Hemingway a corrida – seminární práce

 

 Jméno: Hemingwayovi býci

 Přidal(a): Marek H.

 

 

Úvod

Rozhodl jsem se napsat seminární práci o Ernestu Hemingwayovi a ryze španělské corridě de torros. Jak spolu souvisí Hemingway a býčí zápasy, se nezasvěceným může zdát matoucí. Tato témata jsou si však velice blízká jako torero a býk. Hemingway přirovnával býčí zápasy k souboji o přežití. Byl jednou z největších literárních osobností 20. století a hned několik jeho knih vypráví o Španělsku. Hemingway miloval Španělsko, ale nejvíce obdivoval a také si užíval španělský životní styl. „Ve Španělsku neexistuje noční život. Chodí se pozdě spát a pozdě se i vstává. To není noční život. Noční život je, když se probudíš ráno s kocovinou. Noční život je, když si všichni říkají, co se sakra dělo, a ty netušíš, kdo platil účet.“ 1 Bez pochyb se zařadil mezi milovníky tohoto slunečného státu. Mnohokrát se vrátil, ať už odpočívat, popíjet nebo sledovat již zmíněné býčí zápasy.

Úplně poprvé Papa, jak se mu přezdívalo, vyrazil do Pamplony, kde byl svědkem svátku Fiesta de San Fermín. Právě o něm pojednává jeho španělská prvotina Fiesta (1926). Vypráví příběh páru na cestách mezi Francií a Španělskem plný žárlivosti, násilí, sexu a hlavně vzájemné lásky. Kniha, které se budu podrobněji věnovat, je Smrt odpoledne (1932) a popisuje moderní zápasy býků. V knize je velmi dobře vidět, jak Hemingway obdivuje tento sport a projevuje uznání hrdinným toreadorům. Prezentuje se zde jako skutečný znalec tohoto tradičního sportu. Kniha obsahuje i vskutku obsáhlé vysvětlivky slov, názvů a frází, užívaných při býčích zápasech.

Do Španělska se Hemingway vrátil v průběhu občanské války, v roce 1937, na straně republikánů. O tři roky později zde potkal Marthu Gellhorn, reportérku do níž se zamiloval a jež se stala jeho třetí ženou. V té době vzniklo jeho nejopěvovanější dílo Komu zvoní hrana – román odehrávající se ve třech dnech pojednávající o antifašistické guerille, která má za úkol odpálit most. Dívka Maria vystupující v knize je reflexí právě již zmíněné Marthy, vztah hlavního hrdiny Roberta Jordana s Marií trvá však pouhé 3 dny, jelikož Robert je po úspěšném splnění úkolu zraněn a z vlastní vůle ponechán na pospas nacistům. Toto byl jeho poslední dialog před smrtí s milovanou Marií:

„‚Guapa,‘ řekl Marii a uchopil ji za obě ruce. ‚Poslyš. Nepůjdeme spolu do Madridu.‘

V té chvíli se rozplakala.

‚Ne, guapa, neplač,‘ řekl. ‚Poslyš. Nepůjdeme už do Madridu, ale já budu chodit vždycky s tebou, ať půjdeš kamkoli. Rozumíš?‘

‚Já jsem s tebou,‘ zavolal Robert Jordan. ‚Já jsem teď s tebou. Jsme tam oba. Jeď!‘ Pak mu zmizeli z očí za ohbím úžlabiny a jeho zaléval pot a nedíval se na nic.”2

Jeho smrt však nebyla zbytečná, zemřel pro něco vyššího. V díle četně poukazuje právě na takovéto hodnoty, ale i mnohem obecnější témata jako je třeba smysl života, násilí a láska. Tento román je právoplatně považován za Hemingwayovo nejlepší dílo.

Po válce a nástupu Franca se don Ernesto dlouho do své země zaslíbené nepodíval, avšak to se změnilo v roce 1959. Tvrdil, že se do Španělska nevrátí, dokud tam budou za mřížemi jeho přátelé a po dlouhou dobu skutečně do země nezavítal. V padesátých letech se země otevřela turistům, obzvláště těm americkým, i Hemingwayovi. Žádný z jeho amigos již nebyl za mřížemi, a tak se se ženou Mary vydal přes Paříž na cestu po celém Španělsku. Chtěl své manželce ukázat půvab býčích zápasů, jelikož měla doposud možnost vidět pouze mexickou „corridu“. Z těchto cest vznikla publikace Nebezpečné léto a Neporazitelný. Za celý svůj život strávil Hemingway ve Španělsku nespočet dní a tato země bylo jeho druhou nejoblíbenější na celém světě (hned po domovině).

 

Kapitola 1. Je to vlastně morální?

Už před zhlédnutím prvního zápasu byl Hemingway varován, že je kruté, co se tam děje s koňmi. „To, že koně přicházejí v aréně o život, pokládali však za neospravedlnitelné. Řekl bych, že z hlediska dnešní morálky, to znamená z hlediska křesťanské morálky, nelze na býčích zápasech ospravedlnit vůbec nic.“ 3 Je to záležitost nebezpečná, krutá a vždy končí smrtí. Hemingway je v knize neobhajuje, nýbrž popisuje takové, jaké doopravdy jsou. A tvrdí, přestože není jemnocitný, že jeho knihu může čtenář soudit, jakmile to všechno spatří na vlastní oči.

„A tak jsem odjel do Španělska, že budu chodit na býčí zápasy a budu o nich psát. Říkal jsem si, že mi budou připadat prosté, barbarské a kruté a že se mi nebudou líbit, ale že uvidím určité konkrétní akce, jež mi vnuknou poznání o životě a smrti, poznání, ke kterému jsem se snažil dopracovat.“ 4 A býčí zápasy ho tak zaujaly, že zpočátku byl tak ohromen, až z toho kromě několika črt nenapsal ani čárku. Fanouškem corridy se stal také proto, že si při nich člověk může doopravdy uvědomit tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Na mnohé mohou působit hrůzně, nelidsky, odporně či hnusně, většinou na milovníky zvířat, kteří se kolikrát k mazlíčkům chovají lépe než k bližnímu. Cítění se zesnulými koni je podtrženo tím, že smrt koně je v zápase komedií, kdežto uhynulý býk tragédií. A na Ernesta zesnulý hřebec nepůsobil tak hrůzně jako na mnohé, byl k smrti předurčen již při koupi pro arénu, a scéna umírajícího koně s vyhřezlými útrobami (někdy po zranění dokonce plněné pilinami) mu přijde komická.

„Tady nejde o žádné zvykem otupené emoce. Ať už jsou pocity, jež ve mně koně vyvolávají, takové či makové, byly stejné od prvního býčího zápasu, který jsem viděl. Dalo by se namítnout, že už jsem otrlý byl, protože jsem zažil válku a psal o ní pro noviny, ale jak se pak dá vysvětlit, že lidé, kteří nikdy žádnou válku ani žádnou fyzickou hrůzu ve vlastním slova smyslu nezažili a dokonce ani nikdy nepsali pro žádné – dejme tomu – noviny, reagovali úplně stejně?“ 5 Lidé vidí tragédii, poněvadž nahlíží na zápasy jako na celek, zatímco nedokáží vnímat tragikomickou epizodu koně. Člověk zkrátka musí být aficionado (milovník býčích zápasů), aby to pochopil. Corrida pro něj byla takovou vášní, že ji přirovnal k vínu a oku, vášeň pro člověka tak důležitá, že nesmí nikdy přestat. Tedy že oko nesmí nikdy oslepnout a víno nebýt pito.

 

Kapitola 2. Muži corridy

Ještě před popisem celého aktu chci rozebrat všechny účastníky zápasu. Zápasům předsedá prezident. Ten0 dává pokyny k zahájení zápasů a jemu svými poklonami projevují úctu všichni zúčastnění. Torero (také matador) je hlavní účinkující, provádí figury s muletou (červenou plachtou) v levé ruce a s pláštěnkou. Na konci, pokud je toho schopen, býka zabíjí přesně zasazeným bodnutím mečem mezi lopatky. Každý torero má svou cuadrillu (družinu), která sestává ze dvou picadores a dvou až tří banderilleros. Picadores jsou jezdci na koních s dlouhými kopími a mají za úkol trestat býka, který útočí na jejich koně v prvním dějství. Banderilleros nastupují v druhém dějství a s banderillas (zdobné kopí dlouhé 70 cm s hrotem 4 cm) zručně bodají býka pod kůži na zádech a připravují ho torerovi do závěrečného dějství. Alguacilos jsou reprezentativní zřízenci prezidenta zápasu na koních a objevují se na začátku zápasu.

Hemingway zmiňuje mnoho velkých matadorů. Za zmínku stojí Belmonte, který způsobil revoluci býčích zápasů. Za starých časů byl kladen důraz především na čisté zabití býka, Belmonte začal přístup inovovat prostřednictvím precizní práce s muletou a vytříbenými figurami. Od té doby se spíš než na samotné zabití klade větší důraz na techniku a malebnost figur. Joselito jeho techniku ještě zdokonalil a 7 let spolu soutěžili po celém Španělsku. Nakonec byl považován za ještě lepšího matadora než Belmonte. Doba jejich soutěžení je považována za zlatý věk býčích zápasů. Skončila Joselitovou smrtí v aréně, rok na to se Belmonte dal na odpočinek a od té doby to šlo dle Hemingwaye s býčími zápasy z kopce.

 

Kapitola 3. Co to vlastně je?

„Býčí zápasy nejsou sport v anglosaském slova smyslu, to znamená, že to není rovnocenné utkání ani snaha o rovnocenné utkání mezi býkem a člověkem.” 8 Všechno začíná v patio de caballos, kam má veřejnost před zápasem přístup, dav se rozptýlí, lidé si posedají na svá místa a přijde prezident corridy, usedne a zamává kapesníkem. Dle jeho dochvilnosti ho dav vítá potleskem, nebo bučením. Zazní trubka a vyjedou slavnostně odění alguaciles, tryskem projedou arénu, smeknou prezidentovi a mizí. Po dalším zatroubení vypukne paseo, tedy přehlídka. Toreros jdou v čele s cuadrillou za zády, prochází, zdraví diváky, smekají monteras (slavnostní černé klobouky) a klaní se prezidentovi. Cuadrilla se řadí dle odsloužených let. Sundají si slavnostní zdobnou pláštěnku a věnují ji přátelům, celebritám nebo obdivovatelům. Zřízenci arény uhrabávají písek. Dva ze tří matadorů s cuadrillou, kteří nejsou na řadě, se uchýlí do callejónu (ulička mezi první řadou a ochrannou stěnou arény). Býky si matadoři losují, každý zabíjí dva. Alguaciles žádají prezidenta o klíč od torilu, odkud vyrazí býk.

Matador je schován v drobné skulině v zábraně zvané burladero. Je ticho a všichni napjatě čekají, až zřízenec na znamení prezidenta otevře toril. „Teď už je potřeba, abyste zhlédli corridu na vlastní oči.“ 6

Každý zápas má los tres tercios de la lidia (tři třetiny bitvy). První je suerte de varas (zkouška kopí). Sestává z útočení býka na picadores a trestání (bodání) picadores do zad býka, matador býka odláká pláštěnkou, pokud pikador spadne z koně. V tomto dějství má býk prokázat svou statečnost, nebo zbabělost. Po prvním dějství již nejsou v aréně koně, pokud přežili útok býka, mrtví se přikrývají pláštěnkou. Následuje banderillas, kdy banderilleros zabodávají banderillas, obvykle 3-4 páry, do svalů na zádech býka. „Mají za úkol dokončit práci picadores, tedy býka zbrzdit a donutit ho dát hlavu níž, aby neútočil tak prudce, ale líp a jistěji mířil na svůj cíl.“ 7 Občas tento úkon vykonává sám matador. Závěrečný akt je smrt a má tři části. Nejprve torero vykoná brindis (poklona prezidentovi) a dedikaci (věnování smrti býka). Následuje práce s muletou. Toreador dle vlastních schopností dělá figury a triky s muletou, připravuje si býka, nakonec ho donutí při útoku sklonit hlavu, načež mu vhrouží meč vysoko mezi lopatky. Pokud není schopen býka zabodnout do patnácti minut, je býk úředně zabit.

To jsou tři dějství tragédie zvané býčí zápasy, po prvním se býk cítí jako vítěz, vyhnal jezdce a je vítězem. V druhém je zcela vyveden z míry neozbrojeným člověkem, je ztrestán a jeho zuřivost se soustředí v závěru na jediný objekt. Je torerem zcela ovládnut jen za pomoci kusu látky a zabit. Jako by první dějství bylo soud, druhé rozsudek a závěrečné poprava.

Zaujaly mě capeas, což jsou venkovské neoficiální zápasy amatérů. Většinou se konají na náměstí, kde se zatarasí vstupy a stateční jedinci zápasí s býkem či krávou. Býk v těchto zápasech může být zkušený, v mnoha případech zabil mnoho chlapců i zdatných mužů. Býk, který se už zúčastnil zápasu, zpravidla neútočí na muletu, ale na torera. Při capeas se býk většinou nezabíjí, jelikož si to daná obec nemůže dovolit. Pokud se zabije, většinou ho nezabíjí matador. Seběhne se na něj dav, umlátí a ubodá ho.

 

Kapitola 4. Ernestovy užitečné tipy

Hemingway dává čtenářům mnoho užitečných rad ohledně býčích zápasů. Nejlepší býčí zápasy jsou údajně v Rondě, romantickém andaluském městě. Doporučuje se vydat se tam i na líbánky, a jestli vám to nepřijde dostatečně romantické, tak se máte vydat do Paříže hledat nový protějšek. Dále v Aranjuezu na jih od Madridu a samozřejmě v Madridu, kam se musí každý nadšenec do býčích zápasů vydat. I přes horší formu býků kvůli vyprahlým pastvinám radí vydat se na corridu v září, kdy jsou zápasy téměř každý den. Pokud chcete vidět býky v nejlepší kondici, na zápasy se vydejte na jaře nebo zkraje léta.

Místa záleží na preferencích. Pokud chcete být přímo u akce a vidět zblízka všechno, kupte si místo do barrery (1. řada), nebo contrabarrery (2. řada). Pro lepší, ale nerušený výhled se poseďte do sobrepuerta (místo nad vchodem). A pro slabší povahy, co nemají hluboko do kapsy, jsou nejvhodnější lože vzdálené od dění nejdál. Nejlevnější místa seženete na místa ozářená sluncem po celou dobu zápasů.

 

Kapitola 5. Vaquillas, torros a býčí zbabělci

Krávy používané při býčích zápasech se nazývají vaquillas. Slouží hlavně pro trénink a amatérům. Na rozdíl od býků má kráva při útoku otevřené oči a často útočí na jedince (ne na muletu), kterého si může vybrat i v davu.

Býci pro zápasy jsou posuzováni dle tří kritérií – plemena, kondice a věku. Správná corrida by mělo být první setkání býka s pěším člověkem, proto se trénuje s vaquillas. Býk je stádové zvíře a jeho typická zuřivost přichází okamžitě po oddělení od stáda. Proto se v dřívějších dobách k přivedení býků do arény používali voli, aby se cítili ve stádu a všechnu agresi si nechali pro arénu. Ve dvou letech věku se býk poprvé setká s picadores, a tím se otestuje jeho statečnost. Pokud odvážně útočí na koně, je považován za býka vhodného pro arénu. Pokud ne, je obvykle odeslán na jatka jako telecí.

Správný arénní býk se nebojí ničeho. Má se za to, že se statečnost dědí. Další důležité aspekty pro správný vývoj je pastva a voda. Čím dál musejí chodit pro vodu, tím zdatnější býci jsou. Bývají i přikrmováni zrním, to vede k optickému dojmu, že je býk silný, avšak ona síla z něj velmi brzy vyprchá. Takový býk je tlustý a považován za bezpečného býka. Nejlepší býci pochází z chovů v Andalusii, Colmenaru a Salamanky, tamní býci jsou menší, ale zdatní.

Neblahý trend je opilování rohů, toto ničí corridu. Býk se už od raného věku učí s rohy pracovat a pamatuje si do detailu, jak jeho zbraně fungují. Pokud jsou mu upilovány, ztrácí jistotu útoků a potřebnou přesnost.

Od čtvrtého roku života je býk vhodný pro arénu, ve třech letech se může zdát dospělý, jenže je to jen zdání. Takový býk není dostatečně zkušený v práci s rohy. Ve čtyřech letech by měl být správný arénní býk silný, rezistentní a dostatečně znalý v útočení rohy. Tomu se učí na pastvinách při soubojích s jinými býky, které nekončí smrtí, ale útěkem poraženého.

 

Závěr

Díky Hemingwayovi jsem se dozvěděl mnoho o býčích zápasech a určitě mě pro ně svým poutavým popisem nadchnul. Kniha je velice zajímavá a poskytne mnoho znalostí o býčích zápasech jak znalci, tak nováčkovi v tomto oboru. V létě se na corridu budu muset jít podívat.

 

Seznam použité literatury

1 – 88 básní, Hemingway Ernest (vlastní překlad z originálu)

2- Komu zvoní hrana, Hemingway Ernest

3- Smrt Odpoledne, Hemingway Ernest str. 11

4- Smrt Odpoledne, Hemingway Ernest  strana 14

5- Smrt Odpoledne, Hemingway Ernest  str. 18

6- Smrt Odpoledne, Hemingway Ernest  str. 68

7- Smrt Odpoledne, Hemingway Ernest  str. 98

8- Smrt Odpoledne, Hemingway Ernest  str. 25






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————