Jméno: Henri Barbusse
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Henri Barbusse byl básník, romanopisec, životopisec, editor a esperantista. Nejvíce si ho ale spojujeme jako spisovatele. Známý je zejména pro svůj největší román, který nese název Oheň (La Feu).
Život
Henri Barbusse se narodil 17. května 1873 v Asnières-sur-Seine a zemřel 30. srpna 1935 ve věku 62 let v Moskvě. Zemřel na zápal plic a jeho hrob najdeme na hřbitově Père-Lachaise. Jeho matka byla anglické národnosti, ale jeho otec byl francouz. Romanopisec tak mohl strávit své dětství v Anglii, nicméně anglicky v dospělosti nemluvil.
V 1895, vydal svou jedinou sbírku básní, s názvem Pleureuses, a v 1903 napsal svůj první román, Suppliants. Přitáhl pozornost Catulle Mendés, jehož chráněncem se stal a s jehož nejmladší dcerou se oženil.
V jeho dílech i životě se projevuje idealismus. V roce 1914 se připojil k francouzské armádě k boji v první světové válce. A to přesto, že mu již bylo čtyřicet let a byl čerstvě zotavený z tuberkulózy. Pro svou statečnost v bitvě byl celkem třikrát oceněn. Avšak z války si odnesl mnohem víc: vzpomínky na špínu, marnost a hrůzy války. V roce 1916 byl vyřazen kvůli již třetímu onemocnění úplavicí. Ve svých dílech čerpal z těchto vzpomínek ve své nejznámější knize s názvem Oheň. Morální vášeň knihy, její upřímnost a autorova přesná pozornost k detailu ji v roce 1917 přinesla vítězství v Prix Goncourt. V tomtéž roce vyšlo také americké vydání této knihy.
Následně se Barbusse stále více angažoval v prózách určených k prospěchu lidstva. Stal se jedním z těch, kteří viděli naději na mír v komunismu. V 1930, on psal pochvalnou knihu o Rusku, a v 1935 publikoval životopis Josepha Stalina; obě díla se v současné době zdají již zastaralá.
V roce 1935 se na kongresu v Kremlu nachladil a 30. srpna zemřel na pneumonii.
Dílo
Peklo
V originále se toto dílo jmenuje L´Enfer a vzniklo v roce 1908. O devět let později, v roce 1917 vyšla přepracovaná verze tohoto románu. Kniha má podtitul Deník bojového družstva. Autor zobrazuje moderní velkoměsto. Zachycuje naturalismus tak, jak ho zpracoval Zola. V románu se vyskytuje otázka smyslu života. Tím spíše, že pojednává o životě vojáků v boji – někteří vojáci mají skutečnou předlohu, autor vzpomíná na některé své kamarády, kteří s ním bojovali na frontě. Román získal mezinárodní uznání, včetně Prix Goncourt, jedné z nejlepších literárních cen Francie, a stal se jedním z nejslavnějších románů války.
Jasno
Kniha z roku 1919 navazuje na Oheň. Autor si uvědomuje zbytečnost války a odsuzuje ji. Podle tohoto románu se pojmenovalo jedno mezinárodní hnutí (Clarté) humanistické inteligence. Román se zaměřuje na morální a politické aspekty války. Toto přivedlo autora ke komunistické ideologii.
Světlo v propasti
Tato esej pochází z roku 1920.
Dopisy duševním pracovníkům
Taktéž toto dílo je esejí, která vyšla v roce 1922.
Gruzie
Autor cestoval po různých státech, v rámci čehož vznikaly i různé reportáže o těchto zemích. Jednou z nich je Gruzie z roku 1929.
Rusko
Jedná se o další z reportáží, tentokrát z roku 1930. Poté, co byl vyloučen z armády se stal pacifistou. Obdivoval komunistickou ideologii. Podporoval ruské bolševiky a několikrát cestoval do Sovětského svazu. V době jeho smrti v roce 1935 pracoval na knize o Josefovi Stalinovi. Tato kniha i samotná reportáž Rusko jsou dnes již zastaralé a nejedná se o stěžejní autorovo dílo.
Různé zprávy
Kniha z roku 1928 obsahuje novely, povídky i historické studie.
Šílenství lásky
Jedná se o povídky, které psal autor na začátku své tvorby. Tato sbírka povídek pochází z roku 1919, do češtiny byla přeložena v roce 1973.
