Historický vývoj českého jazyka – literatura

 

 Jméno: Historický vývoj českého jazyka

 Přidal(a): autosuperb

 

 

 

 

Historický vývoj českého jazyka

a) Čeština se začala vyvíjet v 10. stol.. Její vývoj byl vývoj byl dokončen na konci 13. stol. Kdy se stává spisovným jazykem. Její rozvoj trvá přibližně 1000 let.

b) pravopis

 

spřežkový: je takový, kde pro zachycení některých hlásek užívá spřežek, což je spojení několika       písmen pro zachycení hlásek (např. – CH)

 

primitivní: Do konce 13. stol. mohlo jedno písmeno označovat více hlásek. Např. C- c, k, č. nebo Z- označovalo z, ž, s, š, c, č. R- r, ř.

 

diakritický: znamená užívání háčků, čárek na písmeny.

 

bratrský: 16. století až do oprav pravopisu v 1. polovině 19. stol Jedná se o upravený pravopis, který je výsledkem kompromisu mezi pravopisem

spřežkovým a diakritickým. Tečka nad souhláskami byla nahrazena háčkem,

 

analogický: Josef Dobrovský zavedl systém vzorů kdy se po s, z píše I nebo Y uvnitř slov, nebo na konci. Tzn. po c se píše v domácích slovech I a na konci podle skloňování

 

KLASICISMUS

je umělecký směr, který vznikl na francouzském dvoře Ludvíka XIV. (1643-1715), navazuje na antické umění. Literaturu dělí na žánry vysoké a nízké. Vysoké jsou tragédie, epos a óda (oslavná báseň) a nízké jsou komedie, satira a bajka.

 

Klasicisté se snaží vytvořit dokonalou literární formu, obsah je na druhém místě.

 

Představitelé:

Corneille, dramatik, tvůrce moderní tragédie. Dílo Cid, tragédie o lásce

Wolfgang Amadeus Mozart,

Jean Racin, dílo Faidr – o lásce nevlastní matky.

Jean Babtiste  Poquelin (1622-1673), ve svých dílech zesměšňoval vše co se mu nelíbilo, npř. Pokrytectví, přetvářku. Psal komedie a frašky.

 

Zápis z četby Moliére – Lakomec

1) Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin se narodil 15. ledna 1622 v Paříži. Byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu  Lakomec patří k jeho vrcholným dílům. Jedná se o realistický obraz života pařížských měšťanů v 17. stol. Ve formě klasicistní charakterové komedie o 5. jednáních. Za nejvýznamnější předlohu Lakomce bývá komedie Hrnec antického dramatika Plauta o chuďasi Eucliovi, který se náhodou stal majitelem hrnce plného peněz.

 

2)  klasicistní komedie o 5 dějstvích z roku 1662

motiv převzat z Plautovy “Komedie o hrnci”

autor kritizuje chorobnou touhu po penězích

 

3) Postavy:

  • Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.
  • Čipera (Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
  • Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
  • Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
  • Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.
  • Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra.
  • Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).

 

4)   Hlavní postavou dramatu je zbohatlík Harpagon, který získall velké jmění obchodem a lichvou (Moliére v něm zpodobnil svého otce). Harpagonova lakota a chamtivost jej vedou k tomu, že vykořisťuje své služebnictvo a dokonce se chce „výhodně“ zbavit svých dětí. Pro dceru Elišku vybral za muže zámožného postaršího šlechtice Anselma, syna Klenta chce oženit s bohatou vdovou a sám si přitom plánuje svatbu s mladou krásnou Marianou. V jeho úmyslech mu pomáhá vychytralá dohazovačka Frosina. Eliška ani Kleantes se však nechtějí podvolit otcově vůli: Eliškamiluje otcova správce Valéra, který Harpagonovi naoko bezcharakterně podlézá, Kleantes zase žádá o ruku vyvolenou Marianu. V momentě, kdy se otec se synem přou o nevěstu, sluha Čipera na Kleantův příkaz ukradne otcovu pokladničku s 30 000 dukáty. Harpagon ztrácí smysl života a je ochoten vyměnit Marianu za své ztracené peníze (Harpagon:“je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze!“). Nakonec vyjde najevo, že Valér a Mariana jsou sourozenci a jejich otcem je bohatý Anselm. Svatbám obou mladých párů pak již nestojí nic v cestě.

 

5)  Hra je psána prozaickou formou, což ve své době byla zvláštnost.

Jazyk je spisovný. Nejčastějšími jazykovými prostředky jsou ironie a satira, nadsázka a metafora.

 

6) Peníze nejsou vše, i když si to každý nemyslí. V díle nádherně pojaté.

 

7) Ukázka:

Výstup sedmý

 

H A R P A G O N

(vbíhaje bez klobouku, křičí už ze zahrady) Zloděj!

Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti!

Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen!

Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být?

Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout,

abych ho dopadl? Kam se rozběhnout?

Není snad tam? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! (Chytaje

sám sebe za ruku) Vrať mi mé peníze, taškáři…

Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete rozum, a já

nevím, kdo jsem, kde jsem a co dělám. Achich! Mé

milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě

o vás, vy moji hodní přátelé, a já, připraven o vás, já

jsem s vámi pozbyl své jediné podpory, své útěchy,

své radosti. Jsem hotov a nemám na tomto světě již co

pohledávat. Bez vás nemohu žít. Je se mnou amen,

jsem u konce svých sil, umírám, jsem mrtev, jsem

pohřben! Což tu není nikoho, kdo by mi ráčil pomoci?

Kdo by mi vrátil mé milované penízky, nebo

mi dal aspoň vědět, kdo mi je vzal, a vzkřísil mě tak

opět k životu? Ne? Co říkáte? Nikde nikdo! Ať již

spáchal tu krádež kdokolivěk, musil si to moc dobře

vyčíhat. Vybral si, šibal, právě chvíli, kdy jsem rozmlouval

se svým zrádným synem. Pojďme! Dojdu si

pro spravedlnost a dám vyslechnout celý dům, služky,

sluhy, syna, dceru a nakonec i sebe. Jaká to hromada

lidí! Ať se podívám na kohokoliv z nich, na každého

mám podezření a každý se mi zdá zlodějem! Ach!

O kom si to tam šeptají? O tom, kdo mě okradl? Co

to tam nahoře tropí za povyk? Je tam snad ten můj

zloděj? Ó, smilujte se nade mnou, a víte-li někdo

o mém zloději, poníženě vás prosím, povězte mi to!

Neskrývá se mezi vámi? Všichni na mne patří a

potichu se hihňají. Uvidíte, že jsou na té krádeži,

spáchané na mně, nepochybně spoluvinni. Nuže,

rychle! Pro komisaře, dráby, profousy, soudce, mučidla,

šibenice a katy! Dám všechny oběsit, a neshledám-

li se znova se svými penězi, oběsím nakonec

sám sebe.

 

8) Vlastní názor:

Hra byla vtipná a děj v ní rychle a svižně plynul. Dramata mě většinou nebaví ale, toto dílo mě bavilo. Obrázek peněz kvuli kterým se v dile podnikali svatby je dnes velmi aktuální. Také je velice vtipné divadelní podání.






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————