda.
– avantgarda – kulturní a umělecké hnutí, sdružení Devětsil, původně program proletářských básniků
– devětsil – časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue Devětsilu, prosazující proletářské a poetistické umění
–rozdělení: noetická próza,psychologická próza – vliv Sigmunda Freunda (Jaroslav Havlíček, Egon Hostovský, Jarmila Glazarová, Václav Řezáč, Božena Benešová, Anna Marie Tilschová),utopická a fantaskní literatura,baladická próza, proletářská poezie,demokratický proud (Karel Čapek,Karel Poláček, Eduard Bass),imaginativní próza – vliv postupů avantgardy, lyričnost, básnické prostředky v próze (Vladislav Vančura), venkovská próza, ruralismus – oslava venkova a přírody,zavrhování a odsuzování techniky a civilizace, (František Křelina),socialistický realismus (Marie Majerová, Marie Pujmanová, Karel Nový, Ivan olbracht), expresionistická – pocity člověka ovlivněné válkou, úzkost, absurdita člověka (J. Klíma, J. Válkal, Richard Weiner), společenská a sociální (Mayerová, Prýmanová, olbracht), historická próza (J. Durych), katolicky oprientované – víra v Boha, téma pobělohorské doby (Jakub Deml, Jaroslav Durych), legionářská literatura – válečná tématika,téma zahraničního odboje, (Josef Kopta, Jaroslav Hašek, Jaromír John, František Langer), literatura zábavní, … Literatura zábavní se stávala v tomto období více populárnější. Ženská a dívčí četba vycházela v řadách Červená knihovna, Modrá knihovna a večer pod lampou.
Jaroslav Havlíček je představitelem meziválečného psychologického románu s prvky naturalismu. Řadíme ho k předním českým autorům meziválěčné psychologické prózy.
Helimadoe – melancholicky zabarvený román. Jaroslav havlíček ho napsal v roce 1937. Knižce vychází v roce 1940, v nakladatelství J.R.Vilímka.
4. Informace o autorovi, bibliografie
Jaroslav Havlíček narozen v roce 2896 v Jilemnici, do rodiny učitele. Studoval na obecní škole v Jilemnici a poté na gymnáziu, kde složil maturitu. Pokračovat chtěl na Uměleckoprůmyslové škole. Na přání rodičů však po absolvování ročního abiturenského kurzu při obchodní akademii v Chrudimi, nastoupil v Praze na Českou vysokou školu technickou, obor obchodní vědy. V roce 1915 musel ukončit studia, kdy musel narukovat do armády. Po absolvování důstojnické školy v Kadani odešel na frontu. Po výcviku byl odvelen na ruskou a později, kvůli zranění, na italskou frontu. V roce 1919 bojoval na Slovensku. Domů se vrátil počátkem roku 1919. Po návratu z války dostudoval obchodní vědy a začal pracovat v Živnostenské bance v Praze. Věnoval se nejen práci v bance, ale také literatuře. Práce ho velmi vyčerpávala. Zemřel poměrně mladý v roce 1943 v Praze, na zánět mozkových blan. Díky psychologické vloze dokázal Jaroslav Havlíček skvěle propracovat psychiku románových postav. Děj svých povídek směřuje do maloměstského prostředí, které mu bylo dobře známé z dětství. Své povídky publikoval v časopisech: Cesta, Sever a východ a Lumír. Některá jeho díla byla vydána až posmrtně.
5. Kompozice
Helimadoe je posledním Havlíčkovým románem. Jsou v ní patrné Havlíčkovy rysy, kdy popisuje život starých panen. Retrospektivní kompozice (návraty zpět do minulosti). Jde o román s námětem rodinných vztahů. Tématem je pubertální dospívání. Je to příběh o pěti sestrách. Název knihy HeLiMaDoE je vytvořen z počátečních křestních jmen dívek – Helena, Lidmila, Marie, Dorota, Ema. Sestry pozvolna stárnoucí a jejich tak trochu podivný otec lékař, jménem Hanzelín. Příběh se odehrává ve dvacátých letech minulého století. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je třináctiletý chlapec Emil, který který vzpomíná na své 2 roky dospívání v malé šumavské vesničce Staré Hrady. V roli Emila se promítá také Havlíčkův život, zkušenosti a zážitky. Realita je prostupována romantickými prvky.
Kniha má 233 stran. Je rozdělena do 50 kapitol.
Třináctiletý Emil onemocněl a musel se léčit s plicními problémy. Otec svého syna miloval a chtěl mu dopřát tu nejlepší lékařskou pomoc. Proto požádal o pomoc starého moudrého doktora Hanzelína. Matka moc vstřícná nebyla. Byla podezřívavá a trochu lakomá. Doktor Hanzelín navrnul, zda-li by Emil nemohl docházet na pravidelné kontroly přímo do doktorova doma.
Matce se to moc nelíbilo, ale nakonec svolila. Doktor měl pět dcer. Jmenovaly se: Helena, Lída, Marie, Dora a nejmladší Ema. Nejstarší čtyři dcery se poctivě staraly o doktorove hodpodářství. A aby to bylo spravedlivé, vymyslel doktor speciální „hodiny“, kde byly napsané zkratky jmen dívek. Při otočení kotouče připadalo na každý den na jednu z nich jiná služba. Emil se brzy uzdravil. A navštěvoval doktorům dům i nadále, když už mu nic nebylo. Tak nějak si tam zvykl a líbilo se mu tam. Oblíbil si doktora víc než svého otce a zamiloval se do jedné z jeho dcer – do Dory. Ta se mu ale vysmívala. Jednou se ale dali do řeči a mluvili o Emilově strýci a Dora se najednou chtěla naučit francouzsky. Chtěla, aby ji to učil Emil. Tak se tedy Emil a Dora tajně scházeli. Jednou přijel do města kouzelník. Jeho žena ale brzy podlehla nemoci a do kouzelníka se zamilovala Dora. Tajně se s ním scházela. Do Emila se zamilovala maličká Ema. Věděl o Dořiných pletkách s kouzelníkem a zavedla Emila na místo, kde mohl vidět Doru a Kouzelníka, jak se tajně scházejí. Emila to ranilo. Byl zklamaný. Kouzelník Doru naučil všechny kouzla, aby mu mohla dělat pomocnici. Dora jedno vyzradila Emilovi a on jí všechno odpustil. Dora řekla Emilovi o kouzelníkovi a poprosila ho, jestli by jí nemohl nosit od něj tajná psaníčka. Jednoho dne s ním Dora utekla. Emil byl nejdříve velmi nešťastný, ale když mu otec řekl, že se budou stěhovat do Jičína, byl už celkem šťastný. Na místo Dory musela nastoupit Ema. Převzala její místo na speciálním kotouči a tím tak i všechnu Dořinu práci. Ema byla jako malá hýčkaná ostatníma sestrama. Na práci nebyla zvyklá. Otcův trest, který si měla odpykat Dora tak schytala Ema. Emil se do Starých Hradů už nikdy nevrátil. Vzpomínal na ty časy ale v dobrém. Jednou zahlédl na pouti divadlo, kde kouzelník předváděl to stejné číslo, jako tenkrát, když byl Emil malý. Byla tam s ním i nějaká žena. Ale nešel se podívat, kdo to je. Možná proto, že se bál, kdyby to náhodou byla Dora.
6. Jazykové prostředky
Havlíček pečlivě vykresluje prostředí. Propracovává psychiku a celkové nitro člověka. Obzvlášť v tomto románu dává důraz na ženské hrdinky. Helimadoe je Havlíčkův nejbásnivější mnohovýznamový román. Pro Havlíčkovy knihy je typická pevná dějová linie a ironické napětí. Často i rozdíl mezi dobrem a zlem. Hlavní hrdina – pacient Emil – je zároveň vypravěčem. Popisuje dění okolo zpovzdálí. Román je psán převážně spisovnou češtinou. Místy nalezneme i nespisovné výrazy (např. když je Dora naštvaná a pokřikuje na Emila).
– personifikace: zpívala řeka, mozek se trýznil, matčiny oči neptaly se na nic; prsty tupěly, rostly a otékaly; vystupoval příběh, plíce se zajizvily, se vcházelo, v pokoji bylo rozvěšeno jen na několik fotografií, bázlivou slinu
–archaismy (+ přechodníky):lopotili, pramice, ležeti, tratící se, girlandy, zakusiti, odkudsi, okaríny, zvoniti, čistiti, žentour, zachovati, trnožem, kuchtící, mouzů, rozšafně, loktuší
–metafory: byl krví z jejich krve
–citoslovce: klep – klep – klep, nu, och
–originální spojení: molové tóny
–oxymorón: čirá tma
–nespisovné výrazy: ženskou, Ježíšmarjá, musilo, pitomče
–francouzská slova: Je suis heureux, tu es heureux, Le sang est rouge, Le crayon est noir
–přirovnání: matka chodila jako netrpělivá stráž, jeho řeč byla ostrá jako nůž, blížil jsem se k zvukům jako krysa k pištci, umístěn tak, aby co nejvíce překážel, stříhal mrožími kníry jako tykadly, červená zlostí jako kokeš, pálilo jako pekelné plameny
7. Charakteristika hlavních postav
–Hanzelín: Otec pěti dcer. Povoláním lékař. Všechny své dcera chce nějak zaměstnat, aby nezlenivěly. Využívá je k pomoci s jeho povoláním. Je paličatý, zásadový, podivínský.
–Emil: Třináctiletý chlape. Rodiče, obzvlášť otec, ho moc hýčkali, takže by se dalo říct, že byl trochu rozmazlený. Byl pořád doma – často nemocný. To se změnilo po příchodu do doktorova obydlí a pobytu v přírodě.
–Ema: Hanzelínova nejmladší dcera. Obklopená sestrami. Hýčkaná i otcem. Každý ji měl ve vesnici rád. Byla oblíbená. Zamilovala se do Emila. Nikdo ze sester jí nepřál, aby Emu potkal stejný osud, jak jich samotných (zůstaly starýma panama).
–Helena: Ne příliš pěkná. Podobala se spíše chlapci. Byla vysoká, vychrtlá a drzá. Nepečovala o sebe.
–Lidmila: Ošklivá, nesmělá, málo výřečná, málo se smála.
–Marie: Jemná, soucitná. Nejhodnější ze všech sester, nápomocná.
–Dorota: Byla velmi krásná. Často se smála. Často se ale její nálada měnila. Někdy veselá, jindy smutná. Výbušná, zákeřná. Neměla ráda práci, kterou jí zadal otec. Jako jediná ze všech Hanzelínových dcer šla za štěstím a utekla s kouzelníkem.
8. Interpretace vybrané části
,,Jsi ochoten to dělati?“
Horlivě jsem přikyvoval, oprašuje si s šatů kůru a mech.
„Víš-li pak, že se tím tak trochu budeš za mne dávat v sázku? Kdybys byl dopaden, odnesl bys to se mnou. Chápeš? Možná že by sis to odnesl více než já. Můj otec tě má rád. Potom by tě asi nechtěl už ani vidět. Prohřešoval by ses proti němu – jeti to jedno?“
„Ano,“ přisvědčil jsem nadšeně.
„Dobrá.“ Vzala mě za ruku a přitiskla si ji na srdce. Cítil jsem, jak bušilo, snad neméně prudce než mé. Pod rukou byla pevná a pružná ňadra. Byl jsem v jisté chvíli bledý jako křída. „Tím ses mi zavázal,“ řekla tiše.
Mohla si mnou býti jista. Byl jsem ochoten vycediti za ni krev.“[1]
Scéna, kdy se Dora přizná Emilovi, že je do kouzelníka zamilovaná. Emil se nezlobí. Chce Doře ještě nějak prospět, aby jí mohl být na blízku. Dora ho vede přes dvorek, sádkem, až k jabloni. Řekne Emilovi, ať vyleze do koruny stromu a sáhne do jeho dutiny. Emil najde papír. Dora mu vysvětlí, že si tak posílá s kouzelníkem tajně psaní. Zeptá se Emila, jestli je ochoten vyzvedávat psaní místo Dory, aby se tak nedostala do nebezpečí. Emil slíbí, že ano. Že se nikdo nic nedozví. Je ochoten to vykonávat. Dora mu popletla hlavu.
9. Odkaz díla
Román Helimadoe, který jsem si vybrala já, byl v roce 1992 zfilmován. Režisérem byl Jaromil Jireš a mezi přední herce patří Josef Somr, Zuzana Bydžovská, Libuše Havelková nebo Václav Vydra. Recenze filmu nejsou moc příznivé, pokud bychom chtěli srovnávat s dalšími filmově zpracovanými Havlíčkovými prózami, jako např. Petrolejové lampy, Neviditelný (z roku 1965).
Divadlo taky nezůstavá opodál. Některé divadlení představení, jako například Petrolejové lampy, jsou dětem nepřípustné.
Dále si můžete přečíst: Máňa, Jaro v domě, Neopatrné panny,Vzdoropohádky, Kalvach, Zánik městečka Olšiny, Knihožrout, Smrt bibliomanova, Poslední rok, Vyprahlé touhy, Neviditelný, Vlčí kůže, Ta třetí, Helimadoe, Útěk z civilizace, Komtesa Camilla, Skleněný vrch/Barbora Hlavsová, Synáček, Paradoxní epizody Jaroslava Havlíčka, Poutník v mlze, Petrolejové lampy, Kamenný orchestr/Kamenný most, Smaragdový příboj, Zázrak flamendrů, Prodavač času, Neklidná srdce, Hodinky pana Balabána
10. Použité zdroje
Text:
http://www.csfd.cz/film/4827-helimadoe/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Helimadoe
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jaroslav-havlicek/helimadoe.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Havl%C3%AD%C4%8Dek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jilemnice
http://dokina.tiscali.cz/helimadoe-18710
http://www.converter.cz/fyzici/einstein.htm
http://ografologii.blogspot.cz/2010/09/edmund-husserl.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Futurismus
kniha:
Jaroslav Havlíček, Helimadoe, nakladatelství Oden, Praha 1966, 220. svazek Klubu čtenářů, 233 stran
[1] Jaroslav Havlíček, Helimadoe, nakladatelství Oden, Praha 1966, 220. svazek Klubu čtenářů, Str.174
